Komentář
Už jste to slyšeli? Anglická Národní zdravotnická služba rozhodla, že děti s diagnózou genderové dysforie již nebudou dostávat blokátory puberty, protože „neexistuje dostatek důkazů, které by potvrzovaly jejich bezpečnost či klinickou účinnost… na to, aby byla léčba v tuto chvíli běžně dostupná“.
Premiér kanadské provincie Alberta plánuje legislativu omezující „genderově afirmační“ operace jako mastektomie u nezletilých a blokátory puberty pro mládež do 15 let. Jiné sociálně liberální národy také přibrzdily afirmační přístupy u dětí, včetně Norska, Finska, Francie, Dánska, Švédska a Nového Zélandu. Stejně tak spousta amerických států.
Proč trvalo tak dlouho, než se do této sporné otázky vrátil zdravý rozum? Obviňujte kulturní imperialismus genderových ideologů, kteří, zatímco tomu většina z nás nevěnovala pozornost, úspěšně zavedli „léčebné směrnice“, které se téměř výhradně soustředily na „afirmaci“ neboli potvrzení genderové zmatenosti dítěte jako z lékařského hlediska nezbytné, a zároveň označili za „transfobní“ opatrnější přístup hloubkového zkoumání duševních problémů, které mohly k pacientovu zmatení přispět. Pravděpodobně prý takový přístup může dohnat genderově zmatené děti k sebevraždě.
Toto obvinění šířila hlavně WPATH, což je zkratka pro Světovou profesionální asociaci pro transgenderové zdraví. Členové organizace jsou pevně přesvědčení, že „gender“, na rozdíl od pohlaví, představuje pravé já lidské bytosti a že svou genderovou „identitu“ může dítě poznat již jako velmi malé, v některých případech dokonce ještě před nástupem do školy.
Navíc, když si dítě nárokuje určitou pohlavní identitu odlišnou od té, která byla „přidělena při narození“ (muž, žena, nebinární, transgender atd.), je třeba tomuto pacientovi věřit, utvrzovat ho v tom („afirmovat“) a vydat se na cestu k případné tranzici.
Genderoví ideologové však nepropagovali své názory na to, jak by se mělo s dětmi s genderovou dysforií zacházet, pouze na trhu myšlenek, nýbrž zmobilizovali celou progresivní kulturní infrastrukturu, aby potrestala každého, kdo novou ortodoxii zpochybňoval.
Sociální autoritářství bylo na denním pořádku. V čele stála řada základních a středních škol. Ředitelé nařídili učitelům, aby neupozorňovali rodiče na genderové zmatení jejich dítěte pod hrozbou rizika, že přijdou o práci. Učitelé byli propuštěni, pokud „nesprávně oslovili“ genderově zmateného studenta nebo použili „mrtvé“ (křestní) jméno dítěte místo „genderově afirmačního“ jména, které si dítě zvolilo. Někteří učitelé dokonce kázali genderovou ideologii svým studentům, například umísťováním vlajek LGBT do tříd a povinným čtením z knih o změně pohlaví.
Sociální média mezitím rušila účty těch, kdo zpochybnili afirmaci jako „lékařsky nezbytný, život zachraňující standard péče“. Modré státy (ovládané demokraty, pozn. red.) jako je Kalifornie, přijaly zákony, které hrozily odebráním dětí rodičům, kteří odmítli potvrdit deklarovanou genderovou identitu svých dětí. Lékaři, kteří se snažili pokračovat v tradičnějších přístupech k péči, byli obviňováni z nenávistné „konverzní terapie“ a vyhrožovali jim disciplinárním řízením.
Nějakou dobu se zdálo, že ideologický moloch je nezastavitelný. Ale jak praví jedno staré přísloví, pravda nakonec „vyjde najevo“. Méně ideologičtí lékaři zkoumali skutečná data a všimli si, že domněle ustálená věda byla mnohem méně jistá, než aktivisté tvrdili. Kromě toho se do popředí dostala potenciální zdravotní újma způsobená potlačením hormonů a prováděním operací na zdravých tělech, a to z velké části díky aktivismu lidí, kteří prošli „dentranzicí“, tj. po změně pohlaví si uvědomili, že ve skutečnosti jsou opravdu toho pohlaví, do něhož se narodili. Tragická svědectví mladých žen bez prsou a chlapců s potenciální celoživotní sexuální dysfunkcí odhalila potenciální krutost „genderově afirmačního“ přístupu.
A nyní šokující nová zpráva, „The WPATH Files“, publikovaná Environmental Progress, odhalila ideologickou metodu WPATH jako primárně „spotřebitelsky orientovanou a pseudovědeckou“, ne založenou na důkazech a zdá se, že jde o „politický aktivismus, ne vědu“.
A nejen to. Studie ukazuje, že v rozporu s tvrzeními WPATH „psychiatrický stav genderové dysforie není smrtelnou nemocí a nejlepší dostupné studie ukazují, že v případě nezletilých, s bdělým vyčkáváním a soucitnou podporou, z toho většina mladistvých buď vyroste nebo se naučí zvládat své trápení způsoby, které jsou méně škodlivé pro jejich zdraví“. Jinými slovy, alternativní, neinvazivní přístupy mohou pomoci mladým pacientům překonat jejich genderový zmatek, aniž by se jim mrzačila těla.
Autorka Mia Hughesová na podporu četné kritiky studie odvozené z dat také cituje skutečné přepisy šokujícího přehlížení blaha svých pacientů ze strany některých členů WPATH při soukromé komunikaci. Zpráva například cituje jednoho z autorů směrnic WPATH pro standardy péče, který připouští, že děti jsou příliš nezralé na to, aby pochopily obludnost tranzice, po níž touží: „[Je] mimo jejich vývojový rozsah pochopit, do jaké míry je tyto lékařské zásahy ovlivní.“
Další člen WPATH krčí rameny, že nezletilí pacienti si plně neuvědomují důsledky sterility, které mohou způsobit některé lékařské „genderově afirmační“ způsoby léčby: „Vždy je to dobrá teorie hovořit o zachování plodnosti se 14letým dítětem, ale já vím, že mluvím do prázdné zdi. Jsou jako: fuj, děti, miminka, hnus.“
Exposé Environmental Progress ilustruje nebezpečí pokorného následování „odborníků“. To platí zejména tehdy, když je hlavní obrana nové a radikální agendy založena na domnělém konsensu, a proto je nyní věda „uzavřena“. Jak říká můj kolega z Discovery Institute Stephen C. Meyer: Pokud se musíte spolehnout na domnělý „konsensus“, abyste obhájili svůj [vědecký] postoj, znamená to, že ve skutečnosti konsenzus neexistuje. To platí dvojnásob, když jsou skeptici nuceni mlčet, aby se udržela nadřazenost určité kulturní ortodoxie.
Kauza „WPATH Files“ ukazuje, že odvážný odpor vůči destruktivním společenským výstřelkům není nikdy marný. Ale panečku, povím vám, může to být těžké, když se ideologie úspěšně maskuje jako věda. Doufejme, že tato zpráva urychlí konec naší destruktivní transgenderové morální paniky, alespoň co se týká nezletilých, a konečně ochráníme tyto zmučené mladé lidi tak, jak si to zaslouží všechny zranitelné děti.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí odrážet stanovisko Epoch Times.
Článek byl původně vydán americkou redakcí Epoch Times.
