26 let pronásledování: Příběhy přežití, útěku a osobního svědectví o útocích čínského režimu na Falun Gong

Shi Baohua otevřela oči. Ležela na nemocničním lůžku, ale netušila, jak se tam dostala.

Bylo však jasné, že je na tom špatně. Měla zlomenou páteř, několik zlomených žeber jí proniklo do plic, zápěstí měla zlomená a vykloubená a klíční kost nateklou a fialovou.

Její dcera Qin Lili jí řekla, že byla šest dní v kómatu po pádu z balkonu ve třetím patře. Shi si ale na nic takového nevzpomínala, natož aby měla v úmyslu něco podobného udělat.

Postupně se jí začaly vracet útržky vzpomínek. Psal se rok 2019. Týden předtím ji přijela navštívit dcera s manželem. Ale někdo je sledoval.

Přišla policie a jejího zetě odvedla. Dcera stihla zamknout dveře a snažila se s policií vyjednávat. Shi si vybavila, jak běžela do zadního pokoje, aby narychlo sbalila a ukryla tiskárny a již vytištěné materiály Falun Gongu. Pak už si nic nepamatovala.

Když pak Qin vešla do zadního pokoje, policie jí zablokovala cestu. Matka byla pryč. Shodili ji z balkonu? Až dodnes rodina neví, co se stalo.

Příběh Shi je jen kapkou v moři bezdůvodného útlaku v dnešní Číně – totalitním státě dohledu, kde vám za držení disidentské literatury hrozí roky vězení, časté mučení až na pokraj smrti, nebo rovnou zabití s následným prodejem orgánů tomu, kdo nabídne nejvíc.

Shi takový osud odmítla přijmout. Ačkoli byla ochrnutá, začala přemýšlet, jak z nemocnice uprchnout.

„Ještě jsem neměla úplně čistou hlavu, ale měla jsem silný pocit, že tam nesmím zůstat,“ řekla Shi pro Epoch Times.

Jenže na její nemocniční pokoj dohlíželi příslušníci Úřadu 610 – mimosoudní agentury podobné gestapu, která byla pověřena potlačováním skupiny Falun Gong – a stejný příkaz měli i lékaři.

Rodina počkala, až si příslušníci Úřadu 610 dají pauzu, a pak Shi odnesli z nemocnice. Nikdo je nezastavil.

Její zraněné tělo naložili do auta a odvezli ji do domu dcery v jiném městě. Během dvou měsíců se téměř úplně zotavila, což přičítá své víře a vytrvalosti v každodenním praktikování cvičení Falun Gongu podobných tchaj-ťi.

V té době už byla Shi zvyklá žít na útěku. Od roku 1999, kdy Komunistická strana Číny (KS Číny) zahájila pronásledování Falun Gongu, byla Shi zatčena pětkrát.

Epoch Times hovořily se Shi a dalšími praktikujícími Falun Gongu před 20. červencem, datem připomínajícím 26 let pronásledování této duchovní skupiny v Číně.

Režim neřídí žádný zákon

Pronásledování nedává žádný smysl, uvedla Shi a další lidé, kteří byli kvůli článku osloveni. Praktikující Falun Gongu si jen chtějí zacvičit a žít podle zásad pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Když se však tehdejší vůdce KS Číny Ťiang Ce-min dozvěděl, že Falun Gong praktikuje 70 až 100 milionů lidí – tedy víc, než kolik má strana členů – nařídil Falun Gong „vyhladit“.

Dne 20. července 1999 se desítky milionů zákona dbalých čínských občanů přes noc staly nepřáteli státu. Následovaly zprávy o hromadných zatýkáních, svévolném věznění a mučení. O několik let později několik nezávislých vyšetřování dospělo k závěru, že režim využívá vězněné praktikující Falun Gongu jako zdroj orgánů na vyžádání pro rychle rostoucí transplantační průmysl v Číně.

V roce 2009 začala rodina Shi tisknout materiály o Falun Gongu a jeho pronásledování a rozvážet je ostatním praktikujícím Falun Gongu, kteří je dále šířili. Shi nepoužívala mobilní telefon, protože si byla vědoma možností režimu sledovat komunikaci.

Přesto jejich tiskárenskou činnost nakonec policie odhalila. Jednoho dne v lednu 2016 vtrhli policisté do jejich bytu. Shi nebyla doma, ale Qin ano – zatkli ji přímo před očima jejího tehdy ročního syna.

Krátce předtím policisté sledovali Shi, když s kamarádkou, rovněž praktikující Falun Gongu, rozvážela propagační materiály. Obě se ve spěchu ukryly v domě jiné praktikující. Policisté byli těsně za nimi a měli s sebou sekeru na rozlomení zámku dveří.

„Když jde o Falun Gong, KS Číny nedodržuje žádné zákony. Lidi zatýkají a svévolně posílají do vězení,“ říká Shi. „Jsou stejní jako bandité.“

Mezi lety 2016 a 2024 se Shi stěhovala devatenáctkrát do šesti různých měst, vždy hledala místo s menším množstvím kamerového dohledu, nebo odlehlejší venkov.

Když policisté vtrhli do domu, Shi a její přítelkyně se protáhly oknem. Sundaly si boty, vyšplhaly na taškovou střechu stodoly a za pomoci souseda, který na druhé straně dvora naskládal dvě vratké židle, sklouzly po přibližně třímetrové zdi na druhou stranu. Sotva zmizely, uslyšely zmatené hlasy policistů, kteří nechápali, kam se obě poděly. Schovaly se do sousedovy kůlny, kde Shi drkotala zuby zimou a strachem, až do čtvrté hodiny ranní, kdy mohly uprchnout.

Od té chvíle se Shi skrývala. Během následujících osmi let se stěhovala devatenáctkrát do šesti různých měst, vždy hledala místo s menším množstvím kamerového dohledu, nebo odlehlejší venkov.

Protože nemohla předložit osobní doklady, aby na sebe neupozornila policii, pronajímala si skromné byty nebo venkovské domky načerno. Vláda jí přestala vyplácet důchod, a tak žila velmi skromně, aby jí úspory vydržely co nejdéle. Špenát byl levný, takže ho jedla celé měsíce. Někdy chodila na venkov do skleníků sbírat zeleninu, kterou farmáři vyhodili. Zimy byly obzvláště kruté, s minimálním vytápěním, protože se zdráhala utrácet peníze za uhlí.

Pomocí zahraničního softwaru obcházela internetovou cenzuru a posílala dceři občasné šifrované zprávy. Jednou či dvakrát ročně ji dcera navštěvovala – což i přes různá opatření představovalo velké riziko.

„Byl to hodně rozporuplný pocit – chtěla jsem být co nejblíž mámě, ale zároveň jsem věděla, že tím riskuji její bezpečnost,“ říká Qin a popisuje jejich život jako „partyzánský způsob přežívání“.

Přesto, jak sdílí říká Shi, ve strachu nežila. Díky pevné víře dál tiskla a šířila materiály Falun Gongu.

Stejným způsobem přežívá velké, ale těžko určitelné množství praktikujících Falun Gongu. Epoch Times vedly rozhovor s půl tuctem lidí se stejnými zkušenostmi.

Vymazáni ze společnosti

Hunter Wang byl nucen žít na útěku více než deset let poté, co byl v roce 2005 zatčen za praktikování Falun Gongu.

Policie mu tehdy zabavila občanský průkaz, čímž ho odřízla od velké části života v čínské společnosti.

Anonymita měla vždy jen krátké trvání, kdykoli se přestěhoval do nového bydliště. Místní výbor KS Číny pravidelně kontroloval situaci a vyžadoval předložení občanského průkazu. Když k tomu došlo, jedinou možností bylo znovu se přestěhovat.

Na začátku 21. století, vzpomíná Wang, bylo ještě možné nastoupit do vlaku bez předložení občanského průkazu. S rozmachem vysokorychlostních vlaků se však požadavky na průkaz totožnosti rozšířily. Nakonec bylo třeba dokládat občanku i při cestování autobusem. Při jízdě metrem se vyhýbal určitým hodinám, kdy bývali přítomni policisté, a neustále se rozhlížel, zda se někdo z nich nepohybuje v okolí.

Od rodičů se mu podařilo získat kopii občanského průkazu, díky čemuž mohl podepsat nájemní smlouvu. Ve většině případů ale kopie nestačila.

Aby mohl cestovat, hledal malé autobusové zastávky, kde kontroly občanských průkazů nebyly tak přísné. V roce 2015 musel Wang pětkrát změnit zaměstnání, protože neměl platný průkaz totožnosti. Žádat o nový občanský průkaz nepřicházelo v úvahu, protože režim ho považoval za uprchlíka.

Anonymita měla vždy jen krátké trvání, kdykoli se přestěhoval do nového bydliště. Místní výbor KS Číny pravidelně kontroloval situaci a vyžadoval předložení občanského průkazu. Když k tomu došlo, jedinou možností bylo znovu se přestěhovat.

Několik přátel, kteří byli zadrženi společně s ním, bylo později odsouzeno k trestu odnětí svobody v délce tří až osmi let. Wang měl dobře placenou práci a vychovával rodinu. Zároveň ale neustále žil v ohrožení.

„Mohou vás kdykoli připravit o všechno,“ konstatuje Wang pro Epoch Times.

Jednou šel na pracovní pohovor, když si všiml muže v černém, jak ho fotografuje. Pochopil, že ho možná sleduje, a raději se otočil a odjel taxíkem.

Kolem roku 2016 získal práci, která vyžadovala časté cestování, a Wang neviděl jinou možnost, než zariskovat a zažádat o nový průkaz totožnosti. Jakmile to udělal, policie mu začala znepříjemňovat život.

V roce 2018 uprchl z Číny do Spojených států spolu s manželkou a malým synem.

Odvaha

U čínského komunistického režimu stačí jako „zločin“ už samotné držení nebo šíření materiálů Falun Gongu, ale lidé, kteří pašují z Číny přímé důkazy o pronásledování, jako jsou fotografie, videa či oficiální dokumenty, bývají vystaveni ještě krutějším trestům.

V roce 2004 šokovaly svět snímky Gao Rongrong, šestatřicetileté ženy, kterou na pokraji smrti umučili v pracovním táboře Longshan, kde byla vězněna kvůli praktikování Falun Gongu. V květnu toho roku jí dozorce Tang Yubao více než sedm hodin opakovaně přikládal k obličeji elektrický obušek, až měla popálenou a znetvořenou tvář.

Liu Ziyu, která tehdy měla šestnáct let, si pamatuje, jak v srpnu toho roku vešla do nemocničního pokoje. Uvnitř i venku před pokojem hlídkovali policisté.

Když spatřila svou tetu, zůstala v šoku.

„Nikdy jsem neviděla někoho tak hubeného,“ uvádí Liu pro Epoch Times. Jen stěží se dokázala ovládnout. „Byla jen vrstvou kůže obalenou na kostře.“

Liu jako dítě svou tetu obdivovala. Podle jejích slov byla Gao jemná, trpělivá, tichá, inteligentní a vždy se snažila dělat věci co nejlépe. Byla jejím vzorem.

Nyní měla Gao po těle zavedené trubičky a tvář plnou ran. Otevřela oči a podívala se na Liu.

Liu utekla na záchod, aby její teta neviděla, že pláče.

„Nikdy jsem neviděla někoho tak hubeného. Byla jen vrstvou kůže obalenou na kostře.“

–  Liu Ziyu, neteř Gao Rongrong

Liu přespala v nemocnici a další den ráno se vrátila do Pekingu do školy, aniž by tušila, že to je naposledy, co svou tetu vidí.

Během návštěvy pronikly za Gao dvě její sestry s malým fotoaparátem. Gao souhlasila, aby tajně pořídily fotografie jejích zranění a pašovaly je z Číny jako důkaz o pronásledování. Všechny tři věděly, že tím přivolají hněv režimu.

Za pomoci nástrojů na prolomení čínského internetového bloku odeslaly fotografie na web Minghui.org, který dokumentuje pronásledování Falun Gongu.

Gao se podařilo s pomocí další praktikující Falun Gongu z nemocnice uprchnout. O několik měsíců později ji však policie znovu vypátrala a zatkla. V červnu 2005 byla Gao umučena k smrti.

Liu a její matka po zprávě o její smrti několik dní téměř nejedly.

Liu zůstala ve věku sedmnácti let sama, živila se instantními nudlemi a takto přežívala celé měsíce poté, co její matka byla nucena uprchnout z domova.

Úřady trvaly na kremaci těla a nutily rodinu podepsat příslušné dokumenty, přičemž jim vyhrožovaly vězením. Matku Liu a další tetu přiměly k útěku z domova. Její otec, který byl pracovně mimo město, se neodvážil vrátit domů.

Liu zůstala ve věku sedmnácti let sama, živila se instantními nudlemi a takto přežívala celé měsíce.

V neustálém strachu upadala někdy do deprese. Vzpomíná, jak často stála u okna a bezmyšlenkovitě hleděla na oblohu.

Kvůli spojení s případem zveřejnění důkazů o mučení Gao byla Liu zařazena na pekingský seznam osob, kterým je zakázáno cestovat. V roce 2007 získala příležitost studovat v Kanadě, ale na letišti jí nebylo umožněno opustit Čínu s odůvodněním, že „porušila státní zákon“. V té době už musela opustit i svou školu v Číně. Její šance na vyšší vzdělání byly prakticky zničeny.

Po mnoha neúspěšných pokusech se Liu o pět let později podařilo uprchnout do New Yorku.

Dnes je Liu Ziyu sedmatřicet let – je tedy ve stejném věku, ve kterém byla zabita její teta Gao. Mnohokrát se zamýšlela, jak by obstála na místě své tety. Udělala by totéž?

A pokaždé došla ke stejné odpovědi.

„Falun Gong není špatný a pravdivost, soucit a snášenlivost nejsou špatné,“ podotýká Liu.

Pokud dělá správnou věc, pokračovala Liu, pak nemůže „ustoupit útlaku zla“.

„Mohou zničit mou rodinu, mohou zničit mou budoucnost, mohou zničit můj život, mohou zničit všechno, co mám, ale jediná věc, kterou mi nemohou vzít a kterou nemohou zničit, je moje víra.“

Dívat se ke hvězdám

Pro praktikující žijící pod komunistickým režimem znamená udržet si svou víru v mnoha případech nutnost odloučit se od blízkých.

He Zhiwei uprchla ze svého domova během vlny zatýkání praktikujících Falun Gongu v roce 2001. Svou dceru Feng Xiaoxin, které tehdy bylo 13 let, téměř neviděla po následujících dvanáct let.

Kolem čínského Nového roku v roce 2002 zavolala své dceři. Telefon byl však odposloucháván a krátce nato zatkli její matku a její dceru.

Když její telefonáty zůstávaly bez odpovědi, pochopila, že se něco stalo. Po zjištění, že zatkli její matku a dceru, několik nocí nespala a jen plakala.

„Byla ještě tak malá,“ říká He. „Jako matka jsem nemohla být s ní, když mě nejvíce potřebovala.“

O několik let později se He pokusila vrátit domů, jenže byla zatčena a poslána na rok do vězení.

Říká, že byla přivázaná k židli a kamerou byla sledována při každém pohybu, dokonce i při vykonávání potřeby.

Policie ji obvinila, že opustila svou rodinu.

„Ale kdo to způsobil?“ podotýká. „Chtěla jsem si plnit povinnosti matky, ale neměla jsem jak.“

V roce 2012 byla He znovu zatčena a poslána do pracovního tábora. Jako praktikující Falun Gongu jí dozorci zabavovali dopisy, ale jeden soucitný vězeň jí jednou tajně předal dopis od její dcery. Byla to kresba matky sedící na hoře, dívající se na oceán, nad hlavou svítily hvězdy.

Hvězdy symbolizovaly naději. „Chtěla, abych si pamatovala hvězdy a zachovala si naději v srdci,“ sdílí He Zhiwei. „Hodně mi to pomohlo.“

Modlitba za pomoc

Praktikující Falun Gongu, kteří poskytli rozhovor pro tento článek, sdíleli řadu příběhů o tom, jak jen těsně unikli zatčení nebo věznění. Často byly okolnosti tak nepravděpodobné, že to přičítali božské pomoci.

Shi zažila několik takových situací.

Jednou přespávala u přítelkyně. Té noci se přítelkyně, rovněž praktikující Falun Gongu, nevrátila domů, jak bylo plánováno. Když hodiny odbily jedenáctou večer, Shi znervózněla. Rychle přemístila všechny materiály Falun Gongu do sklepní komory.

Ukázalo se, že přítelkyně byla zatčena. Druhý den, když Shi odešla na pochůzky, přišla policie a prohledala byt, ale nic nenašla. Přítelkyně byla později propuštěna.

Během pandemie covidu-19 bylo město, kde Shi žila, uzavřeno na celý měsíc. Bez předložení dokladů totožnosti by se nedokázala dostat přes kontrolní stanoviště ani vstoupit do své budovy. Naštěstí přítelkyně, u které přebývala, pracovala v supermarketu a dokázala pro obě zajistit dostatek jídla.

Dostat se z Číny také nebylo snadné. V roce 2024 odjela rodina Shi na jih do jiné provincie, protože věděli, že přes letiště v jejich domovském městě by pravděpodobně odjet nemohli. Přesto jim byl nástup na let zablokován.

„Nemůžete odjet. Nevíte snad, co je s vámi špatně?“ řekli jim policisté. Vzali jim telefony a oznámili, že čekají na instrukce od Úřadu 610.

Zatímco dcera a zeť se snažili s policií vyjednávat, Shi se tiše modlila. Po hodině zadržování a výslechů policie povolila. Rodina doslova v poslední minutě proběhla branou, když už se zavíraly dveře letadla.

Pátého dne čínského Nového roku získala rodina Shi svobodu a opustila čínské břehy směrem do Spojených států.

Útěk

Pro praktikující Falun Gongu bývá obtížné vycestovat do zahraničí. Režim je vnímá jako svědky pronásledování, kteří mají informace, jež by mohly poškodit obraz Číny v zahraničí.

Není však zcela jasné, jak přesně funguje seznam osob se zákazem cestování. Někteří věří, že časem z tohoto seznamu zmizí. Jiní se domnívají, že kromě celostátního existují i místní seznamy. Zdá se také, že při různých reorganizacích databází dochází ke ztrátám údajů. Možná někteří lidé uniknou i kvůli obyčejné byrokratické nepořádnosti.

Ti, kterým je znemožněno odjet běžnými cestami, se někdy uchýlí k zoufalému řešení – útěku přes hranice do Barmy a následně do Thajska.

Po propuštění z vězení v roce 2013 se He Zhiwei během čtyř měsíců stěhovala čtyřikrát, aby se vyhnula pronásledování. Nakonec se rozhodla uprchnout i s dcerou.

„Bez dokladů, stále čelící zatčení – už jsem takhle dál žít nechtěla,“ dodává.

Sebraly všechny peníze v hotovosti, které mohly sehnat, schovaly je do speciálních kapes všitých do kalhot a vyrazily autobusem do Jinghongu, města v jižní Číně, v provincii Yunnan, přibližně 1 600 kilometrů od domova, poblíž hranic s Laosem a Barmou. Přespávaly v takzvaných „černých“ hotelích, jednou je málem udal zaměstnanec hotelu policii, a nakonec se s pomocí tří převaděčů během šesti dnů dostaly přes obě hranice.

Aby se dostaly do Thajska, musely v noci za deště a po kluzké hoře prosekávat cestu hustým porostem jen s malým světýlkem na telefonu. Převaděč je pak přepravil přes řeku na voru, poté se namačkaly do čtyřmístného auta spolu s dalšími dvanácti lidmi. Nakonec byly navedeny, aby se protáhly čtvercovým otvorem v záchodové stěně turistického autobusu do skryté komory, kde bylo namačkáno deset až dvacet lidí. Když se otvor zavřel, nastala naprostá tma, jen slabé světlo prosvítalo trhlinami kolem poklopu.

„Bylo to hrozné,“ vzpomíná dcera He, Feng.

Po propuštění z vězení v roce 2013 se He Zhiwei během čtyř měsíců stěhovala čtyřikrát, aby se vyhnula pronásledování. Nakonec se rozhodla uprchnout i s dcerou.

Jako žena vysoká asi metr a půl musela sedět shrbená, aby se vešla pod nízký strop. Lidé byli namačkáni natolik, že Feng měla hlavu položenou na něčím zadku a na její nohy si položil hlavu někdo jiný. Přestože byl v autobuse zapnutý ventilátor, vzduch byl k nevydržení. Dva Thajci, muž a žena, sedící vedle Feng během cesty zvraceli.

Autobus často zastavoval, aby přibral běžné cestující nebo aby do něj nastoupili pohraničníci provádějící kontroly. V naprostém tichu naslouchali krokům nad hlavami. Kolem úsvitu, asi po deseti hodinách, je vypustili na sedadla mezi běžné cestující a dorazili do Bangkoku.

Feng měla pocit osvobození, jako by veškeré nepohodlí z cesty najednou zmizelo.

„Konečně je to za námi,“ pomyslela si.

Druhý den šly do parku zacvičit si Falun Gong. Svět dýchal svobodu, jak se He zdálo, když sledovala malé ptáčky poskakující kolem jejich nohou.

„Nebojí se vůbec ničeho,“ přemýšlela.

–ete–