Je dost možné, že si příští měsíc zvláštního chování Měsíce ani nevšimnete. Neobvykle se totiž do května vměstnají hned dva úplňky místo obvyklého jednoho: tradiční „Květinový úplněk“ a po něm vzácný „modrý“ úplněk, který bude navíc menší než obvykle – takzvaný mikroúplněk.
Pokud ale nevíte, na co se zaměřit, mohou vám tyto lunární zvláštnosti snadno uniknout.
První úplněk, který nastane 1. května, se nazývá Květinový úplněk a odkazuje na rozkvétající přírodu tohoto jarního měsíce. Vrcholu jasu dosáhne v 19:23 středoevropského letního času, i když v tu dobu bude u nás ještě nízko nad obzorem a brzy zapadne slunce. Nejlépe ho proto uvidíte večer po setmění, přibližně od 21:00, kdy se objeví nad obzorem. Lze ho spatřit v souhvězdí Váhy poblíž jasně rudé hvězdy Antares.
„Modrý“ úplněk
Druhý úplněk, 31. května, bude ještě neobvyklejší než ten první. Druhý úplněk v jednom měsíci nastává jen tehdy, když jeden připadne na samý začátek měsíce a druhý na jeho konec. Právě tomu se říká modrý úplněk – a ne každý rok ho vůbec zažijeme. Vrcholu jasu dosáhne v 10:45 středoevropského letního času, ale v tu dobu nebude u nás dobře pozorovatelný. Nejlepší podmínky nastanou až večer po 22:00, kdy Měsíc znovu vyjde nad obzor. Objeví se v souhvězdí Štíra.
Název modrý úplněk ale neznamená, že by měl modrou barvu (tu nemá), ale označuje druhý úplněk v daném měsíci. Právě tato zvláštnost dala vzniknout anglickému úsloví „once in a blue moon“, tedy „jednou za uherský rok“, které – podobně jako výraz „až naprší a uschne“ – označuje něco velmi vzácného či téměř nemožného. Ve skutečnosti však nejde o extrémně vzácný jev, protože nastává zhruba jednou za dva a půl až tři roky.
Co je mikroúplněk?
Tento úplněk bude ještě zajímavější tím, že půjde o mikroúplněk. Může být až o 7 procent menší a přibližně o 15 procent méně jasný než běžný úplněk, protože se bude nacházet dále od Země než obvykle. Oběžná dráha Měsíce totiž není dokonale kruhová, ale eliptická, takže se Měsíc během svého oběhu střídavě přibližuje a vzdaluje.
Dne 31. května se úplněk ocitne velmi blízko svého nejvzdálenějšího bodu od Země, takzvaného apogea, kterého dosáhne 1. června. Astronomové ale uvádějí, že bude dostatečně blízko, aby ho bylo možné označit za mikroúplněk – jeho definice totiž není zcela přesná. Každý úplněk v blízkosti apogea se označuje jako mikroúplněk, zatímco úplněk poblíž nejbližšího bodu k Zemi, perigea, se nazývá superúplněk. Ani jeden z těchto jevů není mimořádně vzácný, oba se objevují dvakrát až třikrát ročně.
Pro běžné pozorovatele nebude rozdíl ve velikosti mikroúplňku příliš výrazný, pokud se na něj cíleně nezaměří. Pouhým okem ho sotva postřehnete, přesto stojí za to se na něj podívat. Druhý úplněk v jednom měsíci se přece jen neobjevuje každý den.
Květinový úplněk
V poslední době jste si nejspíš všimli, že po letošní mimořádně chladné zimě začíná počasí povolovat. Proměny ročních období se promítají i do názvů úplňků v lunárních kalendářích mnoha kultur, jejichž tradice sahají až do koloniálních dob a k původním obyvatelům Severní Ameriky. Název „Měsíc květů“ zaznamenal už průzkumník Jonathan Carver ve své knize z roku 1798 Travels Through the Interior Parts of North America, in the Years 1766, 1767, and 1768. Během svých cest po oblasti Velkých jezer a horního toku Mississippi se setkával s kmenem Dakota a zaznamenával jejich kulturní tradice, včetně názvů úplňků.
A protože na kontinentu žilo nespočet dalších kmenů, není překvapivé, že existovalo mnoho různých názvů květnového úplňku. Své pojmenování mu jistě dávaly i evropské, asijské a další kultury po celém světě.
Například kmeny Apačů se při pohledu na probouzející se krajinu shodly na názvu „Období, kdy listy zezelenají“. Čoktové zase mluvili o „Morušovém úplňku“ podle stromů, které jim poskytovaly potravu i dřevo na výrobu loveckých luků. Evropané mu říkali „Mléčný úplněk“ nebo „Zaječí úplněk“.
Příznaky jara se vracejí každý rok, ale modrý úplněk tak častým jevem není.
