Česká soudní pře mezi firmou Pragon a Ministerstvem zemědělství kvůli vyhlášce o povinném zasílání hlášení o pohybu zboží se dostala až k Soudnímu dvoru Evropské unie. Soud dnes vydal právní názor, zda je vyhláška v rozporu se Smlouvu o fungování EU garantující princip volného pohybu zboží a vzájemného uznávání mezi státy unie.
Firma Pragon se několik let soudně pře s českými úřady o volný pohyb zboží mezi zeměmi unie a naráží na nesouhlasná stanoviska českých soudů. Nakonec se Nejvyšší správní soud v roce 2024 obrátil na Soudní dvůr EU, aby poskytl odpověď na „předběžnou otázku“ o tom, zda je vyhláška v rozporu s právem unie, nebo není.
Pragon namítá, že české úřady „zbytečně“ zatěžují provozovatele potravinářských podniků požadavkem na zasílání hlášení o pohybech zboží ze zemí Evropské unie do České republiky. Hlášení musejí zasílat 24 hodin před dodáním zboží, a to pod pokutou do 10 milionů korun. Podle firmy je to „jednoznačně nadbytečné“ a v nesouladu s principem volného pohybu zboží uvnitř jednotného trhu EU, zaneseného v základní Smlouvě o fungování Evropské unie.
Vyjádření soudního dvora
Soudní dvůr EU dnes rozhodl, že vyhláška Ministerstva zemědělství je rozporu se Smlouvou o fungování Evropské unie. Podle soudu tento základní dokument, který je určitou formou ústavy unie, „brání vnitrostátní právní úpravě“. Jinými slovy, českými úřady uvalená povinnost předem oznámit příchod zboží na místo určení, o kterou se pře Pragon, je s ní v rozporu.
Soud nesouhlasí s námitkou ministerstva, že je vyhláška „nezbytně nutná pro účinnou organizaci úředních kontrol s ohledem na požadavky ochrany lidského zdraví a spotřebitele“. Stejný názor vyjádřil již v prosinci 2025 generální advokát soudního dvora.
Podmínka „nezbytné nutnosti“ sama o sobě podle soudu znamená, že „k účinnému zajištění organizace úředních kontrol nesmí existovat méně zatěžující opatření než taková oznamovací povinnost“, což podle soudu existuje. Ministerstvo by tedy mělo využít jiné způsoby postačující pro organizaci kontrol, které budou méně zatěžovat zbytečnou administrativou a ztěžovat jejich podnikání nad rámec „nezbytné nutnosti“.
Napadená vyhláška
Jedná se o vyhlášku Ministerstva zemědělství o informační povinnosti příjemce potravin v místě určení. Hlášení se provádí výhradně on-line a musí obsahovat následující informace: kdo zboží odesílá, o jakou z vybraných kategorií zboží se jedná, kam a kdy v ČR zboží dorazí. (Screenshot formuláře poskytnutý spol. Pragon)
Precedens pro celou Evropskou unii
Když nyní soudní dvůr shledal tuto formu administrativní zátěže jako nesouladnou s principy Smlouvy o fungování EU, nemůže taková hlášení požadovat žádný ze států unie.
Stanovisko soudu by mělo nyní vést k nastartování změn v České republice, které povedou ke zrušení vyhlášky a omezení podobných budoucích kroků potravinářské inspekce.
„Naše žádost přesahuje zájmy firmy Pragon, vyhláška je v rozporu s volným pohybem zboží, týká se všech firem a pohybu zboží v zemích EU,“ argumentoval právní zástupce firmy u soudu již minulý rok.
Po vyjádření soudu by měl český Nejvyšší správní soud začít jednat a stejně tak by mělo začít jednat i Ministerstvo zemědělství. Pokud by ani toto rozhodnutí nevedlo k změně vyhlášky, museli by Pragon nebo Evropská komise žalovat ministerstvo, resp. Českou republiku u Soudního dvora, který by rozhodl podle dnešní odpovědi na „předběžnou otázku“ Nejvyššího správního soudu.
Vyjádření soudního dvora
„Článek 9 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ze dne 15. března 2017 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách)
musí být vykládán v tom smyslu, že
brání vnitrostátní právní úpravě ukládající každému provozovateli, který je příjemcem doplňků stravy z jiného členského státu, povinnost předem oznámit příchod těchto doplňků na místo určení a uvést přitom údaje nezbytné k provedení analýzy rizik, která mohou představovat, a k naplánování úředních kontrol.“ (zdroj)
