Komentář
Možné scénáře a naděje pro Evropu
Je logické a bolestně zřejmé, že začít válku je vždy snazší a rychlejší, než ji ukončit. Potvrzují to vnitřní i válečné konflikty na Ukrajině, v Gaze, Íránu a na celém Blízkém východě. Válka sama o sobě nepřináší nové výhody, ale utrpení, ničení a nestabilitu.
Navzdory rostoucím nepokojům a napětí ve světě nepřestávejme usilovat o mírovější a humánnější století. V současné situaci probíhajících horkých a studených válek ve východní Evropě existují v zásadě jen tři scénáře: špatný, mnohem horší a… nadějný.
A) Dnes je nejpravděpodobnější pokračování války. Ukrajina už čtyři roky krvácí, ztrácí lidi, území i infrastrukturu. Bez rozumného politického řešení a konstruktivního diplomatického úsilí pokračuje pouze destruktivní vojenská cesta. Útoky na infrastrukturu a zařízení v Rusku jsou četné, ale Rusko je schopné vést dlouhou, vyčerpávající válku. Ani s dosavadní podporou kolektivního Západu nemá Ukrajina sílu vytlačit ruské jednotky ani je zastavit.
B) Katastrofu v důsledku eskalace války nelze vyloučit. Z Evropy vzešly dvě světové války. Tragédie 20. století se mohou zopakovat, pokud eskalace bude pokračovat nebo pokud dostane prostor fanatismus. NATO nedokázalo realizovat moudrou a účinnou politiku prevence válek. EU se postupně proměnila z plodu Schumanova mírového projektu v konzumenta míru. Bezprecedentní zbrojení, které se dnes prosazuje v NATO a EU, může odradit budoucí agresi a posílit obranný průmysl, ale nepřinese mír ani nevytvoří prosperitu.
C) Francie a Německo bohužel nebyly dostatečně odhodlané zaručit implementaci minských dohod. Ukrajina mohla zůstat celistvá, demokratická a multinárodní.
Po únoru 2022 proto může vzniknout skutečná mírová dohoda, přijatelná pro Rusko i Ukrajinu, podporovaná USA a Evropou, na základě obratu ve vztazích mezi dvěma rozhodujícími stranami po desetiletí konfrontace: USA a Ruskou federací. Jsou de facto stranami současné zástupné války. Tento obrat je možný, pokud prezident D. Trump bude i nadále odhodlán zastavit válku na Ukrajině, což potvrdil na summitu na Aljašce s prezidentem V. Putinem.
Budování Evropy znamená budování míru
Přijatelná mírová dohoda jako soubor podmínek a řešení akceptovatelných pro válečné strany dosud nalezena nebyla. Proto by se mělo ocenit každé konstruktivní úsilí o dosažení dohody mezi Ruskem a Ukrajinou. Evropské velmoci (Francie, Německo, Spojené království) nedokázaly v uplynulém desetiletí zajistit mír na Ukrajině. Současné vedení EU bohužel nenavazuje na myšlenky ani praxi R. Schumana či K. Adenauera – zakladatelů smířené a sjednocené západní Evropy po druhé světové válce.
Cesta k míru je úzká a náročná. V duchu Jeana Monneta znamená budování Evropy budování míru. Taková vize a proces však vyžadují nové a silné základy. Změna strategického paradigmatu vyvolává složité otázky. Za prvé, je možné otočit politické, bezpečnostní a ekonomické vztahy mezi supervelmocemi o 180 stupňů? Za druhé, je možné učinit válku ve východní Evropě materiálně nemožnou a mír stabilním a trvalým? Za třetí, je možné toho dosáhnout v krátkém čase? Na takové zásadní otázky je jistě snazší odpovídat po skončení bojů a při přípravě mírové dohody k podpisu.
Jsem přesvědčen, že navzdory všemu, co se dnes děje, nám současná geopolitická situace umožňuje odpovědět na tyto tři otázky ANO. Překvapivé, možná až provokativní řešení je realistické. Jeho realističnost vychází z historie euroatlantické oblasti po druhé světové válce a z probíhajících mezinárodních konzultací. Můžeme mít mnoho výhrad ke krokům D. Trumpa a jeho administrativy vůči Evropě nebo Venezuele. Jeho odhodlání co nejdříve ukončit válku na Ukrajině je však zřejmé. Na tom lze stavět a může to být rozhodující. Reálnost navrhované vize už potvrzují některé body dohody, o nichž postupně diskutují USA, Ruská federace, Ukrajina a EU (E3).
Mírový scénář v duchu R. Schumana a G. Marshalla
Jsem přesvědčen, že míru ve východní Evropě lze dosáhnout prostřednictvím aktualizované kombinace principů Schumanova a Marshallova plánu. Jejich autentické historické výsledky jsou i dnes inspirující, ověřené a platné. Původní Schumanův plán se týkal prevence další války v Evropě. Pro zúčastněné země se tento projekt stal realitou a úspěšně funguje už více než 75 let. A George Marshall navrhl financovat obnovu původní agresorské země – Německa.
Dnes potřebujeme podobné opatření. Jsem hluboce přesvědčen, že Schumanův a Marshallův plán 2.0 jsou možné. Proměna konfrontace mezi dvěma supervelmocemi v jejich dlouhodobou a strategickou spolupráci je v zájmu obou zemí i jejich úspěšného rozvoje. Lídři přicházejí a odcházejí, ale národy zůstávají. Lídři však mohou zanechat pozitivní dědictví, které pozvedne život dotčených národů na vyšší úroveň. Společné úsilí Východu a Západu, Moskvy a Washingtonu, bylo předpokladem a základem vítězství nad nacismem a fašismem v Evropě. I mírového zániku komunismu bylo dosaženo nenásilně a rychleji díky dialogu, porozumění a spolupráci mezi Západem a Východem, mezi Washingtonem a Moskvou.
Základem této mírové iniciativy by měla být dohoda mezi dvěma euroatlantickými velmocemi: USA a Ruskem. Hospodářská a obchodní spolupráce ve formě společného trhu musí zahrnovat zdroje a komodity potřebné k vedení války: energii a její infrastrukturu, přírodní suroviny a vzácné nerosty. Stejně důležité je otevřít informační technologie, umělou inteligenci a duševní vlastnictví pro společný trh. Dohoda o společných trzích s uvedenými zdroji a komoditami mezi dvěma silnými protagonisty musí být otevřená pro všechny svobodné národy, zejména pro národy Evropy, Severní Ameriky a Střední Asie.
To musí být logicky doprovázeno dohodou mezi zúčastněnými zeměmi o společné bezpečnosti. Vzájemně prospěšná spolupráce by mohla postupně vést k vytvoření velkého nového společenství Západ–Východ od Anchorage na Aljašce po Vladivostok na Kamčatce, přes Evropu a Střední Asii. Válka by se v takovém společenství stala nemožnou a nepředstavitelnou, jako tomu bylo v případě sjednocené západní Evropy po roce 1950. Takto rozsáhlá zóna společné bezpečnosti, spolupráce a prosperity na severní polokouli by představovala bezprecedentní sílu pro mír a stabilitu na celém světě. První reakce na tuto vizi jsou povzbudivé.
Díky návrhu R. Schumana a souhlasu K. Adenauera zahájily Francie a Německo po roce 1950 mírovou spolupráci v oblasti uhlí a oceli. Schumanův plán sjednocené Evropy byl bezprecedentní politickou inovací. Pro mnoho Evropanů bylo smíření a sjednocení s bývalou nepřátelskou mocností a agresorem utopií, pro jiné provokací a někteří ve Francii to považovali za zradu. Nemožné partnerství a přátelství se však postupně stalo realitou. Tato velká a tvůrčí inovace, podpořená pevným závazkem národních vlád a parlamentů, se ukázala jako skutečná a konstruktivní cesta k mírové, stabilní a prosperující Evropě! Bohužel tento proces budování míru v posledních desetiletích nezasáhl celý kontinent, od Atlantiku po Ural. Nyní platíme velmi vysokou cenu za mnohá naše selhání.
Cesta ven z války je možná. Klíčové jsou však skutečné státnické umění, politická odvaha, dobrá vůle a programová vytrvalost při formování této nové cesty. Aby byl mír udržitelný, je nutné odstranit kořeny konfliktu. A prevence konfliktů spočívá ve sdílení bezpečnostních a strategických zdrojů. Kořeny naší společné židovsko-křesťanské civilizace nás vyzývají k vzájemnému respektu, prospěšné spolupráci a k životu v míru a jednotě.
Důstojná mírová dohoda
Taková velká dohoda poslouží nejen k vytvoření nové západo-východní komunity na severní polokouli, ale vytvoří také základ pro důstojnou mírovou dohodu, která bude prospěšná a přijatelná pro USA, Ruskou federaci, Ukrajinu i země Evropy. Balík podmínek a kompromisů musí zahrnovat návrat uprchlíků a vysídlených obyvatel, respektování důstojnosti a základních práv občanů včetně etnických menšin, přechodnou, časově omezenou správu sporných území s mezinárodní podporou (OSN, OBSE), respektování transparentně vyjádřené vůle občanů dotčených území k demokratickému sebeurčení, uplatňování přechodné spravedlnosti a obnovení právního státu a ukončení všech sankcí.
Marshallův plán 2.0 stanoví podmínky a nabídne účinnou pomoc k dosažení hospodářské stability, růstu a prosperity. Zvláštní podpora se musí věnovat cílené a dynamické obnově zničených území a infrastruktury. Takový proces si rovněž vyžaduje konstruktivní úsilí o smíření, dialog, budování důvěry a jistě přinese nové vztahy mezi národy a státy.
Tento základ pro důstojnou mírovou dohodu může být přijatelným a vstřícným řešením pro všechny, bez šedých, sporných oblastí a bez odložené či skryté konfrontace v budoucnosti. Trvalý mír v Evropě je náročný, ale ušlechtilý a užitečný cíl. Inovace nevzniká jen z nových nápadů, ale ze schopnosti vidět staré myšlenky v novém světle. Jsem přesvědčen, že kreativní, konstruktivní a odpovědné úsilí může v blízké budoucnosti zvítězit nad silami konfliktu, násilí a války.
Text byl 11. března 2026 prezentován jako součást programu MCC Summitu v Budapešti o budoucnosti Evropy.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–etsk–
