Tradiční kultura
Vznešenost ženy je často spojována s ideály věrnosti, cudnosti nebo soucitu. Cudnost by neměla být zaměňována za stydlivost nebo slabost, jde o projev zdrženlivosti. Věrnost je projevem silného charakteru, jedná se o stálost a důvěru, nikoliv o nesamostatnost nebo závislost. Všechny ctnosti vyžadují určitý stupeň sebeovládání, stálosti a víry.
Ideál ženy tedy nevychází ze slabosti, ale přirozené ženské jemnosti, s níž se stará o své děti, ošetřuje nemocné nebo raněné, útěchy, kterou její vlídnost a jemné chování přinášejí. V pozadí ctností však stojí výjimečně silný charakter.
Čtěte také: Vztahy mezi mužem a ženou (I) – seznámení a posvátnost milostného vztahu
Žena má své dary, které může využívat, ale ještě předtím by měla vědět, jako ostatně každý člověk, že v člověku i jeho okolí existují projevy dvojí povahy.
Proti každé ctnosti stojí jedna nectnost, která je jejím opakem. Bez věrnosti může žena přitahovat mnoho mužů a bez zdrženlivosti i zadaných nebo ženatých. Nevěra prohlubuje nedůvěru. Cudnost může nahradit smyslnost, která časem ze vztahu zmizí a bez věrnosti povede k hledání dalšího vztahu a nové smyslnosti.
Ctnostná žena tak musí se svými dary nakládat s moudrostí a dobře zvažovat následky. Následováním ctností jsou vztahy pevnější, vznešenější a bohatší. S opaky ctností jsou více vedeny emocemi a pudy, mohou být smyslnější, ale také krátkodobější a přinášet ukojení, ale také zklamání.
Prvním z darů žen je krása. Krása přináší radost, povznesení a inspiraci. S krásou je někdy také spojována přitažlivost, ale jedná se o mylné spojení, protože krása sice budí pozornost, je-li však naplněna ctností, nevyvolává přitažlivost, ale povznesení, oddanost a lásku.
Ve východním znakovém písmu starém více než dva tisíce let naši předkové zapsali do znaku pro slovo „přitažlivost“ varování v podobě symbolu označujícího ducha nebo démona z nižších světů. Tento negativní prvek varuje před stránkou krásy (přitažlivostí), které je lépe se vyhnout. Naplní-li krásu tento druh přitažlivosti, bude povzbuzovat nižší pudy a žena se stane symbolem fyzické (sexuální) přitažlivosti namísto objektu úcty, oddanosti a věrnosti.
Proč ne, když celé zástupy dnešních mediálních symbolů „žen“ ukazují, že žena má být „sexy“, aby vzbuzovala pudovou přitažlivost muže?
Co nabízím?
Žena musí dobře volit, jaký signál bude do svého okolí vysílat.
Když se obléká a projevuje, měla by si (samozřejmě i muž) položit otázku – „co nabízím?“ Nabízím – svoji mysl, charakter, dovednosti… nebo své tělo?
Žena má silný dar muže přitahovat a úměrně tomu má také zodpovědnost za výchovu mužů ve vztahu k ženám. Vznešená žena chápe, že nese zodpovědnost za to, co bude v mužích vzbuzovat. Bude formovat představu mužů o ženách a vztah mužů k ženám. Bude si muž vybírat, ženu – svoji budoucí snoubenku a manželku – na základě jejího těla, dovedností nebo charakteru?
Ctnostná žena si toto uvědomuje, a tak předem vytváří svoji hodnotu a cenu.
Buďto muže osloví a přitáhne hlubokým výstřihem, nebo řekne „jsem Eva a hraji na housle… a co děláš ty?“ Tím se dostáváme k zásadní vztahové otázce: „Co přetrvá déle? Emoce, tělo, rozum nebo charakter?“
Co vydrží déle
Samozřejmě buďme spravedliví a realističtí. Žena může přitáhnout muže tělesnými vnadami, a potom jeho náklonnost a věrnost získat svým charakterem nebo dovednostmi. Naučí-li však ženy muže utíkat za tou ženou, která ho bude fyzicky přitahovat, naučí se vyhledávat právě tuto přitažlivost.
Pudová přitažlivost nebo emoce mají ze vztahových věcí nejkrátkodobější trvanlivost. A přiznejme si, kdo by chtěl muže, který se otáčí nebo utíká „za každou sukní“? Ale zpět k ženám – o mužích až v dalším dílu.
Pokud by ženy chtěly tuto velkou zodpovědnost převzít, uvědomily by si, jak velký mohou mít vliv na stálost mužů a na to, jaké hodnoty budou muži u žen vyhledávat.
Často se ženy rychle naučí, jak využívat svoje schopnosti fyzické přitažlivosti, ale jen málo se učí o ctnostech, jako by se jednalo o slabosti.
Co vyžadují ctnosti
Ctnosti se nezískávají snadno. Někdo si již některé nese s sebou od narození. Některé načerpá od rodičů, výchovou a učením. Jiné musí získávat chybováním, životními zkušenostmi a utrpením prožitém na vlastní kůži.
O tom, co znamená zklamání, se poučí ve chvíli, kdy partner odejde s jinou ženou. O věrnosti, když ji sama věnuje nebo získá, a o odpuštění, když sama chybuje a je jí odpuštěno.
Ctnosti by tedy neměly být v žádném případě vysvětlovány jako slabosti. V moderní době se věci tváří tak, že cudnost, mravnost a zdrženlivost jsou synonyma pro nevyspělost, stydlivost, nudnost či upjatost.
Jak již bylo řečeno, osvojení ctností naopak vyžaduje sebeovládání, vůli, rozum, vzdělanost a odhodlání. Jejich získání a dodržování si od člověka žádá více, než se něčemu jednoduše „oddat“, jak je tomu v případě zábavy, citů nebo pudů a smyslnosti.
Vznešená dáma
Vznešenou dámou se tedy nikdo nenarodí. Vznešenost není dána hodnotou bohatství, dědictvím ani rozsahem tělesných vnad.
Vznešenost se ale může odrážet i na povrchu, ve výběru oblečení, chování a mluvení.
Naproti tomu vnitřní ctnosti se odhalují v přístupu k řešení situací, vztahů s ostatními a v obsahu slov.
Vznešená dáma je tedy žena, která na sobě pracuje, jak se zjednodušeně říká, „aby z ní něco bylo“. Ve složitějším podání musí znát ideály ctnosti, musí se o nich chtít učit a pochopit je a co je ještě důležitější, přijmout je za své a v životě se podle nich skutečně chovat.
Vznešená žena je tedy spíše cíl a cesta sebezušlechťování, která nemusí být snadná. Na konci ale moudří lidé slibují něco důležitého – budete si sami sebe vážit, protože ctnosti vedou k vážení si druhých a vážení si sebe sama.
Jak staré přísloví říká: „Ten, kdo je spokojený s tím, co má, je vždycky spokojený.“ a „Štěstí přichází zevnitř, ze stavu srdce a duše. Je spokojeností, kterou vám nikdo nemůže vzít a kterou venku nemůžete nalézt.“
Ctnostná žena může být spokojená sama se sebou, vážit si sebe i druhých, a proto je schopna dávat věrnost, být zdrženlivá, pokud jde o rozdávání důležitých osobních věcí, a může svojí vyrovnaností poskytovat ostatním útěchu i pocit svobody a klidu.
Neznamená to však, že člověk, který udělá chyby, se už nemůže stát ctnostným. Ze skutečných prožitků je možné pochopit podstatu ctností. Zbývá jen otázka, jak se zkušenostmi naložíme.
