Možnost odchodu Spojených států z NATO nutí evropské lídry posuzovat vojenské schopnosti bez americké síly.
Evropské země Severoatlantické aliance by musely navýšit stálé armády nejméně o 300 000 vojáků a výrazně zvýšit výdaje na obranu nad 3,5 procenta hrubého domácího produktu – nejméně o 250 miliard eur – a zároveň obnovit a propojit svůj průmyslový základ, aby se dokázaly bránit proti Rusku bez Spojených států.
A musely by to udělat rychle, uvádí společná analýza evropských think-tanků Bruegel a Kielského institutu pro světovou ekonomiku z roku 2025.
Analytici také varují, že i při přítomnosti 80 000 amerických vojáků a letců rozmístěných na 30 základnách na kontinentu – a schopnosti Spojených států rychle nasazovat síly – Moskva otestuje odhodlání NATO „během tří až deseti let“.
Dříve nepředstavitelná možnost, že by Spojené státy z NATO vystoupily, je nyní reálná. Americký prezident Donald Trump – který nikdy nebyl příznivcem této 32členné aliance – vyzval k „velmi vážnému přezkoumání“ aliance poté, co její členové nereagovali na jeho výzvu k podpoře ve válce s Íránem a ani se nepřipojili k námořní blokádě íránské dopravy v Arabském moři vedené americkým námořnictvem.
Trump varoval, že Evropa může bez amerického vedení a podpory čelit „zúčtování“. Takový krok by však vyžadoval souhlas amerického Kongresu. Prezidentovy výroky nicméně vyvolávají diskusi na obou stranách Atlantiku o restrukturalizaci aliance, která by vyžadovala, aby Evropané nesli větší část břemene NATO.
Evropští spojenci dle mnoha zpráv již aktivně diskutují a připravují se na scénář „NATO bez USA“. Tato myšlenka vznikla jako reakce na Trumpův požadavek, aby Evropané zvýšili podporu Ukrajině při obraně proti ruské invazi, jeho hrozby převzetí Grónska od Dánska, a označení členských států za „zbabělce“, kteří by pravděpodobně nedodrželi závazky NATO.
Zatímco Američané zpochybňují odhodlání NATO po skončení studené války už od vlády bývalého prezidenta Baracka Obamy, Evropané naopak zpochybňují spolehlivost Trumpa při plnění smluvních závazků.
V reakci na Trumpův požadavek, aby spojenci NATO vydávali na obranu pět procent HDP, se členské státy na summitu aliance v roce 2025 dohodly na výdajích ve výši 3,5 procenta na armády – zhruba na úrovni, kterou Spojené státy vynakládají na své ozbrojené síly – a dalších 1,5 procenta na infrastrukturu, například kybernetickou bezpečnost, krizové řízení a úpravu silnic, železnic, mostů a přístavů pro vojenské účely.
Síla a finance
Analýza Bruegel/Kiel uvádí, že evropské armády mají dohromady přibližně 1,5 milionu vojáků. Aby dokázaly odolat hypotetické ruské invazi, potřebovala by čistě evropská armáda o 300 000 pěších vojáků více, tedy zhruba o 50 brigád více, než měla v roce 2025. Rovněž by potřebovala minimálně 1 400 tanků, 2 000 bojových vozidel pěchoty a 700 dělostřeleckých systémů s více než jedním milionem střel ráže 155 mm – což je minimum pro tři měsíce bojů, konstatuje analýza.
Takové posílení personálu a výzbroje by přesáhlo současné síly Francie, Německa, Itálie a Spojeného království dohromady.
A to se týká pouze pozemních sil.
Aby evropská armáda bez USA dokázala držet krok s ruskou válečnou výrobou – i při ztrátách způsobených válkou na Ukrajině – musela by zavést společné nákupy zbraní, sjednotit výzbroj, logistiku i vojenské jednotky. Taková armáda by musela nahradit americké síly rozmístěné i rotující v 105kilometrovém Suvalském koridoru mezi Polskem a Litvou a zároveň vybudovat základny v Moldavsku a Rumunsku.
To jsou jen některé z výzev, kterým by „NATO bez USA“ čelilo, uvedli vojenští analytici a odborníci na mezinárodní vztahy pro deník Epoch Times. Pokud by Evropa převzala silnější roli na kontinentu, americké síly by zároveň musely kompenzovat ztrátu specializací a schopností, které dosud zajišťovali evropští spojenci.
„Síly NATO bez USA jsou dobře vycvičené a mají některé velmi schopné obranné průmysly,“ říká profesorka politologie na univerzitě v Miami June Teufel Dreyerová, členka think-tanku Foreign Policy Research Institute a bývalá členka americko-čínské komise pro ekonomiku a bezpečnost.
Evropské firmy jako Thales a Leonardo by podle ní „nepochybně přivítaly myšlenku větších domácích investic“. Zároveň však poznamenává, že evropští obranní dodavatelé „si uvědomují, že potřebné finance nejsou zaručeny“ bez zakázek od americké armády.
Pokud by Evropa převzala silnější roli na kontinentu, americké síly by zároveň musely kompenzovat ztrátu specializací a schopností, které dosud zajišťovali evropští spojenci.
„Francie a Německo vyrábějí vysoce ceněné diesel-elektrické ponorky, Švédsko produkuje vynikající stíhací letouny,“ dodává.
Z hlediska jaderného odstrašení by však byl odchod Spojených států z NATO problematický. Dreyerová připomíná, že britský premiér Keir Starmer v červnu 2025 za tímto účelem oznámil nákup nejméně 12 amerických letounů F-35 s cílem „zvýšit interoperabilitu obrany NATO“ v jaderné oblasti, protože tyto stroje by byly jediným dalším jaderným odstrašujícím prostředkem Spojeného království kromě ponorek. Tento stealth letoun je první, který může nést konvenční i jaderné zbraně.
Koordinace Spojených států a evropských spojenců při pořizování a výrobě zbraní „šetří peníze a náklady na výzkum a vývoj nejpokročilejších systémů“, vysvětluje s tím, že plánované náklady na stíhačku šesté generace F-47 činí 4,4 miliardy dolarů, přičemž jde o sdílený výdaj v rámci NATO.
Specializace a schopnosti
Pokud by byly vazby NATO přerušeny, Spojené státy by podle bývalého amerického kapitána námořnictva Carla Schustera přišly o to, co označuje za „pozoruhodné schopnosti, které mohou být v jakémkoli konfliktu zásadní“. Patří mezi ně konstrukce letadel a lodí, speciální operace a regionální know-how, například schopnosti horského boje či zkušenosti s arktickým prostředím.
Mnohé evropské vojenské prostředky jsou však zastaralé a teprve po ruské invazi na Ukrajinu – a po Trumpových hrozbách, že Spojené státy z aliance vystoupí – začali lídři tyto nedostatky podle Schustera naléhavě řešit.
Vyjádřil pochybnosti o Španělsku, které odmítlo umožnit Spojeným státům využívat základny na svém území k útokům na Írán, i o Turecku.
„Španělsko odmítlo jakoukoli představu, že by jeho pozemní a letecké síly byly nasazeny v boji mimo španělské území,“ uvedl. „Jeho přínos k obraně NATO je tak spíše statistický než skutečný.“
Turecko má sice největší pozemní síly v alianci, ale jeho „ochota přispět k obraně Řecka, Bulharska a východní Evropy“ může být podle něj sporná.
Ředitel organizace Middle East Forum Gregg Roman rovněž zpochybnil závazek Turecka vůči NATO v komentáři pro Epoch Times v září 2025, v němž vyzval k „naléhavému přehodnocení oddělení spolupráce“ poté, co Turecko během summitu Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) navázalo kontakty s Čínou a Íránem.
„O šest měsíců později,“ řekl v dubnu, „je tento závěr nevyhnutelný. Víte, když se zamyslíte nad vším, co se [NATO] snaží dát dohromady – společné plánování protivzdušné a protiraketové obrany – s takovým spojencem, jako je Turecko, které fakticky spolupracuje s Íránem a [SCO] blokem, proti kterému čelíme, nelze mu věřit.“
„Vůle bojovat“
Roman zpochybnil schopnosti NATO napříč řadou vojenských oblastí: „Vezměme ten nejhorší scénář. Promění se to v evropský obranný klub. Francouzský jaderný deštník, britské námořnictvo, které nedokáže nasadit ani jeden torpédoborec, německá průmyslová základna, která nedokáže dodržet harmonogram dodávek munice.“
„Na papíře to přežije, ale v žádném případě by to nepůsobilo jako odstrašení pro Moskvu ani pro jinou regionální mocnost, zejména ne pro Čínu,“ řekl.
Schuster vyjadřuje podobné obavy a upozorňuje, že jen málo armád NATO má společné standardy a soudržné „bojové schopnosti“, což je nedostatek, který měl být řešen „ve chvíli, kdy se Rusko znovu stalo agresorem“.
Anders Corr, vydavatel Journal of Political Risk a vedoucí analytik společnosti Corr Analytics v Pittsburghu, uvádí, že Spojené státy od svých partnerů v NATO nic zásadního nepotřebují a že evropský obranný průmysl drží při životě především americké finance.
„Nejsem si vědom žádných významných evropských vojenských technologií, které by Spojené státy již neměly,“ zmiňuje Corr, který je rovněž přispěvatelem Epoch Times.
„Pokud by Spojené státy potřebovaly například více ledoborců nebo schopností sledovat ponorky, mohly by je relativně snadno vybudovat nebo získat, vzhledem k pravděpodobně vyšším budoucím obranným rozpočtům USA.“
„Co tedy chybí?“ pokládá otázku Dreyerová. „Vedle nesporné odbornosti jde o ochotu zemí NATO financovat dodatečné náklady na samostatnou obranu a jejich vůli bojovat,“ uzavírá.
–ete–
