Zástupci napadené země vyzdvihují mimořádné inovace založené na kombinaci všech dostupných zdrojů energie jako „ukázku … budoucnosti“.
Ukrajinské zkušenosti z bojiště v oblasti proti-dronových taktik a technologií jsou velmi žádané, přičemž armády Spojených států, Izraele a států Perského zálivu se snaží čelit íránským dronům Šáhid a stále častěji také ruským „kamikadze“ dronům Geran-2.
Během konference CERAWeek by S&P Global, která se konala ve dnech 23.–27. března v Houstonu, však ukrajinská delegace vedená prvním místopředsedou vlády Denysem Šmyhalem a představiteli energetických společností nabídla také cenné poznatky o tom, jak obnovovat elektrickou síť pod palbou – s důrazem na maximální odolnost a vytrvalost, které by mohly formovat energetické systémy 21. století.
„Zkušenosti získané na Ukrajině nejsou jen zkušenostmi pro Ukrajinu, jsou to zkušenosti pro globální ekonomiku čelící stejným výzvám bezpečnosti, odolnosti, diverzifikace a rozvoje“ energetické infrastruktury méně zranitelné vůči narušení přírodními katastrofami, terorismem a válkou,“ uvedl během diskuse 25. března Joshua Volz, zvláštní vyslanec amerického ministerstva energetiky pro integraci energetiky.
„Na Ukrajině máme obrovskou příležitost – za strašlivou cenu.“
Válka se vleče již pátým rokem, mírová jednání jsou v „situační pauze“ a po nejchladnější zimě za téměř 20 let, kterou Rusko využilo jako zbraň prostřednictvím dronových a raketových útoků systematicky zaměřených na zbývající elektrárny a přenosové stanice, se rýsuje léto plné brutálních ofenziv. Ukrajinci si pro to, co zažili v lednu a únoru, vytvořili nové slovo: „Kholodomor“, mor mrazivé smrti.
Nejde však o nic nového. Od ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022, která rozpoutala nejkrvavější konflikt v Evropě od druhé světové války, je energetická infrastruktura hlavním cílem, přestože takové útoky jsou podle Ženevské úmluvy považovány za válečné zločiny. V roce 2024 vydal Mezinárodní trestní soud zatykače pro „zločiny proti lidskosti“ na čtyři vysoce postavené ruské vojenské důstojníky, kteří měli údajně vydat rozkazy k útokům na ukrajinskou elektrickou síť.
Před rokem 2022 pocházela polovina elektřiny na Ukrajině z jaderných elektráren, 23 procent z uhelných elektráren a 9 procent z plynových elektráren v centralizovaném systému sovětského dědictví napojeném na sítě Ruska a Běloruska a spravovaném státní společností Ukrenergo, uvádí Mezinárodní energetická agentura.
Od té doby, jak agentura uvedla v říjnu 2025, bylo nejméně 18 velkých ukrajinských elektráren nenávratně poškozeno nebo zcela zničeno, téměř všechna nadzemní zařízení pro skladování zemního plynu byla zdevastována a až 70 procent předválečných výrobních kapacit bylo zničeno nebo obsazeno ruskými silami, včetně jaderné elektrárny Záporoží, která sama o sobě vyráběla téměř 25 procent elektřiny v zemi.
Méně než čtvrtina předválečné výrobní kapacity Ukrajiny dnes funguje jen přerušovaně, přesto se od roku 2024 snížila její závislost na dovozu elektřiny prostřednictvím nouzově vybudovaného propojení s evropskou přenosovou soustavou a v červnu 2025 se napadená země dokonce na tři měsíce stala vývozcem energie, když dodávala přebytky do sousedních států.
„Ironií této války na Ukrajině je, že nám pomohla vybudovat zcela nový energetický systém,“ říká Maxim Timčenko, generální ředitel skupiny DTEK, největší soukromé energetické společnosti v zemi. „Vybudovali jsme více větrné, solární i bateriové kapacity … blíže místům spotřeby ve velkých městech. Naše zkušenost z války je ukázkou toho, jak vypadá energetický systém budoucnosti.“
„Tavicí kotlík kreativity“
Timčenko během diskuse připomněl, že 24. února 2022, v den „moskevské invaze“, se ukrajinská společnost Ukrenergo a Moldavsko právě odpojily od ruské a běloruské sítě v rámci testu „izolovaného režimu“ pro plánované napojení na evropskou přenosovou soustavu do roku 2023.
„Mělo to trvat tři dny. Myslím, že teď už je to navždy,“ konstatoval s tím, že Ukrajina a Moldavsko požádaly o nouzovou synchronizaci, která měla trvat měsíce. „Podařilo se nám během tří týdnů připojit k evropské síti, což znamená, že jsme se fyzicky stali součástí evropského energetického trhu.“
Poté, co byly zničeny nebo obsazeny uhelné, plynové a vodní zdroje i největší jaderná elektrárna, začali Ukrajinci – často svépomocí – instalovat větrné turbíny na zahradách a solární panely na střechách, napojené na generátory a kotle ve sklepích.
„Naší reakcí bylo budovat stále více decentralizované výroby a z hlediska odolnosti máme nyní jeden z nejvyšších potenciálů v oblasti solární a větrné energie a rozvinuté infrastruktury na světě,“ sdělil Timčenko. Velké projekty, jako je rozšíření větrného parku Tyligulska u Černého moře, by měly do konce roku 2026 výrazně zvýšit kapacitu obnovitelných zdrojů.
Solární a větrné projekty nevyžadují rozsáhlou správu přímo na místě a „naše domácnosti, malé i střední podniky investují do… střešních solárních systémů a bateriových úložišť, tedy technologií za elektroměrem,“ poznamenal. „Každý rok nás překvapí, když zjistíme, že jsme získali další 1 gigawatt kapacity vybudované našimi lidmi a firmami, abychom zvládli všechny tyto výzvy.“
Ukrajina podle Volze doplnila své rozsáhlé podzemní kapacity pro ukládání energie také zvýšeným dovozem zemního plynu prostřednictvím podzemních plynovodů z Řecka přes transbalkánský koridor, z chorvatského LNG terminálu Krk, z Polska a po trase „Amber Road“ z Litvy a Lotyšska. Provozovatelé plynovodů a plynárenské společnosti tak podle něj nejednají pouze na podporu ukrajinského přežití, ale také proto, že jde o „konkurenčně výhodné“ a ziskové podnikání.
„Ukrajina vybudovala – konkrétně společnost DTEK – největší projekt bateriového úložiště energie v Evropě,“ řekl Geoffrey Pyatt, seniorní výkonný ředitel pro energetiku a kritické suroviny ve společnosti McLarty Associates, který působil jako americký velvyslanec na Ukrajině v letech 2013 až 2016.
Namísto velkých turbín ze sovětské éry, které zpracovávaly zemní plyn, je nyní plyn veden z podzemních zásobníků do rozptýlených malých modulárních plynových turbín v systému, který Timčenko označil za „nejrozvinutější systém přepravy plynu v Evropě“.
„Ukrajina je skutečným tavicím kotlíkem kreativity, pokud jde o architekturu transformace energetických systémů v reálném čase, a jedním z klíčových posunů bylo přejít od jednotlivých bodů selhání k více zdrojům odolnosti,“ zmínil Volz.
Spojené státy a Evropská unie podle něj sází – a investují – na to, že Ukrajina přežije ruskou invazi, přičemž tyto investice se stanou „klíčovým bodem nejen pro energetický systém Ukrajiny, ale i pro energetické systémy v celé Evropě“.
Poválečné vyhlídky
„Toto je okamžik příležitosti, na který se musíme připravit s nadějí a očekáváním, že v nadcházejících týdnech a měsících dojde k určitému ukončení konfliktu, po němž bude Ukrajina moci naplno přistoupit k obnově,“ podotýká Šmyhal, který kromě funkce místopředsedy vlády zastává také post ministra energetiky Ukrajiny.
Podle Organizace spojených národů a Světové banky bude obnova Ukrajiny vyžadovat rozsáhlé mezinárodní úsilí trvající deset let s odhadovanými náklady téměř 600 miliard dolarů.
Timčenko konstatuje, že „jen na obnovu [původního] energetického systému je podle odhadů Světové banky potřeba 91 miliard dolarů“, avšak to, co Ukrajinci nyní budují, bude „hrát jednu z klíčových rolí v energetické bezpečnosti Evropské unie a Evropy“, protože „v každém sektoru lze najít příležitosti k rozvoji na Ukrajině a přenést tuto energii“ do Evropy i mimo ni.
To platí zejména pro jadernou energetiku.
„Známe … jaderný průmysl a podle mého pevného přesvědčení je to budoucnost Evropy,“ vyzdvihuje.
„V budoucnu by hlavním pilířem výroby energie měla být jaderná energetika,“ souhlasí Šmyhal. „A na Ukrajině tomu tak je. V současnosti více než 75 procent naší energie“ – navzdory okupaci Záporožské elektrárny – pochází z 15 dalších reaktorů, které zůstávají pod ukrajinskou kontrolou, dodává.
Uvádí, že 18 měsíců před ruskou invazí Ukrajina přešla ze „závislosti na ruském jaderném palivu na americkou technologii společnosti Westinghouse“.
„Jde o naprosto ukázkový model a přístup“, který vytvořil „vertikálně integrovaný systém jaderné energetiky … od těžby uranu přes jeho obohacování, výrobu jaderného paliva až po nakládání s jaderným odpadem,“ uvedl.
Ukrajinská ložiska uranu a zkušenosti s těžbou a zpracováním pro jadernou energetiku jsou jedním z důvodů, proč Spojené státy a Kyjev vytvořily společný investiční fond ve výši 150 milionů dolarů na rozvoj ukrajinských strategických surovin.
„Zavedeme chytré sítě pro řízení takového [decentralizovaného a diverzifikovaného energetického] systému, což nám umožní být naprosto odolní vůči jakýmkoli možným ruským útokům,“ popisuje Šmyhal. „To spolu se strategií využívající všechny dostupné zdroje zdůrazňuje význam obnovitelné energie, která je lokálně dostupná, není závislá na dovozu a lze ji rychle opravovat a propojit s bateriovými systémy, které zajišťují odolnost.“
Pyatt si vzpomíná, že se Timčenkem účastnil konference CERAWeek v roce 2023, kdy si jen málokdo myslel, že ho ještě uvidí.
„Úspěch Ukrajiny na energetickém bojišti je výsledkem toho, co bych označil za nejdramatičtější transformaci energetického systému kdekoli na světě v současnosti. Je to zásadní věc. Je to pozoruhodný příběh,“ zmiňuje.
„Jednou z nejpovzbudivějších věcí, které jsem zde na konferenci CERAWeek [2026] slyšel o Ukrajině, je změna vnímání toho, čím Ukrajina je,“ říká Volz. „Není to zátěž, je to příležitost. Ukrajina má schopnost nejen posilovat odolnost ve svém boji o budoucnost, ale také vytvářet prostor pro investiční příležitosti.“
„Nežádáme o solidaritu ani podporu,“ doplňuje Timčenko. „Nabízíme partnerství a investiční příležitosti. Potřebujeme partnery. Potřebujeme kapitál. Potřebujeme důvěru, že Ukrajina buduje budoucnost zcela nového systému energetické bezpečnosti,“ zakončuje.
–ete–
