Když se v noci ze 6. na 7. září 1776 vydal seržant Ezra Lee do vod newyorského přístavu, čekala ho přibližně 6,4 kilometru dlouhá cesta proti proudu, několik hodin fyzické námahy a úkol, který před ním žádný námořník nezkusil. Uvnitř malé dřevěné ponorky měl proniknout pod britskou válečnou loď, navrtat její trup a připevnit k němu nálož se 68 kilogramy střelného prachu. Kdyby plán vyšel, britská vlajková loď HMS Eagle mohla zmizet pod hladinou.
Lee se k cíli pravděpodobně skutečně dostal. Výbušninu však připevnit nedokázal a po rozednění se musel vrátit. Nálož nakonec explodovala naprázdno v přístavu. Přesto se jeho plavba zapsala do dějin jako první doložený pokus o útok ponorky na nepřátelské plavidlo.
Tajná zbraň proti britské převaze
Ponorka Turtle vznikala od počátku jako prostředek k válčení. Jejím konstruktérem byl David Bushnell, student Yaleovy univerzity, který se od počátku zajímal o objevení způsobu, jak dopravit výbušninu pod trup válečné lodi. Američtí povstalci nemohli britskému Královskému námořnictvu konkurovat počtem plavidel ani jejich výzbrojí. Bushnell proto vsadil na překvapivý útok provedený jediným mužem.
Myšlenka plavby pod hladinou už tehdy nebyla nová. Nizozemský vynálezce Cornelis Drebbel předvedl v Anglii provozuschopné ponorné plavidlo patrně již kolem roku 1620. Bushnellova konstrukce však jako první spojila pohyb pod vodou se zbraní určenou k přímému napadení lodi.
Bushnell pracoval na konstrukci přibližně od roku 1771 a po vypuknutí války za americkou nezávislost získal podporu connecticutského guvernéra Jonathana Trumbulla. Kontinentální armáda poskytla projektu peníze a další pomoc. George Washington sice později přiznal, že v jeho úspěch příliš nevěřil, přesto vynálezce podpořil. V dopise Thomasi Jeffersonovi z roku 1785 označil celý projekt za „dílo génia“.
Ponorka byla postavena ze silného dubového dřeva, utěsněna smolou a stažena železnými obručemi. Tvarem připomínala dva želví krunýře spojené dohromady, odtud pochází její pozdější název. Dochované nákresy ovšem vznikly až v 19. století. Původní technická dokumentace se nezachovala, a proto se dnešní modely v některých podrobnostech liší.
Do plavidla se vešel jediný člověk. Pilot určoval směr kormidlem a uváděl do pohybu dvě krátká lopatková zařízení, která dobové prameny přirovnávaly k ramenům větrného mlýna. Jedno pohánělo člun dopředu, druhé pomáhalo při stoupání a klesání. Voda vpuštěná do prostoru ve spodní části trupu sloužila jako zátěž; při vynořování ji musel pilot vytlačit dvěma ručními pumpami. Nouzové odhození olověného závaží mělo plavidlo rychle vynést na hladinu.
Zásoba vzduchu při úplném ponoření vystačila přibližně na půl hodiny. Dokud zůstávala horní část Turtle nad vodou, mohl vzduch proudit dovnitř trubicemi vybavenými ventily. Jakmile se člun ponořil celý, pilot byl odkázán na vzduch uzavřený uvnitř.
Jednočlenná posádka
Bushnell původně počítal s tím, že ponorku povede jeho bratr Ezra, který s ní dlouho cvičil. Krátce před plánovaným útokem však onemocněl. Náhradní pilot Ezra Lee dostal na osvojení složitého ovládání jen omezený čas. Sám Bushnell přitom připouštěl, že vycvičit schopného operátora vyžadovalo mnoho pokusů.
Cílem se stala 64dělová řadová loď HMS Eagle, vlajkové plavidlo viceadmirála Richarda Howea. Britská flotila v létě 1776 podporovala tažení proti New Yorku a její lodě poskytovaly vojsku palebnou sílu, přepravu i zásobování. Potopení admirálovy lodi by Američanům přineslo mimořádný vojenský i propagandistický úspěch.
Turtle byla nejprve vlečena velrybářskými čluny do blízkosti britského kotviště. Lee pak pokračoval vlastní silou. Podle své pozdější výpovědi strávil přibližně dvě a půl hodiny zápasem s přílivem, než se dokázal přiblížit k válečné lodi. Pod její zádí prý viděl námořníky na palubě a slyšel jejich hlasy. Uzavřel poklopy, ponořil se a přitiskl horní část Turtle ke dnu plavidla.
Na vrcholu ponorky se nacházel vrták spojený s odnímatelnou výbušnou schránkou. Lee měl zašroubovat kovový vrut do dřevěného trupu, odpojit nálož a spustit hodinový mechanismus. Vodotěsná schránka by se poté díky vlastnímu vztlaku přitiskla ke dnu lodi. Časovač mohl být nastaven až na dvanáct hodin a po uplynutí zvolené doby uvolnil mechanismus odvozený od křesadlového zámku palné zbraně. Ten zapálil střelný prach.
Vrták se však do trupu nezakousl. Když se Lee pokusil Turtle posunout, člun sklouzl stranou a prudce vystoupal k hladině. Pilot uvažoval o dalším pokusu, ale blížilo se svítání a britské čluny se brzy měly začít pohybovat po kotvišti. Rozhodl se ustoupit.
Měděný plášť?
Neúspěch útoku se někdy připisuje měděnému plášti britské lodi, který měl vrták zastavit. HMS Eagle však dostala měděný plášť až později. Navíc, tenká vrstva mědi by dobře navrženému vrtáku patrně neodolala. Pravděpodobnější je, že Lee zasáhl železnou část kování v okolí závěsu kormidla či neobvykle tvrdé místo v trupu. Přesnou příčinu však určit nelze.
Lee se vracel po hladině. U Governors Island si podivného plavidla povšimli britští vojáci a vyslali k němu člun. Pilot proto odpojil nálož, která zůstala plavat ve vodě. Pronásledovatelé se obrátili zpět a Lee se dostal k americkému břehu. Časový mechanismus mezitím doběhl a výbuch vyhodil do vzduchu vysoký sloup vody, aniž by poškodil některou z lodí. Leeova zpráva však vznikla téměř čtyřicet let po události a žádný britský záznam o útoku se nedochoval.
Vynález, který předběhl svou dobu
Po prvním útoku následovaly další pokusy, žádný však nebyl úspěšný. Jednu akci zmařilo odhalení hlídkou a při další selhala kontrola hloubky. V říjnu 1776 Britové dokonce potopili plavidlo, na němž Američané ponorku Turtle přepravovali.
Ponorka neuspěla především proto, že od jediného člověka vyžadovala práci celé posádky – navigaci, pohon, regulaci vztlaku, obsluhu zbraně i boj se samotným živlem. Navíc neexistovala žádná spolehlivá možnost, jak udržet člun na místě pod trupem cíle, a k tomu se přidaly malá zásoba vzduchu, slabá viditelnost a nedostatečný výcvik náhradního operátora.
Bushnell přesto řešil základní problémy, s nimiž se konstruktéři ponorek potýkali ještě v následujícím století: schopnost ponoření a vynoření, pohyb pod hladinou, zásobování posádky vzduchem a dopravu výbušniny k cíli. Tehdejší materiály a vědecké poznání však nedokázaly jeho nápadu zajistit dostatečné provedení. První skutečně úspěšný ponorkový útok přišel až roku 1864, kdy konfederační ponorka H. L. Hunley potopila unionistickou šalupu USS Housatonic během války severu proti jihu. Posádka Hunley při akci zahynula.
