Poté, co Spojené státy při odvážném vojenském zásahu 3. ledna zajaly venezuelského siláka Nicoláse Madura a rozsáhlé námořní síly dosud operují v jižním Karibiku, aby zajistily spolupráci Madurových nástupců s administrativou Donalda Trumpa, mohou v regionu snadno zapadnout jiné, méně nápadné, avšak zásadní události.
Mezi ty popsané proběhlé kroky, které se udály „pod radarem“ pozornosti patří dohoda uzavřená v prosinci 2025 mezi Spojenými státy a venezuelským sousedem, státem Guyana. Tato dohoda totiž může mít zásadní dopady nejen v bezprostředním kontextu vývoje ve Venezuele, ale i pro dlouhodobé prosazování tzv. Trumpova dodatku k Monroeově doktríně, který prezident Trump představil v listopadu 2025.
Americká delegace vedená hlavním poradcem Pentagonu Patrickem Weaverem a úřadujícím náměstkem ministra války Josephem Humirem se 9. prosince setkala s guayanským prezidentem Irfaanem Alim v hlavním městě Georgetown.
Ali guayanským médiím řekl, že obě země podepsaly prohlášení o záměru „rozšířit společnou vojenskou spolupráci“, což je proces, který se bude „v nadcházejících měsících vyvíjet“. Uvedl také, že „dojde k širším diskusím na více úrovních spolupráce a k integraci práce [obou zemí]“.
Zdůraznil, že prohlášení o záměru není formální smlouvou o vzájemné obraně, ale označil je za „posílení“ dlouhodobého výcviku a spolupráce mezi Spojenými státy a Guyanou.
Naznačil však, že i taková dohoda by mohla být na stole, když odkázal na úsilí americké armády označované jako operace Southern Spear.
„Americká vláda nyní zahajuje to, čemu říkají bezpečnostní iniciativa Southern Spear,“ uvedl. „Připravují strategii pro západní polokouli a vláda Spojených států má investovat více a věnovat větší pozornost [Karibiku] a západní polokouli.“
Southern Spear je v prostoru u Venezuely v centru pozornosti již od září. Nejnápadnějšími prvky této kampaně jsou největší letadlová loď světa USS Gerald Ford a výsadková útočná loď USS Iwo Jima. Operace zahrnovala ničení rychlých člunů využívaných k pašování drog, zavedení selektivní blokády sankcionovaných ropných tankerů a vyústila v americkou vojenskou operaci z 3. ledna, při níž byl Maduro zajat.
A právě Guyana má při realizaci této strategie „rostoucí roli“, uvedl 6. ledna v prohlášení hlavní zástupce mluvčího amerického ministerstva zahraničí Tommy Pigott.
Závazek „prohlubovat bezpečnostní spolupráci s Guyanou při řešení společných výzev“ byl podle něj potvrzen během telefonátu z 6. ledna mezi americkým ministrem zahraničí Marco Rubio a prezidentem Alim.
Územní spor
Bývalá britská kolonie Guyana, rozlohou srovnatelná s americkým státem Idaho, je bohatá na nerostné suroviny, má rozsáhlá ložiska ropy v pobřežních vodách, leží na východních karibských námořních trasách a je zapletena do téměř 200 let starého hraničního sporu s Venezuelou. Režim Nicoláse Madura jej využívá jako záminku k zastrašování řídce osídleného souseda prostřednictvím námořních vpádů a přesunů jednotek.
Venezuela si dlouhodobě nárokuje přibližně 159 500 km² velkou oblast Essequibo jako své území, a to navzdory pařížskému rozhodnutí z roku 1899, zprostředkovanému Spojenými státy a týkajícímu se Španělska, Spojeného království, Nizozemska a Venezuely, které bylo později potvrdil Mezinárodní soudní dvůr.
Napětí kolem Essequiba, jež tvoří zhruba dvě třetiny území Guyany, výrazně vzrostlo poté, co společnost Exxon Mobil v roce 2008 objevila ropu v bloku Stabroek Block u guayanského pobřeží a v roce 2015 zahájila vrty.
Ložisko Punta Playa obsahuje odhadovaných 11 miliard barelů ropy, což z něj činí jeden z největších ropných objevů 21. století. Podle Exxon Mobil zde v listopadu 2025 dosahovala těžba 900 000 barelů denně. Venezuela má naproti tomu odhadované zásoby 300 miliard barelů, avšak produkuje pouze 1 milion barelů denně.
Napětí kolem Essequiba, jež tvoří zhruba dvě třetiny území Guyany, výrazně vzrostlo poté, co společnost Exxon Mobil v roce 2008 objevila ropu v bloku Stabroek Block u guayanského pobřeží a v roce 2015 zahájila vrty.
V roce 2013 venezuelské námořnictvo zadrželo průzkumnou loď provozovanou společností Anadarko Petroleum, subdodavatelem Exxon Mobil, a následně ji propustilo. V roce 2018 Venezuela podle guayanského ministerstva zahraničí přiblížila své jednotky k průzkumné lodi Exxon Mobil a „zachytila“ ji, čímž ji donutila ukončit průzkumné práce.
V listopadu 2023 Maduro vyhlásil „lidové hlasování“, jehož cílem bylo „reagovat na provokace Exxonu, U.S. Southern Command a prezidenta Guyany“. Referendum z 3. prosince 2023 vyzvalo Venezuelany k anexi Essequiba.
Venezuelané opatření schválili, čímž otevřeli cestu k vytvoření provincie „Guayana Esequiba“. Režim Madura výsledek prezentoval jako mandát voličů sjednocených dlouhodobou nacionalistickou otázkou napříč politickým spektrem.
Rozvíjející se krize přiměla Spojené království vyslat válečnou loď, americkou armádní delegaci k návštěvě Guyany a Pentagon prostřednictvímSouthern Command zahájil společné letecké operace s Guyana Defence Force. Tyto kroky přesvědčily Madura, aby se setkal s guayanským prezidentem Irfaanem Alim ve Svatém Vincenci a Grenadině (ostrovním státu), kde podepsali Argylské dohody a dohodli se na zmírnění napětí.
Režim Madura však Argylské dohody nikdy nedodržoval. Podle březnové zprávy Center for Strategic and International Studies naopak shromažďoval jednotky a vojenskou techniku podél hranice s Guyanou. Zatím ještě není jasné, jak bude postupovat Madurova zástupkyně Delcy Rodríguez, nyní uvedená do funkce úřadující prezidentky Venezuely, pokud jde o naplňování Argylských dohod.
Stupňující se provokace
V únoru 2024, necelé dva měsíce po paktu Maduro–Ali, donutila venezuelská námořní a letecká agrese Guyanu vyhlásit moratorium na průzkum ropy v západní části bloku Stabroek.
V dubnu 2024 Maduro podepsal zákon, kterým formálně zřídil venezuelský stát „Guayana Esequiba“, a zahájil rozšiřování základny na ostrově Anakoko Island v místě soutoku řek Cuyuni a Wenamu. Guyana tvrdí, že Venezuela ostrov nelegálně okupuje od roku 1966.
Provokace neustaly ani po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu v lednu 2025. Venezuelské ministerstvo zahraničí otevřeně zesměšnilo Aliho jako „Zelenského Karibiku“ v prohlášení z 1. března 2025 zveřejněném na sociálních sítích, čímž odkázalo na ukrajinského prezidenta Volodymyr Zelenskyy. Téhož dne vstoupila do guayanských vod ozbrojená venezuelská hlídková loď třídy Guaiquerí a přiblížila se k lodi Liza Destiny společnosti Exxon Mobil s požadavkem, aby posádka předložila dokumenty.
Na konci března 2025 cestoval americký ministr zahraničí Marco Rubio do Guyany.
„Na schůzce s [Alim] jsme posílili hospodářské a bezpečnostní vazby mezi našimi dvěma zeměmi,“ napsal na síti X. „Spojené státy stojí při Guyaně na podporu její územní celistvosti proti režimu Madura.“
O měsíc dříve, v únoru, bylo podél řeky Cuyuni zraněno šest guayanských vojáků poté, co na ně podle podezření zahájili palbu venezuelské gangy. Podobné incidenty se ve stejné pohraniční oblasti odehrály i v květnu a srpnu.
Dne 25. května 2025 Venezuela uspořádala regionální a guvernérské volby, včetně voleb pro „Guayana Esequiba“. Guvernérem byl jmenován admirál venezuelského námořnictva Neil Villamizar po tom, co americké ministerstvo zahraničí označilo hlasování za „nejnovější fingované volby“ zorganizované režimem Madura.
Spojené státy stojí při Guyaně na podporu její územní celistvosti proti režimu Madura.
Marco Rubio,
americký ministr zahraničí
Téhož dne, při připomínce 59. výročí nezávislosti Guyany na Velké Británii, Ali uvedl, že Guyana je připravena bránit své území proti Venezuele. „[Zneužívání] našeho vzdušného prostoru a našich vod všemi druhy kriminálních živlů a nelegálního obchodu [už nebude tolerováno],“ řekl Ali v prosinci 2025.
„Pokud chceme mít region, který bude bezpečný pro naše děti za 30, 40 či 50 let, musíme to dělat v rámci partnerství,“ dodal.
Součástí tohoto partnerství je i obnovená přítomnost Spojených států v Guyaně, která předcházela její nezávislosti, avšak získala nový význam poté, co Trumpova administrativa znovu zaměřila zahraniční politiku na svůj „zadní dvorek“, tato dlouhá desetiletí opomíjené oblasti. Vzhledem k tomu, že Maduro čeká na soud v New York City, zůstává nejisté, zda bude Rodríguezova administrativa nadále prosazovat územní nároky.
Obnovená přítomnost USA
V rámci zákona Lend-Lease Act z března 1941 uzavřeného se Spojeným královstvím, Sovětským svazem, Francií, Čínou a dalšími spojeneckými státy si Spojené státy výměnou za potraviny, ropu, munici, zakonzervované válečné lodě a další pomoc zajistily 99leté pronájmy přístavů a letišť v Karibiku i jinde.
Spojené státy zřídily v tehdejší Britské Guyaně dvě základny: námořní leteckou stanici v Makouria, asi 32 kilometrů od Georgetown, odkud se hlídkovalo proti německým ponorkám ohrožujícím Panamský průplav, a leteckou základnu zhruba 40 kilometrů jižně od Georgetownu podél řeky Demerara River.
Na konci roku 2025 Pentagon oznámil, že části 800členné 1st Security Force Assistance Brigade americké armády zahájí rotační nasazení v Guyaně.
Letecká základna Atkinson Air Force Base byla klíčovým tranzitním bodem pro americká letadla, vojáky a zásoby směřující do Afriky a Evropy. Zároveň sloužila jako centrum projektu „Green Project“, který ministerstvo války označilo za „jeden z největších leteckých přesunů vojáků v dějinách“, kdy tudy po skončení války prošly tisíce amerických vojáků na cestě domů.
V roce 1949 Spojené státy pronájmy jednostranně pozastavily. Atkinson je dnes Cheddi Jagan International Airport, největší komerční letiště Guyany, ležící v sousedství velitelství Guyana Defence Force v Camp Stephenson. Námořní letecká stanice Makouria dnes slouží jako tzv. Džunglová a obojživelná výcviková škola Guyany.
Stále častěji je možné spatřit americké vojáky jak v areálech bývalých amerických zařízení, tak na guayanské letecké základně u Eugene F. Correia International Airport na atlantickém pobřeží; v Eteringbangu na řece Cuyuni River, kde byla nedávno vybudována 640 metrů dlouhá celoroční ranvej; i na námořní základně Ramp Road Ruimveldt v Georgetownu, kde mnohamilionový projekt financovaný U.S. Southern Command umožnil řadu modernizací.
V červenci 2023 hostila Guyana společná cvičení Tradewinds pořádaná Southern Command, jichž se účastnili vojáci, letci a námořníci ze Spojených států, Mexika, Kanady, Spojeného království, Francie a 15 členských států aliance Caribbean Community.
Na konci roku 2025 Pentagon oznámil, že části 800členné 1st Security Force Assistance Brigade americké armády zahájí rotační nasazení v Guyaně, „protože poptávka po armádních poradcích v regionu nadále roste“.
Na přelomu ledna a února 2024 navštívil Georgetown generálmajor Evan Pettus z 12th Air Force, dnes zástupce velitele Southern Command, aby se setkal s guayanskými vojenskými představiteli. V prosinci 2024 navštívil prezident Irfaan Ali velitelství Southern Command poblíž Miami.
V listopadu 2025 se v rámci jedné z posledních zahraničních cest svého působení setkal v Georgetownu s nejvyššími vládními představiteli admirál Alvin Holsey, tehdejší velitel Southern Command.
Vojenské základny
Po prosincovém summitu Nicolás Maduro s prezidentem Alim, který se uskutečnil ve Svatém Vincenci a Grenadinách v roce 2023, řekl jeden z vysoce postavených guayanských představitelů, který se jednání účastnil, agentuře The Associated Press, že venezuelský vůdce byl „přesvědčen, že by Guyana mohla hostit“ stálou americkou vojenskou základnu, což by podle něj zrušilo Argylské dohody.
„Spojené státy nás neoslovily s žádostí o zřízení vojenské základny v Guyaně,“ uvedl guayanský viceprezident Bharrat Jagdeo po lednové návštěvě roku 2024 tehdejšího náměstka ministra obrany USA Daniel Erikson.
Dávalo by smysl, aby Guyana požádala o americkou vojenskou základnu, protože by to jejím ropným a dalším energetickým zdrojům poskytlo ochranu, jakou jinde nezíská.
Anders Corr,
vydavatel,
Journal of Political Risk
Od dubna 2024 Maduro tvrdí, že Spojené státy provozují v Essequibo „tajné vojenské základny“, čímž ospravedlňuje zvýšenou vojenskou přítomnost Venezuely podél hranic.
„Máme informace dokazující, že na území Guayany Esequiby, dočasně spravovaném Guyanou, byly instalovány tajné vojenské základny (amerického) Southern Commandu … orgánu CIA …,“ prohlásil a obvinil Spojené státy z „agrese“, jejímž cílem je „připravit eskalaci proti Venezuele“.
Jagdeo na tiskové konferenci 19. prosince 2025 uvedl, že vojenská konfrontace mezi Spojenými státy a Venezuelou se jeví jako bezprostřední. Na rozdíl od předchozího roku však neodpovídal na otázky, zda americké síly operují z území Guyany nebo zda se znovu diskutuje o zřízení amerických základen v zemi.
V kontextu probíhajících událostí se většina analytiků při úvahách o tom, jak bude Trumpův dodatek k Monroeově doktríně rozvíjen, soustředí na Venezuelu, Kubu, Mexiko a státy dále na jih.
„Guayanský aspekt je v tomto ohledu jedním ze skrytých pokladů z pohledu Spojených států, protože USA mají většinu pobřežních energetických rezerv právě u Essequiba,“ uvedl Gregory Copley, prezident washingtonské International Strategic Studies Association a šéfredaktor publikací Defense & Foreign Affairs.
„Myslím, že Guyanští (občané) by přivítali prohloubení spolupráce se Spojenými státy,“ řekl pro deník Epoch Times.
Anders Corr, vydavatel Journal of Political Risk a hlavní analytik společnosti Corr Analytics se sídlem v Pittsburghu, který je zároveň přispěvatelem Epoch Times, uvedl: „Dávalo by smysl, aby Guyana požádala o americkou vojenskou základnu, protože by to jejím ropným a dalším energetickým zdrojům poskytlo ochranu, jakou jinde nezíská.“
„Trump už rozhodně nechce utrácet peníze na ochranu jiných zemí, aniž by za to něco získal,“ dodal. „Pravděpodobně by tedy požadoval nějaký ústupek ze strany Guyany výměnou za takovou ochranu. A je dost možné, že by ho také získal.“
–ete–
