Telefon zazvonil. Toho rána bylo v Binzhou, poblíž zálivu Pochaj v severovýchodní Číně, chladno. Dva dny před lunárním Novým rokem se rodiny scházely dohromady. Qi Guanmei však nemohla očekávat, že její dcera přijde na návštěvu. Ještě dlouho ne.
Zvedla telefon.
„Mami,“ ozval se známý hlas. Když naslouchala vzlykům na druhém konci, po tvářích jí stékaly slzy. Bylo to poprvé po měsících, co slyšela hlas své dcery. Nemohly mluvit. Jen plakaly.
Nikdy už spolu nepromluvily ani slovo.
Qi bolest neunesla. Zhroutila se na podlahu s mrtvicí a krátce nato byla prohlášena za mrtvou. Její dcera přitom nebyla zločincem, přesto seděla ve vězení. Spravedlnost neexistovala. Jen muka.
Psal se rok 2006. O čtyři měsíce dříve byla dcera Qi, Sun Dongxia, odsouzena k pěti letům vězení za držení literatury o Falun Gongu – duchovní praxi, kterou čínský komunistický režim brutálně pronásleduje.
Dcera Sun, Gong Xiaoyan, se v rozhovoru pro Epoch Times podělila o příběh své rodiny – o desetiletí tragédií způsobených pronásledováním, které přesto nedokázalo zlomit jejího ducha. Ve svém domově v severní části státu New York podpořila své vyprávění dobovými články a fotografiemi.
„Dobrý život“
Gong vyrůstala v pohodlí privilegované vrstvy čínského režimu. Její otec byl plukovníkem Lidové osvobozenecké armády, tedy vojenských sil Komunistické strany Číny (KS Číny). Matka pracovala na propagandistickém oddělení státního podniku – zaměstnání dobře placené a s malým množstvím práce, říká Gong.
„Nebyli jsme bohatí, ale měli jsme dost peněz na to, abychom žili dobrý život,“ vypráví. O skutečné povaze režimu, v němž žila, prý tehdy neměla tušení.
„Mysleli jsme si, že vláda je dobrá,“ uvádí. „Milovali jsme naši zemi a milovali jsme KS Číny, protože takto nás od dětství vychovávali.“
U důstojníka otcovy hodnosti se očekávalo, že nashromáždí značný majetek tím, že bude svůj vliv směňovat za peníze a výhody. Nebylo to jen běžné, dodává Gong, ale přímo norma.
Její otec byl však známý tím, že se do ničeho takového nikdy nepustil – od chvíle, kdy on a Sun začali v polovině 90. let praktikovat Falun Gong. Tato duchovní praxe, veřejně představena v roce 1992, se v Číně rychle rozšířila. Spojuje pomalá cvičení s učením založeným na principech pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Praktikující často uváděli zlepšení zdraví i morálky.
Gong vzpomíná, že její babička Qi přinesla knihu o Falun Gongu během návštěvy v jejich domově v Qingdau v roce 1995.
Oba rodiče ji přečetli během jediného dne.
Přestože byli členy KS Číny a tedy oficiálně ateisté, duchovní stránka Falun Gongu je silně oslovila, říká Gong.
„Byli nadšení.“
Jedné noci se její matka zeptala otce: „Četl jsi tu knihu?“
„Řekl, že ano. A ona: ‚Věříš tomu, co v ní stojí? Myslíš, že je to pravda?‘ A otec odpověděl: ‚Ano, je to pravda,‘“ popisuje Gong.
Jedna za druhou vznikaly v parku u jejich domu skupiny cvičících Falun Gong, až jich bylo pět. Další v jiných parcích. Desetiletá Gong chodila s matkou skoro každé ráno, hrála si, zatímco Sun cvičila, až se jednoho dne zeptala, zda mohou cvičit i děti. Od té doby praktikuje Falun Gong sama.
Zklamání
Gong si ničeho neobvyklého nevšimla až do dubna 1999. Tehdy byli v Tianjinu zatčeni někteří praktikující Falun Gongu, kteří upozornili na očerňující novinový článek.
Mnozí Číňané, kteří zažili kulturní revoluci, věděli, že mediální odsudky bývají signálem měnícího se politického větru. Znamenalo to, že režim se obrací proti Falun Gongu. Když zatčení vyvolalo další stížnosti, úřady v Tianjinu odkázaly lidi na odvolací úřad v Pekingu – jediné místo, kde mohou občané teoreticky podávat stížnosti na vládu.
„Nikdy jsem netušila, že vláda může svým lidem takto lhát. Všechno, co ve zprávách říkali, byla lež. Bylo to celé vymyšlené.“
– Gong Xiaoyan, praktikující Falun Gongu
Dne 25. dubna se v Pekingu před tímto úřadem shromáždilo asi 10 tisíc praktikujících. Policie je však zastavila a přesměrovala do ulic kolem komplexu Zhongnanhai, sídla vedení KS Číny. Tam stáli tiše, dokud k nim nepřišel tehdejší premiér Zhu Rongji, který pozval několik zástupců dovnitř k jednání. Když se vrátili, řekli, že záležitost byla vyřešena, a všichni odešli.
Rodina Gongových o tom nevěděla nic. Jen slyšeli, že někteří lidé byli zatčeni a situace se mění.
Pak přišel 20. červenec. Jako každý večer otec usedl v obýváku k sedmé hodině k televizním zprávám. Obvyklý půlhodinový pořad na hlavním kanálu CCTV – hlavní propagandistické stanici čínské komunistické strany. Ten večer však byl prodloužen na hodinu. Celý program se věnoval Falun Gongu.
„Nebyla tam žádná jiná témata, žádný jiný obsah,“ vzpomíná Gong.
„Stála jsem před televizí a dívala se celou hodinu. Spadla mi brada. Ani jsem se nepohnula.“
Pořad vykresloval praktikující Falun Gongu jako nebezpečné šílence, kteří chtějí zabíjet sebe i ostatní.
„Bylo mi tehdy 14 let. Byla jsem v šoku. Nikdy jsem netušila, že vláda může svým lidem takto lhát. Všechno, co ve zprávách říkali, byla lež. Bylo to celé vymyšlené,“ sdílí.
Rodina však ve Falun Gong víru neztratila. Rozhodli se podat odvolání u vlády v Qingdao.
„Hodně praktikujících tam šlo. Chtěli lidem ukázat, že Falun Gong je dobrý. Že to, co se objevuje v televizi, není pravda,“ vysvětluje Gong.
„Nikdo nás ale nepřijal ani s námi nemluvil.“
O několik měsíců později doprovázela matku k odvolání v Pekingu. Protože neznaly adresu, šly na náměstí Tchien-an-men a zeptaly se náhodného kolemjdoucího na cestu. Až později zjistily, že náměstí je plné policistů v civilu. Muž se tvářil, že jim pomáhá. Zavedl je k bílé dodávce a řekl, že je odveze do úřadu. Nastoupily. Uvnitř už sedělo několik lidí, další přistoupili. Dodávka je však odvezla na neznámé místo, nějaký úřad. Musely tam čekat několik hodin, než si je přišli vyzvednout úředníci z Qingdaa a odvezli vlakem domů.
Gong nevěděla, kdo ti lidé byli. Nepředstavili se. Sotva se na ně podívali.
„Chovali se k nám, jako bychom byli psychicky nemocní,“ poznamenává.
Převýchova
Od té doby byla rodina Gongových pod neustálým tlakem. Matku přeřadili na místo recepční a pravidelně ji předvolával nadřízený k „vzdělávání“. Cílem bylo přimět ji, aby s praxí Falun Gongu přestala.
Nejdůležitější „bylo zajistit, aby člověk nejel do Pekingu“, vysvětluje Gong.
„Protože pokud by máma odjela do Pekingu, všichni by přišli o peníze. Takže to neovlivnilo jen ji nebo jejího nadřízeného, ale celou firmu. Všichni by přišli o prémie.“
Samotná skutečnost, že mezi zaměstnanci je praktikující Falun Gongu, ohrožovala nadřízeného. Při povyšování by byl přeskočen, a mohl dokonce přijít o práci, doplňuje.
„Nadřízený i mnoho kolegů byli velmi milí lidé a snažili se jí pomoci. Chtěli ji chránit.“
„Byl to Úřad 610, kdo na ně vyvíjel tlak, takže s ní museli mluvit, dávat jí ‚vzdělávání‘ a hlídat, aby zůstala doma.“
„Sdělili: ‚Chtěli jsme se na tebe podívat, připadáš nám jako hodná dívka a myslíme, že se necháš přeměnit. Proto jsme tě přijali.‘“
– Gong Xiaoyan, praktikující Falun Gongu
Úřad 610 vznikl na začátku pronásledování jako mimoprávní policie po vzoru Gestapa s úkolem zničit Falun Gong. Zřídil si pobočky na všech úrovních státní správy a prostoupil celou společnost. Zadržení praktikující pravidelně čelili mučení, jak dokumentují lidskoprávní organizace i zprávy OSN. Nezávislá šetření ukázala, že značný, avšak těžko určitelný počet praktikujících byl zabit kvůli orgánům pro prudce se rozvíjející transplantační průmysl, který kolem roku 2000 v Číně náhle explodoval.
Opakovaně byla matka Gong posílána do tzv. převýchovných kurzů – formy mimoprávního zadržování běžné v prvních letech pronásledování. Nešlo o žádné obvinění, žádné dokumenty ani stanovené datum propuštění. Prostě ji odvezli na neznámé místo, obvykle maskované jako vládní kancelář. Tam byla vystavena intenzivnímu psychickému nátlaku. S dalšími praktikujícími musela sledovat propagandu zaměřenou proti Falun Gongu celé dny. Zadržení mohlo trvat dny i měsíce, bez návštěv a bez možnosti telefonovat.
„Mohli si vás tam držet, jak dlouho chtěli,“ podotýká Gong.
Protože otec často odjížděl na služební cesty na týden i měsíc, vracela se Gong někdy ze školy do prázdného bytu – matka mezitím zmizela v rukou režimu.
„Mé dospívání bylo plné strachu,“ říká.
Ani ve škole neměla klid. Nejméně jednou týdně ji podle vlastních slov vytáhli z hodiny na základní škole a učitelé se ji snažili „vzdělávat“ – přimět ji, aby se „přeměnila“, tedy vzdala se Falun Gongu. Někdy to trvalo 20 minut, jindy celé odpoledne. Někteří učitelé se snažili být milí, jiní křičeli.
„Říkali mi: ‚Pokud se nevzdáš své víry, žádná střední škola tě nevezme. Žádná škola tě nemůže přijmout.‘ Odpověděla jsem: ‚Vím to, ale stejně se své víry nevzdám,‘“ popisuje.
Nakonec ji na vysněnou školu přijali – s podmínkou.
„Sdělili: ‚Chtěli jsme se na tebe podívat, připadáš nám jako hodná dívka a myslíme, že se necháš přeměnit. Proto jsme tě přijali,‘“ vypráví.
„Vzdělávání“ pokračovalo i na střední škole, a to ještě intenzivněji. Několikrát týdně ji vytahovali z vyučování.
V hodinách politiky se objevovaly otázky o Falun Gongu, kde studenti museli papouškovat propagandu. Gong je nechávala prázdné.
Jednoho dne škola uspořádala při ranním vztyčování vlajky akci, při níž studenti podepisovali velký transparent odsuzující Falun Gong. Učitelé chtěli předejít trapné situaci, že by někdo podpis odmítl, a snažili se ji přesvědčit předem. Ona však odmítla. Nakonec ji nechali čekat ve třídě.
Navzdory všem zásahům do života se stala nejlepší studentkou školy. Vnímala, že někteří učitelé se na nátlaku podíleli neradi.
„Věděla jsem, že je tam hodně hodných lidí. Jen dělali svou práci. Nechtěli to dělat, ale museli.“
„Systém je táhne do pekla, aby proti své vůli dělali špatné věci,“ uvádí.
Když se blížila maturita, tlak sílil. Řekli jí, že ji žádná vysoká škola nevezme, dokud se nevzdá víry.
„Jít na vysokou je v podstatě jediný způsob, jak mít světlou nebo alespoň normální budoucnost. Když nejdete na vysokou, je to skoro jako konec. Člověk pak žije bídný život.“
Místní tajemník Komunistického svazu mládeže jí pohrozil, že ji vyhodí ze školy a pošlou do pracovního tábora.
Nakonec Gong povolila. Podepsala dokument, že Falun Gong už nebude praktikovat.
„To je jediná věc, které v životě nejvíc lituju,“ podotýká.
Tragédie
V roce 2005 byla Gong doma o letních prázdninách, než nastoupila na vysokou školu v Šanghaji. Jednoho dne rodiče navštívili přátele. Když odcházeli z bytu a chystali se domů, obklíčila je policie a zatkla. V matčině kabelce našli letáky o Falun Gongu. Byt policie prohledala.
Matku obvinili z „podkopávání výkonu zákona“ – obvyklého vykonstruovaného obvinění, které režim používá proti praktikujícím. Gong se domnívá, že otce poslali do převýchovného centra.
„O mém otci nikdo nevěděl, kde se nachází.“
Zkoušela to v jeho práci, ale vyhodili ji. Nakonec jí jiný praktikující Falun Gongu poradil, do kterého převýchovného centra ho mohli poslat. Gong tam chodila téměř denně. Dovnitř ji nepustili, ale zpočátku za ní vyšli dva vedoucí a promluvili si s ní. Neřekli však, jestli je tam její otec. Vytrvala. Po několika návštěvách personál připustil, že otec je v zařízení. Po dalších pár návštěvách jí dovolili setkat se s ním.
Když otce uviděla, okamžitě se rozplakala.
„Vlasy i vousy mu úplně zbělaly, během pár měsíců zestárl o dvacet let,“ říká. „Byla jsem v šoku. Sotva chodil. Třásly se mu ruce.“
Rodinný přítel s vysokými konexemi poslal na soud několik lidí, aby vyjednali mírnější zacházení, ale bez výsledku.
Během několika minut ji vystrčili ven.
Znovu už ho vidět nesměla, ale dál tam chodila.
„Chodila jsem tam každý den. Nepustili mě dovnitř. Ale seděla jsem u brány.“
Jednou ji otec spatřil z okna. Stačili si přes ulici zakřičet pár vět, než ho odtáhli pryč.
Když se ochladilo, přinesla pro otce teplejší oblečení. Později se dozvěděla, že se k němu nikdy nedostalo. Když si stěžoval, zmlátili ho tak, že mu poškodili vnitřní orgány. Po propuštění z nemocnice ho pustili domů.
Matce nepovolili žádný kontakt s rodinou. Jedině při jejím vykonstruovaném procesu ji mohli vidět. Odsoudili ji na pět let vězení. Rodinný přítel s vysokými konexemi poslal na soud několik lidí, aby vyjednali mírnější zacházení, ale bez výsledku.
„Ti lidé mají takovou moc, že i kdybyste někoho zabili nebo byli drogový dealer, dokážou vás z toho dostat. Mají všelijaké způsoby, jak vás dostat ven. Strávíte možná rok nebo dva ve vězení,“ tlumočí Gong slova známé. „Ale u Falun Gongu se nedá dělat nic. Nikdo s tím nic nezmůže.“
Gong tehdy nedokázala to, co se stalo, vstřebat. Ani neplakala. Až po čase uviděla ve zprávách v místních novinách článek o tom, že její matka a další praktikující byly odsouzeny. Tehdy to na ni dolehlo.
„Prostě jsem se rozplakala,“ zmiňuje.
„Babička plakala ještě hůř. Neunesla to. Strašně ji to bolelo. Svalila se na postel a neustále plakala, jako by jí pukalo srdce. V tu chvíli jsem si řekla: ‚Dobře, musím přestat plakat, protože je to pro babičku moc těžké.‘“
Krátce nato nastal čas odjet na vysokou. Děda s babičkou ji doprovodili na autobus. Snažila se držet, ale když je viděla odcházet, srdce ji bolelo. Babička za pár měsíců zhubla na polovinu.
Opět se rozplakala.
„Oblečení na ní viselo,“ sdílí.
„Všichni na mě koukali. Možná si mysleli, že se mi stýská po domově.“
Zanedlouho babičku postihla první mrtvice. Zotavovala se dobře, což sama přičítala cvičením Falun Gongu. Ale měla extrémně vysoký tlak a lékaři jí zakázali jakékoli rozrušení – v její situaci téměř nesplnitelné.
Na zimní prázdniny odjela Gong k prarodičům do Binzhou, několik hodin severozápadně od Qingdaa. Právě tehdy, 27. ledna 2006, přišel babičce první telefonát z vězení od Sun – a vzápětí zemřela.
Nový život
Během studia na vysoké škole se Gong neodvážila nikomu říci, že Falun Gong dál praktikuje. Zkoušela s přáteli o Falun Gongu mluvit, ale neprozrazovala, že cvičí sama. Každý měsíc jezdila matku navštívit do vězení. V roce 2007 absolvovala bakalářským titulem v oboru grafický design a nastoupila do práce v Šanghaji. Když byla Sun v roce 2009 propuštěna a za nucené práce ve vězení jí započetli rok, rozhodla se Gong odejít do zahraničí. Našla práci v čínské firmě v Nigérii a o rok později další v Botswaně.
„Vždycky jsem chtěla zkoušet různé věci a něco nového,“ říká. „Byla jsem nadšená, že uvidím, jak vypadá Afrika.“
Kontinent si zamilovala. Navzdory chudobě tam podle ní panovala radost a pocit svobody, který v Číně chybí.
Získala další místo u místní firmy v Jihoafrické republice. V roce 2011 se pak přestěhovala do San Francisca. Tam se seznámila se svým budoucím manželem. Vzali se v roce 2013. O pár let později se jim narodila dcera.
Matka za ní na několik měsíců přiletěla z Číny, aby jí pomohla. Když se však Sun vracela do Číny, pronásledování je zasáhlo znovu.
Poslední rána
V říjnu 2017 se otec Gong vydal navštívit přítele, rovněž praktikujícího Falun Gongu. Netušil, že policie přítele právě zatkla. Když přišel, zatkli i jeho. Doma provedli domovní prohlídku a zadrželi i Sun. Když se jí policisté ptali na materiály o Falun Gongu, které našli, popřela jakoukoli znalost a uvedla, že se právě vrátila z návštěvy dcery v zahraničí. Propustili ji a ona okamžitě odletěla z Číny a připojila se ke Gong ve Spojených státech.
„Jinak by ji znovu odvedli. Určitě by se z toho nedostala,“ tvrdí Gong.
Otce odsoudili na sedm a půl roku vězení. Gong a Sun se s ním snažily udržovat kontakt dopisy, ale trvalo to měsíce, než nějaký dorazil, poznamenává Gong.
„Všechny jeho dopisy musela kontrolovat policie. Nemohl psát, co chce. Musel psát: ‚Mám se tu dobře. Nedělejte si starosti.‘ Ale my jsme nevěděly, co se tam děje.“
V dubnu 2021 zavolal Gong příbuzný z Číny, že otec zemřel.
Oficiálně u něj propukla těžká hypertenze a zemřel na mrtvici. Rodina je přesvědčena, že zdravotní problémy způsobil režim a zneužívání.
„Byl to zdravý muž. Neměl žádnou nemoc.“
„Prach doby“
V čistém, upraveném domě na venkově v severní části státu New York, kde na pohovce leží nadýchané polštáře, působí Gong klidným, uvolněným dojmem. Jako žena v domácnosti se naplno věnuje své dceři. Smrtící zvůle komunistické Číny tu působí nekonečně vzdáleně.
Vzpomínky však zůstávají.
„Když prach doby padne člověku na hlavu, je to jako hora,“ cituje čínské úsloví. „Neohlížím se, jen když musím, protože je to příliš bolestné.“
„Celý národ byl oklamán. Lidé jsou nuceni činit rozhodnutí proti svému svědomí, aby byli v bezpečí.“
– Gong Xiaoyan, praktikující Falun Gongu
„Příběh mé rodiny je typickým příběhem milionů praktikujících Falun Gongu v Číně. Praktikující v našem okolí, kteří si svou víru udrželi i po začátku pronásledování, mají podobné nebo ještě tragičtější zkušenosti. Není to jen tragédie jednotlivce, ale i jeho rodiny a přátel. A co je důležitější, pronásledování zasáhlo všechny kolem nich – v komunitách, na pracovištích, ve školách, do všech koutů společnosti. Každý ve společnosti je nucen zaujmout postoj k Falun Gongu.
„Celý národ byl oklamán. Lidé jsou nuceni činit rozhodnutí proti svému svědomí, aby byli v bezpečí. Pronásledování Falun Gongu ze strany KS Číny vedlo k prudkému úpadku celkové morálky Číňanů a strhlo celý národ i jeho lid do pekla.“
–ete–
