Katie Spence

20. 2. 2024

Klimatická politika založená na předpokládaném vztahu mezi CO2 a úrovní arktického ledu je podle vědců problematická.

Podle nejnovější hodnotící zprávy Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) je to pro lední medvědy špatná zpráva.

V důsledku rostoucích emisí oxidu uhličitého (CO2) a dalších skleníkových plynů se na základě modelů a simulací předpokládá, že bude Arktida v roce 2050 v měsíci září bez ledu.

„Předpokládáme, že Arktida bude v měsíci září bez ledu podle všech uvažovaných scénářů,“ uvádí se ve vědecké zprávě zdůrazňující závěry IPCC. „Tyto výsledky zdůrazňují hluboký dopad emisí skleníkových plynů na Arktidu.“

Podobná předpověď byla učiněna v roce 2013, ale tehdy se předpokládalo, že přibližně do roku 2033 nebude žádný led.

„Všechny klimatické modely předpokládají, že v příštích zhruba 20 letech bude léto bez ledu,“ řekl v červenci 2013 Ron Kwok, vedoucí vědecký pracovník Laboratoře tryskového pohonu NASA. „Není to příliš daleko.“

Nová zpráva Allana Astrupa Jensena, ředitele výzkumu a generálního ředitele Severského institutu pro udržitelnost výrobků a environmentální chemii a toxikologii v Dánsku, však ukazuje, že od září 2007 do září 2023 byl úbytek arktického mořského ledu téměř nulový.

„Skutečnost je taková, že rozsah arktického mořského ledu měřený družicemi od roku 1978 vyjadřuje roční výkyvy a v letech 1997 až 2007 se výrazně snížil. Nicméně před tímto obdobím, od roku 1978 do roku 1996, byl klesající trend minimální a v posledních 17 letech, od roku 2007 do roku 2023, byl klesající trend rovněž přibližně nulový,“ uvádí se ve zprávě.

„Nic tedy nenasvědčuje tomu, že bychom měli očekávat, že letní led v Arktickém moři během jednoho nebo dvou desetiletí zcela zmizí, jak se předpokládá.“

Jensen řekl Epoch Times, že IPCC a další organizace „vylučují možnost, že by se rozsah mořského ledu mohl v budoucnu rozšířit a dokonce dosáhnout úrovně před rokem 1996“.

„Je to proto, že se domnívají, že hnací silou rozsahu mořského ledu je předpovídané oteplování v důsledku rostoucí hladiny CO2 v troposféře,“ řekl.

Frank Geisel je oceánský inženýr a námořní architekt, který v osmdesátých letech minulého století v rámci několika expedic pobřežní stráže zkoumal tloušťku ledu v Arktidě a Antarktidě.

Podle něj je problematické měřit rozlohu a tloušťku mořského ledu a pak dojít k závěru, že CO2 způsobuje jeho úbytek, a proto je nutné ho snížit.

„Nemůžeme jen tak vydat příkaz a říct: ‚Když uděláme tohle, stane se tohle‘,“ řekl Geisel Epoch Times. „No, možná. Ale možná ne.“

CO2 a mořský led

Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) využívá údaje Národního střediska pro údaje o sněhu a ledu (NSIDC) k zaznamenávání ročních minim arktického mořského ledu v měsíci září, tedy na konci letního období tání. Měření je založeno na rozsahu mořského ledu, což je čtvereční míle ledu pokrývajícího Severní ledový oceán v určitém období.

V září 1979 NOAA oznámila, že roční minimum arktického mořského ledu činí 2,72 milionu čtverečních mil (7 milionů čtverečních kilometrů, pozn. překladatele). Podle organizace The Nature Conservancy byla v téže době koncentrace CO2 337,1 částic na milion (ppm).

O téměř 20 let později, v roce 1996, se koncentrace CO2 zvýšila na 362,58 ppm a roční minimum arktického ledu v září vzrostlo na 2,93 milionu čtverečních mil (7,55 milionu čtverečních kilometrů, pozn. překaldatele).

Po roce 1996 se rozsah mořského ledu snižoval až do roku 2007, přičemž k nejvýraznějšímu poklesu došlo mezi lety 2006 a 2007 – ze 2,26 milionu čtverečních mil (5,83 milionu čtverečních kilometrů) v roce 2006 na 1,65 milionu čtverečních mil (4,25 milionu čtverečních kilometrů) v roce 2007. Koncentrace CO2 byla 383,37 ppm.

Po zveřejnění výsledků v roce 2007 vydala Americká geofyzikální unie zprávu, v níž varovala, že Arktida je možná „na pokraji“ zásadní změny, a obrázky hladovějících ledních medvědů uvízlých na plovoucích ledových deskách se staly běžnou záležitostí.

Přestože v roce 2012 dosáhl rekordního minima, od roku 2007 do roku 2023 se úbytek mořského ledu blíží nule.

Zčásti kvůli úbytku jejich životního prostředí byli lední medvědi 15. května 2008 zařazeni na seznam „ohrožených“ druhů podle zákona o ohrožených druzích zvířat.

Rozsah mořského ledu zaznamenaný v září 2008 a 2009 se však zvýšil, a přestože v roce 2012 dosáhl rekordního minima, od roku 2007 do roku 2023 se úbytek mořského ledu blíží nule.

V září 2023 – během roku, který Kapnicková z NOAA označila za „zdaleka“ nejteplejší rok v 174-letých klimatických záznamech NOAA – činilo roční minimum arktického mořského ledu 1,69 milionu čtverečních mil (4,36 milionu čtverečních kilometrů), což představuje nárůst o přibližně 40 000 čtverečních mil oproti roku 2007. V roce 2023 byla hodnota CO2 421,55 ppm.

Jensen uvedl, že před několika lety začal vytvářet a zveřejňovat grafy a diagramy s údaji NSIDC, aby lidem poskytl jednoduché vizuální znázornění.

„Svůj první diagram jsem poslal NSIDC, ale od této organizace jsem nedostal žádnou reakci. To mě překvapilo. Překvapilo mě také, že mnoho lidí, včetně vědců a dokonce i přátel, je těžké přesvědčit, že se mořský led od roku 2007 nezměnil, ačkoli používám stejné oficiální údaje, které používá i IPCC,“ řekl Jensen.

„Jejich mozky jsou vymyté mnoha poplašnými zprávami o úbytku arktického mořského ledu a jejich velkým respektem k organizaci IPCC při OSN.“

Geisel řekl, že se obává, že někteří vědci a politici používají „velmi přesnou, téměř mikroanalytickou analýzu velmi, velmi makro situace“.

„Díváme se na procesy, které se mění po desetiletí, a snažíme se pochopit, jak budeme reagovat v tomto roce,“ řekl Geisel.

„Pokud studujete povětrnostní systémy ve vysoké Arktidě, zjistíte, že na vrcholu pólu se nachází obrovský systém vysokého tlaku, který je dobře známý meteorologům. …A ten se posouvá, a je dobře známo, že mění polohy, a tím mění charakter počasí s desetiletou frekvencí – mluvíme o 10, 12 letech.

„Jedná se o skutečně rozsáhlé a dlouhodobé procesy, kterým naše technologie nedokážou plně porozumět.“

Geisel to přirovnal k vědcům, kteří podrobně studují hurikány prostřednictvím satelitních snímků a kteří stále nejsou schopni plně pochopit, jak se budou chovat v blízké budoucnosti.

„Máme k dispozici všechny tyto snímky a můžeme [hurikány] velmi pečlivě modelovat, a to až do měřítka zhruba 100 metrů,“ řekl.

„Ale zmírnění dopadů, když se blíží ke břehu, se neprovádí na 100 metrů. Provádí se na bázi 150 kilometrů. Když se k pobřeží Floridy blíží hurikán, guvernér řekne: ‚Všichni ven!‘. Takže rozlišení těchto měření se nemusí nutně rovnat zmírnění nebo dokonce pochopení následků.“

Zpochybňování údajů

NSIDC provádí satelitní měření mořského ledu a zaznamenává, kde je koncentrace ledu alespoň 15 %, aby bylo možné pochopit rozsah mořského ledu. NOAA pak používá zářijová měření k vykreslení rozsahu mořského ledu v čase.

Nicméně chybovost je značná.

„Během letního tání a zamrzání na podzim může být rozsah podhodnocen o 1 milion čtverečních mil (2,58 milionu čtverečních kilometrů); během poloviny a konce zimy před začátkem tání bude chyba na spodní hranici odhadů,“ uvádí NSIDC.

Podle NSIDC se údaje o ploše mořského ledu mohou při měření v září lišit až o 1 milion čtverečních mil (2,58 milionu čtverečních kilometrů) ve srovnání s březnem, kdy je odchylka menší.

Při vynesení do grafu ukazuje pokles rozlohy mořského ledu od roku 1979 do roku 2023 s použitím přesnějšího březnového čísla poloviční tempo poklesu na 15 000 čtverečních mil ve srovnání se zářijovým tempem poklesu na 30 000 čtverečních mil.

Podle Jensena jsou klimatické modely tak dobré, jak dobrá jsou data, která jsou do nich vložena.

„Prudký pokles rozlohy arktického mořského ledu před rokem 2007, kdy byla udělena Nobelova cena IPCC a Al Gorovi, měl pokračovat navždy. V tomto světle byly předpovědi správné,“ řekl.

„Když však bylo jasné, že se pokles zastavil, měli s takovými předpověďmi přestat.

„To však pro ně bylo politicky obtížné, protože by to zpochybnilo celou otázku změny klimatu vlivem CO2, protože úbytek arktického mořského ledu byl hlavním argumentem pro teorii CO2.“

Navíc satelitní snímkování rozsahu mořského ledu nezačalo v roce 1979, přestože většina grafů používá tento rok jako výchozí bod.

Pomocí snímků ze starých družic NASA sestavila hrubé odhady rozsahu mořského ledu již v 60. letech minulého století.

Jensen poukázal na to, že ačkoli satelitní snímky ze 60. let 20. století nebyly tak přesné jako dnešní modely, stále poskytují celkový obraz, který neodpovídá tvrzení NOAA o trvale klesajícím rozsahu mořského ledu.

„V některých letech před rokem 1978 byl rozsah pravděpodobně nižší. Úrovně z let 1978-1996 tak byly pravděpodobně maximem. Takové maximum by se mohlo v budoucnu znovu objevit, pokud CO2 není hnací silou rozsahu arktického mořského ledu,“ uvedl Jensen.

V archivní zprávě z počátku 90. let IPCC uvádí: „Přibližně od roku 1976 se rozloha mořského ledu na severní polokouli pohybuje kolem konstantní klimatologické úrovně, ale v letech 1972-1975 byla rozloha mořského ledu výrazně menší.

„Na jižní polokouli se přibližně od roku 1981 rozsah mořského ledu také pohybuje kolem konstantní úrovně. Mezi lety 1973 a 1980 se vyskytla několikaletá období, kdy byl rozsah mořského ledu na jižní polokouli buď znatelně větší, nebo menší než rozsah typický pro 80. léta 20. století.“

Jensen řekl, že „se zdá být jasné“, že změny antarktického mořského ledu jsou způsobeny především jevy El Niño a La Niña.

„Možná, že Golfský proud z Atlantiku a další proudy Tichého oceánu jsou hlavním motorem arktického mořského ledu? Je zapotřebí dalšího výzkumu,“ řekl.

NSIDC reaguje

Vedoucí vědecký pracovník NSIDC Walt Meier, který byl požádán o komentář ke zprávě od Jensena, uvedl, že zpráva „nepřináší nic nového a neobsahuje žádné významné vědecké poznatky“ a že výchozí rok použitý pro zprávu „byl rekordně nízký“.

„Použití roku 2007 jako výchozího bodu je výběr výchozího roku za účelem minimalizace trendu a neposkytuje vědecky užitečnou metriku změny. Celkový trend od počátku našich konzistentních a kontinuálních satelitních dat, která byla zahájena v roce 1979, ukazuje silný klesající trend po dobu 45 let,“ uvedl Meier pro Epoch Times prostřednictvím e-mailu.

„Sedmnáct let od roku 2007 do roku 2023 je sedmnáct nejnižších let v historii. Analýza typu a tloušťky ledu ukazuje výrazný pokles tloušťky s téměř úplným vymizením nejstaršího a nejtlustšího ledu v Arktidě. Prostředí arktického mořského ledu se oproti 70. a 80. letům minulého století zásadně změnilo.“

Meier uvedl, že NSIDC zahrnuje pouze data ze satelitních snímků z roku 1979, „protože se jedná o nejkvalitnější dlouhodobý záznam. Přidání dřívějších dat může poskytnout další kontext, ale nemění závěry při použití dat od roku 1979.“

Na otázku, proč jsme nezaznamenali trend poklesu rozlohy mořského ledu, který by odpovídal zvyšujícímu se množství CO2 v milionech ppm – pokud je CO2 hlavním faktorem poklesu mořského ledu – Meier odpověděl: „Emise skleníkových plynů ovlivňují mořský led a klima obecně jako dlouhodobý „palec na vahách“.

„Klima je vždy proměnlivé, takže očekáváme vzestupy a poklesy. Globální teploty se nezvyšují stabilně každý rok – svou roli hrají i další faktory, jako je El Nino nebo La Nina. Skleníkové plyny však každý rok přidají trochu ‚paliva‘ navíc.“

Podle nejnovější zprávy NSIDC se arktický mořský led v prosinci 2023 zvětšil o 4,63 milionu čtverečních mil (11,94 milionu čtverečních kilometrů), což je třetí nejvyšší měsíční přírůstek za posledních 45 let.

Rozloha mořského ledu se zvyšovala v průměru o 33 700 čtverečních mil denně, což je „výrazně rychleji než průměr z let 1981-2010, kdy činil 24 700 čtverečních mil denně“, uvádí zpráva.

Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.

Epoch sdílení

Facebook
Twitter
LinkedIn
Truth Social
Telegram