Ožehavé téma náhradního mateřství, které využívá možností umělého oplodnění a využívá ženu, která za finanční obnos odnosí dítě a předá jej těm, kteří si ho „objednali“, znepokojuje právní a etické kruhy po celém světě. Řeší se nejen dopad na ženy, které takto dítě odnosí a předají hned po porodu, ale především dopad na psychiku a vývoj dětí, které jsou takto zplozeny a po narození „matce“ ihned odebrány.
Téma se objevilo také u Evropského soudu pro lidská práva, kde bylo proti této praxi argumentováno tím, že by žena neměla být „degradována na kokon určený k produkci jedince“ a dítě by se nemělo stát „předmětem smlouvy“.
„Z dítěte se dělá předmět smlouvy. Navrhujeme, aby bylo náhradní (surogátní) mateřství zařazeno do sekce obchodování s lidmi,“ říká docentka francouzského práva Aude Markovicová. „Když se z dítěte dělá předmět smlouvy, je to zavrženíhodná věc. Dítě má právo znát své rodiče a být jimi vychováváno.“
Praxe náhradního mateřství má řadu podob, ale technicky se jedná vždy o situaci, kdy žena odnosí dítě pro někoho jiného a dítě mu potom předá k výchově.
Nedávno v naší Poslanecké sněmovně promluvila třicetiletá žena, která byla zplozena procesem náhradního mateřství a ihned po porodu odebrána ženě, která ji „nosila, krmila, mluvila k ní a dala jí život“. Olivia Maurel, která byla na objednávku odnošena a porozena náhradní matkou v americkém státě Kentucky, českým zákonodárcům doslova říká: „Já jsem produktem surogátního mateřství. Měli bychom to zakázat, jednoduše pro dobro dětí. Dítě by nikdy nemělo být prostředkem tohoto obchodu.“ Více…
„Oni udělali volbu, která ovlivnila celou mojí existenci. Já jsem ten důsledek a doufám, že brzy to budu já, kdo bude důsledkem toho, že zakážeme ukrutnosti náhradního mateřství.“
Olivia Maurel, narozena náhradním mateřstvím
NNN
Podle docentky Markovicové vytváří náhradní mateřství značné obtíže pro jeho budoucí hledání vlastní identity, protože se dítě musí vypořádat s tím, že má „matku“, která ho odnosila, „matku“, která si jej objednala, a „otce“, který daroval sperma na oplodnění vajíčka.
„Náhradní mateřství připravuje dítě o matku už od samého začátku,“ říká Markovicová. „Od samotného vstupu na svět vytváří dítěti velkou ránu hned od narození, kdy je odebráno matce, která jej nosila. Je to organizováno od samotného prvopočátku, kdy se dítě stává předmětem naplnění zájmů několika osob.“
Co je náhradní (surogátní) mateřství?
Často probíhá následovně. Muž a žena, ale častěji homosexuální pár nebo o samotě žijící muž, chtějí vychovávat dítě. Homosexuální pár dá laboratoři spermie a od dárkyně si zakoupí vajíčko. Existují firmy, které nabízejí katalogy dárkyň a podnikají v oblasti náhradního mateřství.
Toto vajíčko je laboratorně oplodněno a vloženo do dělohy další ženy, často z chudších rozvojových zemí. Tato žena za finanční odměnu dítě ve svém těle odnosí a porodí. Po porodu jej předá páru (objednatelům). Dítě je sice technicky vychováváno biologickými dárci spermatu, ale po porodu je odebráno ženě, která jej odnosila a porodila. Dítě dárkyni vajíčka ani matku nezná. Někdy je tato praxe označována jako plození dětí na objednávku nebo obchodování s dětmi. V některých státech USA je už několik desetiletí legální. Některé státy tuto praxi zakázaly.
V České republice funguje několik klinik, které náhradní mateřství zaštiťují. Zde se však jedná o určitá pravidla, kdy by neměl být proces náhradního mateřství předmětem finančního výdělku (objednávky a zaplacení) a žena by měla dítě odnosit z „altruistických důvodů“ pro dobro neplodného páru.
Náhradní mateřství není v České republice prozatím zákonem regulováno a podle kritiků není možné zaručit, aby ženy, které rodí děti prostřednictvím klinik, nedostávaly za své „služby“ žádnou úplatu.
Policejní plukovník Libor Honeš byl pozván do Poslanecké sněmovny také, aby zde promluvil o operaci Španěl, během níž policisté stíhali provozovatele jedné z klinik působících v České republice, kteří obchodovali s náhradním mateřstvím pro zahraniční zákazníky.
V rámci oddělení obchodu s lidmi a nelegální migrace policisté odhalili organizovanou skupinu, jež využívala ukrajinské ženy, které vozila k porodu do České republiky. Tyto ženy nosily děti pro „zákazníky“ z různých evropských zemí.
„Nemáme legislativu upravující surogátní mateřství a proto si vybrali Prahu jako centrum, v němž docházelo k legalizaci celého procesu.“
plk. Libor Honeš, Národní centrála proti organizovanému zločinu
NNN
„Organizovaná skupina najímala a rekrutovala ženy pro homosexuální muže, kteří nesplňují legální podmínky pro náhradní mateřství,“ sdělil plukovník zákonodárcům. „Oficiálně prohlašovali, že služby nabízejí pro heterosexuální manželské páry.“
Policista popsal, že v praxi probíhala jejich činnost tak, že vajíčko oplodněné spermatem „objednatele“ bylo vloženo do dělohy ženy, která dítě odnosila. Těsně před porodem byla žena, původem z Ukrajiny, převezena do České republiky, kde dítě porodila.
Žena potom měla jít s „objednatelem“ na úřad a předstírali, že tvoří pár. Zapsali muže jako otce narozeného dítěte a dítě nabylo občanství otce. Matka se potom vzdala dítěte ve prospěch otce, oficiálně dala souhlas s jeho odcestováním do zahraničí a vzdala se práv na dítě. Konzulární oddělení vydalo pas a otec odcestoval.
Pro koho a za jakým účelem kliniku nezajímalo
„Kliniku nezajímalo, jaký muž si dítě objednává. Mnohdy byly uváděny fiktivní osoby,“ říká policejní plukovník s tím, že se snažili ve spolupráci s Europolem dohledávat všechny takto narození děti a také matky na Ukrajině, kam celý případ také postoupili.
„Zkoumali jsme genetické vazby mezi otci a dětmi a zjistili jsme, že se jedná o biologické otce. Často muže vyššího věku, jen malé procento byly páry,“ říká plukovník Honeš.
„Pomocí mezinárodní sítě jsme dohledávali takto narozené děti a zjišťovali jsme, jestli nejsou zneužívány k pornografii nebo prostituci,“ uvedl Hones s tím, že jeden z nalezených otců se o dítě nestará adekvátně a další si dítě nepřevzal. Motivem jednoho z „objednatelů“ (otců) byla jeho touha mít chlapce, aby byl „zachován jeho rod“, o děti se podle zjištění policie nestaral, byly předány chůvě, zatímco muž se věnoval své podnikatelské činnosti.
Jak ochránit etickou budoucnost mateřství
Jednou z větších mezinárodních aktivit je takzvaná Casablanská deklarace, která volá po mezinárodním zákazu náhradního mateřství.
Jeden z iniciátorů Casablanské deklarace, právník Bernard Garcia Larrain, přijal pozvání na seminář v Poslanecké sněmovně, kde hovořil o širším problému náhradního mateřství v mezinárodním měřítku.
„Objednavatelé jsou z bohatých zemí, najdou ženu, která je ve finanční tísni. Existují organizace, které se tímto zabývají. Vytvořil se mezinárodní trh a musíme na něj reagovat. Jednotlivé země mohou stíhat tyto praktiky, ale dnes je již potřeba uvažovat globálně,“ míní Larrain.
„Vytvořil se mezinárodní trh a musíme na něj reagovat. Jednotlivé země mohou stíhat tyto praktiky, ale dnes je již potřeba uvažovat globálně.“
— Bernard Garcia Larrain, právník
NNN
V rámci jednotlivých států v Evropě může docházet k obcházení legislativy jednoduše tím, že zájemci o dítě odcestují do nějakých jiných zemí v USA, kde si dítě náhradním mateřstvím „pořídí“ a poté s dítětem přicestují zpět do své země.
„Ve Francii lidem zákony nedovolují toto uskutečnit, a tak hledají tyto možnosti v zahraničí,“ říká Larrain. „Trh těží z výhod šedé zóny, protože v této oblasti často existuje právní vakuum.“
Podle právníka je třeba vytvořit zákony, které budou buďto praxi zakazovat, nebo jasně vymezí, kdo se může obrátit na žádost o náhradní mateřství, nebo jak se bude postupovat v případě, kdy objednatelé nejsou „spokojeni s produktem“, tedy s nenarozeným dítětem, například pokud bude postižené nebo nemocné. Takový případ popisuje následující reportáž. Více…
Ve hře jsou zjednodušeně řečeno tři možnosti. Praxe se může zakázat, nechat volnému trhu nebo regulovat.
Problémy vznikají podle kritiků zejména proto, že pokročilá věda a technologie umožňuje obcházet lidskou přirozenost, což mění přirozené rodinné vazby a boří dosud uznávané morální hodnoty. S ženami se díky této praxi začíná zacházet jako se „stroji na produkci dítěte“ a s dětmi jako s artiklem, který je možno objednat a zaplatit“.
Vrací se zpět zvrácená eugenika?
Při diskusi s účastníky semináře o problematice náhradního mateřství v Poslanecké sněmovně se také diskutovala kniha Panská rasa, která popisuje nacistický experiment spolku Lebensborn, který vedl Heinrich Himmler. Jednalo se o zvrácený pokus zalidnit německou říši „čistokrevnými Árijci“.
Co má tento spolek společného s dnešním náhradním mateřstvím?
Je známo, že nacisté milovali blonďaté, modrooké děti a matky, které dokázaly takové děti rodit. Posedlost touto genetikou vedla k tomu, že děti byly přiváděny na svět prostřednictvím anonymních porodů a následného nabídnutí dětí k adopci, a to zejména příslušníkům SS.
„Lebensborn znamená starohornoněmecky Pramen života. Porodnice byly po celé okupované Evropě. V Čechách tento program probíhal na zámku ve Veltrusech.“
— Monika Kuncová, 85 let Lebensbornu
NNN
Dnes skutečně některé firmy v oblasti náhradního mateřství legálně podnikají a nabízejí katalogy dárkyň vajíček. O samotě žijící muži nebo homosexuální páry si mohou v katalogu vybrat dárkyni podle rasy, barvy očí, mohou zkoumat její genetické vlastnosti či vzdělání apod. Nejedná se o podobný projekt na tvorbu ideálních dětí, který obchází nebo dokonce pošlapává lidskou přirozenost a nakládá bezohledně se samotnými dětmi? To jsou otázky a paralely, které dnes tato problematika znovu přináší.
Technicky vzato ženy dnes za peníze pronajímají svoji dělohu. Někteří porodníci údajně hlásí podezřelé porody, protože některé matky odmítají své novorozence kojit nebo je ani nechtějí vidět, což je podle expertů varovným signálem toho, že tyto děti jsou předmětem obchodu prováděného prostřednictvím náhradního mateřství.
Otázkou etickou, morální a právní je, zda má být taková praxe na úrovni zákona zakázána, a otázkou medicínskou a vědeckou je, jaké hranice by si pro obcházení lidské přirozenosti mělo lidstvo stanovit?
„Pro mě je matka ta, která odnosí dítě a dá mu život,“ řekla v Poslanecké sněmovně Olivia Maurel, kterou jsme citovali na začátku článku. „Když jsem se narodila, byla jsem oddělena od své biologické matky. Matka, která mě devět měsíců nosila, mluvila ke mně a krmila mě, jejíž emoce jsem pociťovala, byla pryč. Byla jediným člověkem, kterého jsem znala. Musela jsem být prodána a předána do rukou svých adoptivních rodičů, které jsem vůbec neznala,“ říká Olivia, která je dnes sama matkou tří dětí, žije ve Francii a bojuje za zákaz surogátního mateřství.
