Nová studie vrhá nové světlo na otázku, zda léčba vedoucí ke změně pohlaví snižuje riziko sebevraždy u osob trpících poruchou pohlavní identity. Výsledky ukázaly, že u transgenderových lidí v Dánsku panuje výrazně vyšší riziko sebevraždy ve srovnání s běžnou populací této skandinávské země.
Vědci z Dánského výzkumného institutu pro prevenci sebevražd v Kodani v rámci své studie, která byla v úterý zveřejněna v časopise Journal of the American Medical Association, zkoumali zdravotní a právní záznamy 6,6 milionu osob narozených v Dánsku v průběhu 42 let.
Tým identifikoval a zaměřil se na 3 759 osob (0,06 %), které se v letech 1980–2021 v průměrném věku 22 let přihlásily k transgenderu prostřednictvím zákonné změny pohlaví nebo nemocniční diagnózy či obojího. Před rokem 2014 museli dánští občané nejprve podstoupit sterilizaci a operaci, než mohli legálně změnit svou pohlavní identitu.
U této skupiny transgenderových osob došlo podle studie v uvedeném období k 92 pokusům o sebevraždu, 12 sebevraždám a 245 úmrtím z jiných příčin.
V porovnání s ostatními osobami ve studii je u transgender účastníků 7,7krát vyšší pravděpodobnost pokusu o sebevraždu a 3,5krát vyšší pravděpodobnost úmrtí na sebevraždu. Dokonce i počet úmrtí, která nejsou spojena se sebevraždou, je 1,9krát vyšší než u jejich netransgenderových protějšků.
Výzkumníci se domnívají, že tato čísla jsou podhodnocená, protože používají údaje z dánského systému civilní registrace, což je centralizovaná databáze obsahující informace o všech osobách žijících v Dánsku. Spoléhání se na vládní údaje znamená, že studie nemusí přesně započítat počet sebevražd těch, kteří se sami identifikovali jako transgender, ale nikdy se jako transgender na úřadech nezaregistrovali.
Studie dále zjistila, že medián věku, kdy transgender účastníci učinili první pokus o sebevraždu, byl 27 let, zatímco u netransgender skupiny to je 36 let. U 12 transgender osob, které se samy zabily, byl věkový medián 45 let, zatímco u netransgender osob došlo k 36 308 sebevraždám s mediánem věku 52 let.
Studie se sice příliš nezabývala příčinou převažujícího sebevražedného chování v dánské transgender populaci, podle výzkumníků to však může souviset se „stresem menšiny“.
„Transgender osoby mohou být vystaveny systémové negativitě týkající se jejich trans identity v podobě šikany, diskriminace, vyloučení a předsudků, což následně může vést k odcizení a internalizované stigmatizaci, problémům s duševním zdravím a v konečném důsledku k sebevražednému chování,“ domnívají se autoři.
Dánsko je přitom považováno za jednu z nejpřátelštějších zemí na světě, co se týče přístupu k trans osobám. V žebříčku, který zveřejnila evropská pobočka Mezinárodní asociace leseb, gayů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů (ILGA-Europe), se Dánsko umístilo na třetím místě ze všech 49 evropských zemí s výsledkem 75 bodů, pokud jde o ochranu práv sexuálních a genderových menšin, a to pouze za Maltou (89) a Belgií (76).
Švédská studie
Zajímavé je, že autoři zmínili studii ze Švédska, která zjistila, že riziko sebevraždy se u transgenderů po jejich chirurgické tranzici ve skutečnosti zvýšilo.
Ve švédské studii, publikované v roce 2011 v online časopise PLOS One, vědci ze stockholmského Karolinska Institutet přiřadili každého z 324 účastníků výzkumu, kteří podstoupili chirurgickou změnu pohlaví, k 10 náhodně vybraným netransgenderovým kontrolním skupinám a porovnali úmrtnost obou skupin.
Podobně jako v nové dánské studii zjistili, že u transgender osob je 4,9krát vyšší pravděpodobnost pokusu o sebevraždu a 19,1krát vyšší pravděpodobnost úmrtí na sebevraždu než u kontrolních skupin.
„Osoby s transsexualitou mají po změně pohlaví výrazně vyšší riziko úmrtnosti, sebevražedného chování a psychiatrické nemocnosti než běžná populace. Naše zjištění naznačují, že změna pohlaví, ačkoli zmírňuje poruchu pohlavní identity, nemusí jako léčba transsexualismu stačit a měla by u této skupiny pacientů vyvolat zlepšenou psychiatrickou i somatickou péči po změně pohlaví,“ uvádí autoři studie z roku 2011.
Tato studie rovněž zjistila, že u transsexuálních osob je „zvýšené riziko, že budou po změně pohlaví odsouzeny za jakýkoli trestný čin nebo násilný trestný čin“.
Studie JAMA přichází v době, kdy stále více lidí, kteří si nechali v mladém věku pohlaví změnit, svého zmrzačení lituje, přičemž jejich základní psychické problémy nebyly vyléčeny a někdy se kvůli lékařské nebo chirurgické změně ještě zhoršily.
Deník Epoch Times informoval o žalobě, kterou podala kalifornská dívka na nemocnici a její tři lékaře za „ideologické a ziskuchtivé zneužívání lékařské péče“, když jí v pouhých 13 letech byla uspěchaně odebrána prsa, čehož později litovala.
Ve své stížnosti podané u kalifornského soudu na začátku tohoto měsíce 18letá Layla Jane uvedla, že byla „vystavena online transgenderovým influencerům“, kteří ji pobízeli, aby si „pohrávala s mylným přesvědčením“, že je ve skutečnosti chlapec. Po poměrně krátké 30minutové diskusi s Jane a jejími rodiči tři žalovaní lékaři rozhodli, že si dívka může nechat prsa odstranit.
„Obžalovaní se neptali, nevyzvídali ani se nesnažili pochopit psychologické události, které Kaylu přivedly k mylnému přesvědčení, že je transgender, ani nehodnotili, nechápali ani u ní neléčili mnohostranný výskyt komorbidních symptomů,“ uvádí se v žalobě.
„Místo toho žalovaní předpokládali, že Kayla, dvanáctiletá emočně problémová dívka, ví nejlépe, co potřebuje ke zlepšení svého duševního zdraví, a obrazně řečeno jí předali předpis na léky. Neexistuje žádná jiná oblast medicíny, kde by lékaři chirurgicky odstranili zcela zdravou část těla a záměrně vyvolali chorobný stav nesprávné funkce hypofýzy pouze na základě přání mladého dospívajícího pacienta,“ uvádí dále žaloba.
Jane řekla deníku The Epoch Times, že se po operaci necítila lépe. Obvinila své lékaře, že se nesprávně zaměřili na fyzické „potvrzení“ jejího údajného nového pohlaví, místo aby řešili její psychické problémy.
„Nikdo, nikdo z mých lékařů se nepokusil o nic, co by mi umožnilo cítit se ve svém těle pohodlně, ani mě smysluplně neodrazoval nebo se neptal, jen mě v tom utvrzovali,“ řekla dívka deníku The Epoch Times.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
