Záněty ucha: příznaky, příčiny, léčba a přírodní přístupy

ZÁKLADNÍ PRŮVODCE

Ucho, které se skládá z vnější, střední a vnitřní části, může být infikováno bakteriemi, houbami nebo viry v oblasti zvukovodu nebo Eustachovy trubice, což narušuje jeho schopnost přenášet a zpracovávat zvuk.

Více než 80 procent dětí prodělá alespoň jednu epizodu zánětu středního ucha do tří let věku. Přestože konkrétní údaje o zánětech uší u dospělých nejsou tak podrobné, i u nich patří tyto infekce k častým důvodům návštěvy lékaře napříč všemi věkovými skupinami.

Jaké existují typy zánětů ucha?

Ucho se skládá ze tří částí: viditelného zevního ucha a zvukovodu, středního ucha, kde se nacházejí drobné kůstky zesilující zvuk, a vnitřního ucha, které převádí zvuk na elektrické signály pro mozek.

Hlavní typy zánětů ucha zahrnují:

1. Zánět zevního ucha (otitis externa): Také známý jako „plavecké ucho“, jde o infekci nebo zánět zvukovodu způsobený bakteriemi či houbami – často v důsledku zadržené vody, která podporuje jejich růst. Otitis externa může být akutní (trvá méně než šest týdnů) nebo chronická (přetrvává déle než tři měsíce). Přibližně 10 procent lidí prodělá během života otitis externu, přičemž 95 procent případů má akutní průběh.
2. Zánět středního ucha (otitis media): Pojem „zánět ucha“ obvykle označuje právě zánět středního ucha, který je nejčastěji způsoben viry nebo bakteriemi. Vyskytuje se častěji u dětí než u dospělých a patří mezi nejčastější důvody návštěvy lékaře v dětském věku. Rozeznáváme tři hlavní typy:
   • Akutní otitis media: příznaky infekce trvající až šest týdnů
   • Subakutní otitis media: příznaky trvající šest týdnů až tři měsíce
   • Otitis media s výpotkem: přítomnost tekutiny ve středním uchu bez známek a příznaků infekce
3. Zánět vnitřního ucha (labyrintitida): Tento typ může zasahovat celé vnitřní ucho, včetně hlemýždě a vestibulárního systému, a může ovlivnit rovnováhu i sluch. Příbuzným onemocněním je vestibulární neuritida, tedy zánět rovnovážného nervu, který obvykle způsobuje závratě, aniž by ovlivnil sluch.

Méně časté typy zánětů ucha

Kromě tří hlavních typů středoušních infekcí mohou nastat i jiné formy:

• Infekční myringitida: Zánět bubínku vyvolaný infekcí, který tvoří hranici mezi zevním a středním uchem. Způsobuje bolestivé puchýře na bubínku a u bakteriálních infekcí se může objevit i horečka.
• Herpes zoster ucha: Virové onemocnění hlemýždě a lícního nervu způsobené virem varicella-zoster. Může vést k bolesti ucha, závratím, obrně lícního nervu a výsevu puchýřků na uchu, obličeji nebo krku.

Co způsobuje záněty ucha?

Záněty ucha mohou vznikat z různých příčin, přičemž zásadní roli hrají bakteriální a virové patogeny. Bakteriální infekce jsou obzvláště složité – různé kmeny bakterií mohou napadat různé části ucha a vyvolávat odlišné typy zánětů.

Virové infekce mohou zánět způsobit přímo, nebo vytvářet podmínky, které zvyšují náchylnost ucha k následné bakteriální infekci.

K problémům s ušima často přispívají i infekce horních cest dýchacích, které se mohou přímo šířit do ucha, nebo způsobit celkové zánětlivé reakce, čímž se zvyšuje riziko komplikací.

Příčiny podle typu infekce

Základní příčina zánětu ucha obvykle souvisí s tím, která část ucha je postižena. Každý typ zánětu má své vlastní spouštěče – od bakterií a virů až po strukturální problémy nebo reakce imunitního systému.

Otitis externa (zánět zevního ucha):

• Přemnožení bakterií: Nejčastěji jde o bakterie Pseudomonas aeruginosa nebo Staphylococcus aureus, zejména ve vlhkém prostředí.
• Přítomnost plísní: Druhy jako Candida a Aspergillus se mohou rozmnožit ve zvukovodu, často po delším působení vlhkosti nebo po užívání antibiotik.
• Poranění zvukovodu: Škrábání, používání vatových tyčinek nebo zavádění cizích předmětů může poškodit kůži a umožnit vstup patogenům.
• Ucpaný zvukovod: Nahromaděný ušní maz může zadržovat vlhkost a vytvořit vhodné prostředí pro mikroby.

Otitis media (zánět středního ucha):

• Dysfunkce Eustachovy trubice: Zablokované nebo špatně fungující trubice brání správnému odtoku tekutiny, což umožňuje množení patogenů.
• Bakteriální infekce: Často ji způsobují Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae nebo Moraxella catarrhalis.
• Zvětšené nebo infikované nosní mandle: Mohou blokovat Eustachovy trubice a být zdrojem bakterií.
• Nadměrná tvorba hlenu: Zejména u kojenců při prořezávání zubů může vést k hromadění tekutiny za bubínkem.

Otitis interna (zánět vnitřního ucha):

• Virové nebo bakteriální šíření: Infekce jako zarděnky u matky, cytomegalovirus u novorozenců nebo komplikace při bakteriální meningitidě se mohou dostat až do vnitřního ucha.
• Autoimunitní reakce: Nemoci jako polyarteritis nodosa nebo granulomatóza s polyangiitidou mohou vyvolat zánět struktur vnitřního ucha.
• Postižení vestibulárního nervu: Viry napadající rovnovážný nerv mohou způsobit zánět vnitřního ucha a narušit rovnováhu.

Rizikové faktory

U některých lidí je pravděpodobnost vzniku zánětu ucha vyšší kvůli několika klíčovým rizikovým faktorům. Zvláště ohroženi jsou ti, jejichž imunitní systém je oslaben – ať už v důsledku základního onemocnění, probíhající léčby nebo vyššího věku.

Důležitou roli hrají i vlivy vnějšího prostředí. Významným faktorem je například vystavení tabákovému kouři, který může vyvolat zánět a zvýšit náchylnost k infekci.

Zvýšené riziko představuje také osobní anamnéza – pokud měl člověk v minulosti záněty ucha, je pravděpodobnější, že se s nimi setká znovu, protože již existuje určitá biologická zranitelnost vůči dalším komplikacím.

Svoji roli sehrávají i alergická onemocnění, která mohou vyvolat zánětlivé reakce a hromadění tekutiny, čímž vzniká prostředí příznivé pro rozvoj infekce.

Specifické rizikové faktory podle typu infekce

Otitis externa (zánět zevního ucha):

• Plavání: Zvláště v kontaminované vodě, která může vnést bakterie do zvukovodu (riziko se zvyšuje až pětinásobně).
• Vlhkost: Teplé a vlhké prostředí podporuje růst bakterií a plísní ve zvukovodu.
• Úzké zvukovody: Omezené proudění vzduchu a odtok mohou vést k zadržování vlhkosti.
• Chronické zdravotní obtíže: Kožní onemocnění, jako je cukrovka, ekzém nebo dermatitida, mohou narušit přirozenou obranyschopnost ucha.
• Používání naslouchadel: Tato zařízení mohou způsobovat podráždění a zadržovat vlhkost ve zvukovodu.
• Chemické dráždivé látky: Šampony, vlasové přípravky a některé prostředky určené k péči o uši mohou narušit kožní bariéru nebo vyvolat zánět.

Otitis media (zánět středního ucha):

• Věk: Děti ve věku 6 až 12 měsíců mají kratší a vodorovnější Eustachovy trubice, což zvyšuje riziko hromadění tekutiny a infekce.
• Předčasný porod: Děti narozené před 37. týdnem těhotenství mohou mít nedostatečně vyvinuté ušní struktury a oslabenou imunitní obranu.
• Pohlaví: Zánět středního ucha je mírně častější u chlapců a mužů.
• Kojení z lahve: Pití z lahve nebo hrnečku vleže může umožnit vniknutí tekutiny do Eustachovy trubice.
• Nedostatečné kojení: Mateřské mléko obsahuje ochranné protilátky, takže děti, které nejsou kojeny, mají nižší přirozenou obranyschopnost.
• Používání dudlíku: Spojeno se zvýšenými změnami tlaku a přenosem bakterií do středního ucha.
• Docházka do jeslí či školky: Zvyšuje expozici virům a bakteriím, zejména ve skupinových kolektivech.
• Rozštěp patra: Může narušovat správnou funkci a odvodnění Eustachovy trubice.
• Downův syndrom: Často provázen strukturálními a imunitními odlišnostmi, které ovlivňují zdraví uší.
• Původ z původního obyvatelstva: Děti z komunit původních obyvatel, jako jsou Inuité nebo První národy, mají vyšší riziko – důvody však nejsou zcela objasněné.
• Rodinná anamnéza: Významnou roli může hrát genetická predispozice.
• Nedávná virová infekce dýchacích cest: Nachlazení a jiné nemoci mohou vést k zánětu a hromadění tekutiny ve středním uchu.

Otitis interna (zánět vnitřního ucha):

• Věk: Virová labyrintitida je nejčastější u dospělých mezi 30 a 60 lety, zatímco bakteriální případy se častěji vyskytují u dětí do 2 let.
• Prodělané virové infekce: Dřívější onemocnění jako opar, spalničky, příušnice, dětská obrna, hepatitida, Epstein-Barr virus nebo plané neštovice mohou přispět ke vzniku zánětu.
• Nadměrná konzumace alkoholu: Spojena se zánětem vnitřního ucha, zejména u případů labyrintitidy.
• Chronický zánět středního ucha: Dlouhodobé problémy se středním uchem mohou postupně zasáhnout i vnitřní ucho.

Jaké jsou příznaky a projevy zánětů ucha?

Záněty ucha, bez ohledu na konkrétní typ, se obvykle projevují podobnými příznaky. Pacienti často udávají různé nepříjemné pocity, přičemž nejvýraznějším ukazatelem bývá bolest a tlak v uchu.

Mnozí také popisují pocit zalehlého ucha a zhoršený sluch, který může být vnímán jako tlumený nebo částečně ztracený.

Kromě místních příznaků se často objevuje i horečka jako systémová reakce imunitního systému na přítomnost infekce.

Specifické příznaky podle typu zánětu

1. Otitis externa (zánět zevního ucha):

• Citlivost při dotyku na tragus (výčnělek před zvukovodem) nebo boltce
• Svědění či podráždění v oblasti zvukovodu a jeho okolí
• Zarudnutí a otok zevního ucha nebo zvukovodu
• Olupující se nebo šupinatá kůže v okolí zvukovodu
• Zduřené nebo bolestivé uzliny na krku či v oblasti hrdla
• Bolest zhoršující se při žvýkání
• Pocit mlaskání nebo praskání při pohybu ucha či čelisti

2. Otitis media (zánět středního ucha):

• Ucpaný nos
• Kašel
• Malátnost nebo snížená energie
• Zvracení
• Ztráta chuti k jídlu
• Výtok z ucha nebo prasknutí bubínku

3. Otitis interna (zánět vnitřního ucha):
Příznaky se mohou objevit náhle, během dne se zhoršit a obvykle se začnou zlepšovat během několika dní.

• Závratě
• Potíže s udržením rovnováhy
• Nevolnost a zvracení
• Hučení nebo pískání v jednom či obou uších
• Mimovolní, rychlé pohyby očí
• Mírné bolesti hlavy

Specifické příznaky u kojenců a malých dětí

U kojenců bývá nejčastějším znakem zánětu ucha neutišitelné podráždění nebo pláč, často doprovázený horečkou a poruchami spánku.
U malých dětí se mohou objevit příznaky jako mrzutost, potíže se spánkem, tahání za uši nebo jejich škrábání a zhoršená reakce na tiché zvuky.

Jak se diagnostikují záněty ucha?

Zdravotníci stanovují diagnózu zánětu ucha pomocí důkladného a systematického postupu, který začíná podrobným zhodnocením pacientovy zdravotní anamnézy. Zahrnuje posouzení aktuálních příznaků i dřívějších zdravotních obtíží s cílem vytvořit kontext a určit případné rizikové faktory.

Po vyhodnocení anamnézy následuje fyzikální vyšetření zaměřené na uši a jejich okolí.

Základním diagnostickým nástrojem je otoskopie – odborná technika využívající osvětlený přístroj zvaný otoskop, kterým lékař nahlíží do zvukovodu a na bubínek. Umožňuje přímé zobrazení známek zánětu, přítomnosti tekutiny nebo strukturálních abnormalit, které by mohly naznačovat infekci.

Specifické přístupy k diagnostice podle typu zánětu

Otitis externa (zánět zevního ucha):

Diagnóza je stanovena na základě viditelného zánětu ve zvukovodu, zvláště pokud je bolestivý tragus nebo boltec. V případech opakovaných infekcí nebo u pacientů s oslabenou imunitou může být odebrán vzorek výtoku k identifikaci bakteriální nebo plísňové příčiny.

Otitis media (zánět středního ucha):

Lékaři sledují, zda je bubínek vyklenutý nebo zánětlivě změněný, případně zda se za ním nachází tekutina. U pacientů s častými infekcemi mohou být použity sluchové testy. Pomocí tympanometrie nebo tympanocentézy lze zhodnotit tlak a přítomnost tekutiny ve středním uchu. U kojenců mladších než 12 týdnů s horečkou může být nutné provést kompletní vyšetření k vyloučení sepse.

Otitis interna (zánět vnitřního ucha):

Diagnóza se stanovuje vyloučením jiných onemocnění. Opírá se o příznaky, anamnézu a fyzikální vyšetření. V některých případech mohou být využity zobrazovací metody, jako je magnetická rezonance (MRI) nebo počítačová tomografie (CT), k vyloučení cévní mozkové příhody nebo jiných strukturálních problémů.

Jaké jsou možné komplikace zánětů ucha?

Záněty ucha, pokud nejsou včas a správně léčeny – nebo v závažných případech – mohou vést k celé řadě vážných a život měnících komplikací.

Nejbezprostřednějším rizikem je ztráta sluchu. Pacienti mohou zaznamenat částečnou nebo úplnou ztrátu sluchu, případně se u nich rozvine přetrvávající tinnitus – stav charakterizovaný trvalým pískáním nebo hučením v uších.

Ve vážnějších případech mohou záněty ucha vyvolat neurologické komplikace. Ochrnutí lícního nervu může narušit svalovou kontrolu, což vede k funkčním i kosmetickým potížím.

Neléčené infekce se mohou také šířit do centrálního nervového systému a způsobit závažné stavy, jako je bakteriální meningitida – nebezpečný zánět mozkových a míšních plen. Dalším závažným rizikem je mozkový absces, kdy se infekce ohraničí a vytvoří dutinu naplněnou hnisem v mozkové tkáni.

U některých pacientů se může rozvinout labyrintitida, tedy zánět vnitřního ucha, které je zodpovědné za udržování rovnováhy. Ta může vést k závratím, poruchám rovnováhy a dezorientaci.

Komplikace podle typu zánětu

1. Komplikace zevního ucha:

• Maligní otitis externa: Život ohrožující infekce, která typicky postihuje starší osoby s diabetem nebo pacienty s oslabenou imunitou
• Aurikulární či peri-aurikulární celulitida: Bakteriální infekce kůže a podkožní tkáně v okolí boltce
• Perichondritida: Infekce chrupavky zevního ucha
• Myringitida: Zánět bubínku
• Celulitida obličeje: Bakteriální kožní infekce postihující obličej
• Osteomyelitida spánkové kosti: Vážná infekce kosti, která se může šířit z ucha

2. Komplikace středního ucha:
Ačkoli jsou vzácné, mohou být vzhledem ke složité anatomii ucha obtížně léčitelné.

• Serózní otitis media: Dlouhodobé hromadění tekutiny bez přítomnosti infekce
• Perforace bubínku: Akutní nebo chronické prasknutí bubínku
• Cholesteatom: Abnormální růst kožních buněk ve středním uchu
• Tympanoskleróza: Jizvení nebo kalcifikace bubínku
• Petrositida: Infekce spánkové kosti, vzácná, ale může být smrtelná
• Cholesterolový granulom: Cystovitá léze u báze lebky v blízkosti středního ucha
• Infekční ekzémová dermatitida: Zánětlivé kožní onemocnění postihující zvukovod
• Subdurální empyém: Nahromadění hnisu mezi mozkem a jeho obalem
• Extradurální absces: Infekce mezi lebkou a vnějším obalem mozku
• Otitická hydrocefalus: Zvýšený nitrolební tlak spojený s chronickým zánětem středního ucha

3. Komplikace vnitřního ucha:
Komplikace spojené s labyrintitidou mohou zahrnovat:

• Bilaterální vestibulární hypofunkci: Závažný stav často způsobený bakteriální meningitidou, vedoucí k rozmazanému vidění při pohybu (oscilopsie) a problémům s rovnováhou a prostorovým vnímáním.
• Labyrinthitis ossificans: Stav, kdy dochází k postupnému kostnatění struktur vnitřního ucha, což může vést k trvalé ztrátě sluchu nebo rovnováhy.

Komplikace spojené s vestibulární neuritidou:

• Benigní paroxysmální polohové vertigo (BPPV): Tento stav postihuje 10–15 procent pacientů během několika týdnů od počátku obtíží.
• Perzistující posturální-percepční závrať (PPPD): Forma chronické, neotáčivé závraťovitosti a nejistoty v prostoru, která postihuje až 25 procent diagnostikovaných.

Jak se léčí záněty ucha?

Léčba zánětů ucha vyžaduje komplexní přístup, jehož cílem je zmírnit příznaky, podpořit přirozený proces hojení a předejít možným komplikacím.

Základem časné léčby je zvládání bolesti. Ke zmírnění nepohodlí u různých typů a stupňů infekce se běžně doporučují volně prodejné léky proti bolesti.

Důležitá je také správná hygiena uší, zejména u zánětů zevního ucha. Lékaři často radí udržovat ucho v suchu, protože vlhkost může příznaky zhoršit a zpomalit hojení.

V některých případech se může zvolit tzv. pozorovací přístup, kdy se nechává prostor imunitnímu systému, aby si s infekcí poradil během dvou až tří dnů bez okamžitého lékařského zásahu. Tento přístup je běžnější v některých zemích, zatímco ve Spojených státech se častěji volí aktivní léčba.

U závažných nebo přetrvávajících zánětů ucha může být nutné nasazení antibiotik. Výběr konkrétního antibiotika a způsob podání závisí na typu a lokalizaci infekce.

Léčba podle typu zánětu

Otitis externa (zánět zevního ucha)

Tento stav se někdy zlepší sám, ale při správné léčbě obvykle odezní do 7 až 10 dnů. Možnosti léčby zahrnují:

• Kortikosteroidní ušní kapky: Pomáhají zmírnit zánět
• Lokální antibiotické ušní kapky: Běžně předepisované; perorální antibiotika se používají jen výjimečně
• Ušní kapky s kyselinou octovou (octem): Vytvářejí kyselé prostředí, které brání růstu bakterií
• Teplý obklad: Přiložení teplého hadříku na ucho může pomoci, zejména pokud je přítomen vřídek
• Odborné čištění ucha: Doporučuje se při akutní otitis externa

Otitis media (zánět středního ucha)

Záněty středního ucha většinou samy odezní během dvou až tří dnů, i když tekutina může ve středním uchu přetrvávat i po odeznění příznaků.

• Domácí péče: Přiložení teplého obkladu na postižené ucho, dostatečná hydratace a vyhýbání se alergenům (např. prachu)
• Pozorování: Často doporučeno s následnou lékařskou kontrolou
• Perorální antibiotika: Předepisují se podle klinických doporučení, zejména v závažnějších nebo déle trvajících případech
• Myringotomie: Chirurgický zákrok, při němž se provede malý řez do bubínku – uvažuje se o něm při silné bolesti, horečce nebo přetrvávajících potížích (provádí se však jen zřídka)
• Odstranění nosních mandlí: Pokud jsou nosní mandle zvětšené a přispívají k opakovaným infekcím, může být doporučeno jejich odstranění; odstranění krčních mandlí (tonzilektomie) však s prevencí zánětů ucha nepomáhá

Otitis interna (zánět vnitřního ucha)

Labyrintitida a vestibulární neuritida často odezní samy, ale úplné zotavení může trvat i několik týdnů.

• Léčba labyrintitidy: Záleží na příčině a může zahrnovat klidový režim, dostatečnou hydrataci, antivirotika, kortikosteroidy nebo imunosupresiva, jako jsou azathioprin, etanercept nebo cyklofosfamid
• Úleva od příznaků: Krátkodobé podávání benzodiazepinů nebo antihistaminik může zmírnit závratě; léky proti nevolnosti, např. prochlorperazin, mohou pomoci s nevolností
• Antibiotika: Používají se výjimečně, a to pouze při potvrzené bakteriální infekci
• Chirurgický zákrok: Zvažuje se jen u malého počtu případů
• Fyzioterapie: Vestibulární rehabilitace může pomoci mozku přizpůsobit se změněným signálům rovnováhy

Jak ovlivňuje nastavení mysli záněty ucha?

Ačkoli samotné nastavení mysli zánět ucha přímo nezpůsobuje ani neléčí, může ovlivnit, jak člověk zvládá příznaky a jak se s onemocněním vyrovnává.

Pozitivní přístup může podpořit funkci imunitního systému, snížit hladinu stresu a zlepšit toleranci bolesti, což může urychlit zotavení.

Lidé s optimistickým nastavením jsou také obvykle disciplinovanější v dodržování léčebného plánu, což může přispět k lepším výsledkům.

Jaké jsou přírodní přístupy k léčbě zánětů ucha?

Před použitím jakýchkoli přírodních prostředků při léčbě zánětů ucha je důležité poradit se s lékařem – zvláště pokud jsou příznaky středně těžké, závažné nebo přetrvávají delší dobu.

Bylinné přípravky

Bylinné prostředky jako Sinupret a divizna se tradičně používají k podpoře zdraví horních cest dýchacích a uší. Sinupret je německý přípravek složený z rostlinných extraktů – šťovíku, černého bezu, prvosenky jarní, sporýše lékařského a hořce žlutého. Může pomoci uvolnit ucpané dutiny, a tím nepřímo zmírnit tlak a nepohodlí v uších.

Divizna (Verbascum), běžně užívaná ve španělské lidové medicíně, má dlouhou historii použití při bolestech a zánětech uší. Přestože jsou oba prostředky široce používány v tradiční praxi, vědecké důkazy o jejich účinnosti jsou zatím omezené.

Přípravky na bázi propolisu

Propolis, pryskyřičná látka produkovaná včelami, vykazuje antibakteriální, protivirové a protizánětlivé účinky. V jedné italské studii dostávaly děti s akutním zánětem středního ucha po dobu 72 hodin doplněk stravy Propolisina na bázi propolisu. Výzkumníci zjistili, že přípravek zmírnil závažnost příznaků a snížil potřebu protizánětlivých léků, což naznačuje, že by mohl být užitečným doplňkem během tzv. pozorovací fáze léčby.

Homeopatie

Izraelská studie zjistila, že přírodní ušní kapky Otikon – vyrobené z česneku, divizny, měsíčku lékařského a třezalky tečkované v olivovém oleji – byly při zmírnění bolesti ucha spojené s akutní otitis media u dětí a dospívajících stejně účinné jako anestetické kapky.

Doplňky vitaminu D

Nízká hladina vitaminu D byla spojena se zvýšeným rizikem infekcí uší, nosu a krku. Metaanalýza z roku 2022 ukázala, že doplňování vitaminu D zlepšuje výsledky u lidí s onemocněními ORL oblasti, včetně zánětů uší. Přehled z roku 2019 také naznačil, že vitamin D může snižovat riziko akutního zánětu středního ucha, i když zřejmě nezabraňuje vzniku hnisu.

Přípravky s xylitolem

Xylitol je přírodní sladidlo obsažené v ovoci a zelenině, které může podpořit imunitní funkce a pomoci předcházet zánětům ucha. Výzkumy naznačují, že doplňky a nosní spreje s xylitolem mohou snižovat riziko otitis media u dětí. Jedna předběžná studie zjistila, že i když žvýkání xylitolové žvýkačky významně nezlepšilo celkovou rychlost uzdravení, mohlo zkrátit dobu rekonvalescence – a to s minimem vedlejších účinků.

Jak mohu předcházet zánětům ucha?

Abyste chránili svá ucha a snížili riziko infekce, můžete dodržovat následující opatření:

• Vyhýbejte se škrábání v uchu nebo zavádění předmětů do zvukovodu, jako jsou vatové tyčinky
• Udržujte uši čisté a suché, zvláště při sprchování nebo koupání
• Nekoupejte se ve znečištěné nebo podezřelé vodě
• Po kontaktu s vodou uši důkladně osušte – nakloňte hlavu, aby voda odtekla, nebo použijte fén nastavený na nízkou teplotu a nejnižší výkon, alespoň 30 cm od ucha
• Při plavání, zejména v bazénech nebo jezerech s pochybnou kvalitou vody, používejte ucpávky do uší
• Po plavání lze (po konzultaci s lékařem) použít směs lihem a bílým octem, která vytváří prostředí nevhodné pro růst bakterií
• Nekuřte a vyhýbejte se pasivnímu kouření

Jak předcházet zánětům ucha u dětí:

• Pravidelně si myjte ruce – sobě i dítěti – aby se omezilo šíření bakterií a virů. Umyjte i hračky, se kterými si dítě hraje
• Pokud je to možné, kojte – mateřské mléko obsahuje ochranné protilátky; při krmení z lahve nedovolte, aby dítě leželo
• Přecházejte z lahve na hrneček kolem jednoho roku a nikdy dítě neukládejte ke spánku s lahví
• Omezte používání dudlíku po šestém měsíci, protože dlouhodobé užívání může zvyšovat riziko infekce
• Nevystavujte děti pasivnímu kouření
• Pokud to jde, zvolte menší dětský kolektiv, abyste snížili pravděpodobnost nákazy
• Při plavání chraňte uši dětí pomocí ucpávek do uší nebo koupací čepice
• Léčte případná související onemocnění, jako jsou ekzémy nebo alergie
• Omezte kontakt s nemocnými dětmi, pokud je to možné

–ete–