Nejvyšší soud (NS) v novém rozsudku rozšířil prostor pro odškodnění lidí, jejichž zdraví bylo poškozeno v důsledku vakcinace proti onemocnění covid-19. Soud svůj nový výrok opírá o zdůvodnění Ústavního soudu (pdf) z února letošního roku.
Dosud bylo právo na odškodní omezováno definicí o „zvlášť závažném“ ublížení na zdraví, kterou měl Ústavní soud na návrh NS zrušit. Ústavní soud sice definici nezrušil, ale podle zastupující advokátky JUDr. Denise Sudolské, jejíž případ byl základem ústavní stížnosti, poskytlo jeho zdůvodnění širší rámec pro odškodnění.
Předpoklad se ukázal jako správný, neboť Nejvyšší soud nově rozhodl, že se nebude při přiznání odškodnění omezovat jen na extrémní případy, jako je bezprostřední ohrožení života nebo úplná ztráta soběstačnosti, čímž dříve Ministerstvo zdravotnictví vymezovalo „zvlášť závažné“ ublížení na zdraví.
Pokud obtíže vyvolané očkováním přivodí očkovanému lékařsky diagnostikovatelnou újmu na zdraví dosahující takové intenzity, že ji lze klasifikovat jako intenzivnější vytrpěnou bolest či závažnější trvalé následky v podobě ztížení společenského uplatnění, případně že vyvolá delší pracovní neschopnost či si vyžádá nezanedbatelné náklady léčení, nastupuje kompenzační povinnost státu.
— Nejvyšší soud
V rozsudku (pdf), který dnes zpřístupnil na úřední desce, NS zdůraznil nutnost individuálního a odborně podloženého posouzení každého uplatněného nároku.
„Rozhodující je, zda očkování vedlo k lékařsky prokazatelné újmě, která má významný a dlouhodobý dopad na život poškozeného – tedy například omezuje jeho pracovní schopnost, každodenní fungování nebo kvalitu života. Takové posouzení přitom vyžaduje důkladné dokazování, včetně odborných znaleckých závěrů, které nižší soudy opomenuly,“ uvedla pro ČTK mluvčí NS Gabriela Tomíčková.
Posuzovaný případ se týká muže, u kterého se v roce 2022, dva týdny po třetí dávce očkování proti covidu-19, rozvinula myokarditida neboli zánět srdečního svalu. Léčili jej opakovaně v Nemocnici Hořovice a také v pražské Nemocnici Na Homolce. Před očkováním proti covidu-19 neměl žádné dlouhodobé problémy.
V žalobě se domáhal bezmála osmi milionů korun, šlo hlavně o náhradu za ztížení společenského uplatnění, dále o bolestné a náhradu ztráty na výdělku. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl. Poukázal na to, že podle lékařských zpráv muž odcházel do domácí péče v celkově dobrém stavu, není tedy naplněna podmínka „zvláště závažných“ zdravotních dopadů, což by mohla být podle tehdejší definice Ministerstva zdravotnictví těžká invalidita nebo komatózní stavy.
Muž neuspěl ani s odvoláním k Městskému soudu v Praze. Poté podal dovolání k NS, který řízení přerušil a obrátil se na Ústavní soud.
NS konstatoval, že pokud jde o zvlášť závažnou újmu, „zákonem použitá restriktivní formulace nesplňuje“ princip spravedlnosti, a vyzval plénum Ústavního soudu, aby zrušilo formulace o „zvlášť závažné“ újmě na zdraví ve dvou zákonech.
V prvním případě se jedná o zákon, který upravuje odškodnění újmy na zdraví vzniklé v důsledku očkování proti covidu-19. Ve druhém případě zákon, který upravuje o odškodnění újmy na zdraví vzniklé v důsledku povinného očkování.
Usnesení Ústavního soudu umožnilo širší interpretaci definice „zvláště závažné“ újmy, kterou teď NS také uplatnil. Nyní se případ vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který by měl k rozhodnutím vyšších soudů nově přihlédnout a výrok změnit.
Podle NS „náhrada nenáleží očkovaným, u nichž byla reakce organismu krátkodobá, neohrožující život či neznamenala obtíže vyřazující je podstatným způsobem z běžných životních činností“ ale pokud „obtíže vyvolané očkováním přivodí očkovanému lékařsky diagnostikovatelnou újmu na zdraví dosahující takové intenzity, že ji lze klasifikovat jako intenzivnější vytrpěnou bolest či závažnější trvalé následky v podobě ztížení společenského uplatnění, případně že vyvolá delší pracovní neschopnost či si vyžádá nezanedbatelné náklady léčení, nastupuje kompenzační povinnost státu“.
