Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání odsouzeného i nejvyšší státní zástupkyně ve věci závažného sexuálního jednání vůči dítěti a potvrdil tak pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze, že jeho skutek je třeba podle nové právní úpravy posoudit jako trestný čin sexuálního útoku. Rozhodnutí podle NS představuje významný příspěvek k výkladu novely trestního zákoníku účinné od 1. ledna 2025, která nově rozlišuje mezi trestnými činy znásilnění a sexuálního útoku. Na webu o tom dnes informovala mluvčí NS Gabriela Tomíčková.
Zvlášť závažného zločinu se odsouzený dopustil tím, že v létě roku 2019 opakovaně zneužíval důvěru tehdy devítileté dívky, vnučky své partnerky. Podle dokazování ji opakovaně osahával, líbal, olizoval na intimních místech a v jednom případě k jejímu tělu přikládal svůj obnažený penis. Soudy dospěly k závěru, že poškozená vzhledem ke svému věku nebyla schopna pochopit smysl tohoto jednání ani se mu účinně bránit.
Odsouzený v dovolání zpochybňoval hodnocení důkazů, věrohodnost poškozené a označil uložený tříletý nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřený až „krutý“. NS jeho námitky odmítl. Konstatoval, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v souladu se zákonem, své skutkové a právní závěry řádně odůvodnily. NS také shledal námitky obviněného proti výši trestu jako nepřípustné a připomněl, že uložený trest je navíc na samé spodní hranici zákonné sazby.
Nejvyšší státní zástupkyně naopak požadovala právní posouzení jednání muže jako trestný čin znásilnění. NS však potvrdil závěr odvolacího soudu, že při konkrétních skutkových zjištěních nebyly pro takové právní posouzení splněny podmínky.
NS zdůraznil, že v uvedené trestní věci nebylo sporné, zda se obviněný jednání dopustil či zda je jednání obviněného závažné a trestné. Posuzoval pouze otázku, zda konkrétní skutková zjištění odůvodňují přísnější právní kvalifikaci jako znásilnění nebo zda odpovídají nově vymezenému trestnému činu sexuálního útoku. NS dospěl k závěru, že zjištěné okolnosti nebyly dostatečně konkrétní na to, aby bylo možné spolehlivě uzavřít, že šlo o jiný pohlavní styk srovnatelný se souloží.
Jednání obviněného však je podle NS možné právně posoudit jako trestný čin sexuálního útoku. Současně NS výslovně uvedl, že samotná „nepenetrační“ povaha sexuálního jednání pachatele automaticky nevylučuje posouzení jeho činu jako znásilnění. Rozhodující jsou podle NS vždy konkrétně prokázané okolnosti případu.
Rozhodnutí NS tak potvrzuje, že nová právní úprava nevytváří zcela jednoznačnou a předem danou hranici mezi sexuálním útokem a znásilněním. O kvalifikaci činu tak rozhoduje individuální posouzení intenzity a způsobu zásahu do sexuální svobody poškozeného.
