Tradiční kultura
Americká psychologická společnost nedávno označila tradiční maskulinitu za škodlivou. Mezi hlavní rysy, jež tato instituce vypíchla a kritizovala, patří emocionální stoicismus a přehnaná sebejistota.
Po zprávě společnosti, která vyšla pod názvem „Guidelines for Psychological Practice with Boys and Men“, následovala reklama společnosti Gillette, jež obdobně označila tradiční mužství za urážlivé a bez špetky empatie.
Když dnes lidé někoho osloví se slovy „buď chlap“, často tento pojem chápou tak, že by člověk měl být povrchně „tvrdý“, a pravá podstata tohoto pojmu se postupně vytratila.
Samozřejmě, nelze z toho obviňovat čistě dnešní muže. Populární kultura vylíčila pojem mužného jedince jako někoho, kdo je jen o něco lepší než sprostý kriminálník. Chladný v mezilidských vztazích a následující pouze a jen své vlastní zájmy.
Mezitím jsou muži odrazovaní od ztělesňování i těch nejzákladnějších mužných rysů, neboť jim hrozí, že budou obviněni z přílišné, „toxické“ mužnosti. V tomhle ohledu rozehrála moderní kultura chytrou hru – snaží se rozbít mužský charakter na nejzákladnější úrovni a útočit na kohokoliv, kdo by se odvážil ho ztělesňovat.
Avšak to, co bylo vštěpováno o mužství mně, je velmi odlišné od dnešní vize. Byl jsem veden k tomu, že být mužem je jako být dobrým vůdcem, a aby člověk mohl tuto roli dobře hrát, musí se naučit, jak dobře vést. Je to cesta, která vyžaduje obětování vlastních zájmů pro druhé, být ohleduplný k lidem, o něž se staráte, a být schopen rozhodovat v klíčových okamžicích. Dokonce i koncept mužské tvrdosti je založen na tomto hlubším principu.
Když jsem byl mladší a na prahu dospělosti, měl jsem to štěstí, že jsem měl dobrého učitele. V té době jsem často vyváděl kvůli kdejaké těžkosti, a když jsem se zranil, každý o tom musel vědět. Jednoho dne už toho měl můj učitel dost a rozhodl se, že je čas si sednout a promluvit si.
Vysvětlil mi, že důvod, proč musí být muži tvrdí, není kvůli nějaké povrchní masce. Skutečný důvod tvrdosti tkví v ohleduplnosti k druhým.
V komunitách lidé přirozeně vzhlížejí k silným jedincům kvůli vedení. V dobách utrpení vzhlížejí k těm samým lidem, protože doufají, že naleznou pocit bezpečí. Pokud ti, k nímž je vzhlíženo, zpanikaří, lidé, kteří je následují, budou mít pocit, že se musí o sebe postarat sami.
Každý prochází těžkostmi a dobrý muž by je měl vydržet s klidným srdcem, aby dal ostatním dobrý příklad a oni byli schopni čelit problémům s odvahou.
Jinými slovy – je lepší pracovat na své vnitřní síle a tak posilovat i ostatní, než tuto sílu lidem okolo sebe krást a upřednostňovat své vlastní já a své ego.
Dobrý vůdce
Lídři přicházejí z různých poměrů a v mnoha podobách. Historie nám poskytla celou řadu dobrých i špatných příkladů. A dokonce i z těch špatných se můžeme poučit.
Někteří z nich byli shovívaví, jiní sobečtí. Existují příklady mužů, kteří vládli skrze tyranii, a příklady těch, kteří vycházeli ze shovívavosti. Obdobně jsme narazili na vůdce, kteří se snažili rozdrtit kohokoliv, kdo by jim stál v cestě, a jednotlivce, kteří se snažili povznést vše, za co byli zodpovědní.
Obdobné zásady platí pro jakoukoliv situaci, kde člověk vyvažuje svůj osobní zájem se zájmy druhých.
Mám za to, že mužství dostalo negativní nálepku ze dvou důvodů: zaprvé kvůli lidem s politickými zájmy – hlavně těmi s komunistickými myšlenkami – jejichž cílem je snaha svrhnout veškerou autoritu a sociální hierarchii, a to si vyžaduje zničení konceptu mužství. A zadruhé dnes velmi málo mužů chápe, co to znamená být dobrým vůdcem.
Bez ohledu na to, co lidem povídají takzvaní experti, aby zdiskreditovali mužství, je celkem rozumné se domnívat, že mnoho žen by mělo zájem o muže, kteří jsou rozhodní, motivovaní a duševně silní, než o muže, kteří jsou pravým opakem, tedy dnešní muže.
Řešení netkví v úplném opuštění maskulinity, nýbrž v práci na svém charakteru, aby bylo možné ztělesnit pozitivní formy mužskosti. Tyto zásady byly v minulosti dobře známé.
Rady z dějin
Japonský filosof ze 17. století, Jamaga Soko, napsal ve spisu „Cesta krále“: „Odvážný muž čelí ohrožení života, šlape po čepelích, ohání se meči i oštěpy, projevuje pevnou kázeň, čelí vážným situacím a činí důležitá rozhodnutí – to vše bez dopadu na jeho fyzický zjev či tón hlasu.“
Jamaga dále prohlásil, že vojenská a civilní schopnost ustálit svět jsou založeny na velikosti srdce.
Ve starověkém čínském vojenském textu „Wej Liao-c’“ stojí: „Ti, kdo vedli lid ve starověku, stavěli zdvořilost a věrnost nad hodnost a plat, skromnost nad disciplínu a vstřícnost nad nařizování.“
Jiný starověký čínský text „Šest tajných učení“ doporučuje vůdcům: „Buďte klidní a vyrovnaní, vlídní a umírnění. Buďte velkorysí, ne hádaví. Buďte otevření a mějte vyrovnanou mysl. Zacházejte s lidmi správně.“
Starověký řecký filozof Aristoteles ve svém díle Etika Nikomachova uvádí, že poznání je cenné pouze tehdy, pokud může být uplatněno pro dobro druhých, a že základem dobrého vedení je praktikování ctnosti.
Temná triáda
Když se vysloví pojem „toxická maskulinita“, většina lidí se domnívá, že se jedná o takzvanou „temnou triádu“ tří rysů maskulinity: narcismus, psychopatie a machiavellismus. Jinými slovy, takovíto sebestřední muži neberou v úvahu důsledky svých činů a považují všechny věci v životě za strategickou hru.
Ironií je, že stejné znaky tvoří image „tvrďáka“, kterou mnoho žen považuje za atraktivní.
Pokud se zeptáte mě, řekl bych, že celý tento koncept je obrácen vzhůru nohama. Není otázkou, zda si muži zachovávají svou mužnost nebo ne, ale zda mohou svou přirozenou povahu zdokonalovat, aby využili pozitivních aspektů svého mužství.
Takzvaná temná triáda se točí kolem negativních aspektů těchto rysů, založených na sobectví. Přesto věřím, že tyto vlastnosti mají také své vyvažující dobré stránky.
Z určitého pohledu je narcista člověk, který je sebevědomý a věří v sebe. Psychopatem myslím člověka, který neuvažuje o důsledcích svých činů předtím, než koná, ale za tím se může skrývat člověk, který dokáže být rozhodný a rychlý. A za Machiavelliho myslí se skrývá někdo, kdo je ambiciózní a dokáže přijít se strategiemi schopnými dosáhnout velkých věcí.
Takže možným důvodem, proč mají ženy rády takové muže, je, že v nich vidí potenciál, a věří, že tyto jedince dokáží změnit a zachránit před jejich vlastními špatnými stránkami.
Když si žena představí svůj potenciální vztah s mužem, obvykle se nedívá jen na jeho vzhled, ale také na věci, které charakterizují jeho osobnost. Ve vztahu se život dvou lidí propojí a schopnost muže vypořádat se s těžkostmi a rychlé reakce při rozhodování z něj činí někoho, s kým by mohl být život příjemný.
Samozřejmě tak jako se vším, Aristoteles poukazuje na to, že dostat se do krajnosti představuje problém. Ideální je najít zlatý střed mezi nedostatkem a přebytkem.
Nebezpečné je přinutit muže opustit svou přirozenost – odhodit vše, co z nich činí muže, a potlačit jejich vnitřní pocity, aby se styděli za to, kým jsou. Pokud lidé nečelí své vnitřní povaze, jejich temnější rysy mohou převládat a nebudou si pěstovat svou ctnost.
Aby muži kultivovali tu lepší stránku své povahy, musí dnes vynaložit velké úsilí. V minulosti existovalo mnoho vzorů a mentorů, ke kterým se dalo vzhlížet. Otcové navíc byli v rodině přítomni, lidé se tolik nerozváděli a rodiny se nerozpadaly.
Přesto není vše úplně ztraceno a stále existuje řada dobrých příkladů, které mohou ostatní vést. Historie nám navíc zanechala bohaté znalosti, od stoiků Řecka a Říma přes konfuciánské učence Japonska a Číny. Tradiční bojová umění stále vyučují sebeovládání a disciplínu. Sporty stále zdůrazňují týmovou práci a přátelství. Můžeme se také obrátit na kulturní bohatství našeho vlastního národa a hodnoty našich předků.
Jejich prostřednictvím můžeme stále najít cestu zpět k tradicím a dodat dobrým mužům naději.
Překlad původního článku newyorské pobočky The Epoch Times: Petr Matějček
