V úterý pořádal senátní Podvýbor pro Rodinu kulatý stůl na téma „Legislativní, zdravotní a etické aspekty náhradního mateřství“, jehož garantem byla nezávislá senátorka Daniela Kovářová. Diskutovala se řada otázek od toho, zda je „chtění“ mít dítě nadřazené morálním a právním aspektům dítěte, až po chystanou legislativní úpravu.
Náhradní nebo též surogátní mateřství je praxe, kdy si „náhradní matka“ nechá do dělohy implantovat cizí embryo a po porodu dítě předá jiné osobě či osobám, přičemž může jít o praxi tzv. altruistickou anebo komerční.
„Celá procedura už dávno nevypadá jako léčba… ale jako objednávka oblečení přes Amazon, včetně možnosti vybrat si materiál, tkaninu, velikost, barvu očí, barvu kůže apod.,“ sdělila Kovářová při ohlédnutí se na vývoj situace za posledních čtrnáct let, kdy se tématem poprvé zabývala.
„Dostali jsme se od zdravotnických služeb někam úplně jinam – do služeb byznysových, legálního i nelegálního charakteru,“ dodala s tím, že je potřeba se tématem zabývat a ošetřit jej zákonem.
Na ni navázala s končícím senátorským mandátem Jitka Chalánková, která spolu se skupinou senátorů předložila v květnu horní komoře legislativní úpravu ST 267, jež vzešla jako reakce na to, že Policie ČR se neměla o co opřít v tzv. operaci Španěl.
V rámci operace byl odhalen obchod s dětmi zneužívající „díry“ v legislativě české i zahraniční, kdy inseminované Ukrajinky byly převezeny do Prahy před porodem, a po porodu novorozenci odjeli pryč s „objednateli“. Senátní návrh má být alespoň „záplatou“, než se vypracuje sofistikovanější právní úprava náhradního mateřství.
Další legislativu k úpravě náhradního mateřství, jejímž impulzem byla také Operace Španěl, předložili v dolní komoře parlamentu poslankyně za ANO Helena Válková a Zuzana Ožanová, z nichž druhá jmenovaná popsala na kulatém stolu jejich východiska.
Podobně jako Kovářová popsala obchodní model, kdy si dle katalogu na základě různých parametrů lze vybrat dárkyni vajíčka. Dále je pak znepokojena existencí „šedé zóny“ v právní (ne)úpravě, včetně toho, co s „vadným výrobkem“, který nesplňuje požadavky objednatele.
„Když potom přirovnáte to dítě k tomu výrobku, tak to je přesně to, co se děje,“ sdělila Ožanová s tím, že dle ní jde o obchod s lidmi, byť připustila, že ve výjimečných případech lze hovořit i o skutečně altruistickém náhradním mateřství.
Jejich návrhu zákona měl dát Nejvyšší soud souhlasné stanovisko, nicméně, obecně dle Ožanové vzbudil velmi negativní odezvu. Na druhou stranu se tématem začali zabývat koaliční poslanci a ministerstvo spravedlnosti, jejichž výsledek je zatím pro ni nepřijatelný kvůli porušení zásady „matkou je žena, která dítě porodila“.
„Lékaři říkají, že je to léčba neplodnosti. A já mám vždycky takovou otázku: ‚A koho tím léčíme? … Koho léčím náhradním mateřstvím?‘“ uzavřela poslankyně.
Na ni navázala Lucie Slavíková, vedoucí oddělení civilního práva hmotného na ministerstvu spravedlnosti, která představila základní rysy navrhované legislativní úpravy náhradního mateřství, jež vychází z vládou schválené analýzy z 21. srpna.
Dle Slavíkové se bude legislativa ubírat tzv. pozitivním přístupem, tj. nepůjde o plošný zákaz, ale o vyspecifikování přísných podmínek, za kterých náhradní mateřství možné bude, včetně přísné zdravotní indikace matky neschopné počít/donosit dítě, trvalého pobytu alespoň jednoho rodiče v ČR. Dále pak tzv. „zamýšlení rodiče“ (tj. „objednatelé“) budou muset být heterosexuální a zamýšleným rodičem nebude moci být jen jednotlivec. Rodiče nebudou mít možnost se dítěte vzdát.
Úprava má dále nastavit i věkové limity na straně náhradní matky do 40 let (výjimečně do 49 let), zdravotní i psychickou způsobilost a požadavek na trvalý pobyt. Návrhy na takové mateřství bude schvalovat soud, který musí rozhodnout před oplodněním, včetně úpravy právního poměru k dítěti. Předpokladem má být i bezúplatné náhradní mateřství, nicméně náhrada některých nákladů, jako např. ušlá mzda či vyšetření, se předpokládá.
Termín pro předložení tohoto návrhu odhaduje zástupkyně ministerstva na prosinec 2025 až leden 2026.
Kulatého stolu se zúčastnil i psycholog Jaroslav Šturma, který rozebral dva základní problémy, které negativně dopadají na psychiku dítěte. Jedním je anonymita dárce, kdy z jeho vlastní zkušenosti ví, že „zamlčená či zkresleně a nevhodně podaná pravda může být zdrojem i vážných psychických problémů jedince, který v sobě nemá vědomě přijaté a do celku osobnosti a jejích vztahů integrované kořeny svého rodu i proces jejich aktualizace“.
Druhým je pak problém kontinuity a personalizace při vytváření vztahu mezi dítětem a matkou, kdy v rámci náhradního mateřstvím dojde k jeho přerušení, které je dokonce předem kalkulované.
„Z pohledu dětského psychologa se dítě rodí ze vztahu a pro vztah. V raném období života je hnací silou jeho vývoje tvořící se intenzivní přilnutí ke klíčové osobě, kterou bývá už od těhotenství matka. Každé přerušení a odloučení od tvořícího se vztahu může snížit kvalitu života dítěte, jeho subjektivní prožitkový komfort a pohodu. Není v jeho nejlepším zájmu, aby klíčové osoby střídalo. Neměli bychom tedy podle možnosti takové situace v jeho životě připravovat. Je to i etická otázka úcty k dítěti,“ uzavřel Šturma.
V následné diskuzi vystoupilo několik dalších odborníků z řad práva, zdravotnictví, justice či nevládních organizací. „Vážili“, zda náhradní mateřství legalizovat, a pokud ano, do jaké míry.
Například opatrovnický soudce Martin Beneš byl toho názoru, že jde o eticky spornou oblast, nicméně „pokrok nezabrzdíme“ a je potřeba právně ošetřovat otázky, na které nejme zvyklí, byť si je vědom toho, že správná cesta nebude jednoduchá.
Naopak, Jan Gregor ze spolku Aliance pro rodinu požaduje úplný zákaz náhradního mateřství, neboť při částečném povolení je podle něj jen otázkou času, kdy bude liberalizované.
Gregor prezentoval i analýzu, kterou spolek v souvislosti s tematikou vypracoval a která se týkala kvantitativní analýzy soudních případů osvojování a analýzy mediálního pokrytí náhradního mateřství.
Prezident Soudcovské unie ČR JUDr. Libor Vávra upozornil na judicializaci problémů nadnárodními soudy, které svými rozhodnutími udělají národní státy bezmocnými.
Diskutovala se i otázka psychiky náhradní matky, která může oddělením od počatého dítěte utrpět, což dokládají i příklady z praxe.
