Česká republika by měla podle evropské i národní legislativy spalovat všechen nebezpečný odpad, který tepelně zlikvidovat jde. Problém je však v tom, že není kde.
Ročně u nás vzniká 1,6 milionu tun nebezpečného odpadu, z toho spálit jde 15 procent, tj. asi 200 tisíc tun za rok. Jde o zdravotnický, veterinární či průmyslový odpad, který se momentálně likviduje v 21 spalovnách nebezpečného odpadu. Ty mají roční kapacitu kolem 105 tisíc tun, takže zbytek končí na skládkách.
Evropská legislativa přitom zakazuje skládkování tohoto odpadu a i česká vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 273/2021 Sb. se k tomu staví stejně. Kvůli nedostatku kapacit byl však původní termín ukončení skládkování nebezpečného spalitelného odpadu odsunut, nejdříve z roku 2022 na rok 2025 a poté do konce roku 2027. Podle lidí z oboru však není reálné ani dodržení tohoto termínu.
Nové spalovny nebezpečného odpadu nevznikají a točí se v bludném a nekonečném kruhu povolovacích procesů, shodlo se několik odborníků na kulatém stole nazvaném Likvidace nebezpečného odpadu, který 21. května uspořádal v Poslanecké sněmovně poslanec Jan Bureš (ODS). Dle zákonodárce trvá schvalování nové spalovny 15 a více let.
Stát není podle něj schopen povolit v rozumné lhůtě jediné zařízení a splnit tak požadavek na ukončení skladování rizikového odpadu. Vláda sice vydala vloni Plán odpadového hospodářství na období do roku 2035, kde definuje potřebu postavit spalovny alespoň o kapacitě 45 tisíc tun, realita je však jiná.
Petr Havelka, výkonný ředitel Asociace odpadového hospodářství, potvrdil, že ČR se od covidového roku 2021, kdy „jsme si vyzkoušeli velký nedostatek kapacit spaloven nebezpečného odpadu, jsme se vůbec nikam neposunuli“.
Investoři zájem mají, uvedl, ale povolovací řízení se táhne donekonečna. Chybu vidí na straně státu v chybné legislativě a neschopnosti úřadů schválit další zařízení. Poznamenal, že by pomohlo zařadit spalovny nebezpečného odpadu mezi stavby ve veřejném zájmu, jako jsou např. silnice, čistírny odpadních vod nebo elektrické vedení.
Peripetie v Rybitví
Smutnou realitu výstavby nových spaloven nebezpečného odpadu nastínili zástupci odpadových firem. Ondřej Pán, vedoucí sekce odpadové regulace AVE CZ, popsal peripetie s modernizací spalovny v Rybitví, která by mohla mít kapacitu 20 tisíc tun odpadu.
Firma koupila areál spalovny s cílem modernizace provozu na nejvyšší možné standardy. Po 20 letech a 16 milionech utracených korun mají být stále na bodě nula. „Jsme připraveni splnit všechny podmínky a záměr realizovat, ale realita je jiná,“ prohlásil s tím, že povolovací proces je k výstavbě stále nepustil. Jediné, čeho dosáhli, bylo to, že po 16 letech získali hodnocení EIA o dopadech na životní prostředí.
V současnosti je projekt zastaven, protože obec Rybitví změnila územní plán, aby k realizaci nedošlo. AVE CZ podala odvolání ke krajskému soudu, který změnu potvrdil a firmě tak nezbývá, než se odvolat k Nejvyššímu správnímu soudu. „Budeme doufat, že nás rozhodnutí soudu vrátí do hry,“ uvedl na akci.
Náklady na ambiciózní projekt s cenovkou 1,5 miliardy korun se za všechny ty roky nečinnosti zvýšily o 70 %, dodal Pán. Zařízení by přitom spalováním zároveň vyrábělo i elektřinu.
Investiční nejistota
Radim Holibka z Marius Pedersen prozradil, že oni sice obstrukcím obce Chropyně, kde chtějí zrekonstruovat menší spalovnu, nečelí, ale opět je brzdí povolovací proces, který se táhne již přes 10 let a jednotlivé úřady znovu a znovu přezkoumávají již přezkoumané parametry. Kritizoval také nedodržování správních lhůt pro rozhodnutí úřadů a soudů.
„Investor žije po celou dobu tohoto procesu ve velké nejistotě,“ popsal svou zkušenost a dodal, že od chvíle, kdy projekt spustili, jim narostly náklady o 30–40 %, aniž by vůbec začali fyzicky stavět.
Hlaváček z mezinárodního koncernu FCC, který se zaobírá odpadovým hospodářstvím, pohovořil o snaze postavit spalovnu nebezpečného odpadu v areálu chemičky Spolana. Projekt je na stole 10 let, 2 roky již mají EIA a momentálně čekají na výsledky odvolacího řízení proti územnímu řízení. Kritizoval zejména neustále se opakující připomínky různých aktivistů či obcí, které se řeší v každé fázi procesu, přestože už byly předtím vypořádány.
Předseda správní rady společnosti PDI Josef Grischa Kahlen se svěřil se svou bizarní situací, kdy jimi vyvinutá mobilní spalovna ve formě lodi nedostala povolení k provozu, protože česká legislativa takové mobilní zařízení nezná. Loď přitom dokáže ročně spálit až 4 tisíce tun odpadu a podle Kahlena by byla ideálním řešením v krizových situacích, jako byl covid, kdy je třeba rychle se zbavit kontaminovaného zdravotnického odpadu.
Časovaná bomba
Samosprávy na akci zastupoval Dan Jiránek, ředitel legislativní a právní sekce Svazu měst a obcí. Podle něj je potřeba v první řadě začít rozdělovat spalitelný nebezpečný odpad podle rizikovosti. Odpad s nízkým rizikem, např. plenky dítěte z ORL oddělení, které je na vyšetření oka, by se měl spalovat i v klasických spalovnách ZEVO, navrhl, zatímco ve spalovnách nebezpečného odpadu by se likvidoval jen skutečně nebezpečný odpad.
Jako představitel obcí vyzval stát k urgentnímu řešení situace, kterou vidí jako „časovanou bombu“. „Je to bomba, která tiká a jenom čekáme, jestli bouchne za pět minut nebo za rok,“ prohlásil.
Vysvětlil, že obce jen hájí zájmy občanů a přirozeně změní územní plán, když si to občané budou vyžadovat. Vláda musí podle něj najít odvahu a problém řešit sama. „Stát si má změnit svůj územní plán a neházet to na obce,“ uvedl a dodal: „Věci, které slouží pro obec, má řešit obec, věci, které slouží zájmům kraje, má řešit kraj a věc, která slouží zájmům státu, musí řešit stát.“
Doplnil, že kapacity na skládkování nenarůstají a pokud se problém se spalovnami nebude řešit, jednoho dne dojdou i ty.
Nesplacené závazky státu
Jiří Unčovský z Asociace sanačních společností poznamenal, že v ČR je 10 tisíc evidovaných kontaminovaných míst v databázi SEKM, přičemž u 70 % těchto lokalit, jako jsou průmyslové areály nebo skládky, nejsou dostatečné údaje pro vyhodnocení rizikovosti z pohledu dopadu na člověka a životní prostředí.
Část z těchto míst obsahuje také spalitelný nebezpečný odpad. Podle Unčovského, i kdyby každá desátá taková skládka obsahovala spalitelný odpad, jednalo by se o „vyšší stovky tisíc až milion tun spalitelných nebezpečných odpadů“, řekl Epoch Times.
Z 10 tisíc míst v databázi je 500–600 průmyslových lokalit, které mají se státem tzv. garanční smlouvu, vysvětlil. Tu stát podepsal při privatizaci v 90. letech minulého století s novými vlastníky a zavázal se v ní, že uhradí náklady na odstranění staré ekologické zátěže vzniklé před privatizací.
Původní výše těchto smluv činila 175 miliard, přičemž 90 miliard stát stále ještě za sanace vyplatit musí. Protože však ve smlouvách nebyl stanoven časový termín a kapacity zařízení na likvidaci jsou omezené, s provedením si dává na čas. Evropská unie přitom stanovuje, že každý členský stát by měl výstavbu prioritně směrovat do těchto brownfieldů a nezabírat k tomu například zemědělskou půdu. Pokud však investor není schopen oblast vyčistit od kontaminované půdy a látek, areál využít nemůže.
Reakce státu
Kulatého stolu se zúčastnili zástupci čtyř ministerstev. Jan Maršák, ředitel odboru cirkulární ekonomiky a odpadů na Ministerstvu životního prostředí ČR, uvedl, že posilování kapacit spaloven je prioritou nové strategie Plánu odpadového hospodářství pro roky 2025–2035.
Doplnil, že jeho resort již podpořil několik malých spaloven v nemocnicích, ale přiznal, že celý proces je zdlouhavý a že pouze velké spalovny dokáží rychle pokrýt nedostatečné kapacity. Rovněž uvedl, že ministerstvo pracuje na zařazení spaloven nebezpečného odpadu mezi veřejně prospěšné stavby a řeší, jak postavit k dalšímu odkladu zákazu skládkování, který zřejmě bude nutný.
Ředitelka odboru průmyslové ekologie z Ministerstva průmyslu a obchodu Pavlína Kulhánková poznamenala, že množství spáleného nebezpečného odpadu ve spalovnách, které zároveň vyrábějí energii, klesá.
„V posledních letech dochází k poklesu hrubé výroby elektřiny“ vyprodukované z nebezpečného odpadu, řekla s tím, že v roce 2024 bylo vyrobeno z těchto zdrojů 2,5 tisíce megawatthodin. Stejně tak podle ní poklesla výroba tepla, přičemž vyprodukovaná elektřina i teplo zažívají propad již od roku 2016.
Zároveň vyslovila ochotu a připravenost spolupracovat na řešení stávající kritické situace.
Záznam celého semináře je k dispozici zde.
