Nedávná finská studie ukázala, že problémy s duševním zdravím u lidí, kteří prošli lékařskou tranzicí (změnou pohlaví), přetrvávají i navzdory této „léčbě“.
Analýza dat ukázala, že ve srovnání s kontrolní skupinou byla u osob, které podstoupili změnu pohlaví, větší potřeba psychiatrické péče, jak před tranzicí, tak po ní. „Přicházejí s o mnoho více běžnými psychiatrickými potřebami než jejich odpovídající populační kontrolní skupiny, a to i v případech, kdy byla provedena lékařská GR [změna pohlaví],“ uvádí studie.
Výsledky recenzované studie na případech z Finska ukázaly, že je stále více jedinců, kteří vyhledávají pomoc s genderovou dysforií a že k ní dochází ve stále nižším věku, přičemž výrazně přibývá mladých dívek s touto poruchou.
Zdá se, že toto hodnocení je v rozporu s modelem „gender-potvrzující péče“ prosazovaným ve Spojených státech amerických. Mnoho organizací zabývajících se duševním zdravím a pediatrií se zasazuje v USA i jinde ve světě o takzvanou afirmativní péči s tím, že tranzice dětí a dospělých zmírní sebevražedné tendence.
Psychiatři a sexuologové často přerušují námitky rodičů proti změně pohlaví argumentem, že transgender syn (dcera) je lepší než mrtvý syn (dcera).
Dr. Alan Hopewell, neuropsycholog, který na začátku své kariéry léčil lidi s genderovou dysforií, řekl listu Epoch Times, že rozsáhlá studie z Finska ukazuje, že transgender jedinci mají obvykle již existující problémy s duševním zdravím, které se po chirurgické tranzici nezlepší. „Neřeší to základní duševní problémy,“ míní Hopewell.
Tento názor kvituje i londýnský psychiatr Dr. Az Hakeem, který řekl pro Epoch Times, že člověk, který se cítí zmatený ohledně své sexuální identity, může předpokládat, že to souvisí s pohlavím, zvláště ve světle současného klimatu genderové afirmace.
„Je to falešné řešení jiného problému,“ vysvětluje Dr. Hakeem, autor publikací o transgenderismu, člen Královské komory psychiatrů a čestný mimořádný profesor na Lékařské fakultě na University College London.
Dr. Hopewell vypráví, že transgender pacienti, které v 70. letech viděl, když pracoval na lékařské pobočce University of Texas v Galvestonu, často jezdili do Mexika, aby podstoupili procedury, které jim byly ve Státech odepřeny.
Zdálo se, že pacienti, které v 70. letech léčil, postupovali podle určitého scénáře a požadovali operaci vedoucí ke změně pohlaví, aby mohli získat diagnózu, kterou chtěli. A trpěli duševní chorobou, líčí neuropsycholog.
Podle něj pacienti s genderovou dysforií věří, že tělesná změna jejich problémy vyřeší. Možná zkusí hormony, ale stále jim něco vadí, takže podnikají radikálnější kroky, jako je odříznutí prsou nebo přidání umělých genitálií.
„A stane se to, že se dostanou na konec cesty, kde se nedá už nic jiného dělat. Přicházejí k poznání, že: ,Jsem stejně duševně nemocný, jako jsem byl předtím, a nikdy ze mě nebude skutečná žena ani skutečný muž‘, říká Dr. Hopewell.
Lékař poukazuje na 30letou švédskou studii, která zjistila, že počet sebevražd se po operační změně pohlaví zvýšil. Tato studie sledovala 324 lidí ve Švédsku, kteří si nechali chirurgicky změnit pohlaví mezi lety 1972-2003. Studie zjišťovala úmrtnost, nemocnost a kriminalitu po zákroku.
Čtěte také:
Práce byla zveřejněná v roce 2011 a ukázala, že ti, kteří si změnili pohlaví, ať už operačně nebo pomocí hormonů, vykazovali vyšší úmrtnost, zejména na sebevraždu. Také zjistila, že trans osoby měly zvýšené riziko sebevražedných pokusů a psychiatrické ústavní péče.
Zastánci tranzice poukazují na to, že studie neuvedla, že by operace změny pohlaví způsobila zvýšení nemocnosti či úmrtnosti. Výsledky podle nich mohly být horší, kdyby účastníci změnu pohlaví nepodstoupili.
Dr. Hopewell podotýká, že studie, jako je ta finská, pravděpodobně nebudou prováděny ve Spojených státech, protože transgender aktivismus tam zcela umlčel vědecké bádání. Každý, kdo by se pokusil o podobnou studii ve Spojených státech, by byl pravděpodobně napaden nebo by to byl konec jeho kariéry, domnívá se Dr. Hopewell. Přirovnává to k taktice „Sauber Reinigung“, kterou nacistické Německo používalo ke zbavení se „nežádoucích“ pedagogů a profesorů ze vzdělávacích systémů.
Autoři finské studie doporučili „opatrné posouzení“ načasování lékařských zákroků vedoucích ke změně pohlaví a zvážit další léčebné potřeby, které mohou být naléhavější.
Studie byla založena na 3 665 jedincích s genderovou dysforií, kteří v letech 1996–2019 kontaktovali celostátně centralizované služby genderové identity ve Finsku. Byli porovnáni s kontrolní skupinou 29 292 osob odpovídající věku a pohlaví trans jedinců.
Studie také naznačila, že lidé, kteří prošli změnou pohlaví v 90. letech a v první dekádě po roce 2000, měli méně psychiatrických problémů než ti, kteří o tranzici usilují v současnosti. Studie také dospěla k závěru, že počet lidí, kteří kontaktují specializované genderové služby, se od 90. let výrazně zvýšil, přičemž věk se neustále snižuje. Spolu s tím se zvýšuje i jejich potřeba psychiatrické léčby.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
