Slintavka a kulhavka (SLAK) je vysoce nakažlivé virové onemocnění sudokopytníků (skot, ovce, kozy, prasata, volně žijící zvířata), které vykazuje vysokou nemocnost (přes 90 %), leč velmi nízkou úmrtnost (kolem 5 %). V sousedním Slovensku bylo letos utraceno kvůli této chorobě už několik tisíc zvířat v šesti nakažených chovech.
Vybíjení probíhá nejenom v ohnisku nákazy, ale i v ochranném pásmu v okruhu tří kilometrů. Podle úřadů se zabíjejí i zvířata, která neprojevují příznaky choroby, ale jsou tomuto riziku vystavena, aby se zabránilo šíření viru do dalších oblastí. „Když se tam objeví jedno nakažené zvíře, i zbytek lze považovat za nakažený,“ vysvětlil důvod porážky zvířat doc. Petr Lány z Fakulty veterinárního lékařství Veterinární univerzity Brno, který se zabývá epidemiemi u hospodářských zvířat.
Někteří slovenští farmáři a politici si hlasitě stěžovali, že opatření jsou příliš radikální, jiní poukazují na to, že dřív se zvířata léčila, místo aby se plošně zabíjela.
V Česku probíhá preventivní PCR testování mléka na přítomnost SLAK od 1. dubna, a to v chovech na okresech Břeclav a Hodonín. Výskyt se zde zatím nepotvrdil. Podle mluvčího Státní veterinární správy Petra Vorlíčka by se však při potvrzení výskytu postupovalo velmi podobně jako na Slovensku, tedy utrácení všech dotčených zvířat v ohnisku nákazy a popř. i v okruhu tří kilometrů.
Pokud nejde přímo o ohnisko nákazy, ale jen o ochranné pásmo, poražená zvířata se mohou konzumovat, pokud se u nich laboratorními testy prokáže, že slintavkou infikována nebyla.
Dopad na obchod
Tato opatření vycházejí z evropské legislativy, uvedl Vorlíček pro Epoch Times, byť každá země má možnost si pravidla mírně poupravit, nicméně potvrdil, že jiná alternativní řešení než zabít nakažená zvířata v Evropě neexistují. Lány to obhajuje tím, že i když nakažení přežvýkavci nemoc přežijí, „mohou se stát vironosiči“.
U krav může trvat měsíce až roky, kdy se virus vyplavuje nosohltanem ven, a i když se zvíře může nechat speciálně testovat, aby se přítomnost viru vyloučila, jde o nákladnou službu a chov může ztratit důvěryhodnost.
Předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek opatření státu podporuje s tím, že ve hře je ekonomický dopad virové nákazy. „Pokud nějaký obchodní partner ví, že Česká republika není prostá dané choroby, že tu existuje, prostě žádný obchod neudělá,“ řekl pro Epoch Times. Vývoz skotu na chov i na maso je pro české farmáře významným zdrojem příjmu.
V Africe, kde je cenný každý kus dobytka, by dávalo smysl zvířata raději vyléčit, podotkl Šebek, ale v evropských velkochovech, kde probíhá čilý mezinárodní obchod, by ztráta statusu země prosté slintavky a kulhavky byla finančně bolestivá.
Přestože je jeho asociace pro přísnou karanténu a likvidaci chovu, pokud se v něm prokáže výskyt SLAK, zpochybňuje nutnost automatického vybíjení zvířat v tříkilometrovém ochranném pásmu, jen proto, že je to dáno administrativně. „To nám přijde opravdu zbytečné,“ uvedl. Místo toho navrhuje, aby se během karantény v chovech spadajících do ochranného pásma odebíraly vzorky, a prokáží-li se jako negativní, zvířata se nechala žít.
Čas ukázat pokrok v medicíně
Pro pravidelné testování je i Jiří Michalisko, místopředseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů (ČMSZP). Farmář rovněž polemizuje s představou, že je nutné vybíjet všechna chovaná zvířata v okruhu tří kilometrů. U hospodářských zvířat bez klinických příznaků, kde PCR test prokáže, že jsou čistá, apeluje na zachování jejich života.
Právě v situacích, jaká je nyní se slintavkou, by nyní měli státní i soukromí veterináři „prokázat své opodstatnění a nasazení“ a „ukázat, že to není jenom bezhlavé vybíjení zvířat, ale že jsou schopni rozdělit ohrožená a neohrožená stáda“, uvedl pro Epoch Times. K detekci choroby lze dnes použít PCR testy a také rozbory mléka u dojného skotu a rozbory krevního séra u masného skotu.
Stejně jako Šebek vidí u očkování problém v poškození exportérů. „Když to zvíře naočkujete, tak se u něj sice nákaza neprojeví, ale nakažené být může, dokonce nemoc může i přenést. Ale vždycky už bude mít protilátky detekované při testech, jako by nemoc prodělalo, a v ten moment už ztrácíte obchodní možnost vyvážet do světa,“ uvedl v rozhovoru pro Epoch Times.
V EU je vakcinace na SLAK zakázaná. Očkování je možno provádět u zvířat v nakažených chovech, aby virus dále nepřenášela s tím, že jde jen o dočasné opatření, než se zvířata utratí.
Byla slintavka zavlečena z Turecka?
Pro Evropu je důležitým odbytištěm zástavového skotu, tj. skotu určeného k dalšímu chovu, Turecko. Michalisko objasnil, že je to tím, že v této zemi léčí rozšířený SLAK vakcinací. To však ovlivňuje reprodukční potenciál stád, kterým se nerodí dost mláďat, a proto je musí ve velkém nakupovat z Evropy, která má status „SLAK prostého“ regionu. Slovensko a Maďarsko přirozeně o tento status nyní přišly.
Turecko však není jen stěžejním odbytištěm, ale zároveň i možným původcem choroby. Podle Michaliska byla slintavka a kulhavka zavlečena na Slovensko z Maďarska a do Maďarska se dostala z Turecka.
„Podle všech informací, co mám ze slovenské Státní veterinární a potravinářské správy, došlo k prvnímu přenosu do Maďarska právě převozem zástavového skotu mléčných býčků z maďarské farmy do Turecka, kdy to vezl maďarský přepravce, ale vozidlo po návratu neprošlo dostatečnou sanitací. Přepravce pak přemisťoval další zvířata, vysokobřezí jalovice na porodny. Tímto bezprecedentním kontaktem podle vytrasovaných poznatků slovenských veterinářů došlo k přenosu v Maďarsku,“ uvedl místopředseda ČMSZP.
Oficiální zprávy nic takového zatím nepotvrzují. Mluvčí slovenského ministerstva řekla Epoch Times v úterý v podvečer, že si není vědoma žádné takové informace, a pokud výsledky vyšetřování veterinářů o původu SLAK hovoří, nebyly dosud publikovány. Se Státní veterinární a potravinářskou správou se nám do doby publikace článku nepodařilo spojit.
Michalisko upozornil, že i na Slovensku trasování prokázalo jako příčinu nákazy lidský faktor spojený s pohybem obsluhy a techniky. „Vždycky je to z velké části o lidském faktoru a porušování pravidel biosecurity,“ poznamenal. Tvrzení úřadů o zanesení nákazy větrem zpochybňuje jako nepravděpodobné.
Proto je podle něj nejúčinnější prevencí provádět širokou osvětu mezi zemědělci, médii i veřejností a vysvětlovat, které cesty přenosu nemoci jsou nejrizikovější a na co si nejvíc dávat pozor. „Když to budeme dodržovat, tak bychom to mohli zažehnat během dvou měsíců, aby po celé kauze nemusela být ani zmínka,“ uzavřel.
Jak je to s vybíjením ptáků
Masové vybíjení se aplikuje rovněž při ptačí chřipce, která sice není tak nakažlivá jako SLAK, ale může mít v komerčních chovech úmrtnost až přes 90 % ,v závislosti na kmenu chřipky. Ptačí chřipka stále řádí ve Spojených státech. Od roku 2022, kdy epidemie vypukla, bylo utraceno 166 milionů kusů slepic, převážně nosnic, což vedlo na přelomu letošního roku k nedostatku vajec a růstu jejich cen.
Ptačí chřipka je strašák, který obchází celý svět. Podobný scénář jako nyní v USA se opakuje pravidelně i v Evropě. V České republice jsme ho zažili v roce 2022 a 2023, kdy masové vybíjení ve velkochovech zvedlo cenu vajec. Přesto zůstává utrácení celých chovů jedinou variantou. Podle Šebka se dají ekonomické ztráty likvidace chovů drůbeže eliminovat podporou menších chovů, čímž bychom se vyhnuli vybíjení obrovského množství ptáků. Rozložením rizika do spousty menších chovů by se zároveň zlepšila i potravinová bezpečnost, domnívá se.
Americké ministerstvo zemědělství v reakci na epidemii zvažuje plošnou vakcinaci, což by sice potěšilo chovatele nosnic, ale nepotěšilo vývozce brojlerů, kterým by očkování zablokovalo přístup na zahraničí trh s kuřecím masem. Ministerstvo uvedlo, že podnikne výjimečný krok a bude zkoumat „vakcíny, terapeutika a další inovativní řešení k minimalizaci vybíjení nosnic“. Ministerstvo uvedlo, že na tuto iniciativu bude vyčleněno až 100 milionů dolarů.
Lány uvedl jako příklad vakcinace Francii, která dostala výjimku od Evropské unie a očkuje na ptačí chřipku všechny chovy kachen, které produkují vejce na kachňata. Neočkují se naopak kachny vyvážené do Spojených států.
Ovšem i vakcinované chovy musí provádět každý týden kontrolu, jestli v nich virus necirkuluje. Hrozí totiž, že vznikne drobný mutant viru s odlišným antigenem, na který očkovaní ptáci nemají protilátky. „Vy máte sice navakcinovanou rezistentní populaci na ten jeden kmen, ale to dává výhodu tomu druhému s drobnou antigenní změnou, který se pak vesele rozmnoží, protože nemá konkurenci původního kmene“, který je potlačen vakcínou, vysvětlil Lány.
Americký zemědělec a autor řady knih Joel Salatin přezdívaný „Šílený farmář“ se v nedávném rozhovoru pro Epoch TV pozastavil nad samotnou podstatou epidemiologických opatření. Podle něj by se právě ty kusy, které ptačí chřipku přežijí, měly dát na množení, aby se časem dosáhlo lepší imunitní odolnosti v komerčních chovech.
„Nejhorší věc, kterou můžete při výskytu nemoci udělat, je zabít ty, co přežijí… to je zbavuje schopnosti přizpůsobit se viru. Jinými slovy, virus se snaží zesílit. Pokud zabijeme přeživší nosnice, připravíme naši drůbež o jejich genetickou schopnost přizpůsobit se viru,“ uvedl v rozhovoru.
Jako nově vynořující se alternativy nabídl dezinfektant kyselinu chlornou, roztok oxidu chloričitého nebo homeopatické přípravky. Tyto látky však americké ministerstvo zemědělství podle něj odmítají studovat.
Hrozba přenosu na člověka
Lány však poukazuje na to, že ptáci vyléčení z ptačí chřipky sice nejsou vironosiči jako některá zvířata po slintavce, ale čím déle trvá ohnisko, tím větší pravděpodobnost, že se nákaza vynese ven. „V jednom gramu trusu slepice, která má ptačí chřipku, je asi deset na sedmou infekčních dávek. To máte 10 milionů. A na botách se to roznáší velice dobře,“ poznamenal pro Epoch Times.
Navíc vir podle něj neustále mutuje, takže pták imunní vůči jednomu kmenu ptačí chřipky H5N1 nemusí být imunní vůči jinému kmenu. „Není jistota, že jak chřipka mutuje, vyléčená slepice bude nadosmrti rezistentní proti jinému genotypu. To nikdo nezkoušel,“ uvedl a dodal, že úmrtnost ovlivňují i další faktory, jako je velikost infekční dávky, výskyt jiných chorob nebo přístup k vitamínům.
U ptačí chřipky je ještě oproti slintavce a kulhavce další problém, a tím je přenosnost na člověka. V USA už se podle akademika objevilo několik případů u lidí, kteří se při likvidaci ptačí chřipkou nakazili a zemřeli. Vědci mají největší obavy z toho, aby virus ptačí chřipky nepřeskočil na člověka s běžnou chřipkou, nezmutoval a nestal se pak přenosným z člověka na člověka. „Covid by proti tomu byl dětská rýma,“ podotkl docent Lány.
