Do českých kin vstoupil film natočený podle skutečných událostí, které se udály v roce 2002. Dvacet let trvalo, než se příběh o hrdinství dostal na plátna kin, a dva roky, než se film dostal k nám.
Kanadský snímek, který do dnešního dne posbíral celkem 15 ocenění a 16 nominací, po dvou letech prorazil do nabídky českých kin. Je to producentsky i divácky silný materiál. Největší totalitní země světa by ho asi nejraději zakopala 10 metrů pod zem.
Kanada poslala film do soutěže o Oscary už v roce 2023. V rámci festivalu Jeden svět se objevil v sousedním Slovensku.
Střípky příběhu, který Věčné jaro vypráví, možná někdo zachytil v médiích, ale teprve kanadský režisér Jason Loftus a umělec Daxiong příběh dokázali převyprávět naplno – detailně vykreslit masivní represe vedené v Čínské lidové republice a zápas tamních lidí o svobodu myšlení.
Hodnocení
Během předpremiér jsem se ptal, co na film diváci říkají a jak zvládali jeho dramatickou a napjatou atmosféru. Nervozita u diváků roste už jenom tím, že pozorují skutečné osudy lidí, nemluvě o hlavní dějové linii.
Scénář je zajímavý tím, že střídá různá časová období, přeskakuje z minulosti do přítomnosti a postupně se přibližuje k hlavní události, když odpočítává dny a minuty do nabourání vysílání.
Psychologie hlavních postav představuje vhled do myšlení malé skupinky lidí, která se v roce 2002 plánuje postavit masivní propagandě vládnoucí komunistické strany, napíchnout se do vysílání čínské státní televize a odvysílat dokumentární snímek, který „propíchne balón lží“.
Scénář i kreslíř projevují vynalézavost v technickém vysvětlení, jak se vysílání dá nabourat, co je k tomu potřeba a jak skupinka trénuje šplhání na stožáry, řezání kabelů a tak dále. Zajímavé.
Hudba je zajímavá a atmosféra dramatická. Sice si na chvíli oddechnete a zajásáte, když se hrstce lidí praktikujících meditační praxi Falun Gong (pronásledovaných čínským režimem od roku 1999) skutečně podaří vyšplhat na sloupy, přestřihnout televizní kabely a zapnout přehrávače, ale o několik minut později se rozběhne policejní hon na každého z nich.
Skvělá grafika, pro mě spíše evropského formátu, opravdu jsem v ní necítil kulturní zábrany, jaké u sebe někdy vnímám u japonské animé (vyjma Mijazakiho tvorby).
Film jsem viděl už několikrát, ale vždy mě naprosto ohromí, když vidím skutečné záběry z vysílání čínské státní televize, jak moderátoři opakují propagandu komunistické strany, nebo skutečné záběry ze soudního procesu s těmi, kdo vysílání nabourali.
Dostat takovou událost na plátna kin je samo o sobě husarský kousek, který přináší další pohled na boj o svobodu, který se v dnešní Číně odehrává.
5 hvězdiček za námět, scénář a grafické animace.
Slavnostní předpremiéra proběhne v kině Atlas 24. dubna.
Premiéra 25. dubna 2025 | délka 86 minut | ČSFD * IMDB * WEB
Než se dostal film na plátna kin
Spisovatel a investigativní publicista Ethan Gutmann strávil v roce 2015 několik týdnů v Praze, aby zde prezentoval svoji tehdy novou knihu Jatka, kterou vydalo nakladatelství C-press.
V sedmé kapitole nazvané Na tenkých vlnách se věnuje osudům několika lidí, kteří byli součástí neuvěřitelné události, a právě tato kapitola se stala podkladem pro natočení snímku Věčné jaro.
Gutmann asi jako jeden z prvních žurnalistů sestavil osudy lidí, kteří se podíleli na nabourání státního vysílání a přetiskl jejich fotografie i přezdívky – Náklaďák Liu, Opičák Hou, Bráška Lei nebo Kuchařka Zhou. Po zveřejnění jeho knihy projevili zájem o příběh kanadští filmaři.
Film by asi nikdy nevznikl bez čínského kreslíře Daxionga, který se výtvarně podílel na komiksech pro snímky Justice League a Star Wars.
Žil ve městě Čchang Čchun a věnoval se meditačnímu cvičení Falun Gong. Poté, co došlo k nabourání státního vysílání, musel pod tíhou narůstajících represí uprchnout do Kanady.
Tam založil rodinu a spojil se s režisérem Jasonem Loftusem, aby společně zrekonstruovali události, které jemu samotnému změnily život.
Ve spojení mezi dokumentárním snímkem a 3D animací vzniká to, čemu říkají „hybridní dokument“. Rekonstruuje události pomocí rozhovorů se svědky, záběry z čínské státní televize, které doplňuje animovaným příběhem.
Výsledek je zajímavý. Je to jakási historická rekonstrukce, která si vypomáhá animací tam, kde chybí skutečné záběry.
Loftus a výtvarník Daxiong před mnoha lety spolupracovali na vývoji videohry, kterou vydal čínský technologický a zábavní gigant Tencent.
„Uprostřed natáčení tohoto filmu… čínská vláda kontaktovala mé obchodní partnery ve společnosti Tencent, donutila je přerušit styky s mou společností a zrušit vydavatelskou smlouvu, právě když jsme uváděli na trh naši videohru,“ řekl Loftus deníku Epoch Times na promítání filmu 3. května 2022.
„Zároveň byli členové rodiny mé ženy, kteří stále žijí v Číně, kontaktováni Úřadem veřejné bezpečnosti a bylo jim tak trochu vyhrožováno ve smyslu: ,Hej, my víme, co děláte v zahraničí.‘ Takže když lidé říkají, že je těžké mluvit o Číně, mluvit o příbězích o lidských právech v Číně, je to pravda. Rozhodně to má své důsledky.“
Loftus řáká, že ho inspirují lidé, kteří přinesli velkou osobní oběť, aby mohli říkat pravdu, a podle něho je důležité, aby se o tom, co se v Číně děje, lidé ve světě dozvěděli.
„Postavy, které v tomto filmu, v tomto příběhu potkáváme, mě inspirují a dojímají. Vidíte, kolik toho obětovaly a čím si prošly, aby mohly promluvit a aby mohly říkat pravdu. A tak mám pocit, že musíme využít svobody, kterou máme, abychom jim dali hlas, abychom se o tento příběh podělili s více lidmi,“ řekl režisér.
