Diskuse o významu rodiny a manželství
Katy Faustová je zakladatelkou organizace Them Before Us, která sdružuje dnes již dospělé děti, které vyrůstaly v neúplných rodinách, děti narozené náhradním matkám, vzniklé z darovaných vajíček či spermií, a děti vychovávané stejnopohlavními páry.
V září 2021 přijela Katy Faustová do České republiky na pozvání Aliance pro rodinu. V ČR uskutečnila čtyři přednášky v Praze, Brně, Zlíně a Ostravě. V těchto přednáškách se snažila upozornit zejména na úskalí toho, když se manželství předefinuje na něco, co slouží pouze potřebám dospělých. „Ti nejdůležitější lidé, kterým to ublíží, jsou děti,“ říká.
Jaké si odnáší dojmy z turné, jsme si povídaly na její poslední, ostravské zastávce. Jak vidí celkovou situaci v České republice ve srovnání s USA a dalšími zeměmi?
Katy, jak se vám u nás líbí?
Moc se mi tu líbí. Líbí se mi lidé, líbí se mi vaše dlážděné ulice, váš zapečený hermelín, který dáváte na salát, líbí se mi váš Karlův most, máte úžasnou módu. Moc se mi líbí místní ženy, protože nenosí příliš mnoho makeupu. Ale jsou velmi ženské. Mají opravdu svůj vlastní ženský styl. A muži – jednala jsem s několika muži. Když se na ně podívám, cítím, že jsou to dobří muži. V Americe máme opravdu… je těžké najít dobré muže.
Čím to?
Myslím, že je to tím, že Amerika už mužství opravdu potlačila… Všechny ty přirozené věci, které se u mužů vyskytují, jako soutěživost, agresivita a síla. Příliš často se tyto vlastnosti v Americe označují jako patriarchát, dominance nebo šovinismus… takže si myslím, že muži u nás si řekli: „Tak jo, fajn, jestli si myslíte, že takovíhle jsme, potom se teda stáhneme.“ Takže se mi moc líbili místní muži v tom, jak se zapojují, že nejsou pánovití, ale přebírají iniciativu. Myslím, že to je úžasné.
Setkala jste se na turné s nějakými obtížemi? Překvapilo vás naopak něco příjemně?
S obtížemi ne, zato mě čekala spousta zajímavých překvapení. Měla jsem jen trochu strach z cestování kvůli covidu, měli jsme trošku problémy při příletu z Vídně, náš let byl zrušen. Setkali jsme se také s nějakými výhrůžkami (psali jsme o tom zde, pozn. red.), že budou aktivisté narušovat naše turné, takže jsem nevěděla, co bude. Myslím, že byly určité momenty, kdy jsme měli trochu obavy, ale tím, že ty akce byly tak dobře zabezpečené, v prvních dnech nás dokonce hlídala policie, tak se to tak nějak uklidnilo. Takže ne, žádné problémy nenastaly, všechny akce zatím proběhly skvěle.
Jak byste porovnala celkovou situaci v ČR, případně v Evropě, a v USA, pokud jde o manželství homosexuálních párů?
Myslím, že západní a východní Evropa mají úplně odlišnou situaci. Některé země v západní Evropě zašly v jistých oblastech dál než USA a některé země tam ještě nejsou. Zdá se, že ČR je nějakých 10 let za USA, pokud se týká toho tlaku, ohledně normalizace této myšlenky a snah o předefinování rodiny. Hodně se u vás propagují tyto nové návrhy zákona, lidé se o tom více dozvídají. V tomhle bodě jsme byli před nějakými 10 lety, pokud se jedná o legislativu.
Myslím, že Amerika je už dlouho velmi vstřícná vůči lidem, kteří se identifikují jako gayové a lesby. Můj dojem je, že to tak je také v Brně a Praze, ale možná ne až tak na venkově. Takže myslím, že… Víte, jsem velmi nadšenou zastánkyní dětí a otázky manželství, ale také se velmi snažím podporovat naše přátele z řad gayů a leseb… měli by mít pocit, že s nimi cítíme a že je máme rádi a že mohou být ohledně svých pocitů vůči nám upřímní.
Všichni musíme vyrůst, obvykle buď v jedné nebo druhé oblasti… ať už se jedná o odvahu, pokud jde o boj za práva dětí, nebo o soucit, pokud jde o přátelství vůči těm, kteří s námi nesouhlasí. Myslím, že to je výzva pro každého člověka a všechny země, abychom udělali obě ty věci dobře.
Čeho se nejvíce obáváte, pokud jde o možný vývoj situace v České republice? Co byste vzkázala lidem u nás?
Jak říkám ve své přednášce, nemůžete zároveň zlegalizovat sňatky homosexuálů a zároveň obhajovat práva dětí. Musíte si vybrat jedno nebo druhé. Když redefinujete manželství, redefinujete tím rodičovství. Když jsou muži a ženy v manželství něčím nepovinným, otcové a matky se stanou nepovinnými v rámci rodičovství. V každé zemi, kde se zlegalizovalo manželství gayů, jsme se s tímto setkali.
Děti potřebují manželství. Manželství není pro děti něčím nepovinným. Je to pro děti klíčová otázka sociální spravedlnosti a je to jedna z nejvstřícnějších institucí vůči dětem, jaké svět kdy poznal. Protože manželství spojuje dva lidi, na které mají děti přirozené právo, matku a otce.
Tohle jsou dva dospělí, kteří ze statistického hlediska nejpravděpodobněji zajistí, že dítě bude v bezpečném prostředí a budou milovány. Tihle dva dospělí mu dají biologickou identitu, po které všechny děti touží, a tihle dva dospělí mu zajistí perfektní genderovou vyváženost doma sto procent času, což zajistí maximální rozvoj dítěte.
Takže je krajně důležité, abychom hájili práva dětí, a manželství je nejefektivnější cestou, kterou se ubírala každá společnost a náboženství napříč historií. Takže to, co sdílím s vaším publikem, je tohle: ano, musíme mít rádi naše gay a lesbické příbuzné a přátele, ale když přijde na politiku, musíte neochvějně a odvážně stát na straně manželství. Protože když to neuděláte, potom nebudete schopni bránit práva dětí. Můžete mít buďto sňatky homosexuálů, nebo obhajovat děti, ale nelze mít obojí.
V současnosti u nás v České republice máme institut registrovaného partnerství…
Ano, ten zákon jste myslím přijali v roce 2006.
Řekla byste, že tohle je dobré řešení?
Ano, podle mého názoru jde o perfektní řešení. Protože naši gay a lesbičtí přátelé jsou schopni milovat a být si věrní stejně tak jako heterosexuálové. Takže ve svobodné společnosti bychom měli umožnit dospělým utvořit svazek, ve kterém chtějí být. Podle mého názoru je vaše registrované partnerství ta správná odpověď. Partneři by měli být schopni jeden druhého navštěvovat v nemocnici, dědit jeden po druhém, když jeden z nich zemře. A tohle všechno můžete udělat, aniž byste předefinovávali manželství v instituci, kde chybí otec nebo matka.
Oni musí mít možnost založit stabilní vztah, ale musí tam být nějaké rozlišení, pokud jde o vztah lidí stejného pohlaví a opačného pohlaví… protože pokud jde o vzájemnou lásku a věrnost, tam možná žádný rozdíl není. Ale pokud jde o to, co dokáží nabídnout dětem, je mezi nimi zásadní rozdíl. A důvod, proč vláda vůbec do manželství zasahuje, není ten, že se vláda zajímá o váš milostný život. To oni nedělají. Vláda se zajímá o manželství, protože se zajímá o děti. Stejnopohlavní manželství dětem neposkytuje tytéž věci jako heterosexuální manželství.
Zastánci „manželství pro všechny“ často tvrdí, že to nikomu neublíží, a naopak mnoha lidem to pomůže. Co si o tom myslíte vy?
No, ve skutečnosti to ovlivní spoustu lidí. Ano, ovlivní to i toho pekaře, květináře, fotografa a všechny ty lidi, kteří působí v oblasti svateb. Ovlivní to třeba kněze, kteří káží o knize Genesis, o důležitosti manželství muže a ženy. V Kanadě a ve Velké Británii už jsou případy, kdy byli kněží zatčeni jen proto, že mluvili o důležitosti manželství muže a ženy. Ale ti nejdůležitější lidé, kterým to ublíží, jsou děti.
„Situace v USA je taková, že dneska byste nenašli jedinou vládní instituci, která by mohla i jen říct, že dítě by mělo mít matku i otce.“
Ve Švýcarsku budou v neděli (26. 9. 2021, pozn. red.) hlasovat ohledně otázek stejnopohlavního manželství, chystají se udělat referendum o tom, zda zároveň s tím zlegalizovat dárcovství spermatu a stejnopohlavní manželství, ale také normalizovat adopce pro homosexuální páry. Budou hlasovat o tom, o čem vy jste jednali v dubnu, zda změnit definici manželství v občanském zákoníku na svazek „dvou osob“ místo „muže a ženy“, což také otevře dveře ke gay adopcím dětí. Takže homosexuální manželství a adopce jdou ruku v ruce.
Oni říkají – tady u vás: je to jen o dospělých. Ale zároveň s tím, jak chtějí předefinovat manželství, tlačí na to, aby se normalizovalo gay rodičovství. Jejich vlastní snaha, kterou nám odhalují, je, že to není jenom o dospělých, ale také o dětech. Situace v USA je teď taková, že dneska byste nenašli jedinou vládní instituci, která by mohla i jen říct, že dítě by mělo mít matku i otce, protože už jen tohle říct představuje diskriminaci.
Takže ano, dětem to ublíží. Když řeknete, že dítě by nemělo mít matku i otce, lžete o dětech. Mění se zákony ohledně rodičovství po celých USA. To, jak se předefinovává rodičovství, je podle mě jedna z nejvážnějších hrozeb, které se objevují poté, co jsou uzákoněna manželství homosexuálů. Dříve jsme uznávali roli rodičovství podle dvou měřítek, buď na základě biologie, nebo adopce. A to je rozumné. Protože biologičtí rodiče jsou statisticky nejbezpečnější. Nebo když se chystáte stát se rodičem dítěte, které s vámi nemá příbuzenský vztah, chcete být adoptivním rodičem, jako jsem třeba já… musíte projít různými prohlídkami, sbírají na vás reference, vyžadují lékařské zprávy, zkoumají vaši finanční situaci, všechny možné věci. Až potom vám stát dovolí vzít si dítě domů.
Teď, protože si myslíme, že to pro homosexuální páry není fér, že nemohou mít biologické dítě nebo že to je moc práce, projít tím procesem adopce, nyní je mnoho zákonů, které uznávají rodičovství na základě „úmyslu“. Když „máte úmysl“ být rodičem dítěte, potom můžete dítě mít. Takže to znamená, že třeba muž, který je singl, věnuje své sperma, koupí si vajíčko a pronajme si něčí dělohu, může vyjít z nemocnice s dítětem někoho jiného s naprostým rodičovským oprávněním vůči tomu dítěti bez jakéhokoliv procesu ověřování nebo zkoumání, protože „zamýšlí“ být rodičem…
A dokonce i když není biologickým otcem, použil sperma někoho jiného, koupil si vajíčko a pak si pronajal dělohu, jestliže zamýšlí být rodičem, následoval povinnosti v rámci smlouvy, potom je otcem toho dítěte. Tohle je to, čemu říkáme nákup a prodej lidí. A to je to, k čemu rodičovství založené na „úmyslu“ vede.
A tento typ „zamýšleného rodičovství“ je na vzestupu v USA a v různých zemích, kde bylo uzákoněno manželství homosexuálů, protože tohle je jediný způsob, jak dosáhnout toho, co biologie zapovídá. Biologie zapovídá dvěma jedincům stejného pohlaví, aby byli rodiči. Takže místo toho to musí zařídit zákon. A proto to dělají tak, že na biologii nezáleží a na adopci nezáleží, a to, na čem záleží, jsou vaše úmysly a pocity. Takže tohle je ve skutečnosti vážná hrozba pro duševní pohodu a bezpečí dětí.
V souvislosti s tím, co říkáte, mě napadá, že když obrátíme manželství v pouhou smlouvu mezi dvěma lidmi… nebo i více lidmi – protože k tomu to, jak se zdá, směřuje –, jak potom od sebe rozlišíme manželství a obyčejnou firmu?
Nerozlišíte je. Nebudete mít jak.
Když se odchýlíte od porozumění vycházející z toho, že v centru toho všeho je dítě, tedy porozumění ve smyslu „Proč to jsou jen dva? Protože jen dva dokáží zplodit dítě. Proč muž a žena? Protože nejlépe poslouží dítěti. Proč manželství chápeme jako trvalý svazek? Protože dítě potřebuje oba rodiče navždy“, když dáme pryč tenhle aspekt, který dává dítě na první místo, potom nezáleží na tom, jestli jde o muže a ženu, nezáleží na tom, jestli to je navždy, a nezáleží na tom, jestli jsou jenom dva. Jakmile z manželství uděláme něco, co je založeno jen na pocitech dospělých, potom řekněme, že čtyři lidé mohou zajistit, že se bude dospělý cítit dobře.
I u nás už sílí hlasy, které toto prosazují…
Tyhle hlasy sílí u vás, sílí i v Americe, v jednom městě už polygamii zlegalizovali. Protože už není žádný právní argument proti tomu. Jakmile je manželství jenom o pocitech dospělých… ano, polygamie bude další na řadě.
Slyšela jsem také o případech ohledně uznávání legálnosti sňatků, které musí řešit soudyv Německu, týkají se muslimské komunity, kde jsou normální pedofilní vztahy… v jednom případě té dívce bylo asi 12 a muži snad 19 let.
Nebo jim taky může být 40.
Ano.
Ano, to je situace dětských nevěst. Vím, že jsou dost proti dětským svatbám. Je to velká otázka v mnoha zemích, které se snaží tohle postavit mimo zákon. V USA se však zároveň snaží snížit hranici zletilosti v této věci. Právě teď je zločin, když máte sex s dítětem, kterému je méně než 18, ale teď se říká: no, to už je možná moc vysoký věk, pojďme snížit tu hranici zletilosti. Pak už by byl boj proti dětským svatbám větší problém. Takže to máte všude. Když všechny tyto věci založíme na tom, co chtějí dospělí v sexuálním ohledu, děti budou pokaždé oběťmi.
Ještě mám na vás poslední otázku. Co byste doporučila mladým lidem, kteří se hlásí k odlišné orientaci, a kteří by třeba jednou rádi založili rodinu a měli děti?
Je to stejná rada, jakou dávám všem dospělým, kteří mají v plánu založit rodinu a někoho si vzít: měli byste svou rodinu utvořit s ohledem na práva dětí. Nenuťte děti, aby formovaly svůj život okolo vašich romantických tužeb.
V mé organizaci, a zvláště na těchhle turné, mluvíme hodně o manželství homosexuálů. Ale moje organizace hodně mluví také o rozvodu a jak je rozvod velká hrozba pro práva dětí. V USA děti trpí tím, že nemají matku nebo otce, mnohem častěji z důvodu rozvodu než z důvodu toho, že je vychovávají lidé stejného pohlaví.
Moje organizace také často mluví o neplodnosti. O věcech, jako je dárcovství vajíček a spermatu u heterosexuálních párů, a jak, i když jste vychováváni milujícím otcem a matkou, jestliže jste vznikli pomocí dárcovství spermatu nebo vajíčka, tyhle děti trpí. Bojují s vlastní identitou. Trpí větší duševní nestabilitou, mají větší problém důvěřovat svým rodičům, utvořit s nimi pouto a milovat je, je mezi nimi více alkoholiků a drogově závislých.
My si myslíme, že všichni dospělí by se měli přizpůsobit právům dětí. Žádný dospělý by neměl očekávat, že se bude dítě přizpůsobovat jeho touhám. To znamená, že každý dospělý musí udělat tu těžkou věc.
Často jim říkáme: udělejte tu těžkou věc. Manželský pár, který má problémy, hrozí jim odcizení nebo mají problémy s komunikací, oni musí udělat tu těžkou věc a přijít na to, jak znovu vnést do manželství štěstí, aby se to nemuselo řešit rozbitým, rozděleným životem, který má velký fyzický, emocionální a psychologický dopad na dítě.
Neplodný pár, který se snaží své problémy vyřešit, by neměl záměrně oddělovat dítě od svých biologických rodičů.
Žena, která je singl, která je úspěšná a úžasná, a byla by skvělou matkou, ale má problém nalézt toho pravého, se nemůže, když je jí 40, prostě jen tak rozhodnout: „A víte co, já prostě chci být maminkou, budu svobodnou matkou ze svého vlastního rozhodnutí. Mám dostatek lásky za matku i za otce.“ Nedospěla do bodu, že by dokázala postavit práva svého dítěte na matku i otce nad svou touhu být matkou.
Mladý dospělý, který možná bojuje s náklonností ke stejnému pohlaví nebo tuto náklonnost cítí, a který by byl velice pravděpodobně úžasnou matkou nebo úžasným otcem, nemůže trvat na tom, že svému dítěti přinese život bez matky nebo bez otce jen proto, že si přeje dítě, že chce mít rodinu.
Ve všech těchto situacích by se dospělí měli přizpůsobit tomu, co potřebuje dítě, spíše než aby trvali na tom, že děti se budou obětovat pro dospělé. Takže pokud jde o manželství a rodinu, v určité chvíli musí tu těžkou věc udělat každý dospělý.
Děkuji vám za rozhovor.
