Aktualizováno 8. 6. 2026 23:35.
Rozvod vody v objektu je jako krevní systém domu. Když se voda v trubkách zastaví, přijdou problémy. Voda ve vodovodním řádu, přesto že je upravovaná, aby plnila stanovené limity, není sterilizovaná a může obsahovat živé organismy, vysvětlil Epoch Times docent Zdeněk Pospíchal, soudní znalec v oborech komunální hygiena, hygienická a technická rizika technických vodních obslužných systémů a výstavba saun a rehabilitačních zařízení.
Navzdory svému pokročilému věku (86 let) se stále věnuje své práci a šíření osvěty. Z praxe a testování dobře ví, jak rychle se mikroorganismy ve stagnující vodě dokáží rozmnožit.
Jako příklad pohovořil o novém objektu v Brně, který s kolegy sledovali 14 dnů, objekt byl bez provozu, bez odběru vody, sledovala se pouze studená voda. První den byl výchozí stav studené vody v pořádku – voda obsahovala pouze 3 mezofilní bakterie KTJ při 22°C na 100 mililitrů, přičemž povolený limit činí 200. Po 24 hodinách bylo ve studené vodě nalezeno 10 bakterií, za dalších 24 hodin už 25 bakterií – to bylo ještě vyhovující, ale jejich počet stoupl 14. den na 50.000. A pokud jde o KTJ při 36°C – tak 14 den už studená voda obsahovala 3 400 KTJ na 100 mililitrů.
V bytovém domě, který jeho firma dezinfikovala po hospitalizaci jedné z nájemkyň na výskyt legionely, zase objevili jednu anomálii. Zatímco všechny byty bez problémů vyhověly, jeden byt měl nález 8 000 legionel. „Pan Nováček jsa důchodce byl dva měsíce na chalupě a když mu volali, že budou brát vzorky, přijel. Celé dva měsíce tam nepustil vodu,“ posdílel varovný příklad docent.
Legionella pneumophila je bakterie způsobující legionářskou nemoc (těžký zápal plic) a mírnější Pontiackou horečku. Riziko vážného průběhu a úmrtí panuje zejména u starších lidí, osob s oslabenou imunitou a chronickými nemocemi. Bakterie má celou řadu kmenů a přenáší se vdechováním vodního aerosolu (např. ze sprch, klimatizací, vířivek). Množí se nejčastěji při teplotách 20–45 °C, naopak teplota nad 70 °C ji spolehlivě zahubí. Aktivita legionel se posuzuje pomocí rychlosti růstu v závislosti na teplotě. Podmínkou množení legionel ve vodě je biofilm, minerální usazeniny skýtající ochranu a živiny.
Odpouštět, odpouštět, odpouštět
Pospíchalova hlavní rada je nechat vodu odtéct minimálně jednou za sedm dnů. Proto je tak důležité po návratu z dovolené propláchnout všechny kohoutky v bytě nebo domě. „Stačí pustit studenou, napočítat do třiceti, zavřít a pak to samé udělat s teplou,“ vysvětlil. Právě teplá voda s příznivými podmínkami pro množení legionel je podle něj rizikovější.
Stejné pravidlo platí i mimo domácnosti. V hotelech, kde se jeho firma stará o kvalitu vody, má personál instrukce u neobsazených pokojů odpouštět vodu každých pět dnů. Hůře se tento pokyn dodržuje v nemocnicích, ještě horší je to v domovech seniorů a vůbec nejstrašnější je stav v bytovkách, poukázal Pospíchal s tím, že není možné vpadnout lidem do bytů a nutit je, aby vodu odpouštěli.
Přesto by to majitelé neměli podceňovat. Za kvalitu pitné vody, jak studené tak teplé, sice podle předpisů zodpovídá její dodavatel, ale jen po vodoměr. Pak už starost o vodu spadá na bedra odběratele a právě vnitřní vodovod je místo, kde dochází k nejvíce potížím.
Majitel objektu zajišťuje hygienu vody, ale už není odpovědný za hygienický stav výtoků (perlátory, sprchové hadice, růžice), ty si musí hlídat konečný uživatel, např. nájemník či majitel bytu. Hygienická stanice se ke kontrole kvality zpravidla dostane „až když je průser“, podotkl Pospíchal.
Pravidelné odpouštění dokáže množství bakterií dramaticky zredukovat, byť je neodstraní kompletně. Pospíchal vzpomenul případ, kdy v jednom testovacím objektu zjistili po měsíci stagnace vody přes 8 000 legionel. „Po desetiminutovým proplachu jsme se dostali na 250 legionel čili velké odpouštění pomohlo,“ uvedl.
Moderní elektrické baterie dokáží proplachy hodně usnadnit. Umožňují automatické odpouštění vody v intervalech, které si uživatel sám nastaví. Kohoutky se samy na pár minut pustí a systém se dostatečně propláchne.
Riziková místa a jak je minimalizovat
Který materiál je pro rozvod vody nejvhodnější? Podle docenta Pospíchala se dříve tvrdilo, že měděné potrubí je bakteriostatické, tedy že potlačuje růst bakterií, nicméně i to má své limity. „Problém to vyřeší maximálně na půl roku. Jakmile se tam usadí minerály, vzniká biofilm a voda už necestuje v mědi, ale v těch minerálech,“ upozornil s tím, že usazeniny jsou živnou půdou pro bakterie, které v nich nacházejí skvělý úkryt. Základem je podle něj upravit vodu tak, aby se v ní minerály neusazovaly.
Problém však nemusí být jen v trubkách, ale i v baterii, přesněji řečeno v perlátoru, kde se bakterie mohou držet. Pospíchal proto doporučuje perlátor vyčistit jednou za měsíc tak, že se namočí přes noc do octa. Upozornil také, že některé levnější baterie propouštějí teplou vodu do studené a naopak, což rovněž může vést k množení bakterií.
U sprch jsou kritická místa připojovací hadice a růžice, kde si bakterie legionely rády vytvářejí domov. Zabránit se tomu dá pravidelným čištěním nebo výměnou. Hadici stačí odšroubovat i s růžicí a namočit ji na noc do octa, radí expert.
Hnízdištěm bakterií mohou být i zásobníky vody (bojlery), kde se usazují kaly a sedimenty. Ve veřejných budovách se provádí pravidelné odkalování dle provozního řádu, v domácnostech se mohou majitelé obrátit jednou za 2-3 roky na instalační firmu, aby zařízení propláchla, což zároveň prodlouží jeho životnost a zlepší funkčnost.
Po nadlimitním nálezu bakterií se musí voda ošetřit dezinfekcí vnitřního vodovodu, což opět provádějí instalační firmy.
