Evropští výrobci domácích spotřebičů jsou tlačeni enviromentální legislativou EU k vývoji stále úspornějších výrobků, někdy až na úkor funkčnosti. S rostoucím výčtem povinností, které musí splňovat ruku v ruce s klesající profitabilitou, se jejich budoucnost stává čím dál chmurnější.
Výrobci v Evropě podléhají legislativnímu rámci tzv. ekodesignu, který určuje obecně parametry na výrobky, včetně domácích spotřebičů, s ohledem jejich dopadu na životní prostředí. Výrobci jsou zodpovědní za celý životní cyklus produktu, od vývoje až po jejich recyklaci.
Evropské orgány určují čím dál detailnější parametry, jak má být výrobek energeticky náročný, jak dlouho a jaké náhradní díly musí prodejce držet na skladě nebo z čeho se může a nemůže vyrábět.
Podle Radka Hacaperky, generálního ředitele české pobočky Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů (APPLiA), jdou některé legislativní předpisy Ekodesignu příliš daleko, ohrožují funkčnost výrobků a zvyšují náklady.
„Tlak na vývoj musí být vyvážený mezi úsporností a funkčností. Uvědomme si, že je tlak na výrobce, aby přišli s pračkou nebo s myčkou, která vám vypere nebo umyje bez vody a bez elektřiny. To rozhodně nejde, a když ano, tak použijete tolik chemie, aby to splnilo očekávání, které chcete, tj. aby to bylo čisté, že se pak můžeme bavit o tom, jaký je dopad na životní prostředí a na (samotný) výrobek,“ prohlásil na konferenci „Green Deal s rozumem“, která proběhla minulý týden v Senátu PČR.
Evropští úředníci chtějí po výrobcích, aby byly spotřebiče opravitelné, což si vyžaduje výrazné náklady na další vývoj a logistiku, postěžoval si Hacaperka a dodal, že u některých produktových skupin jako pračky, myčky nebo chlazení je nastaveno, jaké náhradní díly musí výrobce držet na skladě až 10 let.
S povinnou opravitelností souvisí i školení opravářů. Podle Hacaperky jich je v důsledku zanedbávání této oblasti vzdělávání málo, přičemž průměrný věk servisních pracovníků je 56 let. „Pomalu nám vymírají, chodí nám do důchodů, ale nikdo nepokračuje,“ líčí šéf sdružení APPLiA CZ. Výrobci spotřebičů to řeší spoluprací s vybranými středními odbornými školami, na kterých si chtějí vychovat nové, kvalifikované servisní techniky. Jenže i to přirozeně něco stojí.
Pračka cenově jako za socíku
Ekodesign přinesl také zákazy některých materiálů, například cínu nebo olova, které měly v elektronice opodstatnění, zejména z pohledu vlastností těchto materiálů – pevnosti a vodivosti. Dnes se místo pájky a cínu používají studené spoje, které mohou snižovat trvanlivost výrobku, tzn. ne vždy jde o záměrná „kazítka“.
Jako další příklad uvedl fluorovodíkové plyny (HFC), které se používají jako chladivo pro klimatizační jednotky nebo tepelná čerpadla. Evropská komise jejich množství na trhu uměle snižuje s cílem úplného zákazu. Jejich náhradou je například přírodní butan, jenže ten je výbušný a hořlavý, což naráží při povolování a výstavbě na požární předpisy, namítá představitel sdružení APPLiA CZ.
Nechal se také slyšet, že výrobci a distributoři si stěžují i na nerovné konkurenční prostředí, které narušují nové způsoby nákupů, například nákupy přes platformy Market Places typu Allegro apod. Prodejci na těchto platformách ne vždy plní své zákonné povinnosti, např. neplatí recyklační příspěvky, které podle zákona musí hradit každý, kdo uvádí spotřebič na trh. Kontrola dozorových orgánů je tu minimální.
Ostatně oblast prodeje dělá producentům domácích spotřebičů největší vrásky. Právě tady vidí, jak se jim v důsledku obchodních praktik a orientace na co nejnižší cenu prodejců ztrácejí i ty minimální udržitelné zisky. V honbě nabídnout zákazníkovi nižší cenu než konkurence pak dle Hacaperky neváhají prodejci oželet i vlastní marži. Následně pak mají tlačit na výrobce, aby jim nákupní cenu snížil. Velcí zahraniční distributoři zase nakupují od výrobců s množstevními slevami, což promítnou do několika „akčních“ kusů, které prodají mimo svůj region, a opět tím srazí ceny dolů.
Může se pak stát, že se za pár měsíců po uvedení na trh cena spotřebiče zhroutí i o 30 procent a prodejce i výrobce skončí na nule nebo i v záporných hodnotách. „Taková cena většinou neodpovídá udržitelným hodnotám v celém prodejnímu modelu, jde o výprodej. Ale oni to hodí na internet a všichni je zase dorovnávají. A všichni se pak diví, že nemají marži. To není do budoucna udržitelné,“ konstatuje Hacaperka.
Ceny spotřebičů proto stagnují, zatímco náklady neustále rostou. „Vezměte si jednoduchý příklad např. z automobilového průmyslu. Auto z české produkce před rokem 1989 (Škoda Favorit) stálo 100-150 tisíc, teď stojí obdobné auto (Škoda Superb, KODIAQ) 1-1,5 milionu korun. Pračka před revolucí stála pět, šest tisíc. Kolik stojí pračka teď? Pět šest tisíc. To má samozřejmě vliv na ekonomiku výrobců, na jejich hospodářské výsledky, a přitom na ně tlačíme, aby něco vyvíjeli,“ říká Hacaperka a dále poukazuje na to, že s takovou kombinací nepříznivých okolností bude těžké výrobu v Evropě zachovat. Jako řešení nabízí příklad USA, kde tamní legislativa umožňuje výrobcům definovat si minimální prodejní hladinu.
S prodejními cenami dle něj souvisí i další bolehlav výrobců spotřebičů – „šikana“ ze strany Úřadu pro hospodářskou soutěž. Ten udělil v letošním a loňském roce pokuty výrobcům na českém trhu v souhrnu za 228 milionů korun, a to za jejich údajnou snahu ovlivňovat maloobchodní ceny. Podle Hacaperky jsou tyto pokuty neoprávněné, protože se úřad dostatečně nezabývá posouzením všech aspektů, vycházejících z praxe, a to od vývoje, výroby až po prodejní model. Společnosti se sice mohou bránit žádostí o soudní přezkoumání, ale taková správní řízení jsou zdlouhavá a finančně náročná.
Legislativní regulace, tlak na zvyšování nákladů a reálný pokles cen výrobků jsou hlavními problémy, které výrobce domácích spotřebičů trápí, sumarizuje Hacaperka. Pokud nebudou podniky vytvářet zisk, nebudou moci investovat do vývoje, který je nezbytný pro to, aby mohly v přeregulovaném prostředí vyhovět všem legislativním požadavkům.
„Paradoxně se argumentuje výhodou nejnižších cen ve prospěch spotřebitele, pokud ale nebude dostatečný ekonomický prostor pro vývoj, samotnou výrobu a konkurenceschopnost trhu, spotřebitel na tom naopak prodělá,“ míní zástupce výrobců.
