Minulý týden v USA, tento týden v Česku. Téma náhradního (surogátního) mateřství, kterému se věnuje německá novinářka Birgit Kelleová, přitahuje pozornost, a to hned z několika důvodů…
Je to něco málo přes rok, co Birgit Kelleová vydala knihu Ich kauf mir ein Kind, jejíž česká verze Koupím si dítě právě uzřela světlo světa. U této příležitosti pozvala autorku do Prahy nezisková organizace Aliance pro rodinu, která českou knihu vydává.
Úvod i doslov české verze napsala doc. PhDr. Hana Konečná, Ph.D., která se tématu asistované reprodukce věnuje řadu let. Na akci vystoupila jako první a krátce pohovořila o širším kontextu náhradního mateřství. Dárcovství spermií či vajíček se dle ní za posledních 10–15 let hodně změnilo, a co kdysi bylo jen velmi výjimečným jevem, se přeneslo do situace, kdy někteří dárci mají na kontě i 200+ dětí.
Nastínila současnou legislativu, práva dětí, které z náhradního mateřství vznikly, a věnovala se i katalogům klinik, které tyto služby nabízí. „Je třeba si klást otázku, jestli když akceptujeme katalogy dárců spermií, dárkyň vajíček, jestli taky budeme akceptovat katalogy dárců kostní dřeně?“ nadnesla při zamyšlení o dárcovství.
S daleko větší razancí se posléze do tematiky „opřela“ Birgit Kelleová. Poukázala na obchodování se životem a zneužívání žen. Dle jejího zjištění se nejlevnější cena za odnošení dítěte na Ukrajině pohybovala kolem 36 tisíc eur, přičemž v této zemi se běžněji pohybují ceny kolem 50–60 tisíc. Ve Spojených státech amerických to má být 100–150 tisíc dolarů. Různé ceny podle Kelleové mají odrážet i míru právního zajištění a spokojenosti „zákazníka“. Rozsáhlý trh dle ní existuje také v Mexiku a v Africe, kde mají být ženy za tímto účelem dokonce nedobrovolně odváženy a prodávány.
Odhaduje, že v USA a na Ukrajině, největších trzích, se takto ročně „vyrábí“ 10 tisíc dětí ročně. Ve svém vyprávění často vnímala, že děti narozené surogátním mateřstvím jsou brány jako „produkt“, neboť při hlubším pohledu na celek tohoto „průmyslu“ tomu okolnosti nasvědčují. Jako příklad uvedla čekání „zákazníků“ na dítě v době, kdy „padaly bomby na Kyjev“ nebo za koronavirových lockdownů v roce 2020, kdy vznikl „logistický problém“. „Je to, jako když si objednáte auto a dodavatel vám ho nedodá,“ vysvětlila.
Indie a Thajsko byly dle ní prvními trhy s náhradním mateřstvím. Ale právě kvůli špatným zkušenostem s tím, že tam byly ženy kvůli tomu zneužívané, obě země praxi zákonem zakázaly. Vedlo to však k tomu, že rozjetý průmysl se z Thajska přesunul do Laosu a Nepálu, a po Indii například na Ukrajinu.
Kelleová popsala situaci také v Německu, kde je sice náhradní mateřství zakázáno, ale lidé obchází zákon tak, že si objednají matku v zahraničí, tam dostanou k dítěti „papíry“ a přijedou s ním do Německa, kde úřady papíry uznají.
Legislativní rámce jsou stát od státu různé. Z jejího pohledu je proto praxi nutné zakázat globálně. Jako příklad uvedla Itálii, kde minulý rok vstoupil v platnost univerzální zákaz, který postihuje i takové obcházení, ke kterému dochází v Německu – pokutou či možným odebráním dítěte.
V rámci praxe vidí dva zásadní problémy. Jedním je existence obchodu – služby „dítě na objednávku“, v rámci které, když se nemá narodit zdravé dítě či se má narodit s jiným než požadovaným pohlavím, následuje potrat. Dalším problémem je pak chování k ženám, které považuje za formu prostituce a zneužívání.
Neuznává argumentaci politiků o altruistickém motivu. „Já si kladu otázku: ‚Můžu dítě darovat?‘ ‚Je to eticky v pořádku?‘ ‚Ne!‘,“ sdělila Kelleová a dodala, že pořád je to dítě, ke kterému se nelze chovat jako k objektu, jako ke knize, kterou lze darovat. Dále pak poukázala na to, že oddělení dítěte od biologické matky mu způsobí trauma.
Jako příklad altruistického modelu uvedla Anglii, ve které matka dostává výměnou za odnošení dítěte náhradu ročního platu. Nicméně tamní agentury začaly dle jejího zjištění rekrutovat matky např. v Africe, které pak přiletí do Anglie. A tak altruistický model umožnil otevření vrátek komerčnímu modelu.
Poukázala na rozdíl mezi státy, kde jsou pro náhradní mateřství stanovené velmi přísné podmínky včetně státních „prověrek“ párů, a státy, kde fungují agentury, které zajímá jen to, jestli na to máte.
Klienti takových agentur mají dle ní někdy i 60–70 let. „Proč to chtějí? Nikdo se neptá, pokud je to legálně možné,“ navozuje otázky, které vedou k zamyšlení nad možným zneužitím náhradního mateřství. Dle jejího zjištění policie odhalila i pedofily, kteří se takto dostali k dítěti nebo jej na darknetu nabízeli ostatním.
Dále se zaměřila i na samotné matky. „Co to udělá s matkou psychicky?“ položila řečnickou otázku. I když zatím nejsou v této oblasti studie, ví o případech, kdy si matky chtěly dítě ponechat, ale musely jej odevzdat. „Nejsou to kusy ledu, jsou to ženy, které v sobě nosily devět měsíců dítě.“
Zmínila, že před dvěma lety při policejní operaci v Kypru bylo zatčeno několik lidí, včetně lékařů a úředníka z ministerstva zdravotnictví. Během razie měli najít v jednom apartmánu 30 žen z východní Evropy a Kazachstánu, kterým pachatelé odebrali pasy. „Byly tam jen z toho důvodu, aby porodily dítě,“ sdělila s tím, že ziskovost obchodu orgány odhadovaly na 70 % ze 70-100 tisíc eur.
Pří následné diskuzi s přítomnými novinářka kromě jiného sdělila, že náhradní matky dostávají za „službu“ pět až šest tisíc eur v chudších zemích, přičemž z jejich perspektivy je to stále hodně peněz. V USA pak mají matky dostávat kolem 25 tisíc dolarů.
