Německá civilní kontrarozvědka – Spolkový úřad na ochranu ústavy (BfV) – upozorňuje v nové brožuře na mezinárodní jev, který nabývá na významu také v Německu. Jde o takzvanou nadnárodní represi. Tento pojem označuje praktiky autoritářských států, jako např. Číny, Íránu či Ruska, které své kritiky ohrožují a zastrašují i poté, co se jim podařilo uprchnout do zahraničí.
BfV upozorňuje, že nadnárodní represe již dávno není okrajovým jevem a že stále více zemí tento nástroj používá systematicky. Jeho cílem je dát dotčeným najevo, že ani po získání bezpečného pobytu v demokratické zemi nezůstane jejich kritika režimu nebo činy bez následků.
Úřad nepovažuje aktivity spojené s nadnárodní represí pouze za hrozbu pro jednotlivce, vnímá je také jako útok na svrchovanost státu a svobodný demokratický ústavní řád.
Za hlavní aktéry v této oblasti označuje BfV Čínskou lidovou republiku, Írán a Ruskou federaci. Již na začátku roku zveřejnila nevládní organizace Freedom House studii o nadnárodní represi, v níž zařadila Turecko a Tádžikistán na druhé a třetí místo. Spolkový úřad na ochranu ústavy a Freedom House se však shodují v hodnocení, že hlavním aktérem tohoto druhu represí ve světě je Čína a její komunistický režim.
Před sledováním nejsou v bezpečí ani němečtí občané
Čína podle BfV k této činnosti po celém světě využívá své zpravodajské služby a pověřené osoby. Nemají se zaměřovat pouze na čínské exilové aktivisty nebo příslušníky pronásledovaných skupin, jako jsou Ujgurové, Tibeťané, praktikující Falun Gongu či zastánci autonomie Taiwanu a Hongkongu. Pekingské vedení má bedlivě sledovat také německé kritiky čínského komunistického režimu a jejich činnost.
Nadnárodní represe má mnoho podob, čemuž odpovídá i široké vymezení tohoto pojmu. Může zahrnovat sledování a získávání informací, ale také zastrašování, výhrůžky, fyzické násilí, cílené očerňující kampaně nebo odmítání konzulárních služeb. Známé jsou také kybernetické útoky či sledování na internetu. V některých případech zašla nadnárodní represe dokonce až k mučení, únosům nebo pokusům o vraždu.
Všechny tyto praktiky spojuje skutečnost, že je státy provádějí nebo zadávají mimo své vlastní území. Turecko v poslední době často sahalo například k žádostem o vydání mezinárodních zatykačů prostřednictvím Interpolu na základě vykonstruovaných obvinění. Úřady také označovaly pasy disidentů za odcizené, aby dosáhly jejich zablokování a dotčeným osobám ztížily cestování.
Nadnárodní represe se často zaměřuje na rodiny
Mnohé případy podle Spolkového úřadu na ochranu ústavy nelze jednoznačně zařadit mezi případy nadnárodní represe. Jiné zůstávají pod hranicí trestněprávní odpovědnosti. Dotčeným se tak obtížněji daří tyto aktivity prokázat.
Nadnárodní represe se navíc nezaměřuje pouze na samotné osoby v hledáčku režimů. Pokud mají opoziční aktivisté v exilu ve své zemi původu stále příbuzné, bývají tito rodinní příslušníci vystavováni nátlaku. Cílem může být vynutit si informace, přimět postižené k autocenzuře nebo je donutit, aby ukončili svou politickou činnost.
Čína vybudovala „hustou extrateritoriální infrastrukturu“
Čína podle zjištění BfV vybudovala uvnitř čínských komunit „hustou extrateritoriální infrastrukturu“, která jí umožňuje identifikovat potenciální disidenty a postupovat proti nim. Úřad uvádí jako výchozí body těchto aktivit mimo jiné diplomatická zastoupení, čínské společnosti, studentské organizace, krajanské spolky, kluby a instituty.
V případě Turecka se podařilo k podobným aktivitám využít dokonce některé imámy z mešit organizace DITIB, kteří měli špehovat příslušníky prozápadního Gülenova hnutí. V řadě případů se však na operacích zpravodajských služeb svých zemí podílejí také diplomaté. Jejich diplomatický status přitom často komplikuje případné trestní stíhání.
Infiltrace se nevyhýbá ani kancelářím německých poslanců
I v Německu vybudovalo pekingské vedení takzvané Overseas Police Stations, tedy zahraniční policejní stanice, které měly mimo jiné sloužit k vyhledávání a zastrašování kritiků režimu.
Média informovala například o případu Jian G., který byl v září 2025 odsouzen ke čtyřem letům a devíti měsícům vězení za zvlášť závažnou činnost agenta čínské zpravodajské služby. Pro čínskou tajnou službu pracoval od roku 2007 a mimo jiné identifikoval čínské opoziční aktivisty. Kromě toho se mu podařilo proniknout do týmu německého poslance Evropského parlamentu.
Již v roce 2011 Vrchní zemský soud v Celle odsoudil čínského agenta Johna Z, který se vydával za praktikujícího Falun Gongu a předával interní informace čínským státním orgánům.
Němečtí zákonodárci mezitím zavedli § 87a trestního zákoníku. Ten stanoví trest odnětí svobody až na pět let pro člověka, který na příkaz cizí mocnosti spáchá trestný čin nebo jeho spáchání zadá jiné osobě.
–etg–
