Ileana Alescio

26. 5. 2024

Dr. Miriam Grossmanová, autorka knihy Ztraceni v trans národě: Průvodce dětské psychiatričky, jak nepropadnout šílenství, pomáhá rodičům orientovat se v těchto choulostivých scénářích.

Může se to stát kterýkoliv všední den: zatímco si s rodinou vychutnáváte večeři, vaše dospívající dcera vám náhle oznámí, že se narodila ve špatném těle, že jí musíte začít říkat mužským jménem a že chce začít brát hormony pro různá pohlaví. A myslí to vážně.

Co uděláte?

„Je velmi důležité, aby rodiče nereagovali nijak zvlášť negativně nebo odsuzujícím způsobem, i když mohou mít v danou chvíli pocit, že je to prostě šílenství a že to nedává žádný smysl,“ radí doktorka Miriam Grossmanová, psychiatrička a autorka pěti knih. Ve své nejnovější knize z roku 2023 „Ztraceni v trans národě: Průvodce dětské psychiatričky, jak nepropadnout šílenství“ (Lost in Trans Nation: A Child Psychiatrist’s Guide Out of the Madness) píše o škodách, které na naší mládeži páchá takzvaná „péče stvrzující pohlaví“.

Přestože neexistuje univerzální návod, jak se v tomto scénáři orientovat, je třeba zvážit několik hlavních bodů.

Základní informace

Především je nutné zvážit možnost, že vaše dítě je hluboce zmatené a pravděpodobně bylo ideologicky ovlivněno. Víte, že tu musíte být pro něj nebo pro ni, abyste je vrátili do reality.

Je důležité si uvědomit, že genderová dysforie sice existuje a je diagnostikována již desítky let, ale je velmi vzácná a u dospělých se vyskytuje v počtu 2 až 14 případů na 100 000 osob (0,002 až 0,014 %). V případě nezletilých je tak vzácná, že informace o ní jsou kusé a málo spolehlivé.

Současná vlna mladých lidí, kteří tvrdí, že se narodili ve špatném těle, je jiný fenomén, většinou ideologicky a sociálně vykonstruovaný. Drtivá většina těchto dětí je ovlivněna sociálními médii, školou nebo vysokou školou, kamarády nebo kombinací všech těchto faktorů.

Studie o genderové dysforii dospívajících zjistila, že více než 86 % rodičů uvedlo, že se jejich dítě začalo identifikovat jako jiné pohlaví poté, co se začalo zajímat o sociální média, když se jeden nebo více kamarádů v rychlém sledu za sebou přiznalo k transgenderu, nebo obojí.

Vnější vlivy nejsou jedinými faktory. „Tyto děti jsou obecně zranitelné,“ vysvětluje dr. Grossmanová. „Pravděpodobně mají i jiné poruchy. Hodně z nich je autistických, mohou mít úzkosti nebo deprese, mohou projít nějakým těžkým traumatem, [a] také mohou být obtěžovány nebo zneužívány.“

Dr. Miriam Grossmanová v New Yorku v roce 2022. Specializuje se na dětskou a dorostovou psychiatrii a provedla rozsáhlý výzkum sexuální výchovy ve Spojených státech. (Blake Wu / The Epoch Times)

Dr. Grossmanová ve své knize uvádí, že souvislost mezi transgenderovou identitou a poruchou autistického spektra je nepopiratelná. „Lidé s autismem se často cítí odlišní, nepochopení a izolovaní. Jejich myšlenkové vzorce a nekonformita je pravděpodobně předurčují k rekrutování.“ 

Mezi těmito dospívajícími a mladými dospělými se také často vyskytují diagnózy ADHD, deprese, úzkosti, posttraumatické stresové poruchy a závažné poruchy příjmu potravy.

Dobrou zprávou je, že podle pozorování doktorky Grossmanové stále více rodičů pomáhá svým dětem úspěšně se vyrovnat se záměnou pohlaví.

Znovu navázat kontakt s dítětem

Jedním z vašich nejdůležitějších cílů by mělo být obnovení vztahu s dítětem a převzetí rodičovských otěží, aby se vám mohlo přiblížit a zbavit se negativních vlivů.

Stejně důležité je řešit základní problém. Záměr změnit své tělo, jméno a identitu je příznakem toho, že před něčím utíká nebo se něčemu snaží vyhnout.

„Dítě přichází za rodičem, protože má nějaký zmatek nebo trápení. A proto se rodič musí zaměřit na to, aby dítě vyslechl, naslouchal mu, kladl mu otázky a dozvěděl se více o tom, co mu dítě vlastně říká,“ říká dr. Grossmanová.

Proces zbavování se zmatku ohledně pohlaví může být u dítěte dlouhý a může trvat několik měsíců nebo i několik let.

Vybudování pevného vztahu s dítětem je klíčem k tomu, abyste mohli vést upřímné rozhovory o záměně pohlaví. Ilustrační foto (Envato)

„Chcete dát dítěti najevo, že si uvědomujete, že něco prožívá, že je to pro něj něco důležitého a vážného a že se o tom hodláte dozvědět co nejvíce,“ uvádí doktorka Grossmanová. „Vystupujte láskyplně a podporujícím způsobem, aniž byste ve skutečnosti souhlasili s tím, co vaše dítě říká – že je opačného pohlaví nebo že bude používat nové jméno a nová zájmena.“

To je důležitý bod: přimět dítě, aby souhlasilo s nesouhlasem. Na sociálních sítích, v „afirmativních“ školách, u kamarádů, a dokonce i u některých terapeutů a lékařů jsou děti vedeny k tomu, že dospělí v jejich životě, rodiče a další, kteří s jejich „genderovou identitou“ okamžitě nesouhlasí, je nepodporují.

„Je důležité, aby dítě i dospělý pochopili, že můžete mít láskyplný vztah i v případě velkých neshod,“ řekla doktorka Grossmanová. „Chcete, aby to byla chvíle, kdy vaše dítě odejde z rozhovoru s pocitem: ,No, nesouhlasili se mnou. Nedávají mi to, co právě teď chci, ale také mě neodmítli. Chtějí porozumět a dozvědět se víc.´“ 

Dcera January

Na jaře roku 2020 se dospívající dcera January Littlejohnová svěřila rodičům, že se necítí být dívkou – než ji na floridské střední škole za zády rodičů společensky „přeměnili“. Bylo jí třináct let.

Floridská maminka a licencovaná poradkyně pro duševní zdraví January Littlejohnová v Tallahassee na Floridě v roce 2022. (Otabius Williams/The Epoch Times)

Od té doby její dcera od transidentifikace ustoupila a nyní se „cítí dobře jako dívka“, uvádí Littlejohnová. Nyní se Littlejohnová věnuje pomoci dalším rodičům, kteří procházejí podobnou situací. Je zastánkyní organizace Do No Harm (NeŠkodit), která se zaměřuje na zvyšování povědomí o nebezpečí politiky identity v lékařské praxi.

To, čím si rodiny procházejí, když se potýkají s dítětem se změněným pohlavím, popisuje jako „boj o moc“. V jejím případě to nebyl jen boj s vlastní dcerou, ale také se školou.

„V podstatě jí dali jasně najevo, že naši rodičovskou autoritu už nerespektují a nepotřebují. A to vytvořilo obrovský klín v našem vztahu s dcerou, protože v její mysli jsme byli jediní, kdo ji v životě nepotvrdil. Ve skutečnosti jsme však byli jediní, kdo ji v jejím životě držel v realitě a snažil se ji před tou cestou ochránit. Nakonec byla vedena přímo k lékařskému poškození,“ uvedla Littlejohnová.

Klíčovou záležitostí je vyhnout se lékařským zákrokům, které údajně pomáhají při „změně pohlaví“. Stále více studií a lékařů varuje před nebezpečím hormonů pro různá pohlaví, blokátorů puberty a operací. Dr. Grossmanová ve své knize podrobně vysvětluje, jak byla „věda“, která stála za těmito léčebnými postupy, vyvrácena. Doporučuje rodičům, aby se seznámili s riziky těchto zákroků a sdělili je svým dětem.

Opět platí, že každá rodina je jiná a rodiče musí najít nejlepší způsob, jak k problému přistupovat.

„Přestože moje dcera mluvila o chirurgických zákrocích a podobných věcech, stanovili jsme jí velmi jasné a zdravé hranice, pokud jde o to, aby mohla nosit vlasy, jak chce – v rámci přiměřených a rozumných možností,“ vysvětlila Littlejohnová. „Takže žádné lékařské zásahy. Mluvili jsme s dcerou o vývoji mozku a přiměli jsme ji, aby nesouhlasila s žádným fyzickým zásahem až do svých 25 až 27 let, kdy bude finančně nezávislá a její mozek bude plně vyvinutý.“

Význam puberty

Dr. Grossmanová věnuje celou část své knihy vysvětlení, jak zásadní je puberta pro vývoj těla a jak se mozek plně vyvine až ve třetím desetiletí života.

„Puberta je něco, čím chceme, aby děti prošly,“ řekla dr. Grossmanová. „[Je to] nejdůležitější vývojový proces, kterým děti musí projít, kromě vývoje, kterým prošly před narozením. Puberta ovlivňuje všechny systémy v těle. Vystavení mozku hormonům puberty způsobuje, že mozek v průběhu let dozrává.

„Když dětem podáváme léky blokující pubertu, oddalujeme tím jejich přirozenou pubertu, tedy přirozenou fázi vývoje. Netušíme však, jaké to bude mít dlouhodobé následky.“

Puberta je složitý proces změn. Každý, kdo prošel pubertou a dospíváním, ví, jak matoucí a frustrující tyto změny jsou.

„Je to velmi trapná a nepříjemná zkušenost,“ míní Littlejohnová, která je zároveň licencovanou poradkyní pro duševní zdraví. „Ale namísto toho, abychom si řekli: ‚To je normální, ty to zvládneš. Bude to v pořádku, všichni jsme se cítili stejně,‘ spoustě těchto dětí se říká a podmiňuje: ‚Pokud se cítíš nepohodlně, je to proto, že jsi pravděpodobně trans.’”

Mozek dozrává v pubertě a umožňuje plně vyvinuté prefrontální kůře racionálně zvažovat činy a jejich důsledky. Vyvíjí se také amygdala, která přináší emoční rovnováhu. Není tedy překvapivé, že mnoho dětí po projití pubertou ze své genderové zmatenosti vyroste.

„60 až 90 procent těchto dětí, které projdou pubertou a mladou dospělostí, z genderové dysforie vyroste,“ říká dr. Grossmanová. 

60 až 90 procent těchto dětí, pokud projdou pubertou a mladou dospělostí, z genderové dysforie vyroste.

Dr. Miriam Grossmanová, dětská a dorostová psychiatrička

Proto je zastánkyní opatrného vyčkávání. „Pozorné vyčkávání znamená, že jim poskytnete podporu v jejich pocitech, rodině poskytnete podporu a můžete povolit určité chování nebo způsoby oblékání. Ale neprovádíte sociální přechod tak, jak se to dělá nyní,“ řekla.

Je terapie dobrý nápad?

Přestože terapie může být v některých případech užitečná, dr. Grossmanová i paní Littlejohnová doporučují opatrnost při výběru terapeuta pro vaše dítě.

„Ne každé dítě potřebuje terapii,“ řekla dr. Grossmanová. „Má-li rodina pocit, že terapii potřebuje, nechce jít k někomu, kdo si říká ‚genderově potvrzující‘ terapeut.

„ Takový terapeut okamžitě přijme novou identitu a řekne rodičům, že ji musí také přijmout.“

Někteří odborníci používají přístup pozorného vyčkávání a pátrají po základních problémech. Therapy First je organizace, která sdružuje terapeuty, kteří nepracují s rodiči ani s dětmi.

Převzetí otěží zpět do svých rukou z pozice rodiče

„Je opravdu důležité, aby rodiče pochopili, že vy jste odborníkem na své dítě, nemůžete se spoléhat na to, že vaše dítě z toho vytáhne někdo jiný,“ řekl Littlejohnová. „Rodiče musí být ochotni uplatnit svou rodičovskou autoritu. A nemyslím tím autoritářský, omezující a kontrolující způsob. Mám na mysli přistupovat k tomuto problému z místa lásky a soucitu se svým dítětem.“

Přestože specifika závisí na konkrétní situaci, podělila se Littlejohnová o následující čtyři společné kroky, které ona a další rodiče učinili, aby svým dětem pomohli. 

  • Omezte používání internetu. Velký vliv na vaše dítě má internet. Negativní vlivy pocházejí ze sociálních médií, internetových diskusních fór a internetových komunitních stránek. Lidé, kteří děti na internetu navádějí, jim říkají o transgenderismu a povzbuzují je, aby ho před rodiči skrývaly. Někteří rodiče se rozhodnou svým dětem přístup na internet zcela omezit, někteří dětem odebírají telefony. Rodičům může pomoci několik nástrojů, například aplikace pro filtrování obsahu, které omezují, co mohou jejich děti na internetu dělat.
Sociální média jsou běžně místem, kde se děti poprvé setkávají s tématy genderové dysforie a transgenderové identity. (Fiordaliso/Moment/Getty Images)
  • Věnujte se společně strávenému času. Chcete-li se s dítětem znovu sblížit, naplánujte si společné aktivity. Vaření, kempování, turistika a sledování filmů pro celou rodinu jsou jen některé z možností. Cílem je posílit citové pouto s dítětem tak, aby vám důvěřovalo a vážilo si vašeho názoru.
Upevněte své pouto společnými zábavnými aktivitami. (Justin Paget/DigitalVision/Getty Images)
  • Veďte s dítětem otevřené rozhovory. Přimějte ho mluvit o tom, jak se cítí, ale netlačte na něj v otázce pohlaví, protože by pak bylo méně přístupné jinému názoru. „Můžete začít zasévat semínka a ptát se ho na věci, které ho přimějí kriticky přemýšlet o této ideologii, protože je plná rozporů,“ radí Littlejohnová. Například pokud je pohlaví nestálé a může se kdykoli změnit, proč byste si na svém těle dělali trvalé změny? „Začala jsem se ptát ze zvědavosti, prostě jsem dceři kladla otázky, naslouchala jí, neodsuzovala ji. Prostě ji jen vedla ke kritickému zamyšlení nad některými rozpory, aniž bych jí ten rozpor řekla,“ uvedla.
  • Přijměte preventivní opatření. Než se tato problematika dostane k vám domů, můžete – v duchu doporučení Littlejohnové – informovat své děti o realitě transgenderové ideologie. Mluvte s nimi o biologické realitě – o tom, že existují pouze dvě pohlaví, a kdo tvrdí opak, jim lže nebo je hluboce zmatený. Měli byste je také varovat před tím, když jim budou jiní lidé říkat, aby před rodiči něco tajili, a aby vám to místo toho okamžitě sdělili. A podobně, jako když jim vysvětlujete, že by se nikdo neměl dotýkat jejich intimních partií, můžete jim dát najevo, že by se jich žádný dospělý neměl ptát na jejich zájmena nebo s nimi mluvit o pohlaví a sexu. To všechno by měly být červené vlajky, kterých si je vaše dítě vědomo.

Extrémní řešení

V extrémních případech museli někteří rodiče přistoupit k drastickým opatřením.

„Rodiče si musí uvědomit, že jde o radikální ideologii. A k tomu, aby se z ní vaše dítě dostalo, je často zapotřebí radikálních kroků,“ říká Littlejohnová. „Na začátku jsem to ještě úplně nechápala, ale teď už jsem o tom stoprocentně přesvědčená.“

Někteří rodiče odebrali své děti ze škol, kde byly sociálně transformované. Někteří se přestěhovali do států, kde jsou rodičovská práva silnější.

Dr. Grossmanová je nazývá „extrémní řešení“ a uvedla, že díky nim se rodiče cítí silnější a jistější. Pomáhají také dítěti vidět, kam až jsou rodiče ochotni zajít, aby mu pomohli. Doufejme, že to ocení.

„Úspěch mají ti rodiče, kteří jsou ochotni za své děti bojovat a být ve výchově kreativní,“ dodává Littlejohnová.

Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.

Epoch sdílení

Facebook
Twitter
LinkedIn
Truth Social
Telegram