Objednají si 12 dětí a další rok dalších 12. Rozhovor s Birgit Kelleovou o temné stránce náhradního mateřství

Dočetl jsem se, že tématu surogátního mateřství se věnujete 10–11 let. Co bylo prvním impulzem, který ve vás vyvolal zájem?

Četla jsem o tom na internetu. V té době se objevilo poměrně hodně zpráv o tom, co se děje v Indii, protože to byl trh, kde náhradní mateřství začínalo. Takže Indie byla první zemí, která na tomto trhu opravdu profesionálně působila. A ty zkušenosti, které měli v Indii, byly hrozné, protože to, jak se tam zacházelo se ženami, bylo opravdu… bylo to otroctví, víte, ty ženy prostě drželi ve speciálních bytech odděleně od jejich rodin.

A ty ženy byly nuceny podstoupit všechny lékařské zákroky. A některé na to dokonce zemřely a nikdo se o to nestaral, protože to byl svým způsobem „dokonalý trh“ pro zneužívání žen, protože v Indii dívka nemá žádnou cenu. Takže to nikoho nezajímalo, a dokonce ani rodiny těch dívek se o to nestaraly.

Včera jsem si všiml, že máte velmi silný postoj proti náhradnímu mateřství. Bylo to něco, co jste měla od první chvíle, nebo jste si jej vypěstovala v průběhu vyšetřování?

Ne, to jsem měla od první chvíle. Měla jsem za to, že tohle nemůže být legální. A čím víc se tím zabývám, tím jsem v tomto názoru pevnější. Takže od prvního okamžiku, a říkala jsem si, že tohle nejde, že tohle ženám nemůžete udělat.

A nemůžete to dělat dětem. Víte, tohle je prostě proti všemu, co považujeme za dobré pro člověka nebo co je hodno lidské bytosti.

Měla jste možnost jet vyšetřovat někam na Ukrajinu nebo do USA?

Ne, ale jsem v kontaktu, protože jsem v mezinárodní skupině s dalšími lidmi, kteří bojují proti náhradnímu mateřství v jiných zemích.

V této skupině máme různé lidi. Máme tam lékaře, právníky, ale i děti z náhradního mateřství, máme tam několik náhradních matek, které se dělí o své zkušenosti a poskytují nám informace, a také jsou v kontaktu s dalšími náhradními matkami.

A já sama znám rodiče, kteří mají děti z náhradního mateřství. Takže si myslím, že mám přístup k velmi, velmi různým pohledům a lidem s různými zkušenostmi, se kterými se mohu podělit o informace nebo jim položit své otázky.

Včera jste zmínila, že v různých zemích existují různé právní rámce. Také jste hodně mluvila o cenách takto pořízených dětí. Jaký je podle vašich zkušeností nebo vašeho šetření rozdíl v cenách mezi šedým a černým trhem?

Šedý trh začíná na 36 tisících [eur]. To byla nejlevnější cena, kterou jsem mohla dohledat přes internet.

Předpokládám, že ještě levnější je v Africe, kde se dá dítě pořídit nelegálně s nižšími cenami.

Čím bezpečnější to chcete mít jako klient, abyste si byli opravdu jisti, že na to dítě dostanete oficiální papíry, tím je to dražší. Tohle je dle mého pozorování největší obava klientů, že to dítě nedostanou, že si ho náhradní matka nechá a nebude možné si to dítě přivézt domů. A na obojí potřebujete dobré smlouvy. A dobré smlouvy dostanete jen přes velké agentury. Ty mají dobré právníky, kteří s náhradními matkami uzavírají smlouvy.

A ty zkušenosti náhradních matek, víte… spousta z nich jsou naivní mladé ženy. Spousta z nich nám říkala své zkušenosti. Říkaly: „Ti lidé z agentury, kteří mě najímali, byli takoví přátelští. A ten právník mi všechno vysvětlil.“ A ona se cítila v bezpečí, připraveně, a tak to podepsala. Říkala, že to vypadá skvěle. Vypadalo to jako skvělá příležitost vydělat si. Třeba ve Spojených státech jde o 25 tisíc dolarů. Takže se cítila bezpečně, a pak začal ten proces.

… ale co když…

Ano, když se věci začaly vyvíjet jinak a už s tím nebyla v souladu a chtěla oponovat, pak si uvědomila, že ta smlouva, kterou podepsala, není v její prospěch. A pak, a to byl často ten moment, si poprvé uvědomí, že ti právníci nejsou její. To je právník té agentury. A aby se domohla svých práv, tak by byla nucena si vzít svého právníka, aby šla proti té agentuře. Ale ona nemá peníze, aby si nějakého zaplatila.

A zejména ve Spojených státech ty ženy prostě právníka neseženou, i kdyby ho mohly zaplatit. Spousta právníků totiž říká, že případy náhradního mateřství neberou, protože je to složité. Je to velký byznys, a proto mají (agentury) dobré právníky. Takže když se něco pokazí a pustíte se do toho procesu, je téměř nemožné vyhrát proti agentuře.

To je tedy z právního hlediska. A další komplikací pro „objednatele“ může být to, že děti nemusí být zdravé, nebo že pohlaví dětí je jiné než požadované. Co se v takových případech děje?

Tyto věci jsou většinou také domluveny před zahájením procesu. Takže náhradní matky musí podepsat a odsouhlasit, že půjdou na potrat v případě, že dítě bude nemocné, že podstoupí potrat v případě, že dítě bude mít špatné pohlaví, atd.

Pokud je něco špatně, klient chce, abyste provedli potrat a udělali další pokus. A jsou také případy, kdy náhradní matky říkají: „Ale my nechceme. Takže ne, já do toho nepůjdu.“ Ale jsou k tomu donuceny, takže se z toho nevyvléknou.

A někdy máme také případy… Máte pár, objednávají si dítě. Ten proces trvá rok a půl nebo dva roky se vším všudy. A pak se ten pár během tohohle procesu rozejde, to se může stát. A tak si řeknou: „My to teď chceme ukončit.“ Takže ona by teď měla jít na potrat, protože oni už to dítě nechtějí. A my jsme měli náhradní matky, které se je snažily přesvědčit. Říkaly: „Ne, já nechci potratit zdravé dítě.“ Ale klienti s tím nesouhlasili. Říkali: „Ne, ne, ne, to je naše dítě s mým vajíčkem. A já nechci, abyste vychovávali moje dítě. Chci, abyste mé dítě ‚zabili‘.“

A měla jste také možnost mluvit s dětmi, které pocházejí z náhradního mateřství? My jsme tady v Česku měli paní, Olivii Maurel, která vystoupila v Senátu…

Ano, znám ji osobně. To je jediná, kterou znám osobně. V médiích se už objevila i další mladá žena z Německa, také z náhradního mateřství. A ta také říká: „Prosím, přestaňte s tím.“

Není jich moc, protože tohle není stará záležitost. Většina takovýchto dětí se narodila pravděpodobně v posledních 10–15 letech. A spousta těch dětí ani neví, že jsou ze surogátního mateřství.

Takže jedna část se nikdy neozve, protože prostě sami nevědí, jak vznikli. A pak, jak o tom mluví také Olivia, je těžké o tom promluvit, protože na jedné straně cítíte jakousi solidaritu ke svým rodičům, a na druhé straně riskujete vztah ke svým rodičům, pokud veřejně promluvíte proti tomu, co vaši rodiče udělali.

A pro ni samotnou to také znamenalo, že se rozešla se svou rodinou, protože se s ní už nechtějí bavit kvůli tomu, co dělá na veřejnosti. Takže, není to jednoduché, ne každý, kdo je proti, chce o tom mluvit na veřejnosti.

Mluvila jste o tlaku LGBT komunity. Je hlavní silou, která za náhradní mateřství lobbuje?

Ne, neřekla bych. Ale jsou součástí, protože část jejich komunity, zejména homosexuální muži, jsou klienty tohoto byznysu.

V rámci této komunity samozřejmě existuje solidarita.

Náhradní mateřství ale využívají také lesbické páry, které se snaží o něco, čemu se říká sdílené/společné mateřství (shared motherhood). Když máte lesbický pár, tak může být těhotná jenom jedna z nich. Takže v tomto vztahu je jen jedna skutečná matka. A to vyvolává jakousi žárlivost, protože ony obě chtějí být součástí tohoto, této zkušenosti mateřství. Takže reprodukční medicína má metodu…

Vezmou vajíčko jedné z těch lesbických žen a vytvoří embryo a pak ho vloží do té druhé ženy. Takže ta jedna žena dá vajíčko a ta druhá žena s tím vajíčkem otěhotní. A takhle se obě můžou cítit, jako by byly obě matky, víte?

Rozumím. Vraťme se ale ještě k mé otázce o tom, kdo lobbuje…

Myslím, že větší lobby dělá spíš zdravotnický průmysl, protože všechny ty lékařské věci… víte, vydělávají kliniky, lékaři, je to velmi drahý byznys a mají klienty, kteří tak zoufale chtějí dítě… Takže platí velké částky. Můžete vydělat spoustu peněz od zoufalých lidí, kteří opravdu chtějí dítě. Je to velký byznys.

Nejvíce na tom vydělávají agentury. Ale také kliniky, protože veškerá klinická léčba, veškerá lékařská péče, všechny léky, které musí užívat, jsou velmi, velmi drahé, farmaceutický průmysl vydělává na tomto byznysu hodně peněz. Takže od nich jde velký tlak na legalizaci všech těchto věcí. Ale přichází také od vědeckých výzkumných ústavů. Proč? Protože potřebují lidská vajíčka a embrya pro svůj výzkum – k výzkumu proti nemocem potřebujete lidské buňky.

A nejlepší lidské buňky, na kterých můžete dělat výzkum, jsou embrya, buňky z embryí. A v mnoha zemích, jako např. v Německu, máme velmi přísné zákony, které pokusy s embryi zakazují. Takže v Německu nesmíte vytvořit embryo, aniž byste ho vložili do dělohy ženy. Ale oni ta embrya chtějí a potřebují je.

A v procesu náhradního mateřství se většinou vytvoří několik embryí a dají je do lednice, protože oni všichni vědí, že normálně potřebují několik pokusů, a je levnější vytvořit je (embrya) všechna najednou. A pak je postupně použijí, vkládají i tři embrya najednou do jedné ženy.

Takže potřebujete hodně embryí. A i když se vám to podaří, třeba po šestém pokusu, tak vám jich ještě třeba šest zbyde. Co s nimi pak dělat?

Pak je můžete darovat, například pro vědu, můžete je prodat pro vědu. A reprodukční agentury také dělají speciální nabídky, například říkají: „Dobře, můžeme vám celý proces zlevnit. A vy nám dáte polovinu svých embryí.“ A také dělají takové nabídky, například ženám, které chtějí zmrazit svá vajíčka.

Vysvětlí jim, že tento proces stojí šest nebo 10 tisíc dolarů, ale že to mohou mít zdarma, pokud podepíšou smlouvu, že jim dají polovinu svých vajíček.

A máte to zdarma… To je způsob, jak sbírají materiál pro svůj výzkum. Takže celý tento byznys s náhradním mateřstvím a darováním vajíček dodává vědě lidský materiál.

A co informace v mainstreamových médiích? Informují o těchto praktikách?

Budu mluvit hlavně o Německu. Většina zpráv nebo většina věcí, které se o náhradním mateřství dozvíte, je většinou pozitivní. Na internetu najdete spoustu hezkých příběhů o zoufalých rodičích, kteří opravdu chtějí dítě, a o tom, jak to bylo těžké, že musíte jet daleko do zahraničí do jiné země a stojí vás to tolik peněz. A pak jste tady s tím krásným miminkem a všichni jsou nakonec šťastní. A jak by to všechno bylo jednodušší, kdyby to teď bylo legální v naší zemi, protože by to bylo mnohem jednodušší, měli bychom mnohem víc šťastných rodičů se šťastnými dětmi.

Zjistila jsem, že v Německu existuje spousta takovýchto videodokumentů, které natočila veřejnoprávní média. Bylo to velmi ve prospěch náhradního mateřství. Většinou to byly dokumenty o homosexuálních párech a jejich obtížné cestě k tomu, aby se konečně staly rodiči.

Takže tam najdete spíš šťastné příběhy a jen málo o tom, že je to komplikovaná záležitost a že to ženám ubližuje. Není to objektivní.

Co se týče té temné stránky, včera přišla řeč i na operaci Španěl v České republice. Víte o nějakých dalších policejních akcích proti organizovanému náhradnímu mateřství v zemích, kde se pohybujeme v šedé nebo černé zóně?

Na Ukrajině bylo několik snah jít proti těmto agenturám. Ale na určité úrovni se vyšetřování vždycky zastaví. Právníci říkají, že to vypadá, jako by byli chráněni shora. Takže tam je nikdy nezavřeli do vězení. Nikdy je nezastavili.

Ale v roce 2023 na Kypru zasáhla mezinárodní policie proti zločinecké skupině, která obchodovala s lidmi (pozn. redakce – viz více v přednášce Birgit Kelleové).

V afrických státech je to obtížné kvůli korupci. Ve zkorumpovaných zemích nikdy policie takové lidi nezatkne. Všichni o tom vědí, ale nikdo je nezastaví.

V asijských zemích s tím měli velké potíže. Proto například v Thajsku omezili náhradní mateřství, protože měli spoustu vyšetřování a měli několik případů, kdy viděli, že přicházeli lidé z jiných zemí, kteří si objednávali nejen jedno dítě, ale objednávali si spoustu dětí. Takže se domnívali, že jde o organizované zločinecké skupiny možná spojené se sexuálním zneužíváním dětí nebo možná spojené s prodejem orgánů (pozn. redakce – např v operaci Španěl byli objednatelé i muži ve věku 60+).

Ale nemohli prokázat jejich motivaci. Bylo ale zřejmé, že motivací není vychovávat ty děti ve šťastných rodinách, protože když přijdou podnikatelé a objednají si 12 dětí a už si objednávají na příští rok dalších 12 dětí… tak víte, že tady nejde o budování krásné rodiny…

Děkuji za rozhovor.