Ústavní soud (ÚS) nedávno odmítl zrušit části zákona o odškodňování újmy po očkování, což navrhoval Nejvyšší soud. Nyní vydané podrobné zdůvodnění ÚS však podle advokátky, jejíž případ byl základem ústavní stížnosti, přináší zásadní změny ve výkladu náhradových zákonů po povinném očkování.
Nejvyšší soud konstatoval, že pokud jde o zvlášť závažnou újmu, „zákonem použitá restriktivní formulace nesplňuje“ princip spravedlnosti, a vyzval plénum Ústavního soudu, aby zrušilo dvě formulace v současných zákonech. Více zde…
Ministerstvo zdravotnictví, tehdy ještě pod vedením Vlastimila Válka (TOP 09), po podání návrhu oznámilo, že se bude snažit Ústavní soud ovlivnit tak, aby zákony zůstaly ve stávajícím stavu, a vláda tehdejšího premiéra Petra Fialy (ODS) doporučila návrh Nejvyššího soudu „zamítnout“.
Položili jsme advokátce JUDr. Denise Sudolské, jejíž případ byl základem ústavní stížnosti, několik otázek k tomu, jaké bude mít zdůvodnění ÚS (pdf) dopady na budoucí řešení případů odškodnění.
Ozývají se hlasy, že vyjádření ÚS pomůže žádostem o odškodnění za újmu po očkování proti covidu-19. Myslíte si, že k tomu dojde?
Máme zcela jednoznačně za to, že rozhodnutí Ústavního soudu by mělo pomoci k tomu, že se v České republice začne odškodňovat újma způsobená po očkování proti covidu-19. Usnesení je nicméně významné již z toho důvodu, že se jím Ústavní soud vůbec poprvé vyjádřil k výkladu náhradových zákonů po povinném očkování (zákon č. 116/2020 Sb.) a po očkování proti covidu-19 (zákon č. 569/2020 Sb.).
Ústavní soud zdůraznil, že zákony třeba vykládat v souladu s Úmluvou o biomedicíně, což znamená, že nárok na spravedlivou náhradu je dán za každé poškození, které není neoddělitelnou součástí samotného zákroku (očkování) a lze je považovat za nepřiměřené.
— JUDr. Denisa Sudolská, advokátka
Plénum Ústavního soudu potvrdilo, že náhrada má být spravedlivá, ale zároveň řeklo, že je na Nejvyšším soudu, aby určil, co to spravedlivá náhrada je. Klíčové přitom je, že Ústavní soud zdůraznil, že zákony je potřeba vykládat v souladu s Úmluvou o biomedicíně, což znamená, že nárok na spravedlivou náhradu je dán za každé poškození, které není neoddělitelnou součástí samotného zákroku (zde očkování) a lze je považovat za nepřiměřené.
Pokud Ústavní soud hovoří o tom, že je třeba odškodnit takovou újmu, která není neoddělitelná od zákroku, pak soudíme, že u očkování, které bylo deklarováno jako bezpečné zcela pro všechny, může být rozsah odškodňované újmy poměrně široký. Od očkování lze jistě očekávat bolest v místě vpichu či únavu po aplikaci či jiné „přiměřené“ příznaky, nicméně již se zřejmě obecně neočekává nic dalšího. Očkování bylo přitom obecně doporučováno všem.
Rozhodnutí Ústavního soudu však dle našeho bez dalšího potvrzuje, že dosavadní postup obecných soudů nebyl správný.
— JUDr. Denisa Sudolská, advokátka
Současně vnímáme jako velice pozitivní, že se Ústavní soud vyjádřil i k drobnému gramatickému rozdílu mezi zákonem pro povinná a covidová očkování – při přijetí závěru, že je to pro adresáta nejpříznivější, by to znamenalo, že se zvlášť závažné ublížení na zdraví u covidových očkování nevyžaduje, ať už by se ten pojem vykládal jakkoliv.
To dle našeho názoru může významně rozšiřovat okruh odškodňovaných osob. Ústavní soud k tomuto přímo uvedl, že takový výklad zákona, na který dlouhodobě naše kancelář upozorňuje jako na nejpříznivější, nepovažuje za protiústavní.
Pomůže to tedy podle vás v praxi odškodňovat lidi, kteří utrpěli závažné újmy po očkování? A na koho se to bude podle vás vztahovat?
Domníváme se, že ano, respektive by přinejmenším mělo. Klíčové nyní bude stanovisko Nejvyššího soudu. Rozhodnutí Ústavního soudu však dle našeho bez dalšího potvrzuje, že dosavadní postup obecných soudů nebyl správný. Ten totiž povětšinou spočíval v tom, že soudy zhodnotily, zda je dán objektivizovaný stav zvlášť závažného ublížení na zdraví ve smyslu dosavadní judikatury Nejvyššího soudu (tj. komatické stavy apod.), a pokud takový stav nebyl, tak žaloby zamítly.
Nyní však Ústavní soud tzv. vrací míč obecným soudům – spravedlnost v zákoně je nejprve nutno dle jeho názoru hledat ústavně konformním výkladem zákonů. To je podle Ústavního soudu možné i zcela jiným výkladem zvlášť závažného ublížení na zdraví u primárních obětí, případně i na základě jiného gramatického výkladu zákona č. 569/2020 Sb.
Klíčové nyní bude stanovisko Nejvyššího soudu… Nyní Ústavní soud takzvaně vrací míč obecným soudům.
— JUDr. Denisa Sudolská, advokátka
Rozhodnutí Ústavního soudu tak vítáme potud, že dává jasné vodítko, že pojem „zvlášť závažného ublížení na zdraví“ může znamenat něco jiného v souvislosti s očkováním a něco jiného v jiných případech – vždy však musí být vykládán v souladu s požadavkem spravedlivé náhrady.
Pokud Ústavní soud hovoří o tom, že je třeba odškodnit takovou újmu, která není neoddělitelná od zákroku, pak soudíme, že u očkování, které bylo deklarováno jako bezpečné zcela pro všechny, může být rozsah odškodňované újmy poměrně široký, byť se zřejmě nebude nahrazovat újma, která očkování standardně provází, tj. např. bolesti v místě vpichu či zvýšené teploty apod.
Děkujeme za rozhovor.
