Náhradní (neboli surogátní) mateřství, tedy praxe, kdy se ženám platí za to, aby odnosily a porodily dítě někoho jiného, je v Itálii nelegální od roku 2004. Italská premiérka Giorgia Meloniová má však za to, že to stále není dost, že děti zasluhují ještě důslednější ochranu.
Její vláda proto připravila návrh zákona, který zavádí tresty pro páry, jež se rozhodnou pořídit si dítě prostřednictvím náhradního mateřství v zahraničí, v zemi, kde je tento postup legální. Návrh počítá s trestem až dva roky odnětí svobody a finanční pokutou až do výše jednoho milionu eur.
Opatření je součástí sociálně konzervativního programu Meloniové, návrh podporují především její Bratři Itálie a koaliční pravicová Liga, kteréžto strany tvoří vládu od loňských podzimních voleb. Pro návrh zákona hlasovalo 166 poslanců, proti 109. Návrh zákona ještě musí projít italským senátem.
„Děti se rodí, když existuje matka a otec. Náhradní mateřství je odporné a mělo by být označeno za mezinárodní zločin,“ říká šéf koaliční strany Liga a ministr infrastruktury Matteo Salvini. Eugenia Roccella, ministryně pro rodiny, na podporu zákona uvádí: „Dnešní den staví Itálii do čela obrany žen a dětí na mezinárodní úrovni. Doufáme, že toto hlasování zahájí celosvětovou debatu o této praxi, aby se dospělo k jejímu úplnému zrušení.“
Náhradní mateřství jako obchod s lidmi
Pro pokrokáře v dnešním světě je nejvyšší hodnotou „konsenzus“, tedy „souhlas“. Tato optika však nevidí, že výrobu dětí na objednávku a najímání náhradních matek je plné manipulačních taktik podporovaných balíky peněz. Definice obchodování s lidmi zní „použití síly, podvodu nebo nátlaku k získání určitého druhu práce nebo komerčního sexuálního aktu.“ Bez ohledu na to, jak dobrovolně člověk souhlasí s využitím svého těla, 50 000 dolarů je pro chudou ženu pokaždé nátlak…
Výroba dětí na objednávku vyvolává řadu dalších morálních a etických otázek. V případě náhradního mateřství si jednotlivci s dostatkem peněz mohou koupit vajíčka od jedné ženy a dělohu od jiné a „vypěstovat“ dítě, které si na konci zcela legálně odnesou domů, bez jakýchkoli prověrek nebo obav o blaho dítěte – a nebo také ne, pokud se jim tak či onak znelíbí, opět bez jakéhokoliv zájmu o jeho další osud. Neexistuje svět, ve kterém by toto mělo být legální!
Spor o rodné listy
Italské zákonodárství doposud v mnoha ohledech progresivistickému novátorství odolávalo. Manželství zůstává svazkem muže a ženy. Zákon o registrovaném partnerství, který garantuje homosexuálním párům většinu práv a povinností manželství, platí od roku 2016, adoptovat děti však stejnopohlavní páry nemohou. Umělé oplodnění (IVF) mohou využít jen heterosexuální páry.
Letos na jaře vláda nařídila městským radám, aby přestaly automaticky zapisovat oba rodiče v homosexuálních párech do rodných listů. Vláda trvá na tom, že takový zápis není podle platných zákonů možný. V některých městech také státní zástupci žádají matriky o seznamy již takto vydaných rodných listů, aby je prohlásili podle platného italského práva za neplatné.
O těchto žádostech pak rozhodují soudy a jsou již známy případy, kdy soud rozhodl o vyškrtnutí jména nebiologického otce z osvědčení „náhradního“ syna homosexuálního páru. Soudy uvádějí, že nebiologický rodič může získat zpět svá rodičovská práva adopcí dítěte.
Právo na dítě nebo právo dítěte?
Deník The Times informoval o situaci jednoho páru, který byl tímto krokem postižen a novorozené dítě se ocitlo v právním vakuu. Jeden z mužů onoho páru poznamenal, že „nejdůležitější věcí … je, že je to náš syn“. Ačkoli onen dítě možná miluje, není to v tomto případě to nejdůležitější. Nejdůležitější by zde měla být práva dítěte, především právo na svého otce a matku, být jimi vychován, milován a znát je – práva, která ti, kdo náhradní mateřství prosazují, podporují a povolují, zcela opomíjejí.
Místo toho se pár v tomto příběhu rozhodl mít dítě, a tak si pronajal dělohu a pak toto dítě vytrhl z jediného domova, který kdy poznalo – z těla jeho fyzické matky. Tato náhradní matka, tlukot jejíhož srdce a její hlas znal a jejíž vůně mu byla útěchou, mu byla v jediném okamžiku odebrána, aby si párek mužů mohl splnit své sny… Není fér záměrně vytvořit dítě tímto způsobem a záměrně ho připravit o právo na oba rodiče!
Premiérka Meloniová chápe sociální a psychologický imperativ neporušené biologické rodiny jako nejlepší naděje dítěte na rozkvět. To neznamená, že děti, které jsou adoptované, prošly rozvodem rodičů nebo se narodily svobodným matkám, nemohou prospívat nebo uspět. Život je složitý a stanou-li se těžké věci, jsme zodpovědní za to, abychom z obtížné situace vytěžili to nejlepší, jak jen to jde. Nicméně náhradní mateřství není náhlá životní pohroma, která se prostě přihodí. Odloučení, trauma a deprivace nejsou důsledky takového kroku – ony jsou jeho předpokladem!
Nepřekračuje Itálie své meze, když z náhradního mateřství v zahraničí dělá pro italské občany trestný čin? Asi záleží na tom, zda si myslíme, že lidská důstojnost končí na hranicích.
Převzato z neviditelnypes.lidovky.cz
Zdroj: konzervativninoviny.cz
Názory a postoje vyjádřené v tomto článku jsou názory autora článku a nemusejí se shodovat s postoji deníku The Epoch Times.
