Existují tři základní principy, jak být dobrým otcem, které z vás navíc udělají lepšího muže.
Dobrých otců jsou miliony a já mám tu čest znát některé z nich.
Tito muži jsou kombinací různých profesí, přesvědčení a životních okolností. Ve Virginii žije Ben, otec čtyř dětí ve věku od sedmi let, který šest dní v týdnu pracuje pro rodinnou stavební firmu, ale přesto se po večerech a o víkendech věnuje svým dětem. Je tu Andy, chemik v Raleighu ve státě New York, který je sice rozvedený, ale těší ho, když může vidět své tři dcery, kdykoli je to možné. V Texasu žije John, jemuž loni v zimě zemřela manželka při autonehodě a který se nyní každou volnou minutu mimo práci věnuje svým dospívajícím dětem, které stále žijí doma.
Všichni známe otce, jako jsou tito muži – syny a vnuky, synovce, přátele a sousedy. Jsou to otcové, kteří vyvažují pracovní čas s časem stráveným s dětmi, kteří svým potomkům dávají dar jistoty a zároveň je učí samostatnosti a kteří by pro ně v případě potřeby obětovali svůj život.
Důležité jsou základy
Jabari Colon ve své knize „Tři P, jak být otcem“ přehledně shrnuje vlastnosti, které dělají dobrého muže dobrým otcem. „Tátové,“ píše, „se aktivně podílejí na životě svého dítěte. Abychom dosáhli titulu otec, musíme se naučit uplatňovat tři „P“: zabezpečit, ochránit a být přítomen. (Anglicky provide, protect, and be present, pozn. překl.)
Otcové se jako živitelé snaží uspokojit potřeby svých dětí, a pokud je to možné, uspokojit i některá jejich přání. Jsou jim k dispozici, aby je v případě potřeby ochránili, například aby jim nabídli útěchu, když se ve škole setkají se šikanou nebo když je nějaká jiná katastrofa srazí na kolena. A konečně, jak píše J. Colon, možná nejdůležitější je, že otcové jsou přítomní, což znamená, že se co nejvíce zapojují do života svých dětí, například chodí na taneční vystoupení, učí je házet fotbalovým míčem nebo naslouchají jejich snům o budoucnosti.
Tento vzorec poskytování, ochrany a přítomnosti funguje pro každého, kdo chce být dobrým otcem. Nerozlišuje mezi otci a nevlastními otci. Neznamená, že muž, který v životě nehrál fotbal, musí trénovat tým své dcery. Nenaznačuje, že muž, jehož zaměstnání vyžaduje dlouhou nebo nepravidelnou pracovní dobu, by se měl cítit vinen zanedbáváním dětí. Znamená to pouze to, že bychom se měli snažit tyto široké cíle rodičovství naplnit, jak nejlépe umíme.
Desítky různých internetových stránek nabízejí mnohem konkrétnější seznamy. Například Diane Morrow-Kondosová ve své knize „Deset vlastností dobrého otce“ klade důraz na přítomnost a ochranitelství, ale přidává i další důležité prvky otcovství. Dobrý otec se například chová k matce svých dětí s úctou. Jde dobrým příkladem, má radost ze svých dětí a otevřeně jim říká, jak moc je má rád.
Pokud tyto věci splníte, zasloužíte si nosit titul „dobrý táta“.
Kameny úrazu
Pochopitelně, získat tento titul může být někdy obtížné.
Dnešní matky a otcové se při výchově dětí denně potýkají s četnými překážkami. Musí vyvažovat čas strávený s dětmi a čas strávený vyděláváním peněz. Musí se vypořádat se zvláštními okolnostmi, od pomoci staršímu rodiči po péči o předčasně narozené dítě. A také musí bedlivě sledovat vzdělávání svých dětí, jejich zapojení do sociálních médií a charakter jejich přátel. Každodenní život je často jako vichřice, příval povinností, který málokdy poleví. Osmihodinový nepřetržitý hluboký spánek je pro rodiče spíše snem než realitou.
V jednom důležitém ohledu však čelí mnoho mužů v dnešní době jako rodič zvláštní výzvě. Ideologické útoky na „patriarchát“ a mužnost ve škole i mimo ni znevažují tradiční otcovské role. A co hůř, Spojené státy vedou s velkým náskokem ve světě v počtu domácností s jedním rodičem, přičemž téměř 30 % amerických dětí vyrůstá v rodinách bez otce.
Matky a otcové jsou pro své děti vzorem. Synové, kteří obdivují své otce, je budou napodobovat; dcery mohou hledat tyto dobré otcovské vlastnosti u mužů, které chtějí pojmout za manžele. Otec, který tyto dovednosti postrádá, který nesplňuje základní standardy „tří P“ J. Colona a nedokáže se pozitivně angažovat ve vztahu ke svým dětem, může mít opačný účinek a bude sloužit jako negativní příklad.
Chlapec bez otce však nemá vůbec žádné vzory, pokud náhodou nenajde důstojného rádce, trenéra, učitele, strýce. Je pravděpodobné, že k rodičovství přijde bez znalosti toho, co dělá dobrého tátu dobrým tátou.
Pomoc je na dosah ruky
V současné době existuje velké množství velkých i malých organizací, které se zaměřují na podporu otcovství. Ukazují veteránům, jak zdokonalit své dovednosti, seznamují nováčky s triky a technikami výchovy dětí a povzbuzují muže, kteří se svým dětem odcizili, aby se k nim vrátili. Typickým příkladem je Národní centrum pro otcovství.
Centrum založili v roce 1990 dva pedagogové, Ken Canfield a Judson Swihart, a jeho cílem je „obrátit srdce otců k jejich dětem“. I po třiceti letech je tento cíl stále aktuální. Webové stránky centra obsahují více než 10 000 bezplatných zdrojů: svědectví různých otců, tipy pro otcovství, údaje z výzkumů a eseje a speciální sekce radící a podporující otce, kteří jsou svobodní nebo rozvedení. Přibližně 87 000 otců dostává každý týden e-mail s povzbuzením a praktickými radami, které mají posílit jejich vztah s dětmi.
Pokud jste otec, který hledá posilu, povzbuzení morálky nebo způsoby, jak zlepšit svou hru s dětmi, stránky, jako je tato, mohou být neocenitelné.
Na závěr
Být dobrým otcem něco stojí. Vyžaduje to čas, energii a obětování sebe sama. Jakmile do vašeho života vejde dítě, vstoupíte do života, který jste si nikdy nedokázali představit. Zde je jedna malá ukázka z knihy Táta: Je vám 30 let, jsou tři hodiny ráno a vy se potácíte po pracovně a v náručí držíte plačící dítě. Dalších 17 let uplyne jako mrknutím oka a vy sedíte o půlnoci vzhůru a čekáte, až se dítě v pořádku vrátí z tanečních. Stejně jako mateřství, ani otcovství není spojeno s časomírou a kontrolními lístky.
Ale přínos – chcete-li, odměna – je obrovský.
Některé z nich jsou samozřejmé. Když se budete snažit být dobrým otcem, stanete se lepším člověkem. Odpovědnost, kterou na sebe berete, vám tento výsledek zaručuje. Navíc díky vaší péči a píli budou vaši synové a dcery odcházet z domova jako dary pro nás ostatní, schopní, starostliví a morální dospělí. A pokud máte vnoučata, část vás – a nejen vaší DNA – putuje do budoucnosti. Ve velmi reálném smyslu tu budete ještě dlouho poté, co odejdete.
Ale tady je ta nejlepší část. Po všechny dny, které vám Bůh, osud nebo čas dopřál s tímto dítětem, se láska, o které jste nikdy nevěděli, že je možná, stává skutečností. To batole poskakující v pyžamu po obýváku vám zvedne náladu a rozesměje vás. Absolvent střední školy, který se na vás otočí a usměje se na vás při přebírání diplomu, vás rozzáří pýchou. To dítě, které jste kdysi drželi v náručí, vám přinese vnouče, které tuto lásku zdvojnásobí.
To jsou vaše odměny, pánové. A i když si to možná neuvědomujete, děláte z tohoto světa lepší místo. Je to tak.
Děkuji vám.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
