Analýza
Po celá desetiletí Washington věřil, že obchod a technologie připoutají Čínu k otevřenějšímu, pravidly řízenému řádu. Místo toho se dnes dvě největší světové mocnosti střetávají téměř ve všech oblastech – od čipů a umělé inteligence přes dodavatelské řetězce a technické standardy až po kyberprostor, vesmír, ideologii a vliv – a přetvářejí přitom aliance i světovou ekonomiku.
Analytici to nazývají „soupeřením ve stylu studené války“ s jedním zásadním rozdílem: oba rivalové zůstávají pevně provázáni obchodem a financemi. Namísto okamžitého zpřetrhání vazeb se každá strana snaží o jejich co nejrychlejší přebudování.
Washington hovoří o „snižování rizik“ a „cílené odluce“, zatímco Peking zavádí vlastní právní, regulační a exportní nástroje, které se často odchylují od globálních norem. Toto konkurenční zápolení, uvádějí odborníci, pravděpodobně určí vztahy obou zemí daleko za rok 2027.
Jak došlo k propojení USA s Čínou
Cesta prezidenta Richarda Nixona do Pekingu v roce 1972 ukončila desetiletí nepřátelství a otevřela cestu k plnému diplomatickému uznání Čínské lidové republiky (ČLR) Spojenými státy v roce 1979.
Předtím Washington uznával vládu Taiwanu, oficiálně Čínskou republiku, jako jedinou legitimní vládu Číny. Diplomatický obrat otevřel Číně cestu do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001, čímž získala široký přístup na globální trhy, nastartovala růst tažený exportem a proměnila se v globální hub dodavatelských řetězců.
Washington předpokládal, že hlubší integrace přiměje Peking k tržně orientovanější, pravidla respektující a demokratičtější cestě. Mýlil se. Čína přinutila firmy podnikající v zemi k převodům know-how, štědře dotovala státní šampiony, blokovala zahraniční konkurenty a tolerovala rozsáhlé krádeže duševního vlastnictví – to vše v rozporu se zásadami WTO.
Strategie se vyplatila v podobě čisté moci. Nominální HDP Číny vzrostl z přibližně 1,3 bilionu dolarů v roce 2001 na zhruba 19,2 bilionu dolarů v roce 2025 – více než čtrnáctinásobný skok. A s ekonomickou silou přišly i ostřejší lokty.
Čínské hackerské skupiny podporované státem pronikly do amerických vládních úřadů, firem a kritické infrastruktury, zatímco vlivové operace zasáhly univerzity, think-tanky a média, aby nasměrovaly politiku a veřejné mínění ve prospěch Pekingu.
K tomu se přidává příval prekurzorů fentanylu z Číny, které přiživují americkou opioidní krizi. Podle některých amerických představitelů jde o formu „neomezené války“.
Změna ve strategii
Ke změně amerického uvažování došlo v roce 2017, kdy Národní bezpečnostní strategie Trumpovy administrativy označila Čínu za hlavního konkurenta a strategického protivníka. Toto hodnocení pak nadále určovalo politiku jak za Bidenovy administrativy, tak v současné Trumpově vládě.
Chování Pekingu po vstupu do WTO donutilo Washington k tvrdému „technonacionalismu a obchodnímu protekcionismu“, řekl pro Epoch Times Peter C. Y. Chow, profesor ekonomie na City College v New Yorku.
Tento nový postoj nyní přináší pravidelný příval opatření. Microsoft 20. srpna omezil čínský přístup ke svému systému včasného varování před kybernetickými zranitelnostmi s odkazem na obavy o národní bezpečnost. O týden později oznámilo ministerstvo obchodu uzavření mezery, která některým zahraničním výrobcům čipů umožňovala dodávat do Číny americké technologie bez licencí.
Od 1. října bude zavedeno povinné školení o bezpečnosti výzkumu pro vědce financované federální vládou prostřednictvím Národní vědecké nadace a amerického ministerstva zemědělství. Ministerstvo obchodu zveřejnilo 12. září nový seznam exportních omezení, na kterém se objevilo 23 čínských firem podporujících ruské nebo čínské vojenské programy. Současně potrestalo dva čínské prostředníky za nákup amerických zařízení na výrobu čipů pro čínského výrobce SMIC, čímž vyslalo signál, že je připraveno postihovat nejen koncové uživatele, ale i zprostředkovatele.
Peking reaguje
Čína reaguje metodou zub za zub. Státní orgány 22. srpna zpřísnily dohled nad těžbou a zpracováním vzácných zemin, rozšířily kvótové limity i na dovážené materiály a nařídily měsíční hlášení, které úředníkům dává přístup ke všem údajům o zásilkách. Taková míra kontroly vyvolává u zahraničních výrobců znepokojení.
O méně než o dva týdny později Peking oznámil šetření možného obcházení celních opatření u dovozu amerických optických vláken a poté zahájil dvojí vyšetřování údajného dumpingu amerických dodavatelů analogových čipů a diskriminace čínských firem.
Čínské kontrolní úřady 15. září prohloubily antimonopolní přezkoumání akvizice izraelsko-americké společnosti Mellanox Technologies, která dodává produkty pro počítačové sítě, americkým gigantem Nvidia, čímž dále vyvinuly tlak na tohoto technologického lídra.
Téměř každý týden zpřísňuje jedna strana vývozní kontroly, bezpečnostní přezkumy či právní překážky, aby druhá strana odpověděla vlastním souborem opatření.
Rozdíly v názorech
„V jádru nelze sladit centralizovanou autoritářskou vládu s moderním demokratickým řízením,“ řekl pro Epoch Times americký ekonom Davy J. Wong. „Tyto dvě hodnoty nemohou koexistovat, takže střet mocností je nevyhnutelný.“
Demokracie si cení transparentnosti a inovací zdola, zatímco čínská vláda jedné strany oceňuje rychlost a soudržnost, dodává. Tato soudržnost slouží jedinému účelu, uvedl Shen Rongqin, profesor mezinárodního obchodu na kanadské York University. „Pro Komunistickou stranu Číny má přežití režimu absolutní prioritu – i na úkor ekonomiky nebo životní úrovně obyvatel,“ sdělil Epoch Times.
Prioritní cíle jsou zcela odlišné, dodal Henry Li, ekonom a analytik se specializací na Čínu působící v Marylandu. „Pro Washingtonem je konečným výsledkem národní blahobyt. Pro Peking je to moc,“ řekl pro Epoch Times.
Jakýkoli náznak slabosti vnímá Komunistická strana Číny jako existenční hrozbu, proto se cítí nucena postavit Washingtonu a demonstrovat svou sílu. Pokud je tato moc zpochybněna, „strana nemá problém sáhnout k likvidačním opatřením, byť sebedestruktivním,“ varoval Li. Poukázal na podobné smýšlení v roce 1989, kdy desítky tisíc vojáků a stovky obrněných vozidel rozdrtily pokojné prodemokratické demonstranty na náměstí Nebeského klidu.
Američtí lídři naproti tomu čelí velmi odlišné výzvě, poznamenal Chow. Pokud se ekonomice nedaří, američtí voliči mohou potrestat tvůrce politik u volebních uren, což omezuje, jak daleko může Washington zajít, než se ztráta pracovních míst nebo inflace stanou příliš velkou politickou zátěží.
Strategie Pekingu: slíbit, oddalovat, znovu vyjednávat
Navzdory ideologické propasti Čína stále spoléhá na americkou poptávku po svém exportu, což dává Washingtonu páku. Peking se však naučil, jak tuto výhodu otupit. Protistrategie Pekingu, řekl Wong, je „slíbit, oddalovat, znovu vyjednávat“: nabídnout taktický ústupek, zdržovat realizaci a následně přijít s požadavkem na nové podmínky.
Li vidí, že se tento scénář znovu odehrává i v současných obchodních jednáních, kdy se čínští vyjednavači tváří vstřícně, ale v reálu nabízejí málo skutečně podstatného a ověřitelného. Doposud Peking slíbil zrušení některých odvetných cel, uvolnění omezení vývozu vzácných zemin a zřízení „konzultačního mechanismu“ pro pokračující dialog – kroky, které se týkají opatření nedávno zavedených samotným Pekingem a nenesou žádné dlouhodobé záruky.
Tento vzorec připomíná nenaplněné sliby z obchodní dohody fáze jedna v letech 2018–2020, kdy se tolik propagované závazky Pekingu na zvýšení nákupů americké sóji a technologií nikdy plně nenaplnily, konstatoval Li. Peking podle něj natahuje jednání až do amerických voleb v polovině období v roce 2026 v naději, že jakákoli změna v Kongresu zkrotí Trumpa, zatímco zároveň nalévá peníze do domácích dodavatelských řetězců, aby snížil závislost na USA.
Manévrovací prostor Číny se však zmenšuje, upozornil Chow. Kolaps realitního trhu, rostoucí nezaměstnanost mladých a slabé spotřebitelské výdaje podkopávají její přitažlivost jako magnetu pro zahraniční kapitál, vysvětlil.
Průzkum Americko-čínské obchodní rady z července 2025 ukázal, že pouze 48 procent amerických firem plánuje v roce 2025 investovat v Číně, což je prudký pokles oproti 80 procentům v roce 2024.
„Peking by mohl chtít minimalizovat škody z obchodní války s USA,“ varoval Chow, „jinak riskuje ještě hlubší hospodářské potíže doma.“
Hrozící sekundární cla pro Čínu
Podpora Moskvy ze strany Pekingu je dalším ohniskem napětí. Čína a Indie pomohly po invazi Ruska na Ukrajinu v roce 2022 udržet ruskou ekonomiku nad vodou, když výrazně navýšily nákupy tamní ropy, zatímco mnohé země dovoz omezily nebo zcela zastavily.
Do roku 2025 se Čína stala největším odběratelem ruských fosilních paliv a tvořila asi 40 procent příjmů Moskvy z exportu, čímž vyrovnávala velkou část dopadů západních sankcí na Rusko. V reakci na to americký Kongres – díky oběma stranám – udělil Trumpovi pravomoc uvalit sankce a cla na země podporující Rusko. Prezident také vyzval představitele EU, aby uvalili až stoprocentní cla na čínské a indické zboží, a naznačil, že Washington bude postupovat ve shodě s nimi.
Peking odpověděl vlastní pákou. Během napjatých jednání v květnu a červnu omezil vývoz některých vzácných zemin, které jsou klíčové pro výrobu všeho, od raket a automobilů až po chytré telefony. Cílem bylo vynutit si ústupky.
„Tento škrtící chvat zafungoval,“ pronesl Shen. Washington zmírnil některá cla a uvolnil část kontrol na čipy, což umožnilo společnostem Nvidia a AMD prodávat do Číny zjednodušené AI čipy H20 a MI308 výměnou za patnáctiprocentní poplatek z příjmů.
Shen tvrdí, že dohoda ve skutečnosti zvýhodňuje Spojené státy, protože udržuje čínské vývojáře uzamčené v ekosystému architektury CUDA od Nvidie a zpomaluje jejich domácí alternativy.
Zda Peking tuto dohodu dodrží, však zůstává nejisté.
Analytici proto očekávají, že pokud se do 10. listopadu, což je prodloužený termín jednání mezi USA a Čínou, nedosáhne konkrétních dohod, napětí znovu vzplane. „Každá strana využívá své konkureční výhody jako zbraň. Tento vzorec je stále zřetelnější,“ uvedl Shen.
Ať už na sekundární cla dojde nebo ne, každá strana používá své nejsilnější páky – Washington technologie, Peking vzácné zeminy – což vytváří stupňující se vzorec, který čím dál více připomíná studenou válku, dodal Shen.
Na reportáži se podílela Gu Xiaohua.
– ete –
