TÉMA: Diskuse o významu rodiny a manželství
Poslanec Mgr. Aleš Dufek (KDU-ČSL) zveřejnil na svém profilu komentář, ve kterém vysvětluje, proč podpořil návrh zákona o zakotvení označení manželství jako „svazku muže a ženy“ do ústavy České republiky.
„Slíbil jsem některým slušným a věcným zástupcům LGBT komunity, že se k věci vyjádřím sám za sebe,“ píše poslanec Dufek 7. srpna, poté, co návrh podpořil a byl zasypán „značným množstvím emailů“.
Návrh zákona na ústavní definici manželství jako „svazku muže a ženy“ (pdf) byl do sněmovny podán celkem 54 poslanci z pěti politických stran 27. července 2022. Nyní jej mají k projednání vláda i poslanci, (zdroj) kteří o jeho zařazení do programu sněmovny budou hlasovat nejdříve začátkem září.
„Podpora výše uvedeného zákona je pro mě primárně reakcí na snahu zavést do našeho zákonodárství tzv. manželství pro všechny,“ píše Dufek. „S tím se ale rozhodně nemohu ztotožnit.“
Dufek zde hovoří o skupině jiných poslanců, včele s Pirátskou stranou, kteří naopak prosazují změnu zákonné definice manželství na „svazek dvou osob,“ čímž chtějí otevřít instituci manželství homosexuálním a lesbickým svazkům.
„Manželství vnímám dlouhými tisíciletími osvědčenou institucionalizaci vztahu mezi mužem a ženou, která je základem rodiny, a ta je pak dále základem každého státu,“ vysvětluje Dufek důvody své podpory ústavní definice. „Vždyť pouze spojením muže a ženy, tzn. vajíčka a spermie, může přirozeně vzniknout dítě.“
Manželství tu není podle Dufka pro to, „aby formalizovalo nějaký vztah, ale aby vytvořilo prostor – zázemí pro narození, bezpečí a výchovu nového člena společnosti – a ten pak přirozeně přebírá geny své matky a otce a je jejich potomkem.“
Tendence vytvořit takzvaný institut „manželství pro všechny“, se podle Dufka objevují v posledních desetiletích a jsou „dle mého názoru zatím pouhým experimentem, jehož důsledky se objeví či by se objevily za mnoho let,“ píše poslanec Dufek.
Podle poslance by se měla společnost zaměřit především na podporu „tradiční rodiny“, tedy rodiny ve smyslu táta, máma, děti.
„Povídá se, že tradiční rodina je v krizi. To je samozřejmě pravda, upřímně řečeno, ani demokratický systém po roce 1989 jí příliš nepomohl,“ píše poslanec. „Snad kromě společného zdanění manželů během posledních třiceti let nepřišlo na podporu tradiční rodiny vůbec nic.“
Podle Dufka systém sociálních dávek zavedený v prvním desetiletí tohoto století dal tradiční rodině „úder přímo drtivý“.
„Značné části obyvatelstva se vlastně ekonomicky vůbec nevyplatí uzavírat manželství. Je ekonomicky výhodnější prohlásit manželku za samoživitelku a žít na hromádce,“ kritizuje Dufek tendence, které institut manželství oslabují.
Nestabilita rodin se odvíjí především z nestability vztahů mezi manželi. Především obraz, prestiž a vznešenost partnerských vztahů v posledních desetiletích silně klesly. Namísto věrnosti se propaguje volný sex, namísto zodpovědnosti „svoboda“ a požitek. Vztahy založené na sexuální přitažlivosti mají podle expertů nejkratší dobu trvání a končí krizí poté, co sexuální přitažlivost „opadne“.
„O atmosféře ve společnosti, která mladé lidi učí být spotřebitelem a užívat život plnými doušky, pídit se především po požitcích a teprve v mlhavé budoucnosti přemýšlet o oběti pro manžela(-ku) a pro společné děti, ani nemluvě,“ píše Dufek.
Poslanci, kteří návrh ústavní definice předložili, souhlasí s již vytvořeným institutem „registrovaného partnerství,“ které mohou homosexuální páry uzavírat, a pokud by to bylo potřebné, jsou ochotni jednat o rozšíření jeho práv nebo o jeho přejmenování, pokud se homosexuálním párům název nelíbí. Nechtějí však měnit význam institutu manželství, které je podle nich doménou pouze vztahů mezi mužem a ženou.
„Hodně z nás odmítá manželství pro všechny pocitově jako jakýsi protimluv, to slovo je skutečně určeno tisíce let pro vztah mezi mužem a ženou, a pokud by se práva stejnopohlavních párů přiblížila či srovnala s právy manželů, a takové partnerství by dostalo jiné označení, s tím by asi většina z nás pak problém neměla,“ píše poslanec Dufek.
Etymologie slova manželství, tedy původ tohoto slova, pochází z praslovanského malžena, přičemž malžena je duálový tvar znamenající muž a žena. „Malžena jsou muž a žena dohromady, prostě manželé. Některé věci totiž mohou vzniknout pouze v kombinaci různých prvků. Například bronz také není slitina mědi s mědí či cínu s cínem, nýbrž jen a pouze slitina mědi a cínu. A tak je to i s manželstvím, které je svazkem muže a ženy,“ argumentovala v květnu 2021 jedna z diskutujících českých poslankyň. Více…
Otázka umělých početí dětí homosexuálními partnery
„Zásadní problém je ale někde jinde,“ uvádí poslanec Dufek. „A to v dětech, protože kdybychom svazky stejnopohlavních osob přeřadili zpod současného zákona o registrovaném partnerství pod občanský zákoník, otevírá se prostor pro adopce dětí stejnopohlavními páry, začala by cesta k legalizaci náhradního mateřství pro tyto páry.“
V době, kdy by mohly homosexuální páry uzavírat manželství, získaly by tím právo na asistovanou reprodukci. „A tento požadavek jistě přijde. Vždyť, když probíhala cca před 15 lety debata v parlamentu o registrovaném partnerství, všichni se dušovali, že to je poslední požadavek. Manželství určitě nikdy chtít nebudeme,“ vzpomíná poslanec.
„A pro mě je výše uvedené červená linie. Naše společnost má neskutečné množství formálních postojů, jak podporuje děti, ale přitom i děti se čím dál více stávají věcí byznysu,“ píše poslanec. „Reprodukční kliniky, anonymní odebírání vajíček a spermií, desetitisíce lidských zárodků zmražených někde neznámo kde, pronajímání žen na odnošení plodu.“
Jedná se o celou řadu umělých oplodnění. Například lesbická žena se oplodní spermatem darovaným od nějakého muže, porodí dceru a vychovává ji sama nebo společně se svojí lesbickou partnerkou. Homosexuální muž to má obtížnější. Musí nalézt ženu, která by se nechala oplodnit jeho spermiemi a potom mu odnosila, porodila a předala dítě, aby ho mohl vychovávat sám nebo společně se svým homosexuálním partnerem.
Zejména potom bohatší homosexuální komunita se zajímá o takzvané „náhradní mateřství“, což je způsob, který zachází tak daleko, že jej lze rozumově hodnotit jako vytváření dětí na zakázku. Popišme podrobněji tento proces.
Homosexuální muž nebo muži si v katalogu žen, které nabízejí za peníze svá vajíčka, vyberou tu, která se jim nejvíce líbí. Například vysokoškolskou studentku nebo farmářku. Koupí si její vajíčko a zašlou ho společně se svým spermatem do laboratoře, kde vajíčko oplodní. Poté si objednají službu další ženy (obvykle z rozvojových zemí), která si na základě smlouvy a za peníze nechá vložit oplodněné vajíčko do dělohy. Dítě odnosí, porodí a poté jej dle smlouvy předá objednatelům a označí je za rodiče. A samozřejmě tato žena se rodičovství vzdá, i kdyby k dítěti, které odnosila přilnula, bylo by ponechání si dítěte bráno jako „porušení smlouvy“.
„Děti jsou dar, nikoli právo,“ míní poslanec Dufek. „Pokud možno by měly mít otce a matku, dítě potřebuje mít ženský a mužský vzor chování. Nic lepšího než funkční tradiční rodina pro děti existovat nemůže. A byť to teď funguje s velkými problémy, nemůžeme tento vzor nechat zničit.“
