Jako jedna z mála rodičů se matka dívky za základní školy začala hlouběji zajímat o to, co se její dítě učí, a požádala vedení školy o poskytnutí přístupu k filmu, který byl promítaný dětem během výuky. K jejímu překvapení byla odmítnuta. Ani škola, ani neziskovka, která film na škole promítala, jí neumožnily snímek vidět, byť dle názorů námi oslovených právníků na to nárok měla.
„Neměla jsem informaci na Bakalářích nebo jinde, že moje dcera navštíví festival Jeden svět na školách. Oznámila mi to dcera,“ sdělila deníku Epoch Times paní Andrea Berger z Českého Krumlova. „Jeden svět jsem viděla na plakátech, nebylo mi to úplně neznámé, ale nestarala jsem se o to. Večer jsem si tedy vyhledala film, na který měly děti jít.“
Projekt Jeden svět na školách pořádá obecně prospěšná společnost Člověk v tísni. V rámci projektu se promítají krátké snímky, které mají doplňovat výukové materiály. Po promítání následuje diskuze.
„Byly tam ukázky tří filmů. Jeden mě zaujal. Byl o fotbalovém družstvu mladých dívek, které mají psychické problémy, alkohol v rodině a tak dále,“ říká paní Berger. „Protože jsem nechtěla, aby se moje dítě chodilo dívat na filmy, kde jim prezentují děti, které mají psychické problémy, chtěla jsem se zeptat, o čem ty filmy jsou a kde bych je mohla vidět. Zástupkyně Jednoho světa v Českém Krumlově mi odpověděla, že se o tom se mnou bavit nebude, a položila mi telefon.“
Paní Berger byla tedy odkázána jen na veřejně dostupné ukázky a popisky filmu. Rozšířenou sekci mohou vidět pouze učitelé, ale ani ti nemají přístupný celý snímek – pouze ukázku, popisek a další připojené materiály.
„Píší tam, že po filmu udělají diskusi s dětmi, ale není z toho jasné, jak to budou dělat a co bude předmětem diskuse,“ upozorňuje maminka dívky ze základní školy.
„Píší, že k tomu mají pracovní podklady, ale já jako rodič k tomu nemám přístup. Takže jsem kontaktovala paní ředitelku,“ vzpomíná paní Berger. „Ředitelka mi řekla, že mám kontaktovat Jeden svět, který se se mnou odmítl bavit.“
Když zástupci školy a festivalu odmítli požadavek na odhalení učebních materiálů matce školačky, obrátila se na radu města, které je zřizovatelem školy, aby se pokusila domoci svého ústavního práva rodiče na výchovu svého dítěte.
Právníci: Jestliže škola odepřela rodičům přístup k filmu promítanému v rámci výuky, jde o protiprávní jednání
„Rodiče zcela nepochybně mají právo na informace o výukových materiálech, ale i výukových metodách, a samozřejmě mají právo znát a rozhodovat o tom, kdo jejich děti učí a jak,“ sdělila deníku Epoch Times právnička Mgr. Lenka Trkalová, která se specializuje na vzdělávání a rodinné právo. Více…
„Dala jsem podnět na město, z jakého důvodu jsou tyto filmy prezentovány na školách, aniž by rodiče o tom byli informováni,“ říká paní Berger.
Věci se ujal zastupitel města Zdeněk Zajíček, který měl již s festivalem podobnou zkušenost, a předložil ji radě města.
„Na zasedání města vystoupili zástupci z Jednoho světa a začali tam strašně štěkat, že pan Zajíček není kompetentní, a že se zruší Jeden svět a já nevím co všechno,“ říká paní Berger.
Poté se podle ní „rozjela mašinérie“ vůči ní samotné a vůči Zajíčkovi: „Aniž by mi někdo zodpověděl položené otázky, začali kydat hnůj.“
Za mě by bylo ideální, aby ty projekce dali mimo výuku. Ať si ten festival dělají, ale ať je to mimo školu, a pokud rodiče na to budou chtít s dětmi jít, tak ať tam jdou.
Andrea Berger, matka dívky ze základní školy
Když se paní Berger obrátila s dotazy na ministerstvo školství, zástupci ministerstva jí dle jejích slov sdělili, „že mi na to nebudou odpovídat, že k tomu nejsou kompetentní“.
Kompetentní je zřizovatel školy, což je v tomto případ město Český Krumlov. Podle informací, které sdělilo deníku Epoch Times Ministerstvo školství, „za volbu výukových materiálů a jejich užívání v rámci výuky nese odpovědnost přímo vedení každé školy, v čele s ředitelem nebo ředitelkou“.
V Českém Krumlově v mezičase proběhl nástup nově zvoleného vedení města a nový, současný starosta, situaci podle paní Berger „vyřešil velice takticky“. „Svolal si všechny učitele a rozhodl, že se to udělá tak, že škola bude muset informovat o tom, že děti na Jeden svět půjdou v rámci vyučování a škola musí pro děti, které by na promítání nešly, zajistit náhradní výuku.“
Mezitím rada města pověřila Komisi pro školství, které předsedá zastupitel Zdeněk Zajíček, aby prošetřila, co se dětem promítalo, jaký byl obsah filmu a další okolnosti.
Zastupitel Zajíček deníku Epoch Times sdělil, že zástupci festivalu opakovaně odmítali rodičům i zástupcům komise předložit celý snímek s odůvodněním, že „se na něj vztahují autorská práva“.
Proč rodiče nemohou vidět filmy promítané dětem festivalem Jeden svět na školách?
Snímek získala Komise pro školství až po několika měsících vyjednávání a dle jejího předsedy došlo k pochybení ve vyváženosti obsahu. Oslovili jsme všechny dotčené subjekty, abychom zjistili příčiny vzniklé situace. Více…
„Po několika měsících se na pořadateli festivalu (Člověk v tísni o. p. s.) snímku domohli. Ten film se odehrává v dívčím fotbalovém družstvu na střední škole, ne na základní škole. Jejich trenérka se jim představuje slovy: „Vloni jste mě znali jako Cristl. Letos jsem Crys a používám mužský rod a zájmena.“
„Dále tam dětem ukazují, jak si ta dívka píchá hormony, aby se mohla změnit na muže, objevují se tam vzkazy, že rodina není důležitá, vystupuje tam lesbický pár, který jako první v té zemi adoptoval dítě,“ popisuje obsah filmu paní Berger. „Tohle vysílají dětem od osmi let, což, myslím, není absolutně vhodné.“
„Nehledě na to, že největší problém je ten, že se ten veřejně přístupný trailer a popis filmu tvářil, že se jedná o příběh psychicky narušených dětí, které hrají fotbal, ale o tom, že bude film o transgenderu nebo lesbických pěstounech, se z toho nedozvíte,“ dodává maminka dívky ze základní školy.
„Starosta nechtěl zakázat spojování festivalu s výukou na škole, protože jsou v tom zainteresovaní určití lidé, a myslel si, že situaci vyřeší tak, že dá rodičům vědět,“ říká paní Berger, podle níž tím problém nevyřešil, protože ani učitelé nemají povědomí o tom, co budou snímky obsahovat, protože mají před projekcí k dispozici také pouze ukázku z filmu a krátký popis.
Dětem ukazují, jak si dívka píchá hormony, aby se mohla změnit na muže, objevují se tam vzkazy, že rodina není důležitá, vystupuje lesbický pár, který adoptoval dítě. Tohle promítají dětem od osmi let.
Andrea Berger, matka dívky ze základní školy
Zástupce festivalu deníku Epoch Times sdělil, že učitelé skutečně vidí pouze trailer a popis, ale mají také přístup k podkladům, které Jeden svět na školách potažmo Člověk v tísni o. p. s. k filmu učitelům nabízí jako podklady pro následnou diskusi po filmu. Není však jasné, o čem tato debata je, jak probíhá a ani podkladové materiály k debatě nejsou rodičům či veřejnosti přístupné.
„Rodiče ani nevědí o tom, co jim tam promítají, a to je to nejhorší,“ míní paní Berger, podle níž by se měl festival přesunout úplně mimo školní výuku.
„Spousta lidí se dnes bojí tyhle věci říkat. Také jsem zvažovala, jestli s tím mám vyjít na veřejnost, aby se potom vedení školy nebo učitel nebo kdokoliv kvůli tomu nevozili na mém dítěti,“ říká maminka dívky ze základní školy. „Moje dcera je s tím smířená. Vysvětlila jsem jí, proč to dělám, že takhle to prostě nejde. Bere to sportovně a zatím to dává.“
„Za mě by bylo ideální, aby ty projekce dali mimo výuku. Oni mají festival v Krumlově, na který nikdo nechodí. To zajímá patnáct zainteresovaných lidí a zastupitele, který tam má syna a vydělávají na tom peníze,“ prohlašuje paní Berger. „Ať si to dělají, ale ať je to mimo školu, a pokud rodiče na to budou chtít s dětmi jít, tak ať tam jdou.“
Festival, který pořádá nezisková organizace Člověk v tísni, tvrdí, že obdržel akreditaci od ministerstva školství k provádění vzdělávacích programů. Požádali jsme ministerstvo o zaslání kopie této akreditace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ministerstvo do doby vydání článku žádost nevyřídilo.
„Žádala jsem festival, aby mi sdělil, kdo byl koordinátorem akce, jaký odborník tam byl, jak se vedla ta diskuse po promítání, jaký psycholog, jaké máte vyjádření od odborníků, jestli je toto osmileté dítě schopné pojmout,“ říká paní Berger. „Nic, žádná odpověď.“
„Kdyby vyšlo na světlo, že rodiče o tom nevěděli, a že škola tyhle projekce už dětem dává několik let“, byl by to podle paní Berger varovný signál pro všechny rodiče, že je třeba se zajímat o to, co školy jejich dětem předkládají prostřednictvím neziskových organizací.
Já vím, že jsou lidé, kteří mají problémy, ale děti se mají ve škole učit psát, počítat, získat znalosti, a ne se dívat na filmy o lidech s těžkými psychickými problémy.
Andrea Berger, matka dívky ze základní školy
Podle paní Berger jsou snímky, jako zmiňovaný První touchdown o dívčím fotbalovém týmu, pro malé děti nevhodné.
„Malé děti si to nemohou srovnat v hlavičkách, to jsou houbičky, které všechno nasávají. Já vím, že jsou lidé, kteří mají problémy, ale děti se mají ve škole učit psát, počítat a získat znalosti, a ne se dívat na filmy o lidech s těžkými psychickými problémy,“ míní maminka.
„Proč ty děti frustrujeme? Jenom jim to v hlavě udělá zmatek, jsou si nejisté. Ten film zpochybňuje jistotu pohlaví i rodiny,“ míní paní Berger. „Je jim z toho špatně. To je informace, kterou ještě nedokáží vyřešit a zpracovat.“
Pořadatelé festivalu sdělili deníku Epoch Times, že na výběru snímku První touchdown se údajně podíleli blíže nespecifikovaní vyučující i žáci a film do předvýběru podle organizátorů festivalu doporučila Mgr. Ludmila Součková, aprobovaná pro učitelství 3. stupně v oboru psychologie. Na naši žádost však neposkytli žádný kontakt na uvedenou osobu, či bližší informace o místě jejího působení (zaměstnání) nebo vzdělání.
