Aktualizováno 16. 1. 2024 o vyjádření společnosti Generali.
Kvůli ESG politice je dnes uhlí ve finančním sektoru vnímáno jako něco špatného, špinavého, nechtěného. Jako první z fosilních paliv se stalo obětí často až bigotního výkladu „udržitelného“ investování a dopad pociťují všichni, kdo mají s uhlím byť i jen trochu společného.
Finanční instituce v České republice odmítají kvůli ESG politice poskytovat své služby společnostem spojeným s uhelným průmyslem. Byť de-banking je původně označení pro jednostranné uzavření bankovních účtů nežádoucím subjektům, může se týkat i dalších restriktivních praktik bank. Nemožnost získat úvěr, investice, pojistit majetek, obdržet bankovní záruky či dokonce přímé zavírání účtů – s tím vším se potýkají podniky, které nám dávají elektřinu a teplo.
„Uhelný průmysl se na podporu bank nemůže spoléhat. Dnes banky nechtějí uhelné zdroje financovat, dokonce jim i odmítají jen vést běžný účet. Proto je provozní financování již zcela závislé na pozitivním cash-flow. Náš business žije jen z vlastního cash-flow. Ve chvíli, kdy se stane záporným, uhelný průmysl skončí. Hrozí, že to bude už brzy, a pak bude vláda, tato nebo příští, muset situaci řešit mimořádnými prostředky,“ uvedl pro Epoch Times Vladimír Budinský, prezident Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu (ZSDNP).
ESG rating označuje enviromentální, sociální a správní skóre společností. Jde o nefinanční hodnocení subjektů na základě toho, jak přistupují k tématům jako snižování uhlíkové stopy, boj proti nerovnoprávnosti, investiční strategie a další. Kritici obviňují ESG politiku z prosazování progresivní agendy.
V roce 2021 zavedla EU Nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování (SFDR), které zavedlo povinný ESG reporting ve finančním sektoru. Od roku 2025 budou muset ESG reporting zavést i firmy s více než 500 zaměstnanci a čistým obratem přes 150 milionů eur, jakož i společnosti z odvětví s vysokým dopadem na životní prostředí s více než 250 zaměstnanci a čistým obratem nad 40 milionů eur.
Deník Epoch Times oslovil kolem 15 firem a organizací působících v energetickém průmyslu v České republice. Někteří byli svolní o tématu diskutovat, jiní se odmítli vyjádřit, někteří nereagovali vůbec a další odpovídali pouze pod podmínkou anonymity.
Toxická spolupráce
„Zhruba před dvěma lety jedna z bank zcela ukončila spolupráci s naší společností k předem stanovenému pevnému datu. O tomto kroku jsme se dozvěděli s cca půlročním předstihem. Jednalo se o rozhodnutí banky, že z důvodu přijaté bankovní Coal Policy už s námi dotyčná banka nebude nadále spolupracovat v žádné z oblastí na bankovním, ani finančním trhu,“ napsala Epoch Times vedoucí osoba finančního oddělení jedné z těžebních společností, jejíž název si přála uchovat utajený.
Banka k předem stanovenému datu podniku defacto „vypověděla veškeré služby, ukončila služby platebního styku, vypořádání obchodů s cennými papíry, uzavřela vedené bankovní účty, uzavřela majetkové účty, resp. custody služby nad našimi majetkovými účty vedenými v centrálním depozitáři a v systému krátkodobých dluhopisů (SKD) u ČNB.“
Ani u jiné banky nečekaly na těžaře dobré zprávy. Instituce jim oznámila, že jim sice smlouvy nevypovídá, ale ani jim už neposkytne žádný nový produkt. „Banka nám zajišťuje i nadále běžný platební styk, neotevře nám už ale žádný nový bankovní účet, neposkytne úvěr, záruku, ani žádný z běžně dostupných bankovních produktů, a to ani v CZK, ani v jiné měně, neposkytne investiční, poradenské, ani jiné služby.“
Paradoxem je, že tato omezení se týkají i všech dceřiných společností dotčené těžební společnosti, a to bez ohledu na to, v čem podnikají.
Velmi podobné zkušenosti mají i ve společnosti Sokolovská uhelná. Jde o druhého největšího výrobce elektrické energie v České republice. „Dopad pociťuje nejen společnost Sokolovská uhelná, která se především zabývá výrobou elektrické energie a tepla z hnědého uhlí, ale negativně tento postup dopadá i na skupinu SUAS GROUP, která vznikla především kvůli transformaci těžební mateřské firmy a kvůli přechodu na nízkoemisní a bezemisní energetiku,“ napsala Epoch Times mluvčí společnosti Jana Pavlíková.
Přestože SUAS GROUP staví například fotovoltaické elektrárny a provozuje bateriové úložiště, její spolupráce se Sokolovskou uhelnou je pro banky „toxická“, uvádí Pavlíková a dodává, že ani takový typicky „zelený projekt“, jakým je vybudování fotovoltaické elektrárny, „není financovatelný, je-li odběratelem vyprodukované elektřiny Sokolovská uhelná“.
Kvůli tomu, že neuhelná SUAS GROUP je dceřinou společností Sokolské uhelné, vztahuje se na ni řada omezení. Není sice diskvalifikována z bankovního financování, včetně založení bankovních účtů, tak jako její matka, nicméně čelí řadě omezení.
Problémem je v první řadě neúvěrovatelnost některých subjektů SUAS GROUP, jejichž činnost navazuje na těžbu uhlí, nicméně není předmětem jejich podnikání. „SUAS GROUP musí respektovat, že společnost nesmí mít více než 20–25 % tržeb od subjektu, který se těžbou a zpracováním uhlí zabývá. Není tedy možné u některých bank ani otevřít účty, ani financovat tyto firmy, např. kolejovou a automobilovou dopravu, strojírenské firmy, které realizují údržbu v Sokolovské uhelné, laboratoře provádějící analýzy pro mateřskou společnost apod. Možné není ani provozní financování,“ líčí mluvčí Sokolovské uhelné.
Tato omezení způsobená ESG politikou podle ní výrazně komplikují „nejen samotnou transformaci skupiny, ale i transformaci a rozvoj Karlovarského kraje, který by se měl posunout v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie, mít větší podíl inovací v moderních průmyslech a širší nabídku pracovních míst v nových odvětvích,“ myslí si Pavlíková.
Problémy mohou mít i podniky, které uhlí pouze nakupují. Jedna společnost, která vyrábí důležitou stavební komoditu, nám pod podmínkou zachování anonymity prozradila: „V minulosti se vyskytl případ, kdy společnost XY požádala banku o otevření dokumentárního akreditivu k zajištění závazku z kupní smlouvy na nákup uhlí pro výrobní potřebu společnosti. Ze strany banky bylo poukazováno na skutečnost, že uhlí je pro banku problematickou komoditou z hlediska jejích povinností v oblasti ESG. K otevření dokumentárního akreditivu nakonec došlo, ale pouze díky tomu, že jsme dodatečně doložili, že uhlí je jednou ze součástí palivového mixu pro výrobu XY a že se nejedná o nákup uhlí za účelem výroby elektrické energie.“
Příkazy jdou seshora
Banky mají na svých stránkách zpravidla uvedeno, jaká investiční tabu mají. „Česká spořitelna se vyhýbá investicím do společností, které se majoritně zabývají těžbou uhlí, výrobou elektřiny z uhlí nebo syntézou paliva z uhlí,“ píše se na stránkách společnosti.
Ani Komerční banka se svou „no coal“ politikou netají: „Komerční banka se dále zavázala do roku 2030 postupně snižovat na nulu svou expozici v projektech aktivně spojených s uhelným sektorem. Na tomto základě již KB neposkytuje nové finanční produkty klientům, kteří mají více než 25 % svých výnosů spojených se sektorem energetického uhlí, pokud nesdělili časově omezený plán odchodu z tohoto sektoru, který je v souladu s cíli Société Générale do roku 2030 resp. 2040 utlumit působení v oblasti energetického uhlí,“ uvádí se na webu firmy.
Aby vyhověly tlaku akcionářů v podobě velkých správců aktiv typu BlackRock a čím dál komplexnější legislativě EU, banky stanovují svou politiku centrálně ve snaze vyhnout se špatnému ESG ratingu. Přílišná podpora klimaticky nežádoucích firem by jim kazila hodnocení.
„Nadnárodní banky nedělají pro své české pobočky žádné výjimky a co je jejich standardem, vyžadují i v Česku. Pravdou je, že ESG problematika je u většiny řešena primárně na úrovni skupiny. Ta vymýšlí, co se bude reportovat, implementuje nástroje pro výpočet uhlíkové stopy v portfoliích, stanovuje dekarbonizační cíle …,“ uvedl pro server ekonews.cz ESG poradce Radek Laštovička ze společnosti EY.
ESG v pojišťovnictví
Ani pojišťovny neunikly povinnému zavádění ESG agendy a jejich postoj k uhlí je tudíž podobný bankám. Své zkušenosti s tím mají firmy, které se v oboru pohybují.
Nejmenovaná těžební společnost z úvodu článku se nám svěřila, že pojišťovny je aktuálně trápí ještě víc než bankovní sektor. „V oblasti pojištění majetku těžební organizace, ale rovněž obecného pojištění odpovědnosti organizace nejsme bohužel schopni na tuzemském pojistném trhu, ale ani u zahraničních subjektů, nalézt konkurenceschopnou nabídku pro pojištění naší společnosti,“ uvedla vedoucí finančního oddělení společnosti.
V Sokolovské uhelné zaznamenávají bariéry na pojistném trhu také. „V důsledku uplatňování tzv. coal policy nám byly vypovězeny některé dlouhodobé pojistné smlouvy, což znamenalo nutnou restrukturalizaci pojištění a navýšení našich nákladů,“ vypráví mluvčí Pavlíková.
Skupina Generali, pod kterou spadá i Generali Česká pojišťovna, nám napsala, že pojišťování uhelných aktivit ukončila v regionu Střední a Východní Evropy už během roku 2022. „Od roku 2022 nepojišťujeme konvenční uhelné elektrárny skupiny ČEZ. K tomuto rozhodnutí došlo po vzájemném jednání, v rámci něhož se zástupci naší pojišťovny a skupiny ČEZ vzájemně shodli na ukončení spolupráce v této oblasti ještě v roce 2021. V posledním kvartále roku 2022 jsme například postupně přestali pojišťovat veškerý uhelný byznys skupiny EPH, a to po vzájemné dohodě. Již v roce 2021 jsme představili klientovi politiku pojišťování Skupiny Generali v této oblasti. Pojistné smlouvy byly v roce 2022 ukončeny ve standardní době ke konci řádného pojistného období,“ uvedl tiskový mluvčí pojišťovny Jan Marek.
Další oslovená pojišťovna na naše dotazy nereagovala.
Karvinská firma OKD těžící černé uhlí, jejímž vlastníkem je stát, má s pojišťovnami také potíže. Od bank sice v posledních letech úvěrové financování požadovat nemusela, nicméně získávání pojišťovacích služeb je stojí úsilí navíc. „S omezujícím přístupem se setkáváme u pojišťoven, kdy velká část z nich nám coby producentovi uhlí s odkazem na „green policy“ odmítá vybrané pojišťovací služby poskytnout. Spolupracujeme proto s pojišťovnami napříč trhem, které toto omezení striktně neaplikují,“ uvedla pro Epoch Times vedoucí odboru komunikace OKD Barbora Černá Dvořáková.
Se svou zkušeností přispěl i Rostislav Palička, předseda Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu (OS PHGN): „S čím konkrétně jsem se setkal jako všichni zaměstnanci, co jsou nebo byli zaměstnání v OKD, je, že když bylo OKD v insolvenci, bylo například velmi těžké dostat hypotéku nebo úvěr, či si vzít zboží na splátky. Smutné na tom bylo to, že to pokračovalo, i když už OKD v insolvenci nebylo, právě jen proto, že těží černé uhlí.“
Při dotazování u jednotlivých společností jsme zjistili, že jinde se zaměstnanci uhelných firem s podobným přístupem nesetkávají. „V privátním bankovnictví jsou paradoxně naši zaměstnanci posuzováni pozitivně, protože jejich zaměstnavatelem je velká a stabilní skupina Sokolovská uhelná a SUAS GROUP,“ uvedla například tato společnost.
Různé přístupy
Ne všechny bankovní ústavy se staví k financování „hnědých“ firem dogmaticky. Jak nám potvrdily oslovené podniky, někde jsou velmi konzervativní až bigotní s tím, že realizace úvěrových obchodů je prakticky nemožná, jiné banky se snaží hledat řešení.
Přesto se uhelné společnosti spoléhají především na své zdroje. „Prioritně financujeme z vlastních zdrojů, případně se snažíme o projektové financování tam, kde to je možné,“ sdělila pro Epoch Times Sokolovská uhelná.
Anonymizovaná těžební společnost z úvodu článku popsala, jak situaci řeší: „Prozatím jsme se nedostali do kritické situace, ve které bychom nenalezli požadovaný bankovní produkt či službu. Naprosto negativně však vnímáme výpadek dvou bank působících na tuzemském trhu, chápeme to jako určité omezení konkurence a svobodného podnikání. Ostatní banky však na naši poptávku bankovních služeb reagují prozatím vstřícně.“
Podle šéfky finančního oddělení oné firmy, kdyby se situace dále zhoršila, „museli bychom oslovit přímo ČNB s požadavkem na zajištění bankovních služeb a hledat řešení typu dodavatel (banka) poslední instance“.
Společnost vnímá ESG politiku finančních ústavů i jako určité ohrožení při zadávání veřejných zakázek. „Těžební společnosti jsou automaticky podrobovány režimu zákona o veřejných zakázkách, protože veřejným zájmem je, aby jejich činnost byla co nejefektivnější. Cílem je donutit tyto podniky, aby zadávaly své zakázky transparentně a s maximálním využitím cenové soutěže. Přitom nepřístupnost některých finančních služeb způsobuje a v budoucnu bude způsobovat velké problémy a dodatečné výdaje, které budou náklady těchto podniků naopak zvyšovat. Zdá se tedy, že je to proti smyslu veřejné regulace,“ podotýká finanční šéfka firmy.
Závěrem
Zdá se, že v současné době, je nechtěným dítětem českého průmyslu pouze uhelný sektor. To se však může změnit s tím, jaké politiky budou banky či EU dále nastavovat pod nátlakem klimatických aktivistů a jim nakloněným politikům.
Dalším na řadě mají být ostatní fosilní paliva – plyn a nafta, ale ze zahraničí jsou známy i případy de-bankingu v obranném průmyslu, v myslivosti či dokonce u jednotlivých osob. Jak pro Epoch Times potvrdila Generali Česká pojišťovna, ropa a zemní plyn jsou rovněž na seznamu nechtěných aktiv.
„V Česku uplatňujeme stejná omezení jako naše mateřská společnost. Generali a všechny jí kontrolované právnické osoby pokračují ve svém závazku již nadále nepojišťovat těžební činnosti v oblasti nejen ropy, ale také zemního plynu. V tomto ohledu Skupina neupisuje rizika spojená s průzkumem a těžbou konvenční a nekonvenční ropy a plynu,“ napsal mluvčí Marek.
Ztížené financování uhelných firem v Česku může ohrozit jejich fungování či dokonce samotnou existenci. Jelikož náhradní zdroje energie nebudou v potřebném rozsahu připraveny ještě minimálně deset let, nemůžeme si dovolit o uhlí v dohledné době přijít. Byť modelování scénářů v energetice (SEEPIA – připravujeme článek, pozn. red.) ukazuje, že ČR se již brzy změní z exportéra elektřiny na importní zemi, je otázkou, kolik zemí při stejné politice EU a ESG praktikách bude moci elektrickou energii vyvážet.
Mohlo by vás zajímat:
