Mladí umělci Shen Yun, pronásledovaní v Číně, nacházejí nový smysl na světové scéně

NEW YORK – Vždy, když si Ellie Rao vzpomene na svého otce, přenese se v čase k talíři nedojedených koláčků z tuřínu. Seděla tehdy s otcem u stolu a pochutnávali si na oblíbeném pokrmu jižní Číny, který jim babička s láskou osmažila dozlatova. Byly jí čtyři roky. A pak někdo zaklepal na dveře.

Tvrdé rány je přiměly odložit hůlky.

Dva muži u dveří tvrdili, že jsou z vodáren a „kontrolují vodoměr“.

To však byla zástěrka. Ve skutečnosti šlo o policisty. Brzy se jich do bytu nahrnulo dalších pět. Otcovu vysokou postavu odtáhli pryč. Malá Ellie mohla jen bezmocně přihlížet z okna, jak její otec mizí v bílém autě – a pak i z jejího života.

Už se nikdy nevrátil.

O dva týdny později ležel čtyřiatřicetiletý muž v nemocnici a zápasil o dech. Nemohl mluvit, ale po tvářích mu tekly slzy. Jeho žena na něm našla podlitiny a otoky – na hlavě, kolem uší, na krku, rukou i nohou.

Zemřel necelých sedm týdnů poté, co ho policie odvedla.

Pro malou Ellie byl strach neoddělitelnou součástí života v komunistické Číně. A nebyla sama.

Dnes, ve společnosti Shen Yun Performing Arts, která sídlí v severní části státu New York a jejímž mottem je ukázat „Čínu před komunismem“, je těžké najít někoho, kdo by sám neprošel podobným utrpením – nebo alespoň někoho takového neznal.

Právě tato sdílená zkušenost s pronásledováním svedla umělce Shen Yun dohromady. A v každé nové inscenaci, kterou tento soubor každoročně představuje na světových scénách, se jedno téma opakuje – upozornění na současné pronásledování Falun Gongu, duchovní víry, kterou Ellie Rao i další členové Shen Yun vyznávají.

Falun Gong učí pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Obsahuje pět meditačních cvičení a jednu hlavní knihu. Dá se snadno naučit a v 90. letech se v Číně šířil jako lavina – praktikovat ho začalo odhadem 70 až 100 milionů lidí. Potom přišel rok 1999. Komunistické vedení označilo popularitu této praxe za hrozbu a zahájilo systematickou čistku. Začalo masové zatýkání, dlouhá zadržování, nucený odběr orgánů a další formy represí – a oběťmi se stávaly běžné rodiny, jako byla rodina Rao.

Rao je jednou ze čtyř hlavních tanečnic Shen Yun, které nedávno promluvily o zlomeném srdci, jež si nesly z dětství poznamenaného tvrdým útlakem. Byly svědkyněmi státního teroru, který je obklopil a zanechal v nich jizvy, jejichž hojení trvalo roky.

Dnes, když našly své působiště v New Yorku, vnímají jako své poslání zabránit tomu, aby se podobné scény opakovaly.

Traumatizující vzpomínky

Když bylo Zhao Jihengovi osm let, vracel se jednou ze školy do domova, který působil prázdněji než obvykle.

„Kde je máma?“ zeptal se otce. Ten měl vážný výraz, ale mlčel. O několik dní později zmizel i on.

Po roce ve vězení se matka vrátila – ale byla jen stínem svého dřívějšího já. Mlčela, její tvář byla prázdná a unavená. Už se neotáčela v kuchyni, aby mu uvařila něco dobrého. Místo toho dlouhé hodiny seděla na posteli a nereagovala na jeho otázky. Na fotografiích z té doby je vidět, že měla zčernalé zuby – některé přední zuby byly dokonce nalomené.

Zhaovo bezstarostné dětství tím skončilo.

Kolem kosmetického salonu Zhaovy matky se téměř denně pohybovali policisté v civilu. Během politicky citlivých výročí ji opakovaně odváděli a často bez jakéhokoli vysvětlení vnikali do jejich bytu. Jeho otec byl několik let na útěku – skrýval se před policií, protože se odmítl vzdát své víry ve Falun Gong. Spolužáci Zhaa bili a odstrkovali, učitelé se mu veřejně posmívali a posilovali tím už tak všudypřítomnou státní propagandu. Nejednou se Zhao po škole vrátil domů a zjistil, že matka i jejich cennosti zmizely – obojí mu sebrala policie.

Represe tehdy vysílala mrazivé signály daleko za hranice Číny.

Vize čínské policie pronásledovaly Chen Fadu, narozenou v Sydney, po dlouhá léta v nočních můrách – dokud se nebudila s pláčem. V některých snech se krčila v koutě, ruce objímající kolena, zatímco nad ní stáli policisté s obušky v rukou. Jindy utíkala bez dechu, snažila se jim uniknout, ale s každým krokem se jí přibližovali víc a víc.

Takto se ve skutečnosti zachovali k jejímu otci, který zemřel v roce 2001, krátce po Cheniných prvních narozeninách. Začátkem toho roku ho čínská policie zatkla a mučila elektrickými obušky poté, co odjel do Pekingu hájit svou víru. Po návratu domů na jihu Číny se znovu objevili – a jeho těžce zbité tělo vytáhli z postele, přímo před očima plačícího nemluvněte.

Pro japonského chlapce Kenjiho Kobayashiho se váha pronásledování naplno projevila v den jeho sedmých narozenin.

Stovky mil přes oceán, ve městě Shenyang na severovýchodě Číny, odvezla toho dne bílá policejní dodávka jeho babičku – praktikující Falun Gongu – do místní psychiatrické léčebny, kde ji měli donutit, aby se své víry vzdala. Zneužívání psychiatrických zařízení jako nástrojů mučení je v Číně běžnou praxí od chvíle, kdy pronásledování začalo.

Když zpráva dorazila do Tokia, Kobayashi se svým mladším bratrem se objali a oba se rozplakali.

Strážní tehdy téměř šedesátiletou ženu zavřeli do cely s nepřetržitě rozsvíceným světlem, aby jí znemožnili spánek. Sledovali ji na každém kroku – i na toaletu. Přes den musela sedět na nízké stoličce a dívat se na propagandistická videa. Záleželo i na výrazu – stačil nepřítomný pohled a následoval trest.

Měsíc takového zacházení se podepsal na jejím zdraví. Když se jí v říjnu podařilo uprchnout do Japonska, Kobayashi ji čekal na letišti – a vyděsilo ho, kolik má najednou bílých vlasů a jak shrbeně se pohybuje.

„Aspoň že to přežila,“ řekl Kobayashi pro Epoch Times. „Když vezmeme v úvahu všechno, pořád patříme k těm šťastnějším.“

Zůstaň věrný tomu, čemu věříš

Poté, co jeho babička dorazila do Japonska, bylo na Kenjim, aby jí pomohl zůstat.

Každý den po škole odložil druhák Kenji batoh, popadl desky s peticí a vyrazil na kole na patnáctiminutovou cestu k vlakovému nádraží.

Společně s babičkou tam postavili ceduli s její fotografií.

„Prosím, pomozte mi,“ žádal kolemjdoucí. Kdo se zastavil, tomu ukazoval své desky – byla na nich připevněná petice, která usilovala o to, aby jeho babička mohla zůstat v Japonsku.
Když měli víc času, nasedli s babičkou na vlak a objížděli všech 23 městských obvodů Tokia, kde se obraceli i na zákonodárce.

Podpis, podpis, podpis. Kenji nemyslel na nic jiného. Za jediný měsíc nasbíral přes 2 400 podpisů. O pár měsíců později získala jeho babička azyl.

Ve stejné době cestovala Chen se svou matkou po světě, aby upozorňovaly na pronásledování, které ji připravilo o otce. Její fotografie se objevily v novinách po celém světě – stala se tváří, která připomíná lidskou cenu pokračujících represí v Číně. Účastnila se tichých pouličních demonstrací, pochodů, tiskových konferencí a s podporou přátel založila iniciativu Petals of Peace („Okvětní lístky míru“), v jejímž rámci učila děti i dospělé skládat papírové lotosy – v čínské kultuře symbol čistoty a odolnosti. Přes ně šířila poselství naděje a vnitřní síly.

Matka s dcerou během pěti let navštívily 45 zemí – za své úsilí získaly v roce 2006 ocenění Turtle Award od australské organizace Altruism Australia. Byly prvními oceněnými čínského původu.

V Číně si mezitím školák Zhao vybavuje, jak na něj skupina policistů vyvíjela nátlak, aby přesvědčil svou matku, tehdy ve vězení, aby se vzdala Falun Gongu.

„Jestli chceš, aby se tvoje máma dostala ven dřív, breč a pros ji,“ říkali mu těsně před návštěvou věznice.

Zhao mlčel. Ale jakmile se s matkou setkal tváří v tvář, neváhal: „Mami, zůstaň věrná tomu, čemu věříš. Stojím za tebou.“

Policie návštěvu brzy nato ukončila.

Zhao řekl, že svého rozhodnutí nelituje a udělal by to znovu.
„Když víš, že je něco dobré, a řekneš, že je to špatné, jdeš proti vlastnímu svědomí,“ řekl pro Epoch Times.

Mladý Kobayashi i po skončení petiční kampaně dál přemýšlel, jak se postavit proti pronásledování v Číně. Jako fanoušek baseballu sledoval šampiony, jak dávají nadšené rozhovory, a snil o tom, že jednou bude jedním z nich. Pokud by měl své publikum, pokud by se dostal do televize, mohl by světu říct, co se stalo jeho babičce a dalším rodinám – a lidé by naslouchali.

Nakonec ale přišel zlom během večera v divadle, kde zhlédl představení Shen Yun. Tehdy mu došlo, že existuje i jiná cesta. Ve dvanácti letech odletěl do severní části státu New York a začal studovat na Fei Tian Academy of the Arts – škole, která vychovává mnohé tanečníky Shen Yun.

V té době už Rao i Zhao dorazili do Spojených států jako uprchlíci. O pár let později se všichni čtyři ocitli na stejné škole, kde skrze tisícileté umění hledali cestu, jak porozumět své minulosti a znovu se spojit se svými kulturními kořeny.

Pro nesmělou Rao bylo tančení osvobozující. Umožnilo jejímu tělu vyjádřit, co slovy nešlo – a být pochopena. Sama říká, že je to důkaz, že „činy mluví hlasitěji než slova“.

Shen Yun pravidelně uvádí na jeviště příběhy podobné jejímu. Jsou pro ni vzácné – a zároveň silně emotivní. Jednou například ztvárnila vílu, která utěšuje malou dívku truchlící pro své blízké, zavražděné kvůli víře.

Držela dívku za ruku – hrála ji její kamarádka – a najednou ucítila, jak jí na dlaň dopadla slza. V tu chvíli jako by se spojily v jedno.

Největší sen

Cesta ale nebyla vždy hladká. Ačkoli Shen Yun sídlí v Americe, čelí neustálému obtěžování ze strany čínských operativců.

Čínští diplomaté v různých zemích se pokoušejí vydírat divadla, aby představení zrušila, a opakovaně žádají místní představitele, aby se show neúčastnili. Podle lednové zprávy Falun Dafa Information Center bylo zaznamenáno 135 případů zásahů podporovaných čínským režimem, z toho 36 ve Spojených státech, jejichž cílem bylo zmařit vystoupení Shen Yun.

Tlak sílí. Ministerstvo veřejné bezpečnosti, pod které spadá téměř dva miliony čínských policistů, v červnu 2024 nařídilo provinčním úředníkům, aby „plně podporovali“ vybrané influencery na sociálních sítích, kteří aktivně šíří propagandu režimu proti Shen Yun a Falun Gongu, uvedly pro centrum dva zdroje.

Tito whistlebloweři konkrétně označili jednoho muže, který je podle nich využíván Komunistickou stranou Číny k šíření „závadného“ obsahu proti Falun Gongu.

Tento muž, který provozuje také kanál na YouTube, označil vedení Shen Yun za své „nepřátele“, které se snaží dostat do vězení. Chlubil se podáním stížností proti Shen Yun úřadům státu New York s cílem vyvolat právní postih – a k tomu samému vyzýval i ostatní.

Zřejmě také sehrál klíčovou roli v sérii útočných článků, které o Shen Yun nedávno zveřejnil deník New York Times.

„Já jsem byl ten, kdo je (bývalé členy Shen Yun) seznámil s New York Times, hlavně pro úvodní rozhovory. Další lidi si pak našli sami,“ napsal na sociální síti X.

FBI označila muže za „potenciálně ozbrojeného a nebezpečného“, poté co byl loni spatřen v blízkosti kampusu Shen Yun v severní části státu New York. Následně byl zatčen a čelí obvinění z držení nelegálních zbraní.

Americké úřady už v některých případech proti čínským agentům zasáhly. V roce 2023 dvojice mužů několik měsíců plánovala, jak podplatit daňový úřad (IRS), aby Shen Yun odebral status neziskové organizace. Nabízeli až 50 000 dolarů – peníze měl poskytnout Peking. Oba se v červenci přiznali k vině a byli odsouzeni k 16 a 20 měsícům vězení.

Umělci někdy mívají pocit, že stojí na bitevním poli – usilují o to, získat svou minulost zpět, krůček pro krůčku, zpod sevření Komunistické strany Číny.

V jednom tanečním čísle ztvárnil Zhao čínského policistu v otřesné scéně: odběr orgánů od praktikujícího Falun Gongu.

Uprostřed představení někdo z publika nevěřícně zvolal, že to přece nemůže být pravda.

Zhaoa to bodlo. Zároveň však chápal. Jak by mohl někdo, kdo vyrůstal ve svobodném světě, snadno uvěřit, že něco tak krutého vůbec existuje – a to ve 21. století?

„Ať přemýšlí sebevíc, prostě nedokáže připustit, že by KS Číny mohla být až tak zlá,“ říká Zhao.

Dnes je situace – alespoň ve Spojených státech – jiná.

Americký Kongres i jednotlivé státy se snaží čelit nuceným odběrům orgánů legislativou. Čtyři státy už přijaly zákony, které zakazují zdravotním pojišťovnám proplácet transplantace provedené v Číně nebo z čínských zdrojů.
Zákon na ochranu Falun Gongu (Falun Gong Protection Act), předložený oběma komorám, navrhuje trest až 20 let vězení pro pachatele zapojené do těchto praktik, spolu se sankcemi a dalšími opatřeními.

Mnozí diváci Shen Yun – včetně zákonodárců – uvedli, že právě příběhy tohoto souboru jim pomohly pochopit vážnost toho, co se v Číně skutečně děje.

Kariéra baseballové hvězdy z toho sice nebyla, ale turné se Shen Yun zavedlo Kobayashiho do špičkových divadel po celém světě, kde vystupoval před tisícovkami diváků.

Na jevišti slyšel smích, potlesk, výkřiky i ticho. Viděl slzy i úsměvy. A při děkovačce – ty ovace ve stoji, to je to, co ho žene dál.

„Je to, jako by tomu opravdu rozuměli,“ říká Kobayashi. A když k tomu dojde, už není důležité, zda o něm něco vědí. Stačí mu ten pocit, že může být součástí – poslání.

Shen Yun každý rok vystupuje před živým publikem čítajícím zhruba milion diváků po celém světě. Letos začátkem dubna završil 18 vyprodaných představení v Lincoln Center v New Yorku.

Kobayashi nikdy nevkročil do Číny – stejně jako další tři kolegové, od chvíle, kdy ji opustili.

Rao doufá, že se tam jednoho dne budou moci vrátit. Ne kvůli sobě, ale aby mohli vystoupit.

Jednoho dne, v blízké budoucnosti.

V takové budoucnosti, kde se nikdo, nikde na světě, nebude muset bát, že přijde o otce jen proto, že se snaží žít podle zásad pravdivosti, soucitu a snášenlivosti.

„To je můj největší sen,“ řekla.

–ete–