Na včerejším zasedání Ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny diskutovali zákonodárci o návrzích na změnu občanského zákoníku (pdf), které by umožnily párům stejného pohlaví vstupovat do svazků, které by textově kopírovaly práva a povinnosti vyplývající z uzavřeného manželství mezi mužem a ženou.
Dalšími bodem byl návrh na ústavní zakotvení manželství jako „svazku muže a ženy“. Tedy zanést do ústavy, že stát podporuje manželství jako „svazek muže a ženy“.
Někteří poslanci hovořili o osobních pocitech, další o situaci dětí vychovávaných homosexuálními partnery a jiní usměrňovali diskusi k právním a věcným bodům návrhů na změnu zákona.
Jednání o těchto bodech bylo přerušeno, protože někteří poslanci podali jen několik hodin před zasedáním pozměňovací návrhy, což jiní považovali za velmi krátkou dobu na to, aby se s texty návrhů mohli důkladně seznámit a následně o nich hlasovat, případně pokládat otázky nebo podávat námitky proti nedostatkům.
O čem se diskutovalo
Slangově řečeno je „na stole“ několik návrhů. První je ustanovit institut nazývaný „partnerství“, který by v plném znění kopíroval práva a povinnosti vyplývající z manželství. Jinými slovy jde o to, vytvořit právní institut homosexuálního svazku, který by obsahoval totéž, co institut manželství, ale jmenoval by se jinak.
Další návrhy chtějí z institutu „partnerství“ odebrat právo na adopci nebo osvojení dětí.
Velkým tématem je podle poslanců také otázka tzv. náhradního („surogátního“) mateřství, které má mnoho podob. Věcně se jedná o praktiku, při níž žena odnosí dítě a předá jej k výchově homosexuálnímu páru, což se děje „na objednávku“. Někteří tento proces označují za „obchodování s dětmi“.
V některých případech se proces odehrává tak, že si homosexuální pár koupí vajíčko od vybrané dárkyně vajíčka, nechá jej laboratorně oplodnit svými spermiemi a oplodněné vajíčko je vloženo do dělohy ženy, která jej „na zakázku“ odnosí a předá „objednatelům“, kteří se potom chtějí zapsat a vystupovat jako jeho „otcové“.
Ženy které dítě odnosí, mohou být z chudších nebo rozvojových zemí a odnošením dítěte si přivydělávají.
Podle poslanců je v České republice legální použít „náhradní mateřství“ pouze pro neplodné páry, musí být ze strany „nositelky“ altruistické a nesmí být předmětem obchodu. V jiných zemích je výše popsaný proces obchodování s plozením dětí legální a zprostředkovávají jej zavedené firmy, které nabízejí katalogy dárkyň vajíčka, zprostředkovávají umělá oplození, nabízejí „nositelky“ a zprostředkovávají proces odnošení a předání dítěte.
V některých zemích je naopak surogátní mateřství jako předmět obchodu zakázáno.
Poslanec Karel Haas (ODS) prohlásil, že při tomto způsobu plození dětí „děláme z dítěte předmět tří, čtyř nebo pětistranného právního vztahu“, což považuje za nepřípustné. Položil otázku přítomným poslancům, zda by někdo z nich chtěl být „součástí bezúplatné smlouvy“. Žádný z nich nezvedl ruku.
Pokud se jedná o homosexuální svazky, kdysi se hovořilo o právech homosexuálů, nyní se argumentace navrhovatelů změn v zákonu přesunula k „zabezpečení dětí“, které již jsou vychovávány párem stejného pohlaví.
Poslanci, kteří navrhují uzákonění navrhovaného institutu „partnerství“, na jednání neuvedli, o jaký počet takto vychovávaných dětí se v České republice jedná, zda se jedná o desítky, stovky nebo řádově jiné množství.
Rovněž nebylo objasněno, jakým způsobem došlo k tomu, že dítě vychovává homosexuální nebo lesbický pár. Bylo zmíněno, že lesbická žena nebo homosexuální muž mohou adoptovat dítě, což není umožněno homosexuálním párům, které vstoupily do institutu registrovaného partnerství. Jeden z nastíněných způsobů vzniku situace je tak adopce. Další způsoby, které probíhají a vedou k situaci, že homosexuální páry vychovávají děti, nebyly na jednání nastíněny.
Navrhovatelé institutu „partnerství“ prohlásili, že novela zákona má vyřešit situace pro děti, vychovávané homosexuálním párem, aby mohl partner, který není adoptivním rodičem nebo biologickým otcem dítěte, právně zastávat pozici otce, když onemocní nebo zemře adoptivní otec. Jinými slovy, aby byl i neadoptivní otec právně považován za „otce“ číslo 2.
Existuje „právo“ na manželství nebo dítě?
Poslanec Karel Haas zmínil právní argumenty, kterými reagoval na prohlášení některých poslanců, že mají být „narovnána práva homosexuálů“.
Debata o změně občanského zákoníku je podle Haase „rámována“ prohlášeními o „nutnosti narovnání práva“ nebo vytvářením dojmu, že ti, kdož návrh nepodporují, „jsou nespravedliví“.
Haas se zaměřil na evropské právo a Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a svobod, aby na konkrétních soudních případech projednávaných u Evropského soudního dvora ukázal, že pro členské země není ze zákona povinné přiznat manželství pro homosexuální a lesbické páry.
„Není to protiprávní, diskriminační a není povinností členských států uznat manželství homosexuálů a leseb,“ uvedl Haas s tím, že členské státy mají v této oblasti volnou ruku a mohou činit vlastní rozhodnutí dle svého přesvědčení.
Podle Haase tedy není možné hovořit o tom, že má dojít k „narovnávání práv, protože z hlediska práva se nejedná o nerovnost a z hlediska zákona ani o porušení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod“.
Dále je dle Haase také třeba doplnit, že „neexistuje právo na manželství a neexistuje právo na osvojení dětí“, a protože neexistují, není možné ani hovořit o jejich „narovnání“.
„Všichni ti kdo tvrdí, že narovnáváme práva – ta práva neexistují, není co narovnávat,“ uvedl poslanec Haas.
