Výhody rodinných večeří jsou bohaté a rozmanité.
Jedení je posvátným obdobím vyživujícím nejen tělo, ale také srdce a mysl. Od pradávna až po současnost bylo jídlo posvátnou tradicí, která znamená více než jen kalorický příjem.
V různých světových kulturách a obdobích nabylo jedení rituálních významů přátelství, respektu, důvěry, pohostinnosti, kulturního vyjádření, a dokonce také náboženského významu.
Společné hodování
Například v křesťanské tradici je důležitost jídla vyjádřená v biblickém podobenství o marnotratném synovi. Jaký skutek se zdá být otci nejvhodnější, když se jeho syn vrátí domů? Oslava. Pouze hostina je vhodným rituálem ztělesňujícím odehrávající se radostnou duchovní událost: „Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen. A začali se veselit.“ (Lukáš 15:23-24)
Jedení o samotě bylo vždy považováno za tragické. Takovéto stravování samozřejmě naplňuje vaše pouhé tělesné potřeby stejně dobře jako jídlo a pití ve společnosti, přesto není ideální. Hlavní bodem společného stolování je zachování lidského života a civilizace, ale jeho význam dalece přesahuje jen tento „praktický význam“.
Zvířata jedí, aby přežila. Ale u nás je to jiné. Lidé jedí, aby oslavovali, soucítili, konverzovali, byli v kontaktu. A tato komunikace nespočívá pouze ve vzájemném sounáležitosti, ale také v kontaktu s přírodou. Jídlo nás přivádí do kontaktu s přírodními a zemědělskými systémy, které jsou základem lidského života a civilizace.
Wendell Berry slavnostně prohlásil: „Jedení je zemědělským aktem.“
Jak se jídelnou rozvine vůně, mísí se se smíchem a konverzací těch, kteří společně jedí. Lidská individualita se spojuje s duchem společnosti, společně posilňující lidské tělo.
Důležitost rodinných večeří
Nejzřetelnějším místem, kde může jídlo vytvářet jakousi vážnost života a společenství, je rodina. Desítky let výzkumu prokázaly mnoho výhod rodinných večeří. Děti, jejichž rodiny společně pravidelně jedí, mají lepší studijní výsledky, vyšší sebevědomí, lepší stravovací návyky, nižší riziko zneužívání návykových látek a depresí. Vzhledem k výše uvedenému by se s rodinným stravováním mělo zacházet s respektem. Jak ale přistupovat k večeři s patřičným důrazem a péčí?
Zde je několik nápadů
Odložte telefony. Je dobře známo, že elektronická zařízení narušují osobní interakci a komunikaci mezi lidmi. Sharry Turkleové, profesorka MIT, provedla důležitý výzkum negativních účinků technologií na lidskou konverzaci a empatii. Dle profesorky ve skutečnosti pouhá přítomnost telefonu v periferním vidění způsobuje, že se méně zapojujeme do rozhovoru s lidmi kolem nás.
Děti se nikdy nenaučí skutečně konverzovat – což je základem všech mezilidských vztahů – pokud budou nosy přilepeny ke svým zařízením a když neuvidí své rodiče vytvářet skutečné lidské interakce.
Zapalte svíčky. Ne ty bateriové, ale skutečné, se skutečnými plameny. Svíčky ozdobí jakoukoli příležitost k jídlu – rozzáří jídelní stůl, doslova i obrazně. Budete se cítit „přepychově“ a podle toho se budete také chovat.
Používejte kvalitní prostírání a servírovací nádobí, omezte plasty. Místo láhve s kečupem dejte kečup do malé misky se lžičkou. Chipsy ze sáčku přemístěte do misky nebo košíku. Nepotřebujeme na jídelním stole firemní loga a křiklavé obaly. Rozptylují nás, když se pokoušíme vidět jeden druhého. Prostírání ozdobí jídelní stůl stejně jako svíčky.
Nenechte členy rodiny jíst před společnou večeří. Jíst o samotě v okamžiku, kdy dostaneme hlad, nás naučí, abychom se bez přemýšlení oddali svým instinktům a nečekali na ostatní. Jiným slovy, upřednostňujeme sebe, pokud nejsme ochotní vydržet trochu hladu, abychom mohli jíst společně s ostatními.
Procvičujte slušné chování. Pomocí správných způsobů chování kvete vlídnost a láska k druhým, vnější znak vnitřního rozpoložení. Mohou se zdát malé, ale vytvářejí v nás zvyk být ohleduplný k ostatním a neměly by být brány jako „staromódní“. Každý malý čin, který uděláme, nás do určité míry formuje a naše špatné chování nás postupně zbavuje našeho zájmu o druhé.
Až příliš často naše familiárnost způsobí, že upustíme od drobných ohleduplností – říkáme „to je jen můj bratr“ nebo „ona je jen moje matka“. Přesto bychom si měli šetřit naše nejvřelejší úsměvy, největší pozornost a nejcennější rozhovory pro členy naší vlastní domácnosti.
Připravte něco kvalitního k jídlu i ke konverzaci. Je samozřejmé, že jídlo by mělo být pro rodinu skutečně výživné. Ale taková by měla být i diskuze. Můžete zainvestovat do balíčku karet pro zahájení konverzace. Nebo můžete přinést zajímavý článek nebo báseň, kterou si přečtete a popovídáte si o ní během jídla nebo až po něm. Pamatuji si, jak můj otec někdy donesl k jídelnímu stolu báseň, jako „Píseň lásky J. Afreda Prufrocka“ od T. S. Eliota nebo „Óda na slavíka“ od Johna Keatse a poté o ní s námi diskutoval. Tyto chvíle mě neuvěřitelně obohacovaly.
Každý chápe hodnotu společného rodinného stolování přímo úměrně tomu, s jakou vážností k němu přistupuje. Tyto drobné návrhy se mohou zdát malé, ale dohromady tvoří celkový postoj ke stravování a jeho důležitosti. Vysílá skutečné poselství, i když není vyřčeno slovy. To poselství je v konečném důsledku o důležitosti dobrého jídla, chování a zvyků, ale co je nejdůležitější, je to poselství o důležitosti rodiny samotné.