Provozovatelé elektrických sítí v Nizozemsku intenzivně spolupracují s politiky na hledání způsobů, jak snížit spotřebu elektřiny ve špičkách a odlehčit přetížené soustavě.
Nejnovější politický návrh předložil ve čtvrtek 14. května Huib van Essen ze strany Zelená levice, regionální radní provincie Utrecht. Podle tohoto návrhu by lidé v regionech s obzvlášť vysokým zatížením sítě mohli být v budoucnu prostřednictvím push notifikace ve svých chytrých telefonech vyzváni, aby dočasně snížili spotřebu elektřiny. To se týká především náročných spotřebičů, jako jsou sušičky prádla, sporáky, tepelná čerpadla nebo nabíječky elektromobilů.
Peter Hofland, mluvčí správce sítě TenneT, popsal tuto myšlenku jako dobrou možnost, jak se vyhnout přetíženým bodům v elektrické síti.
Stopka od července
TenneT už v únoru letošního roku vydal důrazné varování, že vysokonapěťová síť v regionech Utrecht, Gelderland a Flevoland funguje na hranici své kapacity. Kvůli nedostatku kapacity sítě bude v Utrechtu od 1. července platit úplné moratorium na nová připojení do sítě. Dříve to bylo možné ještě u maloodběratelů, včetně bytových projektů.
Úřady nyní řeší výstavbu nové vysokonapěťové rozvodny severně od Utrechtu. Ta má elektrické síti ulevit. Pokud se však projekt uskuteční, dokončen nebude dříve než v roce 2031. Dalším zvažovaným opatřením je rozšíření stávající vysokonapěťové rozvodny v Breukelenu.
TenneT zároveň zjišťuje, zda by elektrická síť mohla mít vyšší zatížitelnost. Jenže vyšší využití zvyšuje riziko výpadků elektřiny či technických škod.
Dalším problémem Nizozemska je i samotný nedostatek elektřiny pro pokrytí poptávky. Pohled na data z portálu Energy Charts ukazuje, že během týdne od 11. do 17. května dokázaly tuzemské elektrárny plně pokrýt zatížení – tedy poptávku po elektřině – jen občas.
Extrémní situace pak nastala v sobotu brzy ráno. Nizozemsko spotřebovávalo přibližně 8,1 gigawattu (GW), ale jeho elektrárny dokázaly vyrobit jen asi 3 GW. Ani dovoz elektřiny ve výši 2,3 GW v té době nedokázal výpadek plně vyrovnat.
Hrozí dlouhodobé výpadky proudu?
Pokud jde o myšlenku push notifikací na chytrých telefonech, Hofland vysvětlil, že uživatelé by zprávu obdrželi pouze tehdy, pokud by byla spotřeba elektřiny příliš vysoká. „K tomu skutečně dochází jen zřídka, konkrétně během několika velmi chladných zimních večerů, kdy spotřeba elektřiny dosahuje vrcholu,“ dodal.
Aktuální údaje o elektřině však ukazují, že spotřeba elektřiny je v poměru k výrobě elektřiny často příliš vysoká i v květnu.
Podle mluvčího společnosti TenneT by taková push notifikace mohla znít: „Mezi 17. a 19. hodinou očekáváme špičku ve spotřebě elektřiny. Bylo by skvělé, kdybyste i vy přispěli svým dílem a vypnuli velké spotřebiče elektřiny, jako jsou elektromobily, sušičky prádla apod.“
Hofland také popsal možné scénáře výpadku sítě: „Pokud selže podzemní kabel, trvá dlouho ho lokalizovat,“ uvedl. „A pokud se porouchá transformátor, je otázkou, zda je k dispozici náhradní. Taková oprava může snadno trvat dny, týdny, nebo dokonce měsíce.“ Konkrétní dopad takového poškození na dodávky elektřiny je v současné době nejasný.
Na vině překotná dekarbonizace
Slabá místa ve výrobě vycházejí z energetické politiky země. Nizozemsko v posledních letech pokročilo v energetické transformaci, což vedlo k výstavbě řady nových solárních a větrných elektráren. Vloni vyrobily fotovoltaické a větrné zdroje v zemi 21,7 % elektřiny, ukazují data energy-charts.info. Jejich výroba je ovšem závislá na počasí a neodpovídá tak plně aktuální poptávce země po elektřině.
Provozovatelé sítí a politici navíc nerozšiřovali sítě ve stejném rozsahu a tempu jako větrnou a solární energetiku. Tento problém je ostatně patrný i v řadě dalších zemích, například v sousedním Německu. Část problému spočívá v tom, že rozšiřování a modernizace elektrických sítí zabere mnohem déle než výstavba obnovitelných zdrojů a elektrifikace.
„Ačkoli solární a větrná energie stojí v čele energetické transformace, jejich plný potenciál nelze využít bez infrastruktury potřebné k dopravě čisté elektřiny z míst výroby ke spotřebitelům,“ uvádí letošní hodnocení Evropského účetního dvora (ECA).
Podle něj dosáhnou do roku 2030 investice do sítí, jak přenosových tak distribučních, ročně 72 miliard eur (1,8 bilionu Kč) napříč unií, přičemž větší podíl této částky by měl připadnout na přenosové sítě.
Agentura EU pro spolupráci energetických regulátorů (ACER) upozornila ve své letošní zprávě, že k urychlení dekarbonizace je zapotřebí „výrazně větší kapacita sítě pro elektrifikaci a růst obnovitelných zdrojů“, což „vede k viditelnému nárůstu investic do distribučních sítí elektřiny v celé Evropě“.
Podle zprávy vzrostly v roce 2024 roční investice do distribučních sítí o více než 50 procent na 35,3 miliardy eur (asi 868 miliard korun), oproti 23,5 miliardy eur v roce 2021 (asi 578 miliard Kč). Agentura očekává, že v roce 2027 se v EU investice jen do distribučních sítí přiblíží 47 miliardám eur (1,16 bilionu korun).
Nizozemsko se s úzkými místy v síti a nahromaděnými žádostmi o připojení potýkalo už loni v létě. Podle Zsuzsanny Patóové, vedoucí energetického týmu bruselské nevládní organizace RAP, by evropské země, včetně Německa, měly slabinu nizozemského systému „rozhodně“ brát jako varování.
V Německu je běžným problémem to, že se na severu vyrábí velké množství elektřiny z větru, zatímco většina spotřeby je soustředěna na jihu. Kvůli opožděnému rozšiřování sítí však lze tuto větrnou elektřinu dopravovat na jih jen v omezené míře.
Provozovatelé sítí se proto stále častěji uchylují k takzvaným redispečinkovým opatřením. Ta spočívají v tom, že se větrné turbíny na severu, které dočasně vyrábějí příliš mnoho elektřiny, omezí nebo odstaví, zatímco na jihu se navyšuje výkon drahých, záložních elektráren. Tento problém by měla vyřešit vysokokapacitní páteřní síť SuedLink budovaná ze severu na jih, její dostavba však nebude hotovo dříve než v roce 2028.
–etg–
