Věřte tomu nebo ne, být dědečkem se v pokračování filmu „Jak je těžké být dědečkem“ (Father’s Little Dividend) vyplácí.
Bez ratingu | 1 hod. 22 min | drama, komedie | 1951
Málokdy se stane, aby se pokračování vyrovnalo skvělému originálu. Tomuto filmu se to podařilo.
Stanley Banks (Spencer Tracy), muž středního věku, který nedávno provdal svou milovanou dceru Kay (Elizabeth Taylorová) za Buckleyho Dunstana (Don Taylor), si konečně začíná vychutnávat život. Jaro je ve vzduchu a on usoudí, že by si měl ukrást trochu klidu – buď sám pro sebe, nebo se svou ženou Ellie (Joan Bennettová). Vtom Kay oznámí, že čeká dítě.
Nadšená Ellie uspořádá oslavu pro nastávající maminku. Zdrcený Stanley se obává, že dítě v rodině může znamenat jen dvě věci. Zaprvé: jeho těžce vydělané peníze se začnou utrácet za něco jiného než za jeho sny – dovolené, lov velké zvěře, rybaření a golf. Zadruhé: právě ve chvíli, kdy ho ještě lákají zbývající aktivní roky života, bude odsunut do role dědečka.
Stanley však není jediný, kdo se s novou situací potýká. Kay se cítí zahlcená veškerým tím shonem kolem otázky, zda bude dítě vychovávat u svých rodičů, u tchána a tchyně, nebo v novém domě, který si novomanželé naplánovali.
Ještě horší je starost o to, zda to bude chlapec, nebo dívka, a výběr jména, které by se zalíbilo všem. Stanley se otřese. Ze života své dcery jako by se vytrácel ještě víc než tehdy, když ji vedl k oltáři. A to není to nejhorší. Když se Kayino dítě narodí, zdá se, že si oblíbí každého – jen ne jeho.
Režisér Vincente Minnelli a scenáristé Frances Goodrichová, Edward Streeter a Albert Hackett se vracejí, aby jejich pokračování nepůsobilo falešně ani v jediném tónu. Bennettová, Tracy a Taylorová jsou stejně okouzlující jako dřív; od jejich společného účinkování v původním filmu uplynul pouhý rok.
Minnelli často nechává Stanleyho komentář překrýt slova ostatních postav, čímž ještě zesiluje jeho nostalgii, když se s láskou dívá na svou ženu a později i na svou dceru. Není jasné, jak Minnelli dokázal přimět miminko, aby se na povel rozplakalo a vzápětí rozzářilo, ale působí to spontánně, jako by vše klaplo dokonale hned na první pokus. Když se Stanley pokouší přiblížit k těm baculatým tvářičkám, které jako by vítaly všechny ostatní, je to k popukání – zamračené dítě si jako by zasedlo právě na něj.
Krátká scéna oslavy pro nastávající maminku ještě zvýrazňuje Stanleyho komickou situaci. Oslava zároveň hravě připomíná smysluplnou rodinnou tradici, která pěstuje vděčnost za plodnost, narození, obnovu, růst a cyklickou povahu života. Zároveň vnáší do rodiny ducha obdarovávání a hojnosti.
Dědečkovská klauzule
Tracyho výrazné oči a šibalský úsměv často boří pomyslnou čtvrtou stěnu a naznačují nějakou hrůzu, která už proběhla nebo se teprve blíží – a s níž se rodiče i prarodiče v publiku snadno ztotožní. Stanley s tvrdohlavostí „dědečkovské klauzule“ trvá na tom, aby mu zůstaly jeho dosavadní výhody i v nových poměrech, jimž je ochoten učinit jen pár drobných ústupků.
Kay si jeho rady stále váží a dokáže ho zahanbit natolik, že se z něj znovu stane vřelý a moudrý muž, jakého si pamatuje – místo malicherného morouse, kterým by nejraději byl. A k vlastnímu překvapení jí to vrátí i s úroky.
V jedné něžné scéně, kdy se blíží termín porodu, Stanley přemýšlí, proč si Kay myslí, že Buckley je stejně úzkostný jako ona. Není to proto, že se jí dostává pozornosti, ani proto, že by nebylo po jeho. Je to proto, že se Buckley bojí o ni. Stanley přizná, že jí nemůže lhát a tvrdit, že to bude snadné, a řekne: „Když ta chvíle přijde, vy matky v sobě zřejmě najdete odvahu a sílu, o nichž jste ani netušily, že je máte.“
Scenáristé tento pocit vystihují mistrovsky. Příběh se přesouvá od úzkostných žen k úzkostným mužům, kteří se často přes noc promění z rozmazlovaných mladých manželů v pečující mladé otce.
Gagy jsou příjemné, i když ne takové, že by se člověk smál nahlas. Pro Stanleyho je oslava pro nastávající maminku jakousi dálniční loupeží, „která není trestná zákonem“.
Všimněte si překvapené Ellie, když Stanley zachmuřeně pronese: „Děti stojí peníze. A čím jsou starší, tím víc stojí!“ Ellie ho tiší. Být prarodičem, usmívá se, je jako sklízet dividendu, která vám připadne, aniž byste museli hnout prstem: „Stačí jen milovat.“
Když se Kay ztratí, Buckley prosí Stanleyho: „Jestli se jí něco stane, zabiju se.“ Rozzuřený Stanley ho uklidní: „Neboj se, udělám to za tebe!“
Stanley se bojí, že všechno, co si střádá – peníze i čas –, se změnou poměrů rozplyne. V původním filmu změna spočívala v tom, že Kay odcházela z domova, aby se vdala; tady se vrací zpátky – s dítětem v náručí.
Minnelli s mrknutím a úsměvem říká, že milujeme i ty, o nichž víme, že je jednou ztratíme, protože láska znamená dávat. To, co dostáváme zpátky, je bonus. Láska je sama sobě dividendou.
Film „Jak je těžké být dědečkem“ můžete sledovat na platformách Plex, Amazon Prime Video a Hoopla.
„Jak je těžké být dědečkem“
Režie: Vincente Minnelli
Hrají: Joan Bennettová, Spencer Tracy, Elizabeth Taylorová
Rating: bez ratingu
Stopáž: 1 hodina 22 minut
Datum uvedení: 13. dubna 1951
Hodnocení: 3 hvězdičky z 5
Naše redakce uvítá vaše podněty a příspěvky k tématu umění a kultury. Pište nám na adresu: namety@epochtimes.cz
–ete–
