Mikroplasty budí pozornost veřejnosti, ale vědci stále častěji varují před PFAS. Tyto věčné chemikálie se hromadí v těle i v pitné vodě.
Mikroplasty se v posledních letech staly symbolem ekologických problémů moderní civilizace. Byly nalezeny v oceánech, řekách, pitné vodě, potravinách i lidském organismu. Vedle nich však existuje další skupina látek, kterou řada odborníků považuje za ještě závažnější problém. Jde o takzvané PFAS, tedy perfluorované a polyfluorované alkylové látky. Často bývají označovány jako „věčné chemikálie“, protože se v přírodě rozkládají mimořádně pomalu a mohou přetrvávat desítky až stovky let.
Na rozdíl od mikroplastů nejde o pevné částice. PFAS jsou chemické sloučeniny, které se snadno šíří vodou, půdou i ovzduším. Mohou pronikat do podzemních vod, dostávat se do potravinového řetězce a následně do lidského organismu. Právě jejich schopnost dlouhodobého šíření a hromadění je jedním z hlavních důvodů, proč jsou dnes považovány za jednu z největších environmentálních výzev současnosti. Přehled americké Agentury pro ochranu životního prostředí vysvětluje, proč jsou PFAS tak odolné, kde se vyskytují a jaká zdravotní a ekologická rizika mohou představovat.
Jak se PFAS dostaly do celého světa
PFAS se začaly masově používat od čtyřicátých let minulého století. Díky své odolnosti vůči vodě, mastnotě, chemikáliím a vysokým teplotám se rychle rozšířily do průmyslu i běžných spotřebních výrobků.
Používaly se například při výrobě nepřilnavého nádobí, nepromokavého oblečení, koberců, obalů na potraviny, hasicích pěn, kosmetiky a elektroniky.
Právě jejich technická dokonalost se však ukázala jako problém. Látky byly navrženy tak, aby odolávaly rozkladu. Výsledkem je, že jsou dnes detekovány v řekách, jezerech, půdě, dešťové vodě i v krvi lidí prakticky po celém světě.
Zpráva Světové zdravotnické organizace shrnuje poznatky o výskytu PFAS v pitné vodě a upozorňuje na obtíže spojené s jejich sledováním a odstraňováním.
Proč mohou být nebezpečnější než mikroplasty
Mikroplasty jsou především fyzické částice. Věda dnes intenzivně zkoumá jejich biologické účinky, ale stále není jednoznačně prokázáno, jaké konkrétní nemoci přímo způsobují.
U PFAS je situace odlišná. Americká Agentura pro ochranu životního prostředí spojuje některé PFAS s poruchami reprodukce, oslabením imunity, hormonálními změnami a zvýšeným rizikem rakoviny.
Odborný přehled mapuje zdravotní rizika PFAS a jejich možné účinky na imunitu, metabolismus, játra, ledviny i reprodukční systém.
Věčné chemikálie v pitné vodě
Jedním z největších problémů PFAS je jejich schopnost kontaminovat vodní zdroje. Odstranění těchto látek z vody je technologicky náročné a finančně velmi nákladné.
PFAS a mikroplasty představují odlišné typy znečištění, které se často objevují společně. Zatímco mikroplasty jsou viditelným symbolem plastové éry, PFAS bývají označovány za tichou chemickou krizi, která z dlouhodobého hlediska může představovat ještě závažnější hrozbu.
