Makulární degenerace: příznaky, příčiny, léčba a přírodní přístupy

ZÁKLADNÍ PRŮVODCE

Lékařsky ověřil Jimmy Almond, M.D.

Makulární degenerace označuje skupinu progresivních onemocnění oka, která poškozují makulu – centrální část sítnice v zadní části oka – a vedou ke ztrátě centrálního vidění.

Ve Spojených státech trpí některou formou věkem podmíněné makulární degenerace přibližně 20 milionů lidí. Mezi mnoha typy tohoto onemocnění je právě věkem podmíněná forma nejčastější příčinou slepoty v rozvinutých zemích a podílí se na 8,7 procenta všech případů slepoty na celém světě.

Jaké typy makulární degenerace rozlišujeme?

Makulární degeneraci lze rozdělit na věkem podmíněnou a nevěkem podmíněnou, přičemž věkem podmíněná forma je mnohem rozšířenější. Právě té se proto tento článek věnuje podrobněji.

Věkem podmíněná makulární degenerace (AMD)

Existují dva hlavní typy věkem podmíněné makulární degenerace:

• Suchá forma (atrofická AMD): Suchá forma je nejčastější a postihuje přibližně 80 procent osob s AMD. Předpokládá se, že k jejímu vzniku přispívá věkem podmíněné poškození podpůrné membrány pod sítnicí. Téměř všechny případy makulární degenerace začínají jako suchá forma.
• Vlhká forma (exsudativní AMD): Přestože je méně častá, představuje hlavní příčinu závažné ztráty zraku a způsobuje většinu zrakových ztrát spojených s AMD.

Nevěkem podmíněná makulární degenerace

Makulární degenerace může vzniknout také z příčin, které nesouvisejí se stárnutím. Tyto typy se liší příčinami, příznaky i průběhem. Jedním z častějších je myopická makulární degenerace, která se může rozvinout u lidí s těžkou krátkozrakostí v důsledku prodloužení oční bulvy. To způsobuje napínání sítnice, jež může vést k natržení oblasti makuly a následnému krvácení pod sítnici.

Makulární degenerace, která není podmíněna věkem, může být rovněž dědičná, jak je tomu například u juvenilní makulární degenerace.

Juvenilní makulární degenerace je dědičné onemocnění, které se obvykle objevuje v raném dětství, ale může se projevit i v pozdějším věku. Mezi tři nejběžnější choroby z této skupiny patří:

• Stargardtova makulární dystrofie (STGD): Stargardtova choroba, známá také jako Stargardtova makulární dystrofie, je nejčastější formou juvenilní makulární degenerace a postihuje přibližně jednoho z 10 000 lidí. STGD se vyznačuje raným zhoršením zraku, často ještě dříve, než jsou při vyšetření patrné jakékoli změny v oku. Děti s tímto onemocněním mohou začít odmítat domácí práce nebo školní povinnosti a bývají mylně považovány za lenivé.
• X-vázaná juvenilní retinoschíza (XJR): Toto onemocnění postihuje téměř výhradně chlapce a je hlavní genetickou příčinou makulární degenerace u mužského pohlaví. Vyskytuje se přibližně u jednoho z 5 000 až 25 000 jedinců a tvoří asi 5 procent všech dědičných sítnicových dystrofií začínajících v dětství. XJR se zpravidla diagnostikuje v době, kdy dítě nastupuje do školy a objevují se známky špatného vidění a potíží se čtením.
• Bestova viteliformní makulární dystrofie (BVMD): Známá též jako Bestova choroba, je onemocnění makuly, které se obvykle objevuje v dětství. Je charakteristické výrazným nahromaděním oranžového, až nažloutlého materiálu, připomínajícího žloutek přímo ve středu makuly.

Jaké jsou příznaky a rané známky makulární degenerace?

V počátečních stádiích se makulární degenerace nemusí projevovat žádnými zjevnými příznaky, a postižený člověk si tak často ani neuvědomuje, že se nemoc rozvíjí. Někdy se mohou objevit mírné obtíže, jako je lehce rozostřené centrální vidění, snížený kontrast, změněné vnímání barev nebo mírné zkreslení obrazu, známé jako metamorfopsie.

Jedním z častých raných příznaků věkem podmíněné makulární degenerace, zejména její suché formy, je přítomnost drúz – malých žlutých bílkovinných usazenin v sítnici, které mohou být tvrdé nebo měkké. Většina lidí nad 40 let má v oku několik malých tvrdých drúz, ale větší množství nebo větší rozměr těchto usazenin může signalizovat začátek makulární degenerace. Drúzy brání dostatečnému zásobení sítnice kyslíkem a živinami. Jejich přítomnost však nelze zjistit pouhým okem – je nutné navštívit očního specialistu vybaveného speciálními diagnostickými přístroji.

Příznaky makulární degenerace se liší podle typu a závažnosti onemocnění. Mezi běžné příznaky patří:

• Rozmazané nebo mlhavé vidění
• Obtíže při rozpoznávání známých obličejů
• Zhoršení či ztráta centrálního vidění
• Změna tvaru, velikosti, barvy či polohy blízkých předmětů, případně jejich mizící obraz

Mezi příznaky suché AMD patří:

• Zvýšená potřeba světla při práci na blízko
• Rozmazané písmo nebo mizející slova při čtení
• Ztráta jasu barev a jejich vyblednutí
• Mlhavé nebo méně ostré vidění
• Výskyt rozmazaného či slepého místa ve středu zorného pole, které se může postupně zvětšovat a tmavnout

Vlhká forma AMD obvykle postihuje jen jedno oko, a tak se klinické příznaky objevují pouze na postiženém oku. Mezi typické projevy patří:

• Otok sítnice
• Šedozelené zbarvení pod makulou
• Únik tekutiny nebo usazenin v okolí makuly
• Oddělení pigmentového epitelu sítnice (RPE) – vrstvy buněk mezi sítnicí (která převádí světlo na obraz) a cévnatkou (vrstva zásobující sítnici živinami)
• Krvácení pod sítnicí v oblasti makuly
• Předměty se mohou jevit menší nebo vzdálenější, než ve skutečnosti jsou
• Náhlý vznik slepého místa
• Rychlá ztráta zraku
• Přímé linie se mohou jevit zvlněné nebo ohnuté (metamorfopsie)

U makulární degenerace je postiženo pouze centrální vidění – nemoc obvykle nezpůsobuje úplnou slepotu. Periferní část sítnice zůstává neporušená, a pacienti si tak obvykle zachovávají periferní vidění a schopnost samostatného pohybu.

Co způsobuje makulární degeneraci?

Makula je klíčová část sítnice, obsahující světločivné buňky – tyčinky a čípky –, které zajišťují centrální vidění. Pod sítnicí se nachází cévnatka, která přivádí do oblasti makuly krev. Na povrchu sítnice je pigmentový epitel (RPE), jenž se stará o výměnu živin a odstraňování odpadních látek mezi makulou a krevním zásobením. S věkem se může RPE ztenčit a ztrácet účinnost v přenosu těchto látek, což vede k hromadění odpadu a nedostatečnému prokrvení, tvorbě drúz a poškození buněk makuly – a tím ke zhoršení zraku.

U suché formy AMD ztrácejí buňky RPE pigment a obtížně odstraňují odpad z tyčinek a čípků, což vede k jejich postupnému odumírání. Jak tyto buňky odumírají, nejsou nahrazovány novými.

U vlhké formy se pod makulou začnou vytvářet abnormální cévy, které propouštějí tekutinu nebo krev. Přesná příčina této cévní novotvorby není známa, ale vědci se domnívají, že za ní může stát selhání v odstraňování odpadu – což by také vysvětlovalo, proč vlhké AMD často následuje po suché formě. Tyto nové cévy brání přísunu živin do makuly, což vede k degeneraci tyčinek a čípků. Výzkumy navíc naznačují, že zánět hraje významnou roli ve vývoji vlhké formy AMD.

Moderní západní strava, bohatá na průmyslově zpracované potraviny, by mohla být hlavní příčinou vzniku AMD. Jedna studie z roku 2017, která analyzovala údaje z 25 zemí, prokázala souvislost mezi zvýšenou konzumací cukru a vícenenasycených rostlinných olejů a vyšším výskytem AMD v horizontu 30 až 40 let od jejich masivnějšího rozšíření. Pokud je příjem cukru střední, ale příjem škodlivých rostlinných olejů nízký, výskyt AMD zůstává nízký. Výsledky této studie podporují teorii, že průmyslově zpracované, nutričně chudé a potenciálně škodlivé potraviny významně přispívají ke vzniku věkem podmíněné makulární degenerace.

Jaká jsou stádia makulární degenerace?

Vlhká forma AMD se za samostatné stádium nepovažuje – je chápána jako pokročilá fáze makulární degenerace. Naproti tomu suchá forma AMD má tři různá stádia. Pokud člověk nemá žádné drúzy nebo pouze pět až patnáct malých drúz o průměru menším než 63 mikronů, o makulární degeneraci zatím nejde.

Jednotlivá stádia suché AMD jsou následující:

• Rané stádium: Pro ranou suchou AMD je typické více než 15 malých drúz nebo méně než 20 středně velkých měkkých drúz (63–124 mikronů v průměru), případně pigmentové abnormality. Toto stádium zpravidla nevyvolává žádné příznaky, což ztěžuje jeho odhalení.
• Střední stádium: Střední suchá AMD je charakterizována přítomností alespoň jedné velké drúzy (nad 125 mikronů), velkého množství středně velkých drúz nebo výskytem geografické atrofie mimo centrální oblast makuly (tzv. foveu). U některých lidí se neprojevují žádné příznaky, jiní mohou pociťovat mírné obtíže, jako je rozmazané centrální vidění nebo potíže s viděním za šera.
• Pokročilé stádium: Pokročilá (nebo také pozdní) AMD zahrnuje geografickou atrofii zasahující foveu nebo vlhkou formu AMD. Geografická atrofie se s časem zhoršuje a obvykle postihuje obě oči. U lidí, kteří mají onemocnění v jednom oku, hrozí vyšší riziko vzniku vlhké formy v druhém oku. Jedním z běžných příznaků suché AMD je vnímání rovných čar jako zvlněných – pokud tento příznak zaznamenáte, okamžitě vyhledejte očního lékaře, neboť může jít o známku pozdní fáze onemocnění.

Kdo je ohrožen makulární degenerací?

Mezi hlavní rizikové faktory pro vznik AMD patří:

• Věk: Věk je nejvýznamnějším rizikovým faktorem. Vyšší riziko mají lidé ve věku 50 let a více.
• Rasa: Studie z roku 1999 zjistila, že ačkoli se drúzy vyskytují u osob bílé i černé pleti nad 40 let, těžší formy věkem podmíněné makulopatie a pozdní AMD jsou častější u starších bělochů. Rovněž raná forma AMD se vyskytuje častěji u lidí evropského původu než u Asiatů, avšak pozdní forma má v obou skupinách podobnou četnost.
• Světlá barva očí
• Pohlaví: AMD postihuje ženy i muže přibližně stejně často. Vzhledem k tomu, že ženy mívají delší průměrnou délku života, bývají diagnostikovány častěji.
• Strava bohatá na nasycené tuky
• Zvýšená hladina HDL cholesterolu: Analýza Rotterdamské studie z roku 2004 ukázala, že vyšší hladina HDL (tzv. „dobrého“) cholesterolu – nikoli však celkového cholesterolu – souvisí se zvýšeným rizikem AMD.
• Obezita: Analýza z roku 2001, která sledovala 2 584 účastníků, zjistila, že obézní osoby mají o 129 procent vyšší riziko rozvoje pokročilé AMD a o 54 procent vyšší pravděpodobnost pigmentových abnormalit než lidé s normální hmotností.
• Kouření: Kuřáci mají až čtyřikrát vyšší riziko rozvoje makulární degenerace než nekuřáci. Pokud kuřák zároveň nese běžný gen spojený s AMD, riziko se zvyšuje až dvacetinásobně. Analýza studie European Eye (EUREYE) z roku 2007 ukázala, že současní kuřáci mají 2,6× vyšší riziko vzniku vlhké AMD a 4,8× vyšší riziko vzniku pokročilé suché AMD než nekuřáci.
• Zdravotní stav: Osoby s vysokým krevním tlakem mají téměř dvojnásobné riziko vzniku AMD oproti těm, kteří mají tlak v normě. Zvýšené riziko mají i lidé s kardiovaskulárními onemocněními.
• Rodinná anamnéza: Přibližně 15 až 20 procent osob s AMD má blízkého příbuzného (např. rodiče, sourozence nebo dítě), který onemocněním také trpí.
• Dlouhodobé vystavení slunečnímu záření
• Genetické faktory: Mezi příklady patří geny ABCA4, RS1 a BEST1. S AMD jsou spojeny i určité genetické varianty v tzv. komplementovém systému imunitního systému – například známá varianta Y402H v genu CFH (complement factor H).
• Nedostatek antioxidantů
• Dlouhodobé užívání některých léků: Analýza studie EUREYE z roku 2012 ukázala, že časté užívání aspirinu souvisí s vyšším výskytem rané i pokročilé vlhké formy AMD – riziko roste s frekvencí užívání. Zvýšené riziko mají i lidé, kteří pravidelně užívají antacida.
• Stres: Stres může přispívat ke zvýšené míře zánětu, a jelikož je AMD zánětlivým onemocněním, může tento faktor přispívat ke zhoršení stavu.
• Sedavý způsob života
• Těžká krátkozrakost (myopie): Vyšší výskyt těžké myopie byl zaznamenán u bělochů, východních Asiatů (např. Číňanů a Japonců) a aškenázských židů.

Jak se makulární degenerace diagnostikuje?

Některé příznaky makulární degenerace mohou připomínat jiná oční onemocnění. Oční lékař proto pravděpodobně provede několik vyšetření, aby vyloučil jiné možné příčiny a potvrdil přítomnost makulární degenerace.

Prvním krokem bývá test zrakové ostrosti, při kterém se pomocí standardní oční tabule hodnotí, jak ostře pacient vidí na různé vzdálenosti.

Zorné pole označuje rozsah celého prostoru, který dokážete vidět při soustředění zraku na jeden bod. Test zorného pole měří rozsah vidění každého oka a sleduje případné ztráty zraku v čase. Pomáhá odhalit slepé skvrny a určit jejich velikost a tvar, což může napovědět, zda za zhoršením vidění stojí oční onemocnění nebo poruchy mozku.

Existuje více typů testů zorného pole. K diagnostice časných stádií věkem podmíněné makulární degenerace se často používá Amslerova mřížka.

Amslerova mřížka je jednoduchý test centrálního zorného pole, tvořený pravidelnou mřížkou čtverců. Pacient si zakryje jedno oko a zaměří pohled na středový bod – následně  popíše, zda některé části mřížky vypadají zvlněné, rozmazané nebo chybějící. Tento test si lidé s makulární degenerací často provádějí sami doma. Ačkoli je jednoduchý, je velmi účinný při sledování změn vidění a doporučuje se také jako preventivní pomůcka pro osoby starší 60 let.

Mezi další vyšetření patří:

• Mikroperimetrie: Mikroperimetrie je test zorného pole, který kombinuje měření funkce zrakového pole (perimetrie) s obrazovým zobrazením sítnice. Tím se daří přesně mapovat odpověď na zrakové podněty v konkrétních oblastech sítnice. Tato kombinace funkčních a strukturálních dat umožňuje lépe posoudit kvalitu vidění u onemocnění, jako je makulární degenerace. Mikroperimetrie pomáhá odhalit centrální slepé skvrny a propojit sníženou citlivost makuly se závažností a postupem onemocnění.
• Fundoskopie: Také nazývaná oftalmoskopické vyšetření, používá oftalmoskop nebo zvětšovací čočku se světlem k vyšetření zadní části oka – včetně sítnice a očního nervu. Zornice bývají rozšířeny pomocí kapek, aby měl lékař lepší přístup k sítnici. Poškození sítnice lze fundoskopií často zachytit ještě dříve, než se objeví jakékoli příznaky.
• Fluorescenční angiografie sítnice (FFA): Známá také jako fluoresceinová angiografie, je považována za zlatý standard v detekci novotvorby cév způsobené AMD. Při tomto vyšetření se pacientovi rozšíří zornice a do žíly na paži nebo ruce se aplikuje fluoresceinové barvivo. Jakmile se barvivo rozšíří cévami sítnice, pořizují se snímky, které odhalují přítomnost abnormálních cév nebo poškození pod sítnicí. Vyšetření je neinvazivní a nedochází při něm k přímému kontaktu s okem.
• Angiografie s indokyaninovou zelení (ICGA): Při tomto vyšetření se do žíly vstřikuje barvivo zvané indokyaninová zeleň, které se používá k posouzení průtoku krve v cévnatce – vrstvě krevních cév pod sítnicí. Jakmile barvivo dosáhne cévního řečiště oka, pořizují se snímky zaznamenávající tok krve.
• Autofluorescenční zobrazování: Toto vyšetření využívá přirozenou fluorescenci sítnice k hodnocení zdraví a aktivity pigmentového epitelu sítnice (RPE). Oční lékař osvítí sítnici modrým světlem, které způsobí, že určité buněčné struktury začnou fluoreskovat – bez nutnosti podání barviva. Výsledný černobílý obraz zachycuje typické vzorce aktivity RPE a ukazuje rozsah a rozložení geografické atrofie. Oblasti atrofie se na snímku jeví tmavší (kvůli úbytku pigmentových buněk), zatímco jejich okraje mohou být mírně jasnější.
• Optická koherentní tomografie (OCT): OCT je neinvazivní zobrazovací metoda, která vytváří podrobné příčné řezy sítnice. Využívá paprsky světla k měření tloušťky sítnice, rozsahu a objemu drúz, což pomáhá včas odhalit a diagnostikovat onemocnění sítnice – bez použití rentgenového záření. Vyšetření je bezbolestné a považuje se za jednodušší, rychlejší a bezpečnější než fluorescenční angiografie.
• Barevná fotografie očního pozadí: Tato metoda využívá speciální kameru k zachycení barevného snímku vnitřního povrchu oka. Pomáhá dokumentovat průběh makulární degenerace a sledovat její vývoj v čase.

Jaké komplikace může makulární degenerace způsobit?

Mezi možné komplikace věkem podmíněné makulární degenerace (AMD) patří:

• Právní definice slepoty: Bez léčby může AMD vést ke ztrátě zraku odpovídající právní definici slepoty (zraková ostrost horší než 20/200) v postiženém oku.
• Subretinální neovaskularizace: Jde o stav, kdy se pod sítnicí začnou tvořit nové krevní cévy. Ty mohou vést k odchlípení sítnice (akutní stav vyžadující okamžité ošetření) nebo k jizvení. Významně snižuje šanci na zachování centrálního vidění a vyskytuje se asi u 20 procent případů AMD. Často se opakuje i navzdory léčbě, jako je například laserová terapie.
• Charlesův Bonnetův syndrom: Výskyt halucinací v důsledku ztráty zraku je znám jako Charlesův Bonnetův syndrom. Až 50 procent lidí s makulární degenerací může v určité fázi zažít zrakové halucinace. Tento jev se zpravidla pojí s výrazným zhoršením zraku.
• Deprese: U osob diagnostikovaných s AMD je vyšší riziko vzniku deprese, zejména pokud jim nemoc výrazně ztížila běžné fungování.
• Atrofie sítnice: U těžké myopie dochází k prodloužení oční bulvy, což sítnici napíná, ztenčuje a může vést k jejímu poškození, tzv. atrofii, a následné ztrátě zraku.

Jaké jsou možnosti léčby makulární degenerace?

Makulární degenerace není vyléčitelná, ale dostupné léčby mohou zpomalit její postup. Pokud se neléčí, může zrak dále slábnout.

Níže jsou uvedeny léčebné možnosti pro suchou a vlhkou formu AMD – pro jiné typy makulární degenerace zatím léčba neexistuje.

Suchá forma AMD

I když neexistuje žádná léčba, která by suchou AMD vyléčila, její průběh bývá pomalý, takže mnoho pacientů si i při zhoršeném vidění uchovává samostatnost. I přesto je důležité pravidelné sledování, aby bylo možné včas odhalit přechod do pokročilého stadia nebo do vlhké formy. V určitých stádiích jsou k dispozici tyto možnosti:

• Doplňky stravy AREDS / AREDS 2: Osobám s pokročilou nebo střední AMD v alespoň jednom oku se doporučuje užívat doplňky stravy podle studií AREDS a AREDS 2. Forma AREDS 2 obsahuje denní dávky: 500 mg vitamínu C, 400 IU vitamínu E, 80 mg oxidu zinečnatého, 2 mg oxidu měďnatého, 10 mg luteinu, 2 mg zeaxantinu a 1 gram omega-3 mastných kyselin. Původní složení AREDS obsahuje beta-karoten, který může u kuřáků zvýšit riziko rakoviny plic – osoby s kuřáckou anamnézou by měly volit AREDS 2.
• Pomůcky pro zrak: K dispozici je řada zrakových pomůcek, například lupy, nástroje pro zvýšení kontrastu a barev, hodiny s velkým displejem, knihy s velkým písmem, čtecí stojany, brýle proti oslnění, lampičky na úkoly nebo volnočasové pomůcky, jako jsou hrací karty a domino s velkým písmem.
• Rehabilitace zraku: Programy rehabilitace zrakového postižení pomáhají lidem osvojit si dovednosti potřebné pro každodenní život a zlepšit samostatnost i pohyblivost.
• Léky: V roce 2023 schválil Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) dva nové léky na pokročilé suché AMD – pegcetacoplan a avacincaptad pegol. Jedna studie ukázala, že měsíční podávání pegcetacoplanu zpomalilo progresi geografické atrofie o 21 %, zatímco avacincaptad pegol zpomalil průběh o 14 %.
• Ergoterapie (pracovní terapie): Pomáhá lidem s omezeným zrakem zvládat každodenní úkoly.

Vlhká forma AMD

Pro vlhkou formu existuje více možností léčby, které mohou zpomalit postup nemoci, zabránit další ztrátě zraku a v některých případech i částečně obnovit zrak. Patří mezi ně:

• Léky typu anti-VEGF: VEGF (vaskulární endotelový růstový faktor) stimuluje růst nových cév. U vlhké AMD však dochází k jeho nadměrné produkci, což vede k nekontrolovanému růstu cév v oku. Léčba anti-VEGF tyto účinky tlumí a může tak zastavit nebo i zvrátit ztrátu zraku. Léky se podávají injekčně přímo do oka a představují základní metodu léčby vlhké AMD. Protože mají jen dočasný účinek, většina pacientů potřebuje opakovaná podání. Mezi běžné léky patří aflibercept, bevacizumab, brolucizumab, faricimab a ranibizumab.
• Fotodynamická terapie: Při tomto postupu se do žíly aplikuje látka verteporfin, která se dostane do cév v oku. Následně se aktivuje laserem, což pomáhá omezit únik tekutiny z cév.
• Laserová fotokoagulace: Pomocí laseru se utěsňují prosakující cévy a zabraňuje se jejich dalšímu růstu. Procedura vytváří drobné popáleniny na sítnici, které pomáhají abnormality odstranit a stabilizovat zrak.
• Laserová operace: Tento zákrok je považován za krajní řešení u pacientů, u nichž selhaly jiné terapie. Cílem je uzavřít abnormální cévy, které nadále prosakují. Operace však neobnoví ztracený zrak a může vést k jizvám nebo slepým místům.
• Chirurgické odstranění cév: Ve vzácných případech může být chirurgické odstranění abnormálních cév poslední možností léčby.
• Levodopa (L-DOPA): Tento lék, běžně užívaný k léčbě Parkinsonovy choroby, je prekurzorem dopaminu a jeho užívání bylo spojeno se sníženým výskytem nově vzniklé vlhké AMD. Pilotní studie z roku 2021 ukázala, že levodopa snižuje množství tekutiny v sítnici, oddaluje potřebu anti-VEGF injekcí a zlepšuje zrakové výsledky. Po šesti měsících došlo u obou sledovaných skupin ke zlepšení zraku – průměrně o 4,7 až 4,8 písmen na zrakové tabuli – a potřeba injekcí se snížila o 52 % v jedné ze skupin.

Jak ovlivňuje psychické nastavení průběh makulární degenerace?

Psychický stav může mít významný vliv na průběh i zvládání makulární degenerace.

Jak už bylo zmíněno, stres zvyšuje zánět v těle, což je jeden z faktorů, které urychlují postup AMD. Negativní psychické nastavení – chronický stres, úzkost nebo deprese – tak může přispět ke zhoršení zánětlivých procesů a zrychlit postup onemocnění.

Naopak pozitivní přístup může podpořit ochotu pacienta dodržovat léčebná doporučení a zároveň ho motivovat ke zdravějším návykům, které zpomalují průběh nemoci.

Pozitivní nastavení také často souvisí s bohatšími sociálními vazbami. Sociální podpora pomáhá lidem vyrovnat se s chronickými onemocněními, jako je AMD – poskytuje emocionální oporu, praktickou pomoc a pocit sounáležitosti, což celkově přispívá k lepším zdravotním výsledkům.

Jaké existují přírodní přístupy k léčbě makulární degenerace?

Níže uvedené přístupy jsou předmětem výzkumu – před jejich použitím se poraďte se svým očním lékařem nebo odborníkem na výživu.

1. Léčivé rostliny

• Šafrán: Systematický přehled z roku 2021 ukázal, že šafrán – nejdražší koření světa – může chránit světločivné buňky sítnice před poškozením světlem. Studie z roku 2024 zjistila, že doplňky stravy s obsahem šafránu mohou u pacientů s AMD mírně zlepšit funkci zraku, a to i u těch, kteří již užívají doplňky AREDS. Vědci se domnívají, že při dlouhodobém užívání by účinky mohly být výraznější.
• Ginkgo biloba: Přehled dvou studií z roku 2013 naznačuje, že extrakt z ginkgo biloby může zlepšovat zrak u pacientů s AMD. Účinek může souviset se zlepšením průtoku krve, blokováním faktorů aktivujících krevní destičky a ochranou buněčných membrán před volnými radikály.
• Kurkuma: Kořen kurkumy, běžně užívaný v jihoasijské kuchyni, obsahuje látku kurkumin, která je známá pro své protizánětlivé a antioxidační účinky. V léčbě očních onemocnění může snižovat úmrtnost gangliových buněk, tlumit produkci VEGF a omezovat cévní dysfunkci. Meta-analýza z roku 2022 ukázala, že kurkumin snižuje škodlivé volné radikály, potlačuje zánětlivé bílkoviny a podporuje ochranné mechanismy v buňkách.
• Resveratrol, quercetin a kurkumin: Ve studii z roku 2023 bylo 25 pacientům se suchou AMD podávány buď perorální kombinace RQC (resveratrol, quercetin, kurkumin), samotný kurkumin, nebo žádný doplněk. Po roce došlo u skupiny RQC k poklesu objemu drúz v průměru o 10 %, zatímco u skupiny s kurkuminem o necelá 4 %.

2. Strava

• Středomořská dieta: Systematický přehled z roku 2022 opakovaně potvrzuje, že středomořský styl stravování snižuje riziko vzniku AMD i jejího přechodu do pokročilých stadií. Důraz se klade na rostlinnou stravu a zdravé tuky.
• Ketogenní a nízkobílkovinná dieta: Tyto výživové přístupy jsou zkoumány v souvislosti s neurodegenerativními a sítnicovými onemocněními. Studie na zvířatech z roku 2020 naznačila, že tyto diety mohou ovlivnit přeměnu světla na elektrické signály (fototransdukci) a snížit hladinu sérového albuminu, což by mohlo mít ochranný efekt.
• Mastné ryby: DHA a EPA – omega-3 mastné kyseliny obsažené v rybách – mohou chránit sítnici a zpomalit či zabránit vzniku AMD. Studie z roku 2008, která sledovala 2 275 starších osob, ukázala, že konzumace tučných ryb alespoň jednou týdně snížila riziko vlhké formy AMD zhruba na polovinu oproti méně časté konzumaci.

3. Doplňky stravy

Kromě AREDS formule mohou pomoci i tyto doplňky:

• Astaxanthin: Silný antioxidant z karotenoidové řady, přezdívaný „super vitamín E“, je 500× účinnější než vitamín E. Studie naznačují, že astaxanthin má příznivý vliv na zdraví očí, včetně makulární degenerace.
• Vitamín D: Podle přehledu z roku 2017 je nedostatek vitamínu D spojen s vyšším rizikem všech forem AMD. Jiná studie z téhož roku (2 146 účastníků) ukázala, že osoby s nejvyšším příjmem vitamínu D měly o 40 % nižší riziko zhoršení onemocnění než ti s nejnižším příjmem.
• Melatonin: Studie publikovaná v červnu zjistila, že suplementace melatoninem snížila riziko vzniku AMD o 58 % a přechodu ze suché na vlhkou formu o 56 %. Autoři ale upozorňují, že nelze potvrdit příčinnou souvislost – lidé užívající melatonin mohli mít i zdravější životní styl.

4. Akupunktura

Meta-analýza z roku 2023 naznačila, že akupunktura – samostatně nebo v kombinaci s jinou léčbou – může zlepšit zrakovou ostrost a snížit centrální tloušťku makuly. Kvalitní důkazy však zatím chybí.

Pilotní studie z téhož roku dospěla k závěru, že akupunktura může být alternativní možností podpůrné léčby u pacientů se suchou formou AMD.

Jak mohu makulární degeneraci předcházet?

Ačkoli vzniku AMD nelze zcela zabránit, některá preventivní opatření mohou snížit riziko jejího rozvoje:

• Zvýšit příjem luteinu a zeaxantinu: Analýza AREDS z roku 2007 (4 519 účastníků ve věku 60–80 let) ukázala, že vyšší příjem těchto karotenoidů souvisí s nižším výskytem vlhké AMD, geografické atrofie i velkých drúz. Lutein obsahují např. žloutky, listová zelenina, červené hrozny, žlutá kukuřice a hrášek. Zeaxantin najdeme kromě zeleniny i v kustovnici, pistáciích a cuketách.
• Jíst dostatek ovoce a zeleniny: Antioxidanty a další látky v ovoci a zelenině chrání tělo před účinky volných radikálů.
• Nekouřit: Riziko AMD se po odvykání snižuje a po 20 letech je srovnatelné s rizikem u celoživotních nekuřáků.
• Pravidelně cvičit a udržovat zdravou hmotnost
• Chrání oči před nadměrným slunečním zářením
• Léčit přidružená onemocnění, např. vysoký tlak či cukrovku
• Pravidelné oční kontroly: Vzhledem k tomu, že časná AMD nemusí mít příznaky, je důležité chodit na preventivní oční prohlídky – zejména pokud spadáte do rizikové skupiny.

–ete–