„Zemřel náš nejstarší bratr, pohřeb ani parte jeho dcery nedělaly. V Olomouci byla sloužena včasná zádušní mše. Nezveme nikoho, rozloučení jen v úzkém kruhu rodiny,“ blikla zpráva z WhatsApp na telefonu paní Zuzany (pseudonym), vzdálené příbuzné nebožtíka.
Přestože se s ním příliš nevídala, pomyslela si, že aspoň to parte mu mohli nechat vytisknout, ne to odbýt pouhou zprávou, svěřila se Epoch Times. Jiná její příbuzná zesnula náhle vloni. I v tomto případě došla zpráva na WhatsApp, byť tentokrát s přílohou parte. „Obřad se nekonal, proběhla jen sešlost u řeky Berounky, kde pozůstalí vhodili popel do řeky, a tím se s nebožkou rozloučili,“ vylíčila.
Poslední rozloučení bez smutečního obřadu už dnes není žádnou výjimkou. „Nazýváme to ,bezobřad’“, uvedla pohřební služba Anděl z Jihlavy pro Epoch Times. Pohřební ústav upraví tělo nebožtíka, předá do rakve a odveze ke kremaci. Krematorium pak předá popel ve standardní plastové urně pozůstalým. Ti si pak mohou vybrat a koupit obal na urnu. Někdy uspořádají zcela soukromý pietní akt. S touto formou pohřbu se v Andělu setkávají, i když podle nich nejde ve městě o až tak výrazný trend.
Regionální rozdíly
Ve způsobech pohřbívání u nás hrají výraznou roli nejenom osobní preference zemřelého či rodiny, ale i regionální rozdíly. „Liší se to kraj od kraje, možná i obec od obce. Třeba na Jižní Moravě je víc těch klasických obřadů do země, ale naopak v Praze se běžné obřady příliš nevykonávají,“ popsala pro Epoch Times Hana Svěchotová, zástupkyně Komory pohřebnictví ČR. Tento oborový svaz sdružuje asi polovinu z necelých 300 pohřebních ústavů, které v Česku působí.
Na Ústecku zákazníci preferují pohřby bez obřadu, v drtivé většině formou zpopelnění. „Pohřbů (s obřadem) už je hodně málo. Dá se říci, že se nikdo s nikým neloučí, prostě šup tam,“ uvedla pro Epoch Times Marie Vrculová, majitelka Pohřební služby Marie působící v Ústeckém kraji.
Na tradičněji smýšlejícím Slovácku je situace opačná. Jana Pospíšilová, majitelka pohřebního ústavu Pospa působící na Uherskohradišťsku, řekla Epoch Times, že 90 procent pohřbů je s obřadem. „Pohřbů bez obřadu je strašně málo, tak 3-4 do měsíce,“ prohlásila. Dle jejich zkušeností se rozloučení většinou odehrávají v kostele, odkud je rakev s nebožtíkem transportována buď na hřbitov nebo do kremační síně. Zpopelnění si žádá asi polovina klientů, konstatovala.
Monika Jelínková, vedoucí divize Pohřební služby a krematorium města Pardubice, uvedla, že na rozdíl od hlavního města neevidují odklon od osobního rozloučení k anonymním žehům. „Máme statistiky za 20 let a z nich nic takového nevyplývá,“ sdělila Epoch Times s tím, že počty obřadů zůstávají víceméně stejné.
Čeho si však všimla, je přibývajícího počtu pohřbů do země, což je v regionu, kde historicky dominuje zpopelnění, poněkud překvapivé. Více se setkává také s rozloučením v kostelích a v jiných místech než obřadních síních. „Pozorujeme velmi mírný trend příklonu k rozloučení církevnímu,“ řekla Jelínková. Podle ní to může být tím, že po revoluci začala do kostela chodit i mladší generace, která je nyní ve věku, kdy pohřbívá své rodiče.
Od společenské události k soukromé záležitosti
Zatímco dříve byl pohřeb přirozenou součástí společenského dění komunity a příležitostí k rozloučení, které se účastnila celá obec, dnes se z něj často stává záležitost nejbližší rodiny či ryze soukromá. V minulosti bývalo zvykem uspořádat po obřadu smuteční hostinu, tzv. trachtu, kde se sešla široká rodina a přátelé, aby společně zavzpomínali na zesnulého a podělili se o vlastní životní osudy. Přispívalo to k vzájemnému upevňování soudržnosti mezi rodinou a sousedy a ke snadnějšímu přijetí smrti.
Dnešní poslední rozloučení, zejména v případě úmrtí mladšího člověka nebo umělce, může mít kreativnější formu. „Někdy nechají klasické pohřbení bez obřadu a následně si s urnou udělají sami obřad třeba na louce, v lese, prostě na místě, které měl nebožtík rád,“ sdělila Epoch Times Svěchotová.
Zatímco pohřbení v rakvi, ať už uložením do země nebo žehem, mají povoleno provádět pouze koncesované pohřební služby, které musí dodržovat vyhláškou stanovené standardy, všechny následné obřady už si může uskutečnit každý dle svého. To vedlo ke vzniku pohřebních průvodců, kteří nabízejí pomoc s naplánováním pohřbu, ukončením sociálních sítí nebožtíka nebo zorganizováním neobvyklého obřadu. „Vypustíme třeba balonky, zasadíme strom…,“ vyjmenovává moderní možnosti na svých stránkách jedna taková agentura.
Podle Svěchotové se mohou preference měnit i s věkem. „Když mi bylo 20, taky jsem na tím nepřemýšlela a přivítala bych cokoliv jiného, než abych musela jít někde v průvodu nebo na hřbitov. Ale s přibývajícím věkem už to vnímám tak, že bych to takhle jednou chtěla taky zažít,“ řekla.
Vrculová, uvedla, že ona sama by se nemohla smířit s tím, že by nešla svého životního druha, s nímž strávila tolik let, doprovodit na jeho cestě poslední. „Z morálního pohledu je to moje povinnost. To je to poslední, co můžu pro toho svého udělat, ne? Musím v sobě najít tu sílu, abych mu prokázala lásku a úctu na tu poslední cestu,“ je přesvědčena.
Šetří se na pohřbech?
Spoustu let byly ceny některých základních služeb regulované, což Svěchotová označuje za „nástroj represe“. To se změnilo v roce 2021 a následně v roce 2022, kdy vláda složitě kalkulované ceny zrušila.
Ceny za pohřeb se liší region od regionu a v závislosti na rozsahu objednaných služeb. Zástupkyně Komory pohřebnictví ČR uvedla, že takové normální rozloučení s obřadem a kytkami se pohybuje v rozmezí od 25 do 50 tisíc korun.
V Pardubicích město nabízí pohřeb v průměru za 19 tisíc korun, přičemž cena zahrnuje parte, převozy, rakev, rozloučení v obřadní síni, smuteční projev a kremaci. Cena však nezahrnuje květinové kytice, které mohou s rozpočtem ještě zahýbat, poznamenala Jelínková, zejména od doby, kdy vláda přeřadila řezané květiny do sazby DPH 21 procent.
Průměrná kytice stojí kolem 1 800 korun, přičemž jejich počet je velmi individuální. „Někdo má jednu květinu nebo dvě a někdo jich má deset. A to je pak cenový rozdíl v řádu tisíců,“ vysvětlila. Dodala však, že v Pardubicích nevidí jev, kdy by lidé na pohřbech šetřili.
Pro některé pozůstalé jsou však takové částky důvodem k úsporám. „V současné době se zvyšující ceny podepisují na tom, že prvně lidé začnou šetřit na kytkách, obřadech, a tak se to posouvá až k tomu, že se snaží zaplatit jenom to úplně nejnutnější.“ Na druhou stranu jsou podle ní regiony jako Slovácko, „kde se obřad udělá, i kdyby nebylo z čeho jíst“, pronesla Svěchotová.
Vrculová si myslí, že minimalistické pohřby nejsou ani tak o šetření. „Ono takový rozdíl mezi pohřbem bez obřadu a s obřadem není, možná 4-5 tisíc,“ uvedla. Podle ní je to spíše otázka neúcty a pokleslé morálky.
„Tak dědka spalte bez rakve“
Pohřeb mrtvého těla musí proběhnout vždy, ať už s obřadem nebo bez něj. Náklady většinou hradí příbuzní, i když někteří starší lidé si peníze na pohřeb střádají již za svého života a rodinné příslušníky přesně instruují, jaké oblečení chtějí mít na sobě v rakvi nebo jaká skladba má na obřadu zaznít.
Svěchotová uvedla, že ne vždy je rodina ochotna úspory nebožtíka na pohřeb použít. „Už jsem se setkala i s člověkem, který po telefonu požadoval: ,Tak dědka spalte bez rakve a já za to pojedu na dovolenou.‘ A hrozně se divil, že některé věci musí stejně zaplatit,“ řekla Epoch Times a dodala, že i v případě tzv. sociálních pohřbů, kdy se o tělo do 96 hodin od úmrtí nikdo nepřihlásí, a kdy náklady na pohřeb hradí obec, musí být dodrženy povinnosti stanovené Vyhláškou 277/2027, o slušném pohřbení, jako učesání, rubáš, rakev, hrobnické práce nebo kremace, uložení a další.
Podobný případ popsala i Vrculová. Devět dětí jedné matky se vymlouvalo, že nemají na pohřeb, a chtěli tělo pochovat na útraty státu. „V dnešní době to ani nikomu není hanba… A že by X dětí nemohlo doprovodit mámu, která je živila a šatila a oni teď nemají na pohřeb? To je holý nesmysl!“ posteskla si.
Takových případů je podle ní čím dál víc a stoupá i počet lidí, kteří se snaží minimalistický pohřeb sjednávat rychle po telefonu. „To je úcta k člověku, který vám odkázal třeba jmění, firmu, nebo vám možná nedal nic, ale dal vám lásku a péči“, řekla Vrculová, která v oboru podniká již 35 let.
Předplacený pohřeb
Situace jako tyto vedou k novému fenoménu – předplacenému pohřbu. Lidé přicházejí do ústavu objednat a zaplatit si vlastní pohřeb ještě za svého života, protože v rodině panují nepřátelské vztahy a oni se bojí, že příbuzní úspory na pohřeb zpronevěří. Takové pohřby jsou většinou bez obřadu, vysvětlila Vrculová.
„Když matka řekne: ,Já nevěřím dítěti, že mi udělá pohřeb‘, to jsou strašné situace, ale stává se nám to tak pět, šestkrát do měsíce. A zájem pořád roste,“ řekla majitelka pohřebního ústavu. Na otázku, jak častý tento jev je, odpověděla: „Ještě tak před pěti lety byly tři, čtyři případy do roka. Před rokem už jsme jich měli asi 18, a teď je teprve začátek září a už jich máme 26.“
Ústav v takovémto případě uzavře smlouvu přímo s klientem, kde se přesně stanoví požadované služby. Protože se však ceny mění, každý rok se musí klient dostavit a případný rozdíl doplatit. „Dohodneme se s nimi, že tohle upravíme, tamto předěláme, o tohleto to snížíme, ale o tamhleto to musíme zvýšit. Někdy nám lidi i nějakou tu stovku doplatí, hlavně za zvýšené náklady na kremaci nebo za kilometry,“ vylíčila Vrculová.
„Já ty lidi obdivuji, že mají větší důvěru k nám, že je aspoň odvezeme k tomu zpopelnění a někam uložíme urnu, než k vlastní rodině,“ poznamenala a dodala: „Takovéto vztahy nepamatuji, že by bývaly.“
Přestože takovou službu neinzerují, s požadavky na předplacený pohřeb se setkala i Pospíšilová ze Slovácka, byť zde jen v minimální míře. „Bylo to jen tak 10-15 klientů. Je to okrajová záležitost,“ uvedla. Dodala, že se setkala i s případy, kdy si klienti nechávají třeba 10 let strhávat ze mzdy pár stovek. „Řeknou si, že si chtějí naskládat 20, 25 tisíc a zbytek pak doplatí.“
