Sociální pracovnice Bc. Taťána Sojková z Oddělení sociálně právní ochrany v Kuřimi byla pozvána několika zákonodárci, aby promluvila o zkušenostech z terénu, kde probíhá ochrana práv dětí v „první linii“ – zastupování u soudu, právní ochrana, vzdělání nebo ochrana před násilím, zanedbáváním a zneužíváním.
Podle paní Sojkové pojem „zájem dítěte“ prozatím „není právně definován“, avšak zkušenosti z praxe ukazují, že nejlepší podmínky pro rozvoj a vývoj dítěte nabízí rodina. „Osobní potenciál dítěte je plně vyvinut právě v rodině,“ říká sociální pracovnice.
Tématem, na které byla pozvána do Poslanecké sněmovny PČR diskutovat, je takzvané náhradní mateřství a jeho dopady na tímto způsobem porozené děti.
„V České republice se nesmí oficiálně platit za náhradní mateřství,“ říká paní Sojková, ale dodává, že k platbám nicméně dochází „bokem“. „V některých kauzách náhradních matek, s nimiž jsem se setkala, se částky pohybovaly od 300 do 500 tisíc korun. Náhradní matky byly vybírány ze sociálně slabších lokalit v České republice, aby si tím řešily svoji sociální (finanční) situaci.“
Náhradní mateřství je pojem, který označuje proces, kdy žena odnosí dítě, aby jej po porodu předala muži, ženě nebo páru (často homosexuálnímu) – a ti potom dítě vychovávají jako „vlastní“. Dvě ženy, s jejichž případy se setkala, již porodily – první čtyři, druhá šest dětí, říká Sojková. Žena, která takto odnosila a odevzdala objednavatelům šest dětí, údajně průměrně vydělávala 300-500 tisíc korun za každé dítě.
„Čím je v tomto kontextu dítě? Není subjektem a nemá práva a povinnosti. Není to jeho vůle, je pouhým objektem (smlouvy).“
— Bc. Taťána Sojková, sociální pracovnice
Díky pokročilým technologiím se v těchto případech používá umělé oplodnění.
V některých státech, včetně České republiky, v tomto „odvětví“ úspěšně podniká řada firem. Některé nabízejí katalogy dárkyň vajíčka a využívají ženy ze sociálně slabších vrstev, aby za peníze dítě odnosily.
Kliniky v České republice uvádějí, že zprostředkovávají náhradní mateřství pouze pro neplodné heterosexuální páry, a že žena, která dítě odnosí, tak činí pouze ze solidarity a nikoliv za finanční úplatu.
„Řešila jsem případy dětí narozené náhradním matkám. Nejednalo se o pouhou neplodnost párů. Šlo o podezřelé situace předání dítěte do péče někoho jiného na základě jakési smlouvy,“ říká Sojková o případech, které oznámila porodnice nebo policie.
Zneužívání procesu náhradního mateřství je mimo jiné označováno jako novodobý „obchod s dětmi“ kdy vzniká právní vztah mezi objednatelem, zprostředkovatelem, „výrobcem“. Dítě je objednáno, „vyrobeno“ a dodáno za finanční úplatu.
„Čím je v tomto kontextu dítě? Není subjektem a nemá práva a povinnosti. Není to jeho vůle, je pouhým objektem (smlouvy),“ říká Sojková. „Dle zákona nelze uzavírat smlouvy v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, takové smlouvy jsou neplatné. Takové smlouvy nejsou podle mě ani právně vymahatelné.“
Proslov Bc. Taťány Sojkové v Poslanecké sněmovně
Otázkou je, kdo má právo rozhodovat za dítě, připravit jej o vyrůstání s matkou, která jej odnosila a porodila a vytvářet ho „na zakázku“.
Podle paní Sojkové v této oblasti „směřujeme ke stále většímu uvolňování pravidel“ a takto narozené děti se musejí vypořádávat s otázkou vlastní identity s vnímáním sebe sama, když se dozvědí, že vznikly tak, že jedna žena darovala vajíčko a druhá žena je odnosila, ani jednu z nich nikdy nepoznaly a žijí s lidmi, kteří si je „objednali“.
„Dítě má právo znát svůj původ, nemělo by to být tak, že jeho okolí ho bude znát více než dítě. Takový pár chce zapomenout (na jeho původ) a nechce dítěti říci pravdu. Takovéto zábrany existují i při adopci a ještě více v náhradním mateřství,“ říká Sojková.
„Ti, co o tom rozhodují, by měli zvážit, jak křehká je dětská duše a jak zásadní jsou naše rozhodnutí.“
— Bc. Taťána Sojková, sociální pracovnice
NNN
Takový způsob plození dětí vytvářejí pro narozené děti obtížné situace a formují jejich „postoj k životu, sebehodnocení a sebepřijetí“. „Moje zkušenosti z případů, které jsem řešila, jsou za hranicí lidského přístupu, ale bohužel jako sociální pracovnice o nich nemohu konkrétně hovořit,“ sdělila Sojková zákonodárcům
„Ti, co o tom rozhodují, by měli zvážit, jak křehká je dětská duše a jak zásadní jsou naše rozhodnutí,“ míní paní Sojková.
Na stejném slyšení, kde hovořila pracovnice z Oddělení sociálně právní ochrany, vystoupila také žena narozená náhradním mateřstvím. Paní Olivia Maurel se narodila prostřednictvím „náhradního mateřství“.
„Jsem vděčná a je to pro mne čest zde promluvit a musím říci, že je to více, než jsem očekávala. Já jsem produktem surogátního mateřství. Měli bychom to zakázat, jednoduše pro dobro dětí. Dítě by nikdy nemělo být prostředkem tohoto obchodu,“ říká dnes již 31-letá Olivia Maurel, která byla na objednávku odnošena a porozena náhradní matkou v americkém státě Kentucky.
„Oni udělali volbu, která ovlivnila celou moji existenci. Já jsem ten důsledek a doufám, že brzy to budu já, kdo bude důsledkem toho, že zakážeme ukrutnosti náhradního mateřství.“
— Olivia Maurel, narozena náhradním mateřstvím
Paní Maurel zjistila až ve své dospělosti, že její rodiče žijící ve Francii začali hledat možnosti náhradního mateřství v USA. Hledali tam agenturu, prostřednictvím níž by mohli najít ženu, která by pro ně odnosila dítě. Skutečnou pravdu o svém původu zjistila až ve svých třiceti letech. Její rodiče to před ní tajili. Celou její výpověď naleznete zde.
Náhradní mateřství sice není prozatím v zákonech České republiky jasně ohrazeno, ale provozování takovéto praxe za účelem vydělávání peněz je podle Sojkové z hlediska práva trestným činem, který v praxi stíhá a řeší policie, které již sociální pracovnice předaly několik případů.
Policie ČR také řešila takzvanou operaci Španěl, při níž byly k rození dětí zneužívány ženy z Ukrajiny, které děti rodily a předávali zahraničním „objednatelům“ v České republice. Policie vypátrala na 40 takto zplozených dětí, z nichž se do heterosexuálního páru dostaly pouze dvě z nich. Ostatní byly předány zejména homosexuálům a o samotě žijícím mužům. Více…
