Právě když Alysa Liuová a její rodina nastupovaly do letadla, přišel telefonát. Volala FBI. Do jejich domu v oblasti Sanfranciského zálivu mířil čínský špion, sdělila agentura.
„Bylo to jako ve filmu,“ řekl v rozhovoru pro Epoch Times Alysin otec Arthur Liu.
Stalo se to na konci roku 2021, více než čtyři roky předtím, než krasobruslařka okouzlila svět radostným olympijským vystoupením v Miláně a získala zlato, které ukončilo 24leté čekání Spojených států na medaili v ženské individuální soutěži.
Tehdy bylo Alyse 16 let a směřovala na své první olympijské hry v Pekingu, aniž by tušila, že v zákulisí se rozvíjí plán zaměřený na ni a její rodinu.
Pozdější federální vyšetřování odhalilo několik týdnů trvající spiknutí, do něhož bylo zapojeno více osob. Jeden z mužů, kterého ostatní označovali jako „šéfa“, udílel pokyny z Číny.
Jejich cílem byla rozsáhlá sbírka citlivých osobních údajů o rodině Liuových.
Čínská komunistická strana mě všechny ty roky nepřestala špehovat. Nenechají mě jen tak být.
Arthur Liu, otec Alysy Liuové
Varovné signály se objevily už před upozorněním FBI. O několik dní dříve zavolal Arthurovi muž, který tvrdil, že je z Mezinárodního olympijského výboru, a požádal ho, aby faxem zaslal kopie pasů – jeho i Alysy – v souvislosti s jejich nadcházející cestou do Pekingu.
Arthur, který měl z neobvyklého požadavku podezření, žádosti nevyhověl. Spiklenci se však snažili získat požadované informace i jinými cestami.
Soudní dokumenty ukazují, že diskutovali o umístění GPS lokátoru na Arthurovo auto, instalaci skrytých kamer pro sledování návštěvníků, každodenním sledování jeho aktivit a také o získání čísel sociálního zabezpečení u obou z nich prostřednictvím kontaktu na americkém finančním úřadu IRS.
Za 800 dolarů získali fotografie pasů Liuových a jejich adresu pod záminkou „vymáhání dluhu“.
Jejich soused později Arthurovi řekl, že muž, který se vydával za olympijského funkcionáře, se několikrát objevil poblíž domu Liuových i Arthurovy kanceláře. Soused ho poznal podle federální obžaloby.
To, co se stalo rodině Liuových, ilustruje, jak Peking využívá svůj vliv i v zahraničí k potlačování nesouhlasu.
„Čínská komunistická strana mě všechny ty roky nepřestala špehovat,“ řekl Arthur. „Nenechají mě jen tak být.“
„Ve stínu“
Intenzivní zájem Pekingu Arthura nepřekvapil. Přežil totiž masakr na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, při němž byly stovky – ne-li tisíce – mladých lidí, kteří doufali v politické reformy v komunistické Číně, rozdrceny tanky nebo zastřeleny.
Arthur, jeden z klíčových vůdců protestů v jihočínském městě Guangzhou, po krveprolití uprchl z pevninské Číny. Pod rouškou noci se na malé lodi dostal do Hongkongu a později získal útočiště ve Spojených státech.
Poté, co si vybudoval nový život jako imigrační právník, zůstal otec pěti dětí hlasitým kritikem porušování lidských práv v Číně. A jeho nejstarší dcera, která se nyní znovu vrací do centra mezinárodní krasobruslařské scény, patří mezi jeho největší podporovatele.
V jednu chvíli Alysa podle něj sdílela na sociálních sítích příspěvek upozorňující na zneužívání ujgurských muslimů v oblasti Xinjiang.
Arthur uvedl, že se během let setkal s čínskými agenty i v dalších situacích.
V 90. letech vyslala Komunistická strana Číny muže, aby se s ním spřátelil a získal o něm informace.
Arthur tehdy považoval muže za skutečného přítele a pomohl mu usadit se v oblasti Sanfranciského zálivu. O několik let později, možná z pocitu viny, se muž ke své tajné misi přiznal.
Arthur říká, že vzhledem k tomu, jak Peking rád používá skryté metody, se naučil své obavy potlačovat a brát věci tak, jak přicházejí.
„Já žiju otevřeně, ale oni jsou ve stínu. Pokud by mi chtěli něco udělat, je téměř nemožné se tomu bránit,“ řekl.
Další podivnosti
Přísná pandemická opatření čínského režimu během pandemie covidu-19 prakticky vyloučila mezinárodní diváky ze zimních olympijských her v roce 2022. To znamenalo, že Arthur nemohl Alysu doprovázet, přestože byla nezletilá.
Alysa často volala domů a jak americké ministerstvo zahraničí, tak Mezinárodní olympijský výbor se snažily zajistit její bezpečnost – během akcí ji doprovázeli dva lidé.
Avšak jednoho brzkého rána, když s ní doprovod nebyl a ona si s kamarádkou dávala zmrzlinu v olympijské vesnici, si k nim přisedl cizí muž.
Sledoval je a pozval je k sobě domů.
Alysa incident nahlásila olympijským organizátorům. Navzdory husté síti kamer a senzorů v areálu se však na záznamech žádná stopa po muži neobjevila, což Arthurovi připadalo zvláštní.
„Můžeme jen hádat, co se stalo,“ řekl. Domnívá se, že režim mohl důkazy odstranit v rámci utajení.
Alysa jednou uvedla, že celý špionážní incident jí připadal tak „neuvěřitelný“, až si připadala jako postava z filmu.
Pokud by se ale její příběh někdy stal filmem, měl by podle ní být jeho hlavní postavou její otec, protože všechno ostatní se stalo „jen kvůli tomu, co udělal“.
„Musíme začít u kořenů,“ řekla novinářům na setkání Team USA Media Summit v říjnu 2025.
Návrat do výšin – po svém
Olympijská zkušenost z roku 2022 měla být Alysinou poslední – alespoň si to mnozí mysleli.
Alysa Liuová – nejmladší americká šampionka v historii ve 13 letech a první Američanka, která ve 14 letech skočila čtverný skok – skončila v individuální ženské soutěži na olympijských hrách v Pekingu sedmá. O několik týdnů později, po zisku bronzové medaile na mistrovství světa v krasobruslení 2022, se se sportem rozloučila.
Na led nastupovala už od pěti let a strávila na něm 11 let. Byla připravena posunout se dál, uvedla tehdy Alysa.
Po dobu dvou a půl roku se kluzišti vyhýbala a objevovala život mimo krasobruslařský svět.
Putovala po Himálaji, chodila na koncerty, zkoušela jiné sporty a začala studovat na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA).
Pak ale změnil její rozhodnutí lyžařský výlet k jezeru Tahoe na začátku roku 2024. Když sjížděla svah, dostala chuť vrátit se na led. Brzy nato už telefonovala svému bývalému trenérovi Phillipovi DiGuglielmovi, aby s ním svůj nápad probrala.
Moje rodina je tam venku. Moji přátelé jsou tam venku. Musela jsem pro ně předvést show.
Alysa Liuová, krasobruslařka
DiGuglielmo později vyprávěl, že si nalil velkou sklenici červeného vína a více než dvě hodiny se ji snažil od návratu odradit. Místo toho ale přesvědčila jeho i všechny ostatní. Následně nasedla na večerní vlak do kanceláře svého otce v Oaklandu v Kalifornii a oznámila mu tu novinu.
Udělala to po svém. Arthur už nebyl jejím manažerem. Sama rozhodovala, jakou hudbu použije v programu, kdy bude trénovat, co si vezme na sebe i co bude jíst. Vybrala si trenéry a na tréninky na kluziště jezdila sama.
Arthur uvedl, že její rozhodnutí plně podporoval.
„Jako rodič z ní mám obrovskou radost,“ řekl. „Chci, aby byla šťastná.“
Alysa se na scénu vrátila ve velkém stylu. Svůj comeback završila ziskem zlata na mistrovství světa v roce 2025.
V Miláně zazářila v třpytivých šatech posetých zlatými flitry. Na tváři měla zářivý úsměv a zdálo se, že tlak vůbec nevnímá – na rozdíl od krasobruslařské senzace Ilia Malinina, kterého napětí připravilo o téměř jistou medaili. Všechny své skoky dopadla čistě, ukázala prstem vzhůru a pohodila culíkem.
„Moje rodina je tam venku. Moji přátelé jsou tam venku. Musela jsem pro ně předvést show,“ řekla Alysa po závodě. „Když vidím ostatní lidi, jak se v publiku usmívají, musím se usmívat taky. Nemám žádnou pokerovou tvář.“
Nově nabytou slávu komentovala se smíchem.
„Nemám tušení, jak se s tím vyrovnám,“ řekla. „Asi začnu nosit paruky, když půjdu ven.“
Slzy a radost
Možná jediným subjektem, který z výsledku radost neměl, je čínský komunistický režim.
Během olympiády, kdy se Alysinino jméno stalo jedním z nejvyhledávanějších výrazů v Číně, zůstala čínská státní média tichá.
Jen málokteré olympioničku vůbec zmínilo. Několik dalších článků – s fotografiemi mladší Alysy usmívající se vedle svého otce – z čínského internetu zmizelo stejně rychle, jako se objevilo.
Peking se podle čínského básníka Jiang Pinchaa snaží jména Liuových vymazat, protože mluvit o nich by mohlo vyvolat vzpomínky na temnou minulost, na kterou by režim nejraději zapomněl. Jiang je Arthurovým přítelem a bývalým studentským vůdcem během protestů na náměstí Nebeského klidu.
„Moc komunistické strany je křehká,“ řekl Jiang pro deník Epoch Times. „Stojí na krvi,“ a jakékoli světlo proto představuje hrozbu.
Peking se podle čínského básníka Jiang Pinchaa snaží jména Liuových vymazat, protože mluvit o nich by mohlo vyvolat vzpomínky na temnou minulost, na kterou by režim nejraději zapomněl.
V Itálii Alysa převzala medaili, zatímco byla vztyčena americká vlajka a zazněla hymna „The Star-Spangled Banner“.
Arthur, který ji sledoval z hlediště, nedokázal zadržet slzy.
Po účasti v prodemokratickém hnutí na náměstí Nebeského klidu Arthur říká, že v životě ničeho nelituje. Alysa nyní překonala i jeho největší sny.
Ať už režim udělá cokoli, zastrašit ho to nemůže, uvedl.
Jiang Pinchao, čínský autor a básník, vyobrazen na tomto archivním snímku. S laskavým svolením Jiang Pinchaa.
Arthur uvedl, že Peking kdysi jeho rodinu oslovil s nabídkou, aby Alysa reprezentovala Čínu.
Odpověď byla jednoznačné „ne“, bez ohledu na peníze.
Vrcholový krasobruslařský sport je velmi nákladný. Arthur odhaduje, že do podpory Alysininy kariéry investoval mezi 500 000 a 1 milionem dolarů. Aby ušetřili jinde, bydleli prý nějakou dobu v jednopokojovém bytě, kde se sourozenci dělili o patrové postele.
Přesto podle něj existují věci, které si za peníze koupit nelze.
„Jsem dost tvrdohlavý,“ řekl. „Jakmile se zavážu nějakému principu, je těžké mě od něj odradit.“
–ete–
