Když čínský komunistický režim zahájil v roce 1999 celonárodní represivní kampaň proti duchovní praxi Falun Gong, využil všechny možné dostupné prostředky, včetně rozsáhlé sítě svých sdělovacích prostředků. Ty posloužily k tomu, aby jednostranná propaganda strany položila základ k „odůvodněnosti“ perzekuce.
S myšlenkou odhalit pravou tvář „rudého draka“, a sdělit milionům lidí pravdu o Falun Gongu, se rozhodla skupinka odvážlivců provést něco nebývalého. Věděli, že svým činem dávají všanc své životy…
Animovaný dokument Věčné jaro (Eternal Spring) vypráví o odvážné akci osmnácti praktikujících z čínské metropole Čchang-čchun, kteří se v roce 2002 „napíchli“ přímo do státní televize a odvysílali necenzurované zprávy.
Oceňovaný snímek zhlédlo 4. října na soukromé projekci v kině MAT několik známých osobností.
Jedním z nich byl spisovatel a bývalý redaktor Josef Formánek.
„Ten film mě zaujal nejen tím, jak je výtvarně nádherně zpracovaný, ale hlavně jsem z toho vnímal, že to je osobní sdělení, které je pro toho filmaře důležité, že to není jako obyčejný film, který chce jen vyplnit hodinu a půl vyprávěním nějakého příběhu,“ uvedl spisovatel.
Režisér Jason Loftus přizval do projektu uznávaného čínského umělce-kreslíře Ta-siunga (Daxionga), který se spolu s ním pokusil sestavit přehled událostí, k nimž došlo před 20 lety v jeho, shodou okolností, rodném městě Čchang-čchun, v němž zažil onu událost na vlastní kůži.
„Zároveň to bylo vzpomenutím si na něco, v čem jsme žili. A mám velkou radost, že žijeme už v úplně jiné zemi, kde jsme naprosto svobodní a už si ani nevzpomínáme, jaká hrozná bezmoc to byla, stát jako jednotlivec proti nějaké bezejmenné mase státní moci. Mám velkou radost z toho, že dnes si může každý věřit tomu, čemu chce, a nepotřebuje k tomu státní svolení nebo dokonce za to není perzekvovaný,“ dodal Josef Formánek.
Promítání zhlédla i novinářka a moderátorka Lucie Vopálenská. Podělila se o své dojmy z filmu s Epoch Times: „Je to nesmírně silný film, který bych doporučila každému, kdo nemá chladné srdce a komu alespoň trochu záleží na věcech veřejných a na lidských právech, která by měla být opravdu univerzální a nezcizitelná.“
„Po zhlédnutí toho filmu si říkám, že naše starosti tady jsou v podstatě malicherné oproti tomu, co se děje v Čínské lidové republice pod vedením komunistické strany… Mám za to, že ta situace s pronásledováním nejen Falun Gongu, ale i dalších věřících, ať už jsou to křesťané, buddhisté, Ujguři… ta situace v Číně se kontinuálně zhoršuje,“ zamýšlí se Vopálenská.
Zároveň ale věří, že se tím „nesmíme nechat zlomit, protože ty osobní příběhy, které byly filmem popsány, dokládají tak obrovskou statečnost, tak obrovské odhodlání… a jak ten hrdina říká, odhodlání a laskavost, se kterými je nutné snášet tu nespravedlnost… myslím, že z toho si musíme vzít příklad a vydržet a držet palce, aby se to v Číně změnilo“.
Na filmu ji zaujala opravdovost výpovědí o událostech, protože hrdinové v něm mluví i o svých slabostech.
„Například jeden řekl, že pod nátlakem mučení odvolal svou víru, že podepsal, že se vzdává své víry ve Falun Gong. Jiný zase říká, že s tou formou protestu ze začátku nesouhlasil.“
Perzekuci však Komunistická strana Číny „vyváží“ i do zahraničí. Režisér Loftus na jedné z prvních projekcí 3. května 2022 sdělil deníku The Epoch Times: „Uprostřed natáčení tohoto filmu… čínská vláda kontaktovala mé obchodní partnery ve společnosti Tencent, donutila je přerušit styky s mou společností a zrušit vydavatelskou smlouvu, právě když jsme uváděli na trh naši videohru.“
