Drahá nová generace,
když procházíme prvními týdny roku 2022, je rozumné ohlédnout se za nabytými zkušenostmi a vytyčit kurz do budoucnosti.
Není nutné dělat nová předsevzetí – většina z nás je stejně poruší. Je ale moudré zamyslet se nad svým charakterem a nad tím, jak ho posílit, abychom dokázali čelit jakýmkoli výzvám, které rok 2022 přinese.
Usilujte o to, abyste v roce 2022 omezili používání sociálních sítí. Výzkumy prokázaly, že nadměrné užívání může změnit strukturu našeho mozku, což může vést k závislosti, depresi a izolaci. Příliš mnoho lidí sedí nebo chodí neustále zahleděni do svých zařízení a zdá se, že zcela nevnímají okolí. Přitom vůbec netuší, kolik jejich soukromých informací uniká kvůli nedostatečnému zabezpečení. Záškodníci v internetovém světě mohou data těžit nebo hackovat pro škodlivé účely.
Místo trávení toho spousty času na elektronických zařízeních začněte číst knihy, časopisy a noviny, abyste rozšiřovali své obzory. Čím více čtete, tím lépe vstřebáváte nápady o tom, jak se vyjadřovat písemně. Jak se snižuje vaše závislost na sociálních sítích, uvědomíte si důležitost skutečné komunikace tváří v tvář – kdy aktivně nasloucháte a jasně mluvíte. Poslouchejte také hudbu bez sluchátek, na tradičních přístrojích, jako jsou přehrávače CD, radia nebo gramofony. Hudba v těchto formátech zní skvěle.
Abyste v roce 2022 posílili svůj imunitní systém, vycházejte ven a prožívejte krásu přírody – hýbejte se a zostřujte své smysly.
Kromě každodenního pohybu dbejte na výživná jídla, pijte dostatek vody a dopřejte si čas na odpočinek a regeneraci. Zdravý a energický životní styl vás vybaví schopností bojovat s jakýmkoli virem. Lépe se také dokážete soustředit, ovládat rozptylování a dosáhnout uklidňujícího pocitu vnitřní pohody.
Dnešní mediální kultura bývá dost povrchní, takže by neuškodilo studovat klasická díla z oblasti umění, historie, literatury, filozofie a náboženství. Tato hlubší témata vám poskytnou pevný základ v nadčasových morálních poučeních a pomohou vám vytvořit silný charakter, který obstojí i v těžkých životních zkouškách. Jsem přesvědčen, že si v těchto oborech najdete témata, která vám budou blízká – jak v jejich božských, tak v lidských rozměrech. Získáte také lepší pochopení občanské angažovanosti, zodpovědné svobody a právního státu.
Nikdy nedopusťte, aby víra ve vlastní hodnotu byla rozmělněna. Všichni čelíme každodenním výzvám i větším zkouškám, ale víra a naděje vám pomohou překonat jakoukoli překážku. Rozšiřujte své znalosti a dovednosti, abyste byli připraveni na případná zaváhání při studiu nebo vstupu na trh práce. Přijímejte nové zodpovědnosti, ale nepřebírejte jich příliš. Jinými slovy – vyhýbejte se krajnostem a usilujte o střídmost ve svém úsilí. Snažte se vnímat neúspěchy a chyby jako zkušenosti, které vás dělají chytřejšími a silnějšími.
Máte-li čas, neváhejte se dobrovolnicky zapojit do pomoci ostatním – v komunitě, ve škole nebo v pracovním prostředí.
Pomáhat druhým v nouzi je velmi obohacující – je to vzájemně prospěšné a rozvíjí vlastnosti jako soucit, štědrost a respekt. Nikdy nevíte, kdy se tyto dobré skutky nečekaně vrátí k vám ve chvíli, kdy to budete potřebovat.
A nakonec – užívejte si života a každý den pěstujte vděčnost za vše, co vám tato země a náš Stvořitel nabízejí. Každodenní modlitba je velmi mocná a provede vás jak těžkými, tak dobrými časy. Modlitba nemusí být honosná ani plná vznešené rétoriky – může být prostě o upřímné vděčnosti a prosbách z hloubi srdce. Pomáhá vyhýbat se prosbám, které slouží jen našemu egu – místo toho se modlete za ostatní a za oblasti svého života, které chcete zlepšit. Modlitba ne vždy přinese to, co chceme pro sebe, ale doručí nám to, co ve správný čas skutečně potřebujeme.
Christian Milord, Kalifornie
Byl čas, kdy jsem jako matka dvou dcer – narozených s odstupem čtrnácti a půl měsíce – si uvědomila, že jsem v podstatě „samoživitelka” fungující v nezdravém vztahu s jejich otcem. Zpočátku mě myšlenka na to, jak dívky vychovat, zdrtila – a v hlavě mi vytanula otázka: Kým chci, aby moje dcery byly, až jim bude osmnáct let? Kdybych je do té doby neviděla, co bych chtěla spatřit? Koho bych chtěla potkat? Hnacím motorem bylo uvědomění, že nevychovávám děti – vychovávám budoucí dospělé.
Od té chvíle jsem si sestavila plán. Naučím je správnému chování u stolu. Naučím je, jak se setkat, přivítat a hovořit s dospělými. Budu je vystavovat různým situacím a provázet je chováním, které je pozitivní a ohleduplné – jako jsou způsoby v restauraci, chování v obchodě nebo etiketa v letadle – a přitom je stále učit ohleduplnosti k ostatním. Večeře u stolu byla každodenní záležitostí až do doby, kdy do toho zasáhly středoškolské aktivity a kroužky. Doma měly přidělené povinnosti, díky nimž se učily zodpovědnosti, a v kuchyni jsme se společně s chutí věnovaly vaření, mytí nádobí a úklidu.
Očekávání byla jasně formulována, ale jejich názory byly důležité. A když se věci zkomplikovaly, byl čas zeptat se a naslouchat tomu, co se u nich děje, a společně hledat způsoby, jak bychom situaci mohly zvládnout jinak – já nebo ony. Když mě o něco požádaly a odpověď musela být „ne”, bylo to většinou proto, že to nebylo v plánu. Tak to pokračovalo po celou dobu jejich středoškolských let. Plán fungoval – i když přiznám, že i mě občas (jen párkrát) vykolejil. Takové chvíle jsme řešily rozhovorem, nasloucháním a hledáním společných řešení – nebo jsme téma odložily a vrátily se k němu jindy.
V dnešním světě mají rodiče na „dobrou výchovu svých dětí” velmi málo času. Asi deset let, když to tak vezmeme. Dolaďování může přijít později, ale povzbudit bych chtěla rodiče, aby si vytvořili plán – plán, jak vychovat děti, které se jim budou líbit jako dospělí. Životní dovednosti se děti nenaučí samy od sebe.
Se srdečným pozdravem,
M. L. Bonderová
