Komentář
Ve svém večerním projevu z minulého týdne se Donald Trump věnoval katastrofálním událostem roku 2020, na které si nesmíme dovolit zapomenout, i když jsou nasazeny všechny prostředky k tomu, aby nás uvrhly do amnézie. Televizní stanice jeho projev odmítly vysílat. Měly k tomu svůj důvod. Existuje spiknutí mlčení. Jak dlouho ještě vydrží? Doufejme, že už ne dlouho.
Samotný obsah Trumpova projevu byl zlověstný. Tvrdil, že existovalo spiknutí amerického deep state ve spolupráci s Komunistickou stranou Číny (KS Číny), jehož cílem bylo zmanipulovat americké volby a zbavit ho moci.
Klíčovým bodem jeho argumentace je tvrzení, že Čína provedla „největší kompromitaci volebních dat v dějinách“ a od volebního cyklu v roce 2020 získala databázi 220 milionů amerických voličů včetně jmen, adres, telefonních čísel a stranických preferencí. Uvedl, že to umožnilo uskutečňovat nekalé aktivity.
To je řečeno velmi mírně. Tyto záznamy podle všeho ukazují na rozsáhlejší operaci ovlivňování s cílem vytlačit Trumpa z úřadu a nahradit ho někým, kdo bude ochotnější obnovit předchozí status quo.
Dále obvinil americké představitele, že pohřbívali zprávy CIA a NSA o čínském vměšování, zlehčovali hrozby a veřejnosti tvrdili, že šlo o „nejbezpečnější volby v dějinách“. Dokumenty, které zveřejnil, podle něj dokazují snahu zadržovat informace i před ním jakožto prezidentem.
Celá operace byla podle něj navržena tak, aby podkopala jeho kampaň a znovuzvolení v roce 2020 prostřednictvím podnikatelských lídrů, novinářů placených za negativní zpravodajství i dalších prostředků, včetně machinací podporujících korespondenční hlasování, které vytvořilo obrovský prostor pro volební podvody.
Projev byl odhalující, ale nestačil. Sotva se dotkl povrchu celé věci. Jeho autoři projevů mu zjevně nedělají dobrou službu. Anebo mu něco brání odhrnout oponu ještě více.
Potenciál projevu byl oslabený nedostatkem historického kontextu paměti národa. Nikde se nezmínil o covidových lockdownech, které sehrály v celém dramatu klíčovou roli. Pamatujete si je ještě?
Abychom celý příběh zasadili do souvislostí, musíme se vrátit v čase. Od roku 2016 začaly významné finanční kruhy a vlivné osobnosti z Nadace Billa a Melindy Gatesových, Národních institutů zdraví (NIH), Světové zdravotnické organizace (WHO) a britského Wellcome Trust pořádat schůzky zaměřené na přípravu reakce na příští pandemii.
Při pohledu do dostupných záznamů si lze snadno představit, že nešlo jen o pouhé přípravy. Mnohem více to připomíná koordinovanou režii.
Pořádali sérii prominentních, avšak utajených jednání, na nichž připravovali různé simulace a praktická „mikrobiální cvičení“, aby přesně naplánovali, jak mají vlády reagovat na hypotetický nový patogen. Probíhala nejméně od roku 2016 až do chvíle, kdy plynule přešla v reálný experiment společenské kontroly.
Součástí tohoto procesu byla i příprava očkování. Co vlastně představoval virus a co mělo být jeho řešením, se však postupně stalo nejasným v důsledku výzkumu gain-of-function (výzkumu posilujícího vlastnosti patogenů), který dostal zelenou v posledních dnech Obamovy administrativy.
Americký Národní institut pro alergie a infekční nemoci vedený Anthonym Faucim zajišťoval technologie i financování ve Wuhanu, což Čína více než ochotně přijala.
Jak se události vyvíjely, KS Číny hrála ve svých výzkumných laboratořích ústřední roli a přímo spolupracovala s americkými výzkumníky. K úniku z laboratoře došlo někdy mezi koncem léta a začátkem podzimu roku 2019. Následovalo šest měsíců, během nichž se virus rozšířil do mnoha částí světa včetně Spojených států a Kanady. Zpravodajská komunita o tom dobře věděla, zatímco široká veřejnost i Trumpův Bílý dům zůstávaly v nevědomosti.
Přišly a odešly běžné Vánoce, aniž by kdokoli z nás tušil, že o rok později budou podobné oslavy zrušeny.
V lednu 2020 začala propagandistická kampaň prostřednictvím záběrů z Číny, na nichž lidé padali mrtví na ulicích, po nichž následovaly přísné lockdowny, které údajně problém vyřešily. Stejnou cestou se vydala Itálie. Pak přišla řada na Spojené státy, ale Trump vycítil, že něco nehraje, a rozhodnutí oddálil.
WHO v polovině února uspořádala cestu do čínského Wuhanu a okolních měst pro představitele Spojených států, Spojeného království a EU. Zpráva z této návštěvy byla zveřejněna 24. února 2020. Oslavovala reakci Číny na epidemii. Dodnes je veřejně dostupná na webových stránkách WHO. Mezitím generální ředitel WHO Tedros Ghebreyesus ve svých dopisech a prohlášeních z konce února a března 2020 vyzdvihoval „včasná a účinná opatření“ Číny, její „neuvěřitelné úsilí“ i „pevné odhodlání čínské vlády a obětavost a oběti čínského lidu“.
To byl zlomový okamžik pro Trumpovu administrativu. Trump nakonec ustoupil a schválil lockdowny, nad nimiž už během několika týdnů začal nevěřícně kroutit hlavou. Bylo však pozdě. Byrokratický aparát už byl uveden do pohybu. Nemohl s tím nic dělat.
Američtí úředníci ve státních agenturách, kteří se na to léta připravovali a už úzce spolupracovali s médii, sepsali pravidla pro úplný lockdown až do nasazení nové technologie nazvané vakcína. A 12. března americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) doporučilo plošné korespondenční hlasování, které Kongres financoval prostřednictvím největšího výdajového zákona v historii.
Sociální sítě podléhaly rozsáhlé cenzuře. YouTube oznámil, že bude mazat jakýkoli obsah odporující stanoviskům WHO, čímž fakticky svěřil KS Číny kontrolu nad tím, co mohou Američané zveřejňovat. Twitter postupoval obdobně stejně jako ostatní sociální sítě i hlavní média. Po celé toto období byly z významných médií pouze deník Epoch Times ochotny pátrat po pravdě.
Když se člověk za tímto odvážným plánem ohlédne, zůstává v něm nevěřícný úžas. Zatímco veřejnosti tvrdili, že půjde jen o dva týdny potřebné ke „zploštění křivky“, skutečným plánem bylo udržovat zemi osm měsíců ve stavu ochromujícího strachu. Lockdowny v Číně byly poměrně krátké, ale posloužily jako vzor pro velkou část světa, která na rok i déle ochromila hospodářský a společenský život.
Trump doufal, že očkovací látka bude k dispozici ještě před volbami, ale nestalo se tak. Fauci údajně orodoval v odložení jejího uvedení až na dobu po volbách. Tvrdil, že klinické studie potřebují větší rasovou rozmanitost účastníků.
Byla volební noc vyvrcholením mnohaleté práce vykoupené obrovskými náklady? Hlasování zpočátku jednoznačně nahrávalo Trumpovi, jenže přes noc se objevil jiný výsledek: nějakým záhadným způsobem prohrál. Na tu noc a následující ráno nikdy nezapomenu. Mohlo to být důsledkem čtyř let pečlivých příprav?
Celý tento příběh je natolik fantasmagorický, že se vzpírá uvěření. Možná bude veřejnosti jednou předložena celá pravda. Děláme pro to maximum, ale narážíme na neuvěřitelné překážky, včetně mediálního aparátu, který o čemkoliv z toho odmítá informovat – přestože byly předloženy všechny důkazy – protože byl zkrátka součástí celého plánu.
To, co jsem zde popsal, představuje jen část toho, co lze doložit, ale existují i další domněnky, které celý příběh ještě více prohlubují. A je to ještě horší. Výsledkem bylo, že strach z infekčních nemocí i jejich skutečná hrozba byly ve spolupráci s komunisty cynicky využity ve snaze narušit a následně vykolejit populistické politické hnutí ve Spojeném království, Spojených státech, Brazílii i mnoha dalších zemích.
Trumpův projev se soustředil jen na úzký výsek celé této záležitosti – čínské narušení databází voličů a snahu tyto informace potlačit. Už samotné to, že zazněl alespoň zlomek pravdy, bylo neuvěřitelné, ale na odhalení čeká mnohem víc.
Výčet škod z tohoto období zahrnuje ztráty ve vzdělávání, narušení společenského i obchodního života, prudkou inflaci, kompromitaci médií a zdánlivě i soudů a mnoho dalšího. Mezi těmito následky je však i to, že Američané ztratili důvěru v integritu svých voleb. To je mimořádně závažné, protože celý americký systém stojí na tom, že lidé prostřednictvím voleb rozhodují o svém politickém systému.
Co je v sázce? Všechno. Jsme teprve na začátku procesu, v němž začínáme chápat plný rozsah toho, co nám bylo během posledního desetiletí způsobeno. Trump si zaslouží uznání přinejmenším za to, že odstartoval proces vyrovnávání se s hroznou pravdou, který bude bezpochyby ještě velmi dlouhý.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
